ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.921.2023.1
sp. zn. 6 Tdo 921/2023-168
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. 10. 2023 o dovolání, které podal obviněný L. C. t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rapotice, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 6. 2023, sp. zn. 9 To 179/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 52/2023, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. C. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 4. 5. 2023, sp. zn. 2 T 52/2023 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný L. C. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že:
1. dne 16. 1. 2023 v době kolem 3:15 hodin, řídil osobní motorové vozidlo tovární značky BMW 525D, stříbrné barvy, RZ XY, a to nejméně po ulici XY v Brně, přičemž byl zastaven a kontrolován hlídkou Městské policie Brno na ulici XY, přičemž se vydával za osobu J. K., nar. XY,
2. dne 12. 2. 2023 v době kolem 8:00 hodin, řídil osobní motorové vozidlo tovární značky BMW 525D, stříbrné barvy, RZ XY, a to nejméně po ulici XY v Brně, přičemž byl zastaven a kontrolován hlídkou Městské policie Brno na ulici XY, vydával za osobu J. K., nar. XY, následně byl vyzván k provedení testu na přítomnost OPL, kterému se podrobil s pozitivním výsledkem na amfetamin/metamfetamin a kokain, načež odběrem krve provedeným téhož dne v čase 8:46 hodin a znaleckým posudkem vypracovaným Mgr. Andreou Brzobohatou, Ph.D., bylo zjištěno, že byl v době odběru vzorku, jakož i v době řízení motorového vozidla, pod vlivem metamfetaminu a amfetaminu, kdy v krevním séru podezřelého bylo stanoveno 114 ng/ml metamfetaminu,
a jednání pod body 1. a 2. se dopustil, ačkoliv věděl, že nesmí řídit motorové vozidlo, neboť mu rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 3. 7. 2020, sp. zn. 4 T 56/2020, v právní moci dne 22. 10. 2020, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. 10. 2020, sp. zn. 7 To 335/2020, byl uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 2 roků, tedy od 22. 10. 2020 do 21. 2. 2023, neboť do trestu zákazu činnosti se nezapočítávala doba čtyř měsíčního výkonu trestu odnětí svobody podezřelým.
2. Za to byl obviněný L. C. podle §337 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, pro jehož výkon byl za použití §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 4 roků.
3. Proti shora citovanému rozsudku podal obviněný L. C. odvolání. Krajský soud v Brně rozhodl rozsudkem ze dne ze dne 15. 6. 2023, sp. zn. 9 To 179/2023, jímž z podnětu řádného opravného prostředku podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu odnětí svobody a za splnění podmínek §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle §337 odst. 1 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, pro jehož výkon jej za použití §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Na základě obecných judikaturních principů zahrnujících právo na spravedlivý proces vytkl, že mu nebylo umožněno uplatnit jeho obhajobu po celou dobu, a to jak v rámci přípravného řízení, tak u hlavního líčení, když bylo soudem prvního stupně rozhodováno v jeho nepřítomnosti, a tedy mu nebylo fakticky umožněno se jakkoliv vyjádřit u hlavního líčení. Dodal, že všechny jeho neúčasti v jak přípravném řízení, tak u hlavního líčení má doloženy lékařskými zprávami, z nichž vyplývá, že nebyl schopen plnohodnotné účasti u úkonů. Shrnutl pak, že soud prvního stupně rozhodl „o něm bez něj“, čímž bylo zasaženo do jeho práva na obhajobu a spravedlivý proces.
5. Závěrem proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a odvolacímu soudu přikázal, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Alternativně navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil výrok o trestu z rozsudku odvolacího soudu a sám uložil trest odnětí svobody, jež bude podmíněně odložen.
6. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém písemném vyjádření k dovolání konstatoval, že byť námitka obviněného o konání hlavního líčení bez jeho přítomnosti formálně odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu, není pochyb o tom, že formální a materiální podmínky pro provedení hlavního líčení bez přítomnosti obviněného podle §202 odst. 2 tr. ř. byly splněny. Omluva obviněného z hlavního líčení, o kterém byl vyrozuměn, neobstojí, jelikož nebyla včasná a ani řádná. Oproti tomu námitka obviněného, jíž brojil proti své nepřítomnosti u úkonů v přípravném řízení, neodpovídá vznesenému dovolacímu důvodu, protože se nevztahuje k řízení před soudem.
7. Z výše uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 tr. ř.
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
9. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 6. 2023, sp. zn. 9 To 179/2023, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
10. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. Nejvyšší soud proto nejprve hodnotil, zda obviněným vznesené námitky svým obsahem vyhovují jím uplatněným důvodům dovolání.
11. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, pokud byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Tento dovolací důvod tedy předpokládá, že se v rozporu se zákonem konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, čímž byl obviněný zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti, a aby se tak mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je pak zejména zajištění reálné možnosti vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Daný dovolací důvod je naplněním ústavního práva obviněného vyjádřit se ke všem prováděným důkazům. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý v rámci práva na soudní a jinou právní ochranu i ústavně zaručené právo na projednání věci v jeho přítomnosti.
IV.
Důvodnost dovolání
12. Vzhledem k obsahu podaného dovolání Nejvyšší soud konstatuje, že ta část uplatněných námitek, jež se vztahuje k nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení, je formálně podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Nelze je však hodnotit jako námitky, jež by mohly odůvodnit obviněným požadovanou kasaci napadeného rozhodnutí. Ke zbytku dovolací argumentace pak je třeba uvést, že se s uplatněným dovolacím důvodem míjí, jelikož ten nedopadá na přípravné řízení, a nepřichází v úvahu její podřazení ani pod jiný ze zákonem vymezených dovolacích důvodů.
13. V obecné rovině platí, že právo obviněného na osobní přítomnost při projednání jeho věci v hlavním líčení ve smyslu §196 a násl. tr. ř. je omezitelné pouze za splnění formálních a materiálních podmínek stanovených §202 odst. 2 tr. ř. Ve shodě se státním zástupcem Nejvyšší soud uvádí, že formální podmínky podle §202 odst. 2 písm. a) a b) tr. ř. spočívají v tom, že obviněnému byla řádně doručena obžaloba a byl k hlavnímu líčení řádně a včas předvolán, dále je třeba, aby obviněný byl o skutku, který je předmětem obžaloby, už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut a aby bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (§160 tr. ř.) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§166 odst. 1 tr. ř.). V tomto ohledu je bez významu, zda bylo hlavní líčení konáno před samosoudcem ve zjednodušeném řízení. Jediná výjimka nastává v případě zkráceného přípravného řízení, v rámci kterého nemůže dojít ve smyslu §166 odst. 1 tr. ř. ke skončení vyšetřování, a proto obviněnému ani nelze umožnit, aby poté prostudoval spis a učinil návrhy na doplnění vyšetřování. Tato podmínka stanovená pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obžalovaného podle §202 odst. 2 písm. b) tr. ř. se proto v případě zjednodušeného řízení před samosoudcem neuplatní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 4 Tdo 659/2011). Materiální podmínky jsou stanoveny v návětí §202 odst. 2 tr. ř., podle něhož lze v hlavním líčení jednat bez přítomnosti obviněného, jen když má soud za to, že věc lze spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout, i když se obviněný hlavního líčení osobně nezúčastní. Jde zejména o to, zda nepřítomnost obžalovaného nepoznamená průběh a případné výsledky hlavního líčení do takové míry, že by nebylo možné provést v potřebném rozsahu dokazování, dostatečně zjistit skutkový stav pro rozhodnutí a spravedlivě ve věci rozhodnout, a to nejen v otázce viny, ale i o trestu nebo o upuštění od potrestání (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 23.02.1972, sp. zn. 11 Tz 16/72).
14. V projednávané věci není pochyb, že formální podmínky stanovené v §202 odst. 2 písm. a) a b) tr. ř. byly naplněny. Za nastalé procesní situace, která zahrnovala zkrácené přípravné řízení a na něj navazující řízení před samosoudcem, v souladu s výše uvedeným, odpadla povinnost informovat obviněného o možnosti prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování podle §166 odst. 1 tr. ř. Stran zbývajících formálních podmínek pak s ohledem na obsah procesního spisu zbývá doplnit, že obviněnému bylo řádně a včas doručeno dne 16. 4. 2023 vyrozumění o konání hlavního líčení dne 4. 5. 2023 společně s návrhem na potrestání, jež splňoval veškeré náležitosti podle §179d v kombinaci s §160 tr. ř. Ze spisového materiálu je rovněž patrné, že výslech obviněného ve věci proběhl dne 30. 3. 2023 ve smyslu §179b odst. 3 tr. ř. Lze proto uzavřít, že veškeré formální náležitosti byly soudem prvního stupně dodrženy.
15. Ve vztahu k materiální podmínce platí, že věc bylo možno vzhledem k povaze opatřeného důkazního materiálu spolehlivě rozhodnout i bez přítomnosti obviněného. Lze dodat, že hlavního líčení se zúčastnil jeho obhájce, jenž přednesl jeho přání se doznat ke spáchání vymezeného skutku. Za této situace je pak těžko představitelné, že by účast obviněného obohatila zjištění soudu prvního stupně o nové podstatné poznatky, bez kterých by nebylo možné spolehlivě rozhodnout. Obdobně není důvodu zpochybňovat tu skutečnost, že účelu trestního řízení bylo možno dosáhnout i provedením hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného.
16. Nad rámec uvedeného je vhodné rozvést, že omluva obviněného z hlavního líčení doručená soudu prvního stupně ve večerních hodinách dne 3. 5. 2023 (tedy den před konáním předmětného hlavního líčení) nezakládá dostatečnou oporu pro odročení hlavního líčení. Jak přiléhavě konstatoval státní zástupce, nejednalo se o omluvu řádnou a ani včasnou. Nelze přitom odhlédnout od skutečnosti, že uvedená omluva byla podložena toliko potvrzením o vyšetření u lékaře ze dne 19. 4. 2023, tedy téměř dva týdny před plánovaným hlavním líčením, které nadto nedokládalo takové zdravotní potíže obviněného, jež by mu skutečně bránily v účasti na hlavním líčení.
17. Nad rámec uvedeného je pak nutné akcentovat, že obviněný byl (stejně jako jeho obhájce) přítomen u veřejného zasedání konaného o jeho odvolání, přičemž odvolací soud provedl jeho výslech a dal mu tak plnou možnost k věci se vyjádřit (v rámci tohoto výslechu se obviněný ke shora popsanému skutku doznal). Za této situace tím spíše nepřichází v úvahu jakýkoliv závěr o tom, že by bylo porušeno právo obviněného na spravedlivý proces (viz přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 11. 2003, sp. zn. I. ÚS 264/03).
18. V kontextu uvedeného je možno uzavřít, že soud prvního stupně nepochybil ve svém postupu vést hlavní líčení bez účasti obviněného, jehož procesní právo na vyjádření k věci bylo nadto naplněno před odvolacím soudem.
V.
Způsob rozhodnutí
19. Je tedy možno uzavřít, že námitky obviněného dílem nerespektovaly věcné zaměření důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. a dílem z hlediska tohoto ustanovení postrádaly jakékoli věcné opodstatnění. Nejvyšší soud proto jeho dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, přičemž tak za splnění podmínky uvedené v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 10. 2023
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu