ECLI:CZ:NS:2023:7.PZO.12.2023.1
sp. zn. 7 Pzo 12/2023-3390
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. 10. 2023 návrh J. C. na přezkoumání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného Městským soudem v Brně dne 27. 10. 2017, sp. zn. V 20-28/2017, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. per analogiam se návrh odmítá .
Odůvodnění:
I.
Návrh na přezkoumání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a vyjádření k němu
1. Dne 26. 7. 2023 byl Nejvyššímu soudu doručen návrh J. C., podaný prostřednictvím obhájce JUDr. Filipa Seiferta, na přezkoumání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, který vydal Městský soud v Brně dne 27. 10. 2017 pod sp. zn. V 20-28/2017, v trestním řízení, které bylo následně vedeno Okresním soudem v Olomouci pod sp. zn. 1 T 166/2022.
2. Navrhovatel v úvodu konstatoval, že, přes uvedení nesprávného ustanovení trestního řádu (informace mu byla zaslána podle §88a odst. 2 tr. ř.), obdržel informaci Okresního soudu v Olomouci o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle §88 odst. 8 tr. ř. Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, o němž byl informován, pak shledal vůči své osobě za nezákonný. V teoretické rovině se zabýval případy nezákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, přičemž citoval z rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu, a rovněž poukázal na čl. 8 a 13 Listiny základních práv a svobod a na závěr právní teorie, přičemž dospěl k závěru, že napadený příkaz k odposlechu a záznamu byl vydán v rozporu zejména s §88 odst. 1, 2 tr. ř.
3. Napadený příkaz, jímž byl povolen mimo jiné také odposlech jeho účastnické stanice na dobu od 27. 10. 2017 do 27. 2. 2018, byl odůvodněn především poukazem na podezření o existenci propojené skupiny osob ze státního podniku Povodí Moravy, s. p., ze subjektů podílejících se na zpracování projektové dokumentace a podkladů pro veřejné zakázky, konkrétně společností AQUATIS, a. s. a Sweco Hydroprojekt, a. s., a advokátů J. S. a A. R., resp. ze subjektů, které realizují stavební díla a pravidelně se účastní veřejných zakázek na stavební práce, konkrétně společností EUROVIA CS, a. s., Skanska, a. s., HOCHTIEF CZ, a. s. a OHL ŽS, a. s. Zmíněné subjekty měly za vzájemných dohod porušovat zákonná pravidla z oblasti zakázkového práva, jakož i soutěžního práva, a to se záměrem získat pro konkrétního zhotovitele konkrétní realizaci za neoprávněná protiplnění v podobě úplatků. V napadeném příkazu byly popsány skutkové okolnosti vzešlé z operativních úkonů, které mají zakládat podezření z uvažované trestné činnosti. Podle navrhovatele se ale popisovaná trestná činnost nijak netýkala jeho osoby. V této souvislosti citoval část odůvodnění napadeného příkazu k odposlechu týkající se jeho osoby, popisující sledování R. M. ze společnosti AQUATIS, a. s., a vazeb s navrhovatelem.
4. Odůvodnění zákonnosti a okolnosti vydání příkazu k odposlechu proto nemohou ve smyslu §88 odst. 1, 2 tr. ř., obstát, neboť z něj nevyplynulo, jakým způsobem se mělo jeho jednání dotýkat prověřované trestné činnosti subjektů okolo Povodí Moravy, s. p. Navrhovatel dodal, že v návazně vedeném řízení u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 1 T 166/2022 nebyl ani trestně stíhán a tento schválil dohodu o vině a trestu ohledně jiných obžalovaných fyzických a právnických osob.
5. Odůvodnění příkazu pak dále neobsahuje označení podnětu k jeho vydání ze strany dozorového Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, což rovněž zakládá jeho nezákonnost, neboť obsah příkazu nelze podrobit přezkumu ve vztahu k příslušnému podnětu. Rovněž zde mělo být také zcela konkrétně uvedeno, v čem měla spočívat neodkladnost a neopakovatelnost takového úkonu, přičemž se nelze spokojit s povšechným konstatováním, že „bez neodkladného provedení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu tedy hrozí nenávratná ztráta důkazu”, a dále, v čem byla shledávána jeho subsidiarita ve vztahu k méně invazivním prostředkům.
6. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud ve smyslu §88 odst. 8 tr. ř. za použití §314m tr. ř. vyslovil, že příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného Městským soudem v Brně dne 27. 10. 2017, sp. zn. V 20-28/2017, byl porušen zákon v neprospěch navrhovatele.
7. K návrhu na přezkoumání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, podle něhož vydáním namítaného příkazu zákon porušen nebyl. Připomněl, že příkaz Městského soudu v Brně ze dne 27. 10. 2017, sp. zn. V 20-28/2017, byl vydán na základě předchozího návrhu státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 23. 10. 2017, č. j. V12-58/2017 (4 VZN 420/2017). Návrh byl podán a příkaz byl vydán v rámci trestního řízení vedeného pro podezření ze spáchání poměrně rozsáhlé a závažné trestné činnosti vícero osobami, která podle tehdy známých indicií zakládala podezření ze spáchání závažných trestných činů ve smyslu §88 odst. 1 tr. ř. Příkaz soudce Městského soudu v Brně, jemu předcházející návrh státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a podnět policejního orgánu byly náležitě a přesvědčivě odůvodněny, byly srozumitelně popsány do té doby známé skutečnosti odůvodňující podezření ze spáchání trestných činů, stejně jako v něm byla specifikována telefonní čísla, jež mají být odposlouchávána, včetně uživatelů telefonních stanic s uvedením, co konkrétně by mohlo být v případě každého z nich zjištěno. V příkazu bylo jednoznačně vymezeno, pro jaké trestné činy se trestní řízení vede, byly rozvedeny důvody povolení odposlechu, včetně argumentace stran jejich neodkladnosti a subsidiarity. Z hlediska materiálního se jednalo nepochybně o neodkladné úkony, tedy úkony, které vzhledem k nebezpečí jejich zmaření z hlediska účelu trestního řízení nesnesly odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání, neboť byla prověřována rozsáhlá a závažná trestná činnost v podstatě korupční povahy, u níž zpravidla nelze podezření potvrdit či vyvrátit jiným způsobem než také za využití operativně pátracích prostředků, což správně akcentoval Městský soud v Brně. V příkazu byla stručně zdůvodněna i navrhovatelem výslovně nezpochybňovaná maximální doba povolení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
8. Nařízený odposlech a záznam telekomunikačního provozu splňoval všechny podmínky předpokládané v §88 tr. ř. a na jeho bezvadnosti nic nemění ani skutečnost, že navrhovatel posléze trestně stíhán nebyl. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §314n odst. 1 tr. ř. usnesením vyslovil, že zákon porušen nebyl.
II.
Přípustnost návrhu na přezkoumání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu
9. Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou v daném případě naplněny podmínky pro přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
10. Podle §88 odst. 8 tr. ř. státní zástupce nebo policejní orgán, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, a v řízení před soudem předseda senátu soudu prvého stupně po pravomocném skončení věci, informuje o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu osobu uvedenou v odst. 2, pokud je známa. Informace obsahuje označení soudu, který vydal příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, délku trvání odposlechu a datum jeho ukončení. Součástí informace je poučení o právu podat ve lhůtě šesti měsíců ode dne doručení této informace Nejvyššímu soudu návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Předseda senátu soudu prvního stupně podá informaci bezodkladně po pravomocném skončení věci, státní zástupce, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, bezodkladně po uplynutí lhůty pro přezkoumání jeho rozhodnutí nejvyšším státním zástupcem podle §174a tr. ř. a policejní orgán, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, bezodkladně po uplynutí lhůty pro přezkoumání jeho rozhodnutí státním zástupcem podle §174 odst. 2 písm. e) tr. ř.
11. Z citovaného ustanovení §88 odst. 8 tr. ř. jednoznačně vyplývá, že informace o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu se odposlouchávané osobě poskytuje až po pravomocném skončení věci, v níž byl příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydán. Pokud tedy taková věc nebyla dosud pravomocně skončena, odposlouchávanou osobu nelze o nařízeném odposlechu a ostatních údajích s tím spojených informovat.
12. Navrhovatel ve svém návrhu uvedl, že byl o této skutečnosti písemně informován Okresním soudem v Olomouci, a to ve věci sp. zn. 1 T 166/2022, což koresponduje obsahu tohoto spisu, který byl Nejvyššímu soudu uvedeným soudem k výzvě předložen. Současně je však třeba uvést, že věc, tedy trestná činnost projednávaná ve věci vedené pod sp. zn. 1 T 166/2022, v níž rozhodoval Okresní soud v Olomouci, byla policejním orgánem vyloučena k samostatnému projednání v rámci prověřování z původního trestního řízení, vedeného pod č. j. NCOZ-5230/TČ-2017-417801, které se vztahovalo k více dílčím věcem, totiž více osobám a více skutkovým dějům, přičemž z důvodu potřeby jejich prověření byly mimo jiné i vydány příkazy k odposlechům a záznamům telekomunikačního provozu, včetně příkazu Městského soudu v Brně ze dne 27. 10. 2017, sp. zn. V 20-28/2017, rovněž směřující vůči více osobám, resp. účastnickým telefonním stanicím. Věc posléze vedená u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 1 T 166/2022 se pak vztahovala jen k části z uvedeného, především ale k jiným osobám (obviněným) a jimi spáchaným skutkům (trestným činům), a nikoli k navrhovateli. Jinak řečeno, původně vedená věc se týkala – zjednodušeně – podezření ze spáchání více trestných činů více osobami, a to v rámci ovlivňování zakázek a stavebních akcí ve vodohospodářské oblasti na různých místech České republiky. Vzhledem ke zmíněné situaci, totiž že se původně vedená věc týkala více podezřelých osob a skutkových dějů, stran kterých se různě rychle zjišťovaly okolnosti, jež by mohly vést k případnému dalšímu postupu v trestním řízení (do jeho další fáze), docházelo k vylučování některých dílčích věcí ze společného řízení. Navrhovatel přitom nebyl osobou, vůči které by bylo vedeno řízení ve věci, v níž byly stíhány jiné osoby pro jejich trestnou činnost, která byla posléze Okresním soudem v Olomouci pod sp. zn. 1 T 166/2022 na základě podaného návrhu na schválení dohody o vině a trestu projednávána, a ve spojení s výsledným rozhodnutím soudu pravomocně skončena. To platí, přestože byl ve spisu vedeném Okresním soudem v Olomouci pod sp. zn. 1 T 166/2022 mimo jiné i zařazen příkaz Městského soudu v Brně ze dne 27. 10. 2017, sp. zn. V 20-28/2017, z důvodu jeho vztahu k jiným osobám.
13. Současně je zřejmé, a Nejvyšší soud neměl důvodu v tomto ohledu činit další podrobné šetření, že trestní řízení, ať ve fázi prověřování nebo trestního stíhání, vůči navrhovateli pokračovalo (po vyloučení věci, vedené posléze Okresním soudem v Olomouci pod sp. zn. 1 T 166/2022) i nadále v rámci původní, anebo i jiné (další vyloučené) trestní věci (týkající se navrhovatele), která dosud pravomocně skončena být mohla či nemusela být. Pokud snad taková věc pravomocně skončena byla, měl by být navrhovatel informován o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu příslušným orgánem činným v trestním řízení (§88 odst. 8 tr. ř.), jehož rozhodnutím byla taková věc pravomocně skončena, ale nemělo se tak stát ve zmíněné věci Okresního soudu v Olomouci, byť byl v souvisejícím spisovém materiálu s ohledem na další okolnosti založen i příkaz Městského soudu v Brně ze dne 27. 10. 2017, sp. zn. V 20-28/2017.
14. Navíc je v této souvislosti nutné i připomenout, že informační povinnost podle §88 odst. 8 tr. ř. neplatí vždy, ale odst. 9 téhož ustanovení stanoví určité výjimky, zejména v podobě užité hmotněprávní kvalifikace, dále v podobě situace, kdy se na spáchání trestného činu podílelo více osob a ve vztahu alespoň k jedné z nich nebylo trestní řízení doposud pravomocně skončeno, a dále rovněž je-li proti osobě, jíž má být informace sdělena, vedeno trestní řízení, přičemž takovým řízením je míněno jakékoli jiné trestní řízení, než ve kterém byl odposlech nasazen, bez ohledu na použitou právní kvalifikaci.
III. Závěr
15. Souhrnně řečeno, orgánem činným v trestním řízení ve smyslu §88 odst. 8 tr. ř. nebyl ve vztahu k navrhovateli Okresní soud v Olomouci ve věci sp. zn. 1 T 166/2022. Pokud tento soud přesto navrhovateli informační dopis zaslal, jednalo se o úkon neúčinný, který nemohl založit oprávnění navrhovatele domáhat se provedení přezkumné činnosti Nejvyššího soudu ve smyslu §314l odst. 1 tr. ř. a násl. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. 4 Pzo 9/2021).
16. Jelikož zákonodárce nastalou procesní situaci nepresumoval a do trestního řádu nezařadil ustanovení, na jehož základě by Nejvyšší soud postupoval a rozhodoval v případě neoprávněného návrhu na přezkoumání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, Nejvyšší soud postupoval podle analogie legis a aplikoval ustanovení §265i odst. 1 písm. a) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud odmítá podané dovolání, dospěje-li k závěru, že není přípustné. Podaný návrh proto podle tohoto ustanovení trestního řádu odmítnul.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný (§314n odst. 2 tr. ř.).
V Brně dne 11. 10. 2023
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu