ECLI:CZ:NS:2023:7.TDO.355.2023.1
sp. zn. 7 Tdo 355/2023-759
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 5. 2023 o dovolání obviněné L. Š. K. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 1. 11. 2022, sp. zn. 55 To 234/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 6 T 151/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné L. Š. K. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 7. 4. 2022, č. j. 6 T 151/2019-636, byla obviněná L. Š. K. uznána vinnou zločinem úvěrové podvodu podle §211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku, za který byla odsouzena k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl ve výroku o trestu zrušen rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 7. 10. 2020, č. j. 3 T 23/2017-622, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 11. 12. 2017, č. j. 29 T 53/2017-354, jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž tímto zrušením došlo, pozbyla podkladu. Podle §229 odst. 1 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody.
2. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 1. 11. 2022, č. j. 55 To 234/2022-672, byl podle §258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. k odvolání obviněné podaného proti všem výrokům napadeného rozsudku zrušen napadený rozsudek a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že byla obviněná L. Š. K. uznána vinnou zločinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku jako nepřímý pachatel podle §22 odst. 2 tr. zákoníku, za který byla odsouzena k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl ve výroku o trestu zrušen rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 7. 10. 2020, č. j. 3 T 23/2017-622, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 11. 12. 2017, č. j. 29 T 53/2017-354, jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž tímto zrušením došlo, pozbyla podkladu. Podle §229 odst. 1 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody.
3. Uvedeného zločinu se podle zjištění soudů obviněná dopustila v podstatě tím, že v Liberci dne 8. 4. 2016 zajistila, že při sjednávání meziúvěru u Českomoravské stavební spořitelny, a. s., č. úvěrové smlouvy 1069459401 na částku 1 040 000 Kč, na pořízení a rekonstrukci rodinného domu ve XY, okr. Děčín měl L. M. v písemné žádosti o poskytnutí meziúvěru svým podpisem potvrdit prohlášení, že je způsobilý uzavřít smlouvu o meziúvěru, ačkoliv rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 15. 8. 2003, č. j. Nc 1423/2003, s právní mocí dnem 4. 9. 2003 byl omezen ve způsobilosti k právním úkonům tak, že není způsobilý nakládat s majetkem, jehož cena převyšuje 300 Kč a není schopen samostatně jednat s úřady, a dále při sjednávání výše uvedeného úvěru předložil L. M. potvrzení o příjmu zajištěné obviněnou, v němž bylo uvedeno, že vykonává zednické práce, hlavní obor působnosti zaměstnavatele je stavební činnost a jeho průměrný čistý měsíční příjem za posledních 12 měsíců je 21 208 Kč, kdy toto potvrzení mělo být vystaveno společností B. D., ačkoliv L. M. v uvedené společnosti nikdy nebyl zaměstnán, předmětem podnikání společnosti nebyla nikdy stavební činnost a jeho údajný plat mu nebyl zasílán z účtu společnosti, ale byl vkládán v hotovosti na pobočce Komerční banky, a. s., v Praze neznámou osobou, kdy jako vkladatel byla uvedena společnost B. D., Praha, dále L. Š. K. osobně dne 27. 5. 2016 doručila na Okresní správu sociálního zabezpečení v Liberci přihlášku společnosti B. D., do registru zaměstnavatelů a následně dne 30. 5. 2016 na OSSZ Liberec podala přihlášku k nemocenskému pojištění L. M. zpětně ke dni 2. 2. 2015, kdy předložila plnou moc, která měla být vystavena jednatelkou společnosti B. D., a na základě uvedených dokladů jí bylo vystaveno potvrzení o zaměstnání L. M., když však dne 25. 10. 2016 byla na OSSZ Liberec z důvodu nesprávně uvedené místní příslušnosti OSSZ Liberec stornována přihláška L. M., čímž došlo k tomu, že po dobu od 30. 5. 2016 do 25. 10. 2016 obviněná neoprávněně zajistila evidenci L. M. v registru zaměstnanců, ač L. M. nikdy nebyl zaměstnancem společnosti B. D., a usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2016, č. j. 82 Cm 1808/2016, s účinností od 24. 10. 2016 byla společnost B. D., zrušena a byla nařízena její likvidace, dále byla fiktivně vyhotovena a následně předložena pracovní smlouva na jméno L. M., a takto získané finanční prostředky z úvěru byly zčásti použity na pořízení nemovitosti a zčásti byly L. M. vybrány v hotovosti a předány právě obviněné, vše ke škodě Českomoravské stavební spořitelny, a. s.
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím obhájce dovolání, které opřela o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (zřejmě tedy ve znění účinném do 31. 12. 2021). Uvedla, že „rozporuje pravdivost tvrzení dle výroku odvolacího soudu jako celku“. Její vina byla totiž dovozována toliko z nepřímých důkazů, z nichž některé byly nesprávně vyhodnoceny v její neprospěch, a současně některé skutečnosti dovozené soudy nebyly prokázány vůbec a jsou pouze dedukcí.
5. Následně dovolatelka polemizuje s některými pasážemi odůvodnění rozhodnutí. Konkrétně oponovala závěru, že by byla vyvrácena její obhajoba o tom, že se na ni L. M. obrátil s žádostí o vytipování nemovitosti ke koupi. Učinil tak s vědomím, že spolu se svědkem V. K. mají v plánu vycestovat do Francie a nastěhovat se až po návratu, přičemž obviněná současně znala svědkyni V. Š., která sháněla podnájem, a tudíž obě strany spojila. Z výpovědi svědkyně V. Š. pak vyplývá důvěryhodnost této verze a svědek L. M. nebyl schopen se kvalifikovaně vyjádřit de facto k žádnému bodu obžaloby. Nevěrohodnost je dovozena toliko z výpovědi svědka V. K., který však uvedl, že mezi obviněnou a L. M. probíhala jednání o koupi domu, který by se po dobu jejich pobytu ve Francii pronajal. Skutečnost, že se tento svědek nikdy do XY nechtěl stěhovat, nevylučuje možnost takového záměru svědka L. M., zvláště když nebyly řádně prověřeny jejich vzájemné poměry a otázka plánování společné budoucnosti. Dle názoru obviněné se tak zájmy svědků L. M., V. K. a manželů Š. žádným způsobem nevylučovaly.
6. Za další spornou otázku označila to, že měla do procesu sjednávání úvěrové smlouvy přimět vkročit svého nevlastního bratra, o němž musela vědět, že je nezpůsobilý k právním úkonům, doprovázela jej při podpisu kupní smlouvy a instruovala manžele Š., aby zasílali finanční prostředky na nájem na jiný než sjednaný účet. Poukázala na výpovědi svědkyň R. Z. a J. K., které shodně vypověděly, že na chování svědka L. M. jim nepřišlo nic zvláštního a z jeho vystupování měly dojem, že sám o své vůli má zájem na koupi nemovitosti, přičemž byly soudem vyhodnoceny jako nevěrohodné. Za druhotnou označila otázku, zda věděla o omezení svéprávnosti svědka L. M., trvala však na tom, že její vědomost o této skutečnosti nebyla žádným způsobem prokázána. Akcentovala, že se svědkem nesdílela společnou domácnost, jejich styky byly sporadické a na občanském průkazu nebyl obsažen údaj o omezení jeho svéprávnosti, tudíž jako laik mohla v dobré víře ve správnost úředního dokladu usuzovat, že se jeho stav zlepšil natolik, že omezení bylo zrušeno. Nebylo tak prokázáno jakékoliv trestněprávně postižitelné jednání obviněné, neboť se v celé záležitosti angažovala toliko jako zprostředkovatel převodu nemovitosti, což koresponduje s její účastí u podpisu kupní smlouvy i s dalšími činěnými kroky při komunikaci se svědkyní V. Š.
7. Dále měla za to, že nebylo prokázáno, že by doklady o příjmech včetně pracovní smlouvy nebyly pravé a jaký podíl na jejich zajištění měla mít obviněná. Svědek L. M. se k této otázce nevyjádřil, svědek V. K. se sice domníval, že u společnosti B. D., nepracoval, ale viděl u něj dokumenty s hlavičkou této společnosti. Skutečnost, že svědek L. M. měl u této společnosti pracovat jako zedník, aniž by měla společnost živnostenské oprávnění pro stavební práce, je otázkou správněprávní, která nevylučuje uzavření pracovní smlouvy na takovou pozici. Jedinou prokázanou činností dovolatelky ve vztahu k předmětné společnosti bylo podání přihlášky společnosti do registru zaměstnavatelů vedeného u OSSZ, což však není trestné. Podle přesvědčení obviněné (což namítala již ve svém odvolání) ve vztahu mezi předmětnou společností a L. M. figurují toliko dvě osoby, a sice jednatelka společnosti D. O. a účetní P. J., přičemž ani jedna z těchto osob nebyla v rámci trestního řízení slyšena. Nebylo prověřeno, zda právě tyto osoby nemohou být pachateli příslušného stíhaného skutku. Nelze jí pak klást za vinu, že disponovala plnou mocí udělenou jí jednatelkou společnosti, když tato nebyla dosažitelná pro orgány úřední moci. Co se týče prospěchu obviněné, měla doprovázet svědka L. M. k výběrům finančních částek a zřejmě si je následně ponechat, nicméně tento svědek jako jediný potenciální přímý svědek k tomu nic neuvedl. Jediným nepřímým důkazem je výpověď svědka V. K., který však výběrům nebyl přítomen. Její vina tak nebyla žádným způsobem prokázána, nadto jednání spočívající v doprovodu při výběru hotovosti není trestné, stalo-li se.
8. S ohledem na uvedené okolnosti měla za to, že byla zcela popřena zásada presumpce neviny. Obecné soudy se nezabývaly jinými alternativami, než že skutek spáchala obviněná. Současně důkazy, které do konstruktu nezapadly, vyhodnotily jako nevěrohodné, což je v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů. Závěrem proto navrhla, aby Nejvyšší soud postupem podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k projednání, případně aby podle §265m odst. 1 tr. ř. ve věci sám rozhodl a obviněnou zprostil viny z předmětného trestného činu.
9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření uvedl, že námitky obviněné směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění, avšak na žádnou z vad důkazního řízení předpokládanou §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. výslovně neodkázala a jejich existence ani z jejich námitek po obsahové stránce nevyplývá. Dovolatelka na základě vlastního hodnocení důkazů odmítá jednotlivá skutková zjištění a prosazuje vlastní skutkovou verzi. Existenci předpokládaného zjevného rozporu však nelze dovozovat z toho, že soudy hodnotí důkazy jiným způsobem, než jaký by odpovídal představám obviněné o jejich správném hodnocení. Některé námitky se pak ani netýkají rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu. Z hlediska spáchaného trestného činu úvěrového podvodu jako nepřímou pachatelkou bylo relevantní skutkové zjištění o tom, že řídila jednání trestně neodpovědného L. M., který žádal o úvěr, přičemž nepravdivě předstíral, že je zaměstnán a má příjem umožňující splácení úvěru. Z hlediska znaků daného trestného činu je teda zcela irelevantní, jak byla ve věci zainteresována svědkyně V. Š., znakem pak není ani majetkový prospěch na straně pachatele. Podle názoru státního zástupce není hodnocení důkazů soudy v žádném, natož zjevném rozporu s pravidly formální logiky. Naopak dovolatelka některé skutečnosti pomíjí, např. nevysvětluje, jak se do její dispozice dostala plná moc společnosti B. D., nebo to, že v přípravném řízení připustila svou vědomost o tom, že její nevlastní bratr L. M. je omezen ve svéprávnosti. Pomíjí a bagatelizuje výpověď svědka L. M., která je sice poznamenána jeho duševním stavem, nepochybně z ní však vyplývá, že tento svědek zájem o koupi domu ve XY a získání úvěru nikdy neměl. Nakonec uvedl, že nelze hovořit ani o tom, že by nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, když v předmětné trestní věci provedení dalších důkazů nad rámec dokazování v řízení před soudem již provedeného nebylo navrhováno. Uzavřel tak, že dovolací námitky obviněné, pokud je vůbec lze podřadit pod formálně deklarovaný dovolací důvod, jsou zjevně nedůvodné. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné.
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.
11. Obviněná uplatnila důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž v závěru svého dovolání specifikovala tak, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. K tomu je nutno nejprve připomenout, že zvolené znění od 1. 1. 2022 odpovídá zákonnému vymezení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jenž je dán v případech, ve kterých rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Skutkový stav je zde hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně posouzeny v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
12. Z tohoto pohledu je pak možno učinit závěr, že obviněná prakticky veškeré své námitky zaměřila do skutkových zjištění soudů, přičemž prosazovala svou vlastní verzi, podle níž nemohla být nepřímou pachatelkou posuzovaného trestného činu, nýbrž pouze zprostředkovatelkou převodu nemovitosti mezi svědkem L. M. a svědkyní V. Š. Takováto argumentace, vystavěná na odlišném skutkovém podkladě než na tom, který byl zjištěn soudy obou stupňů, však není pod zvolený důvod dovolání podřaditelná. Lze ji však podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022. Ten je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Nicméně Nejvyšší soud shledal uplatněné námitky zjevně neopodstatněnými.
13. Nutno nejprve obecně konstatovat, že na základě dokazování, provedeného v dostatečném rozsahu, soudy dovodily průběh skutkového děje tak, jak je popsán výše. Tato zjištění se opírají zejména o výpovědi svědků L. M. (jehož výpověď byla s ohledem na jeho zdravotní stav soudy pečlivě hodnocena), J. M., J. Z., V. Š., M. Š. a výpovědí V. K., které jsou v souladu jednak se znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie znalce MUDr. Jaroslava Tržického, jednak s listinnými důkazy zachycujícími průběh koupě nemovitosti a poskytnutí meziúvěru a úvěru i dokladujícími duševní stav svědka L. M. Jedná se o důkazy (byť nepřímé), které ve svém souhrnu tvoří logickou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů ve svém celku shodně a spolehlivě prokazujících skutečnost, že se dovolatelka dopustila shora popsaného jednání. Současně bylo zdůvodněno, proč soudy neuvěřily verzi obviněné, která byla provedenými důkazy jednoznačně vyvrácena.
14. Dále je vhodné akcentovat podstatu trestněprávního jednání obviněné, neboť předmětný důvod dovolání nachází své uplatnění jen v případě rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu. Za rozhodná skutková zjištění lze přitom označit uvedení nepravdivých údajů při sjednávání úvěrové smlouvy prostřednictvím nepříčetného nevlastního bratra (tzv. živý nástroj), jenž k takové dispozici nebyl oprávněn, a přesto potvrdil prohlášení, že je způsobilý uzavřít smlouvu, a předložení nepravdivého potvrzení o příjmu a zaměstnání u společnosti B. D. V tomto ohledu je tedy irelevantní, zda obviněná měla či nikoli prospěch z nastíněného trestněprávního jednání. Nicméně na okraj lze poznamenat, že z výpovědi V. K. bylo možné učinit závěr o tom, že svědek L. M. vybíral hotovost z bankovního účtu na pokyn obviněné, kterou jí dále předával.
15. V reakci na dovolací argumentaci obviněné lze poznamenat, že především ze shora označených výpovědí bylo prokázáno, že obviněná kontaktovala svědka L. M., jenž následně koupil dům podle výběru svědkyně V. Š., které ho obratem pronajmul. Nicméně svědek L. M. byl zdravotně postižený, přičemž jeho svéprávnost byla dlouhodobě omezena tak, že nesměl nakládat s majetkem, jehož hodnota převyšuje 300 Kč. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie znalce MUDr. Jaroslava Tržického pak plyne trvalá porucha intelektu, jíž trpěl i v době spáchání trestného činu a jeho mentální schopnosti nedosahovaly takové výše, aby byl svědek schopen vymyslet a sám realizovat takto sofistikovanou majetkovou trestnou činnost. Jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti v době uzavření úvěrové smlouvy a zfalšování potvrzení o zaměstnání a příjmech pod vlivem zjištěné poruchy intelektu byly zcela vymizelé. Této okolnosti si musela být obviněná velice dobře vědoma, neboť svědek byl její nevlastní bratr, s nímž do svých osmnácti let sdílela společnou domácnost. Nadto ze samotné výpovědi obviněné plyne její vědomost o omezení právního jednání svědka v oblasti nakládání s finančními prostředky nad určitou částku, přičemž polemika obviněné o případné změně zdravotního stavu tohoto svědka nemá oporu v provedeném dokazování. S ohledem na důvod omezení pro nízký intelekt, tedy skutečnosti trvalého (konstantního) charakteru, má i Nejvyšší soud za to, že se nejedná o logickou či smysluplnou argumentaci, namítala-li dovolatelka, že jejich styky byly sporadické a předmětný údaj nebyl vyznačen na občanském průkazu. Lze se proto ztotožnit se závěrem, že zapojení L. M. do procesu uzavírání kupní smlouvy, s tím související uzavření úvěrové smlouvy a doložení související dokumentace bylo ryze formální a jeho účelem bylo pouze zakrýt jednání samotné obviněné, aby její účast nebyla jednoduše zjistitelná.
16. Dále je nutné připomenout, že angažovanost obviněné v celém procesu včetně sjednávání úvěrové smlouvy byla rovněž dostatečně prokázána. Doprovázela totiž svědka L. M. při podpisu kupní smlouvy (podle svědecké výpovědi J. Z. jej vedla a radila, co a kde má podepsat), následně instruovala manžele Š., aby zasílali finanční prostředky na nájem na jiný než sjednaný účet, a především neoprávněně zajistila evidenci L. M. v registru zaměstnanců (jako zaměstnance společnosti B. D.), jakož i opatřila fiktivně vyhotovenou pracovní smlouvu, a následně (jak již bylo shora zmíněno) jí byly předávány finanční prostředky vybírány z účtu svědka L. M.. Její zainteresovanost nikterak nevyvrací ani výpovědi svědkyň J. K. a R. Z., neboť tyto byly soudem prvního stupně v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. vyhodnoceny jako nevěrohodné. Obě svědkyně totiž nemohly vypovědět nic jiného než to, že jim připadal jako běžný, byť lehce podprůměrně inteligentní člověk, neboť v případě, kdy by vyšlo najevo, že uzavřely neplatnou úvěrovou smlouvy, by se samy vystavily negativním následkům. S ohledem na vše shora řečené nelze přisvědčit obviněné, že by působila výhradně jako zprostředkovatel převodu nemovitosti.
17. Stran námitek, že nebylo prokázáno, zda doklady o příjmech včetně pracovní smlouvy byly pravé a jaký podíl na jejich zajištěních měla obviněná, lze poukázat na skutečnost, že dovolatelka svou participaci bagatelizuje toliko na podání přihlášky společnosti B. D., do registru zaměstnavatelů vedeného u OSSZ. Nicméně zcela opomíjí, že tato společnost nejpozději od roku 2014 nevykonávala žádnou činnost, přesto byla podána přihláška předmětné společnosti do evidence zaměstnavatelů a následně přihláška L. M. jako zaměstnance předmětné společnosti až na konci května 2016 (tedy těsně před uzavřením úvěrové smlouvy L. M.) osobně obviněnou, která tak činila na základě udělené plné moci jednatelkou společnosti, jež byla pro příslušné orgány nedosažitelná. Takové počínání obviněné bylo správně vyhodnoceno jako účelové i s ohledem na skutečnost, že svědek do žádného zaměstnání nechodil (což vyplývá z výpovědí L. M., V. K. i J. M.), přičemž předmětem podnikání společnosti nikdy nebyla stavební činnost. Obdobně bylo uzavřeno, že pracovní smlouva L. M. s předmětnou společností, jakož i následné potvrzení o zaměstnání a příjmech a výplatní pásky byly vyhotoveny z popudu obviněné. Viděl-li V. K. u svědka L. M. dokumenty s hlavičkou společnosti B. D., taková skutečnost nedokládá, že by byl u dané společnosti skutečně zaměstnán. Konečně nelze opomenout ani dovolatelkou zvolený modus operandi, který korespondoval s její předcházející trestnou činností.
18. Nakonec uvedla-li obviněná, že mezi společností B. D., a svědkem L. M. figurovaly toliko dvě osoby, a sice jednatelka společnosti D. O. a účetní P. J., přičemž ani jeden z nich nebyl v rámci trestního řízení slyšen, lze pro úplnost doplnit, že se v této části nemůže jednat o naplnění té varianty důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., která předpokládá, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Důkazní návrhy v tomto smyslu nebyly obhajobou učiněny, toliko obviněná prostřednictvím obhájce v její závěrečné řeči i odvolání konstatovala, že nebyly provedeny. Uvedenou vadu tedy nelze v nyní projednávané věci dovodit.
19. Námitky obviněné tak byly bezpředmětné, neboť existence případného zjevného rozporu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněná předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013). Takový zjevný rozpor by bylo namístě dovodit zejména, pokud by skutková zjištění neměla vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně by nevyplývala z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo v případě, že by zjištění byla pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. K tomu však v nyní projednávané věci nedošlo. Zjištění učiněná soudem prvního stupně totiž z provedených důkazů zřetelně vyplývají. Je třeba zdůraznit, že pokud soudy nižších stupňů při vyvozování svých skutkových závěrů vycházely pouze z nepřímých důkazů, nelze konstatovat, že by jejich skutková zjištění byla založena na svévolných či spekulativních úvahách, resp. že by se mělo jednat o extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. III. ÚS 3137/16). Veškeré své závěry soudy obou stupňů rozebraly i odůvodnily (viz zejména odstavec 19. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a odstavec 7. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). V podrobnostech proto Nejvyšší soud na odůvodnění obou rozsudků odkazuje. Není předmětem řízení o dovolání jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukovat, rozebírat, porovnávat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Hodnocení důkazů soudy nižších stupňů nevykazuje žádné znaky libovůle či svévole, nýbrž odpovídá zásadám logiky. Neshledal-li Nejvyšší soud v posuzované věci zjevný rozpor, nemohla být ani porušena procesní zásada in dubio pro reo vyplývající z obviněným poukazované zásady presumpce neviny. Toto znamená, že za situace, ve které nelze odstranit dalším dokazováním důvodné pochybnosti o skutkové otázce významné pro rozhodnutí ve věci, je třeba rozhodnout ve prospěch obviněného. V této věci však pochybnosti o průběhu skutkového děje nevznikly. Postupem soudu tak nemohlo dojít k porušení presumpce neviny, ani nemohlo být zasaženo do základního práva obviněného na spravedlivé řízení.
20. Souhrnně řečeno, naplnění dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) ani h) tr. ř. nebylo možné na základě popsaných námitek dovodit.
21. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto rozhodnutí, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněné L. Š. K. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 5. 2023
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.
předseda senátu