ECLI:CZ:NS:2023:7.TDO.402.2023.1
sp. zn. 7 Tdo 402/2023-236
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 5. 2023 o dovolání obviněného F. R. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 15. 11. 2022, sp. zn. 13 To 272/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 2 T 63/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného F. R. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. 9. 2022, č. j. 2 T 63/2022-184, byl obviněný F. R. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti měsíců. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvaceti měsíců.
2. Uvedeného přečinu se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný v podstatě tím, že dne 19. 3. 2022 v době okolo 05:30 hod. řídil po veřejných komunikacích na trase Hradec Králové – Hlinsko po požití alkoholických nápojů, kdy nebyl způsobilý náležitě ovládat motorové vozidlo, a nacházel se ve stavu střední opilosti s koncentrací ethylalkoholu v krvi 2,06 g/kg, osobní motorové vozidlo, přičemž v čase okolo 06:00 hod. při jízdě po pozemní komunikaci na silnici číslo I/37 ve směru od Hradce Králové na Pardubice nepřizpůsobil rychlost jízdy svým schopnostem a vlastnostem vozidla, neboť při projíždění táhlé pravotočivé zatáčky u kilometru 37,8 v katastru obce Hrobice v důsledku svého ovlivnění alkoholem a únavy ztratil kontrolu nad vozidlem a začal s ním zvolna přejíždět z pravého do souběžného levého jízdního pruhu, kde vozidlo uvedl do přetáčivého smyku, při němž nejprve narazil přední částí vozidla do středových svodidel u komunikace, od těch se s vozidlem odrazil zpět do prostoru vozovky a zadní částí vozidla narazil do silničních svodidel po pravé straně vozovky, kde se zastavil, následně řádně tuto událost – dopravní nehodu – neoznámil a nezůstal na místě, ale odjel do Pardubic, kde vozidlo odstavil na parkovišti u Autoprodeje FORD, a usnul, zde byl také následně v dopoledních hodinách dohledán policií a vyzván k odbornému měření alkoholu v dechu, kdy v čase 09:25 hod. u něho bylo zjištěno 1,25 promile alkoholu v dechu, v čase 09:30 hod. u něho bylo zjištěno 1,11 promile alkoholu v dechu a v čase 09:37 hod. u něho bylo zjištěno 1,46 promile alkoholu v dechu, následně se podrobil lékařskému vyšetření spojenému s odběrem krve, jejímž rozborem bylo zjištěno, že jeho krevní vzorek odebraný v čase 10:05 hodin obsahuje 1,51 g/kg ethylalkoholu a vzorek odebraný v čase 11:05 hod. obsahuje 1,36 g/kg ethylalkoholu, při dopravní nehodě vznikla hmotná škoda na svodidlech ve vlastnictví majitele Ředitelství silnic a dálnic ČR, v blíže neurčené výši a na osobním vozidle tovární značky Ford Fiesta majitelky J. R. vznikla škoda vyčíslená na částku 13 000 Kč.
3. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 15. 11. 2022, č. j. 13 To 272/2022-207, bylo odvolání obviněného směřující proti výroku o vině i trestu rozsudku soudu prvního stupně podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), i) a m) tr. ř., přičemž citoval jejich zákonná znění. Namítal, že nedošlo ke spáchání žádného trestného činu, neboť skutek není trestným činem a jednání popsané ve výroku rozsudku se nestalo. Obviněný neřídil pod vlivem alkoholu a nic takového nebylo prokázáno. Současně došlo k porušení ústavně garantované presumpce neviny prostřednictvím ignorování zásady in dubio pro reo , neboť byl odsouzen za jízdu pod vlivem alkoholu, aniž by byl zastaven policií a v okamžiku řízení či bezprostředně po způsobené dopravní nehodě byla zjištěna nějaká hladina alkoholu v krvi. Poukázal na existenci důkazu dechovou zkouškou, jež byla provedena „až x hodin po způsobené nehodě“, přičemž existoval dvouhodinový časový prostor, kdy mohl konzumovat alkoholické nápoje, což nebylo žádným důkazem v řízení vyvráceno. Předestřel pak vlastní skutkovou verzi, podle níž na plese pil jen nealkoholické nápoje, nebyl na tom psychicky dobře, jel sám a byl unaven, když došlo k nehodě. Pokud by se nehoda stala pod vlivem alkoholu, obviněný by to nevolal svědku M. H. a ten by nevolal policii. Alkohol pak pil, až když byl s vozidlem zaparkovaný u Globusu. Žádný svědek nevypověděl skutečnosti, které by dosvědčovaly, že by obviněný vypil konkrétní množství alkoholu a v době řízení byl pod jeho vlivem. Rovněž nebylo spolehlivě prokázáno, že by doba jízdy byla v ten čas, který byl uveden v návrhu na potrestání. Pokud by obviněný pil, tak nebylo prokázáno, že by hladina alkoholu v krvi během jízdy dosahovala jedno promile, neboť hodnota 2,10 uváděná znalcem se liší od hodnoty z rozboru krve 1,51, což by znamenalo postoupit věc jako přestupek. Rovněž měl za to, že obsah soudem konstruovaných otázek znalci vycházející z předpokladů, které nebylo možno považovat za relevantní skutková zjištění, je důkazem o narušení nestrannosti soudu, který daným procesním úkonem „suploval důkazní povinnost strany obžaloby“ místo aby nepodloženou obžalobu (znaleckým posudkem) státnímu zástupci vrátil. Sama skutečnost, že obviněný nebyl policií zadržen bezprostředně po zastavení, vylučuje jakoukoli možnost obviněného trestně stíhat, natož odsoudit. Strana státního zastupitelství totiž selhala již během přípravného řízení v dohledu nad zákonností vyšetřování, kdy již samotný záznam o sdělení podezření je prototyp nezákonného rozhodnutí, které spadá pod zákon č. 82/1998 Sb. a nikoli pod trestní právo. Hodnotící závěry soudu pak nejsou závěry, ale „do závěrů vtělená východiska“. Následně odkázal na nálezy Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2006, sp. zn. IV. ÚS 767/05, a ze dne 16. 6. 2011, sp. zn. I. ÚS 3622/10, přičemž konstatoval, že procesní postup okresního soudu byl motivován snahou prokázat vinu, ačkoli neexistovaly důkazy k formálním znakům skutkové podstaty žalovaného přečinu. Závěrem dovolání proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a tomuto věc vrátil k rozhodnutí.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření uvedl, že dovolání obviněného je vystavěno na doslovném opakování námitek prolínajících se celým trestním řízením, s nimiž se oba soudy beze zbytku a správně vypořádaly. Poznamenal také, že dovolání je koncipováno na množství přinejmenším zavádějících detailů. K důvodnosti jednotlivých námitek pak konstatoval, že dovolací námitky obviněného se rozcházejí se zvoleným důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť obviněný netvrdí, že by znaky přisouzeného přečinu nenaplňovala skutková zjištění zformulovaná nalézacím soudem. Lze je však podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť jimi rozporuje soulad skutkových zjištění soudů s provedenými důkazy, přičemž se v otázce doby požití alkoholu jedná o skutkové zjištění klíčové. Nicméně tuto námitku shledal zjevně neopodstatněnou, neboť ji dovolatel vystavěl výlučně na dezinterpretaci provedených důkazů. Z hlediska důkazů odkázal na kamerový záznam, provedené ohledání vozidla a vyjádření policistů, výsledky dechových a krevních zkoušek, znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství zpracovaný znalcem MUDr. Petrem Balážem, výpověď svědka M. H., protokol s orientačním náčrtkem, situačním plánkem a fotodokumentací. Učinil tak závěr, že obviněný v rámci své obhajoby vědomě lhal, a to přinejmenším o době, kdy alkohol požíval. Předpokládaný zjevný rozpor v projednávané věci neshledal, neboť nalézací soud zformoval takový průběh skutkového děje, který s provedenými důkazy naprosto koresponduje. Nemohlo pak dojít ani k porušení zásady in dubio pro reo a principu presumpce neviny, neboť žádný ze soudů po vyhodnocení provedených důkazů pochybnosti o průběhu skutkového děje a vině dovolatele neměl. Opodstatnění pak postrádala rovněž námitka, kterou obviněný jen velmi obecně uplatnil s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. zřejmě v jeho druhé alternativě. Konečně k formálně označenému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. obviněný nepředestřel žádnou argumentaci, přičemž není úkolem státního zástupce ani dovolacího soudu, aby za obviněného domýšlel, co hodlal vytknout. Uložené tresty odnětí svobody a zákazu činnosti pak trestní zákoník připouští, přičemž byly uloženy v mezích zákonné trestní sazby či výměry. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.
7. Nejprve je vhodné poznamenat, že obviněný v rámci svého mimořádného opravného prostředku své námitky konkretizoval toliko v tom směru, že nebylo prokázáno, že by požil alkohol ještě před jízdou, jakož i to, že by hladina alkoholu v krvi dosahovala hodnoty 1 g/kg ethylalkoholu, přičemž byla porušena zásada in dubio pro reo . Současně se neztotožnil s postupem státního zástupce v přípravném řízení a soudem položenými otázkami znalci.
8. Nejvyšší soud tedy nejprve konstatuje, že s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. , ten je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Je tedy především určen k nápravě právních vad v posouzení skutku, jenž je předmětem trestního stíhání, popřípadě k nápravě vad vzniklých v návaznosti na nesprávnou aplikaci jiné trestněprávní normy.
9. S ohledem na uvedená zákonná znění důvodů dovolání je nutno podotknout, že dovolací argumentace obviněného spočívala výlučně v polemice se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů, přičemž jako takovou by ji bylo možno podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť obviněný (byť implicitně) poukazuje na zjevný rozpor mezi obsahem provedených důkazů a rozhodnými skutkovými zjištěními určujícími pro naplnění znaků trestného činu (tj. především ústřední okamžik požití alkoholických nápojů). Nejvyšší soud ji však shledal zjevně neopodstatněnou. Označil-li dále i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., pak lze konstatovat, že se v jeho rámci nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování, a předmětný důvod dovolání byl tudíž v tomto směru označen toliko formálně. Nakonec mimořádný opravný prostředek obsahuje i různé procesní výtky naznačující narušení nestrannosti soudu, jakož i nezákonné přípravné řízení, nicméně tyto jsou konstatovány natolik v obecné poloze, že není možno se k nim věcně vyjádřit. Lze pak jen pro úplnost připomenout, že formulací dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů.
10. Z obsahu dovolání je patrné, že obviněný F. R. svou dovolací argumentaci založil v podstatě na opakování své obhajoby z původního řízení včetně řádného opravného prostředku, přičemž soudy obou stupňů se již s uplatněnými námitkami vypořádaly. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je dostatečně zřejmé, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly. Je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením, učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Existence případného zjevného rozporu mezi učiněnými rozhodnými skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013). Nejvyšší soud jako soud dovolací není jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. Zjevný rozpor skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů, je na místě dovodit zejména, pokud by skutková zjištění neměla vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývala z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod., k čemuž však, jak bude vyloženo dále, nedošlo.
11. Nutno obecně konstatovat, že na základě dokazování, provedeného v dostatečném rozsahu, soudy dovodily průběh skutkového děje tak, jak je popsán výše. Tato zjištění se opírají zejména o výpovědi svědků M. H., Z. K., J. P., P. F., které korespondují s provedenými listinnými důkazy (především protokol o nehodě v silničním provozu, orientační náčrtek místa dopravní nehody, situační plánek a pořízená fotodokumentace) i věcným důkazem (kamerovým záznamem), jakož i se znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství vypracovaný znalcem MUDr. Petrem Balážem. V provedených důkazech nelze shledat jakékoliv rozpory se zjištěným skutkovým stavem. Jedná se o důkazy, které ve svém souhrnu tvoří logickou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů ve svém celku shodně a spolehlivě prokazujících skutečnost, že se dovolatel dopustil shora popsaného jednání.
12. S ohledem na provedené důkazy je možné učinit skutkový závěr, že obviněný řídil osobní motorové vozidlo ve stavu vylučujícím způsobilost, tedy alkoholické nápoje požil ještě před započetím jízdy. Obviněný totiž řídil motorové vozidlo z maturitního plesu, na němž pil alkohol (což potvrdil svědek M. H., ač měl informaci z doslechu), přičemž s vozidlem havaroval (tuto informaci pak obviněný volal svědku Z. K.), vozidlo však zastavil až na parkovišti, kde usnul a byl probuzen až příjezdem policie. Jeho obhajoba spočívající v tom, že konkrétní alkoholické nápoje požil až po zastavení vozidla, byla spolehlivě vyvrácena jednak kamerovým záznamem, neboť zaparkované vozidlo bylo po celou dobu snímáno kamerou, přičemž z vozidla nikdo nevystoupil, jednak z protokolu o nehodě v silničním provozu, neboť ve vozidle se nenacházely žádné láhve či plechovky od alkoholu (toliko jedna plastová láhev perlivé vody Magnesia, jejíž obsah byl zkontrolován). Konkrétní hladina alkoholu v krvi pak byla ověřena provedením dechových zkoušek, následným odběrem krve a zejména vypracováním znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, přičemž jednoznačně dosahovala hodnoty, která značně převyšovala hranici, při které žádný řidič není schopen bezpečného řízení motorového vozidla.
13. Námitky obviněného tak byly bezpředmětné, neboť v nyní projednávané věci nelze shledat zjevný rozpor předpokládaný důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Zjištění učiněná soudem prvního stupně totiž z provedených důkazů vyplývají. Lze také konstatovat, že veškeré své závěry soudy obou stupňů rozebraly i odůvodnily (viz zejména odstavce 12. až 13. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a odstavce 7. až 8. odůvodnění usnesení odvolacího soudu). V podrobnostech proto Nejvyšší soud na odůvodnění obou rozhodnutí odkazuje. Není předmětem řízení o dovolání jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukovat, rozebírat, porovnávat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Hodnocení důkazů soudy nižších stupňů nevykazuje žádné znaky libovůle či svévole, nýbrž odpovídá zásadám logiky. Neshledal-li Nejvyšší soud v posuzované věci zjevný rozpor, nemohla být ani porušena procesní zásada in dubio pro reo . Zásada in dubio pro reo , která vyplývá ze zásady presumpce neviny, znamená, že za situace, ve které nelze odstranit dalším dokazováním důvodné pochybnosti o skutkové otázce významné pro rozhodnutí ve věci, je třeba rozhodnout ve prospěch obviněného. V této věci však pochybnosti o vině obviněného nevznikly.
14. Brojil-li obviněný formálním uplatněním dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. proti uloženému trestu, pak lze konstatovat, že neuplatnil žádnou konkrétní argumentaci, ke které by se mohl Nejvyšší soud vyjádřit, neboť pouze citoval zákonné znění předmětného důvodu dovolání. Za takové situace není úlohou Nejvyššího soudu, aby si v rámci dovolacího řízení dotvářel argumentaci podání dovolatele a domýšlel si jeho obsah (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2019, sp. zn. 7 Tdo 734/2019). V této části tak bylo dovolání podáno z jiného důvodu, než je uvedeno v §265b tr. ř. Pro úplnost je na místě pouze dodat, že uložený trest odnětí svobody i trest zákazu činnosti odpovídá všem zákonným kritériím týkajícím se trestu a jeho výměry.
15. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. obsahuje dvě základní alternativy: dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, tj. dovolateli bylo v odvolacím řízení odepřeno meritorní přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně (někdy se zde rozlišují ještě dvě podalternativy – zamítnutí opravného prostředku z formálních důvodů a jeho odmítnutí pro nesplnění obsahových náležitostí), nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Obviněný pouze citoval zákonné znění tohoto dovolacího důvodu, aniž by specifikoval, kterou z jeho alternativ má na mysli. Zjevně jej však uplatnil v jeho druhé alternativě, tedy v návaznosti na existenci některého z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), h) či i) tr. ř. v předchozím řízení. Jestliže však bylo dovolání ve vztahu k těmto dovolacím důvodům podáno z jiného než zákonného důvodu nebo ve vztahu k nim bylo shledáno zjevně neopodstatněným, plyne z logiky věci, že stejné závěry platí i z hlediska důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
16. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto rozhodnutí, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného F. R. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 5. 2023
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.
předseda senátu