ECLI:CZ:NS:2023:7.TDO.412.2023.1
sp. zn. 7 Tdo 412/2023-1041
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 5. 2023 o dovolání obviněného J. S. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 12. 2022, sp. zn. 10 To 90/2022, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 5 T 8/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. S. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 9. 2022, č. j. 5 T 8/2020-914, byl obviněný J. S. uznán vinným pod body 1) a 2) pokračujícím zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a pokračujícím přečinem zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §193 odst. 1 tr. zákoníku, za které byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to fotoaparátu specifikovaného v rozsudku. Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku bylo dále rozhodnuto o zabrání věci, a to CD a DVD specifikovaných v rozsudku.
2. Uvedených trestných činů se podle zjištění soudu prvního stupně obviněný dopustil v podstatě tím, že
1) v přesně nezjištěných dnech v roce 2011 v bytě na adrese XY č. p. XY v XY, když u něj byla na návštěvě tehdy nezletilá poškozená AAAAA (pseudonym), jejíž nízký věk s ohledem na přátelské styky s její matkou a její dětský vzhled znal, v úmyslu přivodit si sexuální uspokojení využíval své fyzické převahy a toho, že mu byla nezletilá svěřena jeho dozoru a musela ho poslouchat, a v přesně nezjištěném počtu případů v obývacím pokoji osahával nezletilou AAAAA na prsou pod tričkem a na vagíně pod kalhoty, ač mu poškozená ruku odstrkovala a říkala mu, aby ji nechal být, sám se přitom rukou dráždil na penisu, dále ji v přesně nezjištěném počtu případů svlékal kalhoty nebo jí nařídil, aby si lehla a sama si kalhoty i kalhotky sundala a roztáhla nohy, což ze strachu učinila, sám si svlékal trenýrky, lehal si na ni a pokoušel se jí strčit do vagíny své prsty anebo ztopořený penis, což se mu vzhledem k obraně poškozené, která ho odstrkávala a prosila ho, aby ji nechal, nepodařilo buď vůbec nebo ji ho zasunul částečně na okraj, a při těchto sexuálních aktivitách nezletilou AAAAA opakovaně v přesně nezjištěném počtu případů fotografoval digitálním fotoaparátem, jak měla obnažené genitálie a jak se do její vagíny pokoušel vniknout svým pohlavním údem, a tyto pornografické fotografie pak následně přechovával na datových nosičích,
2) v přesně nezjištěných dnech v době od roku 2011 do konce června 2017, v bytě na adrese XY č. p. XY v XY, když u něj byla na návštěvě nezletilá poškozená BBBBB (pseudonym), jejíž nízký věk s ohledem na přátelské styky s jejími rodiči a její dětský vzhled znal, v úmyslu přivodit si sexuální uspokojení využíval své fyzické převahy a toho, že mu byla nezletilá svěřena jeho dozoru a musela ho poslouchat a v jednom případě si zasunul její ruku pod boxerky na přirození a po dobu několika minut si takto její rukou dráždil penis, kdy využil i toho, že poškozená s ohledem na velmi nízký věk nebyla vůbec schopna jeho jednání pochopit, vyvinout jakýkoli odpor a byla vůči němu bezbranná, a poté opakovaně v přesně nezjištěném počtu případů si k nezletilé BBBBB přiléhal, svlékal jí kalhoty a kalhotky, roztahoval jí nohy od sebe, pokoušel se jí zasunout do vagíny ztopořený penis, což se mu nepodařilo buď vůbec nebo ji ho zasunul částečně na okraj, neboť se poškozená vrtěla, snažila se ho odtlačit, dávala kolena na jeho břicho a prosila ho, aby toho nechal, že je jí to nepříjemné a bolí ji to, v některých případech i plakala, masturboval nad ní, přitom jí sahal na prsa a na vagínu, snažil se jí zasunout do vagíny prsty, což se mu podařilo jen na okraj, následně ejakuloval a sperma jí svými prsty zasouval do vagíny, nejméně v jednom případě ji na vagíně olizoval a chtěl po ní, aby mu olizovala penis, což poškozená odmítla, a v jednom případě na přesně nezjištěném místě poblíž jezera XY, okres Sokolov, se obnažil, lehl si na zem a požadoval po ní, aby si sedla na jeho ztopořený penis, a když to nezletilá odmítla, přilehl si k ní a objal ji, a při těchto sexuálních aktivitách nezletilou BBBBB opakovaně v přesně nezjištěném počtu případů fotografoval digitálním fotoaparátem, jak měla obnažené genitálie a jak se do její vagíny pokoušel vniknout svým pohlavním údem, a tyto pornografické fotografie pak následně přechovával na datových nosičích.
3. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 12. 2022, č. j. 10 To 90/2022-950, bylo odvolání obviněného podané do všech výroků napadeného rozsudku podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně a v řízení předcházejícím byl dán dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a protože rozhodnutí soudu prvého stupně spočívá na nesprávném posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Naplnění důvodů pro dovolání spatřoval především v tom, že soudy obou stupňů nebyly provedeny důkazy navržené obviněným, a to doložení listiny školní docházky poškozených BBBBB a AAAAA, nedošlo k vypracování revizního znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví otorhinolaryngologie, nebyl vyslechnut T. P., otčím poškozené BBBBB, který žil v jedné domácnosti s poškozenou, nebyl proveden výslech I. P. (H.) k obsahu deníku poškozené BBBBB, výslech M. K. k obsahu deníku poškozené BBBBB, výslech J. S. k majetkovým vztahům s rodinou poškozené BBBBB a možném motivu, a dále ke skutečnostem týkajících se umístění věcí zajištěných v domácnosti obviněného při domovní prohlídce.
6. Za zcela stěžejní obviněný označil zamítnutí důkazů vypracováním revizního znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví otorhinolaryngologie. Obviněný opakovaně uváděl v průběhu trestního řízení u soudu prvého stupně, že nemůže reagovat na výslechy svědků, nemůže se k jejich výpovědi vyjadřovat, klást jim otázky apod. Závěry znalce z oboru otorhinolaryngologie ve vypracovaném znaleckém posudku jsou v přímém rozporu s předloženými lékařskými zprávami. Na podporu svých tvrzení předložil aktuální lékařskou zprávu Nemocnice XY, ze dne 14. 10. 2022, vyhotovenou H. V., z níž vyplývá, že u obviněného byla již v roce 2010 zjištěna dle audiometrie ztráta sluchu na pravé ucho 81 % a na levé ucho 99 %, přičemž ošetřující lékař uvedl, že ztráta sluchu hraničí s hluchotou, stav je trvalý a bez možnosti korekce. Z lékařské zprávy M. V. ze dne 22. 4. 2021 vyplývá, že nabízená naslouchátka v případě obviněného nejsou vhodná, neboť pociťuje bodavou bolest způsobenou pískáním z naslouchátek a dala ke zvážení kochleární implantaci. Znalec z oboru otorhinolaryngologie, který zapracovával ve věci znalecký posudek, neměl aktuální lékařskou zprávu k dispozici, proto nemohl vycházet ze závěrů o hluchotě, ke které dospěl ošetřující lékař. Otázku, zda byl schopen účasti na hlavním líčení, tak mohl objasnit pouze revizní znalecký posudek, který byl pro nadbytečnost soudy zamítnut. Obviněný se vymezil proti tvrzením soudu, že běžně komunikoval s manželkou před jednací síní, neboť ta mu z blízkosti křičela do ucha, na které netrpí zcela úplnou hluchotou, popřípadě jí částečně odezíral ze rtů. Obhájce s obviněným před jednací síní nekomunikoval, vždy své sdělení psal na papír, aby si je mohl obviněný přečíst. Soud druhého stupně se pak intenzivně snažil prokázat závěr o tom, že obviněný svou hluchotu předstírá nebo zveličuje, jelikož změna tempa a důraz při čtení textu obviněným neprokazuje závěr o tom, že mohl čtený text slyšet nebo na něj reagoval změnou hlasitosti při čtení. Obviněný naopak před soudy působil velmi zmateně, nepřítomně a stále se obracel na svého obhájce, po kterém chtěl, aby ho o aktuálním průběhu řízení a o sdělení přítomných osob písemně informoval. Při jednání soudu druhého stupně pak obhájce nemohl psát krátká sdělení obviněnému, neboť nebyl posazen u obviněného. Obdobně nemohl ani u jednoho ze soudů reagovat na vyjádření svědků či státního zástupce, přičemž ani přítomnost obhájce při hlavním líčení a veřejném zasedání nemůže zhojit faktické upření práv obviněného. Označil za záležitost soudu, aby zajistil řádný proces a aby obviněnému nebyla upírána jeho práva, přičemž soud by měl reagovat na situaci osob, které mají postižení, jež je zásadně limituje v trestním řízení.
7. Dále nebylo objasněno, z jakého důvodu nebyl slyšen navržený svědek T. P., který v době, kdy měla být páchána trestná činnost obviněným, sdílel společnou domácnost s poškozenou BBBBB a její matkou. Obviněný od počátku tvrdil, že na fotografiích zajištěných policií není on, přičemž nebyl prověřován možný okruh osob, které byly v kontaktu s poškozenou. Obviněný přitom objasnil, jak se fotografie mohly dostat do počítače, ke kterému má přístup, a že s fotoaparátem disponovaly i jiné třetí osoby včetně příslušníků rodiny D. Navíc z hlediska zachycení času na fotografiích nebylo možné, aby osobou na nich byl právě obviněný. Obviněný rovněž napadal průběh domovní prohlídky, při které byly zajištěny stěžejní usvědčující důkazy. Navržená svědkyně J. S., manželka obviněného, měla soudu sdělit okolnosti ohledně motivu a finančních pří s rodinou poškozené BBBBB a měla uvést na pravou míru zjištění uvedená v protokolu o domovní prohlídce a průběhu domovní prohlídky.
8. Dovolatel tudíž spatřoval porušení čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), neboť se nemohl řádně hájit. Poukázal na povinnost Nejvyššího soudu jeho dovolání přezkoumat, ačkoli námitka obsahově na první pohled nespadá pod žádný z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. ř. a extenzivní výklad dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. pro zásadní procesní pochybení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 3 Tdo 791/2016, a ze dne 17. 8. 2016, sp. zn. 3 Tdo 992/2016), která měla v tomto případě vliv na následné správné posouzení skutku. Neprovedením navržených důkazů mu pak bylo upřeno právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny, resp. čl. 38 odst. 2 Listiny s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 3 Tdo 791/2016. Vznesené návrhy a neprovedené důkazy totiž měly podstatný význam pro konečné hmotněprávní posouzení skutku a současně byly procesním pochybením. Obviněný považoval řízení u soudů obou stupňů za nedostatečná, když soudy nebyla respektována zásada rovnosti účastníků řízení.
9. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně a všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Krajskému soudu v Plzni přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
10. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření uvedl, že dovolatel opakuje ve svém dovolání obhajobu, kterou uplatnil již v rámci předcházejícího řízení, přičemž soudy se se vznesenými námitkami vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Jejich argumentaci, s níž se plně ztotožnil, pak označil za vyčerpávající, logickou a přesvědčivou. Dále dle jeho názoru neexistuje rozpor mezi znaleckým posudkem a lékařskými zprávami, neboť pokud je lékařská zpráva ze dne 14. 10. 2022 založena na vyšetření tónovou audiometrií, pak se jednalo o vyšetření ryze subjektivní, založené na sděleních vyšetřované osoby. Znalecký posudek však dovodil agravaci sluchové vady dovolatelem z metody vyšetření BERA, v jehož rámci jsou snímány reakce mozku. Navíc při znaleckém zkoumání obviněný při tónové audiometrii neuváděl znalci slyšitelnost tónů pravdivě. Znalecký posudek tak objektivní metodou prokázal, že podstatnou část sluchu má obviněný zachovanou, což odpovídalo i jeho chování v průběhu trestního řízení. Konáním trestního řízení bez přibrání tlumočníka proto k omezení dovolatelova práva na obhajobu nedošlo, nadto není patrno, zda obviněný ovládá znakovou řeč nebo jiný „komunikační systém“ natolik, aby mu tímto způsobem mohl být průběžně překládán obsah soudních jednání. V této části podle vyjádření státního zástupce dovolání žádnému z dovolacích důvodů neodpovídalo. Dále konstatoval, že námitka existence opomenutých důkazů by mohla obsahově odpovídat dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný výslovně neuplatnil. V této části však dovolání shledal zjevně neopodstatněným, neboť soudy odůvodnily zamítnutí dovolatelových důkazních návrhů věcně adekvátním způsobem. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.
12. Obviněný v rámci svého mimořádného opravného prostředku uplatnil důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř. Nutno úvodem podotknout, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze uplatnit, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Je tedy především určen k nápravě právních vad v posouzení skutku, jenž je předmětem trestního stíhání, popřípadě k nápravě vad vzniklých v návaznosti na nesprávnou aplikaci jiné trestněprávní normy. Nicméně obviněný předně namítal, že nebyly provedeny důkazy navrhované obhajobou, čímž došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Takto koncipované námitky obsahově korespondovaly s jiným, výslovně neuplatněným důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , jenž je dán, jsou-li rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
13. Dovolatel soudům vytkl nedůvodné neprovedení navržených zásadních důkazů, mezi něž podřadil doložení listiny školní docházky poškozených BBBBB a AAAAA, vypracování revizního znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví otorhinolaryngologie, výslechy T. P., I. P. (H.), M. K. a J. S. Lze tedy připustit, že v souladu s ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítal, že nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Nejvyšší soud však tuto námitku shledal jako neopodstatněnou. Především je namístě připomenout, že soud nemusí realizovat všechny důkazní návrhy, které strany učiní. Neprovedení navrhovaného důkazu je namístě, pokud buď tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení, dále pokud důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí, a konečně pokud je důkaz nadbytečný, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Jinak řečeno, obecné soudy nejsou povinny všechny navrhované důkazy provádět, zejména jde-li o důkazy nadbytečné, duplicitní či irelevantní; soudy jsou však vždy povinny v odůvodnění uvést důvod, proč důkaz nepokládaly za nutné provádět (nález Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1148/09).
14. Lze pak konstatovat, že soud prvního stupně v odstavci 44. odůvodnění svého rozsudku vysvětlil, proč pro nadbytečnost zamítl některé z uvedených návrhů obviněného, neboť provedené důkazy k rozhodnutí o vině obviněného postačovaly. Konkrétně nepovažoval za přínosné objasňování širších okolností soužití rodin obviněného a poškozených (což se týká shora konkretizovaných případných výpovědí svědků) ani přesná zjištění školní docházky poškozených (neboť by nemohla zvrátit hodnocení důkazů ve smyslu zpochybnění časových údajů na pořízených fotografiích, jelikož na kompaktním fotoaparátu jsou všechny časové údaje zadávány ručně). Rovněž v kontextu provedených důkazů nepovažoval za potřebné doplnění dokazování ohledně deníku poškozené BBBBB, který zjevně neexistoval. Odvolací soud pak na toto vysvětlení navázal v odstavci 101. až 105. odůvodnění svého usnesení, přičemž dospěl k závěru, že nalézací soud provedl dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí a žádný z podstatných důkazů neopomenul. Zvláštní pozornost pak věnoval návrhu na vypracování revizního znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví otorhinolaryngologie, jenž obviněný uplatnil v rámci svého odvolání. Tento rovněž nebyl ve smyslu předmětného dovolacího důvodu opomenut a byl shledán nadbytečným (jak bude ostatně podrobně rozebráno dále). S jejich závěry se Nejvyšší soud v plném rozsahu ztotožnil, proto ani citovanou vadou, předvídanou předmětnou alternativou důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., důkazní řízení netrpí.
15. Pouze na okraj lze připomenout, že obhajoba obviněného, že zajištěné fotografie zachycující dětskou pornografii včetně fotografií obou poškozených pořídil někdo jiný, byla provedenými důkazy vyvrácena. Případný výslech T. P., který v době páchání trestné činnosti sdílel společnou domácnost s poškozenou BBBBB, s odkazem na skutečnost, že s fotoaparátem obviněného disponovali příslušníci rodiny D., tak postrádal relevanci. Obdobně byl-li velice obecně napadán průběh domovní prohlídky, k němuž se měla vyjádřit navržená svědkyně J. S., pak lze především akcentovat, že nebyly shledány důvody pro posouzení úkonu jako procesně nepoužitelného, přičemž zejména odvolací soud se obviněným dříve vytýkanými vadami zevrubně zabýval (viz odstavce 106. až 111. odůvodnění jeho usnesení).
16. Dále se Nejvyšší soud blíže zabýval stěžejní námitkou obviněného, že nebyl vypracován revizní znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví otorhinolaryngologie, přestože závěry vypracovaného znaleckého posudku jsou v rozporu s lékařskými zprávami, přičemž obviněný pro své sluchové postižení nebyl schopný se plnohodnotně účastnit řízení před soudem. Taková dovolací námitka byla s ohledem na shora uvedenou argumentaci Nejvyšším soudem shledána zjevně neopodstatněnou ve vztahu k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. jde-li o rovinu formální, nejedná se o nedůvodně neprovedený navrhovaný podstatný důkaz. Nejvyšší soud nezpochybňuje, že porušení práva na obhajobu ve smyslu čl. 40 odst. 3 Listiny je významným zásahem do principů zaručujících právo na spravedlivý proces, tedy základních práv garantovaných čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a námitky ohledně porušení tohoto práva nemůže ignorovat, neboť dovolací řízení se nenachází mimo ústavní rámec pravidel spravedlivého procesu. Proto přezkoumal, zda tvrzeným porušením nemohlo být skutečně do práva na spravedlivý proces obviněného zasaženo.
17. Dovolací argumentace obviněného J. S. byla v tomto směru opakováním jeho obhajoby již v původním řízení, přičemž nalézací soud se jí důkladně věnoval (viz odstavce 1. až 7. odůvodnění jeho rozsudku). Jelikož totožnou argumentaci vtělil i do svého odvolání, i soud odvolací jí věnoval patřičnou pozornost (viz odstavce 69. až 86. a 94. až 100. odůvodnění jeho usnesení). Proklamuje-li proto obviněný porušení svého práva na obhajobu, Nejvyšší soud považuje za nezbytné uvést následující. Nalézací soud přistoupil ke zpracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví otorhinolaryngologie znalcem MUDr. Pavlem Lašťovičkou (na č. l. 778 až 783), z jehož závěrů vyplývá, že obviněný J. S. trpí oboustrannou nitroušní nedoslýchavostí lehkého až středně těžkého stupně. Tato porucha jej pak omezuje při slovní komunikaci s lidmi nebo při poslechu mluveného slova, nicméně mu zcela neznemožňuje porozumění hlasité řeči na krátkou vzdálenost v prostředí prostém vedlejší hlukové zátěže, a to i bez použití korekční sluchové pomůcky. Lze akcentovat i to, že zjištěný stupeň sluchové poruchy není podle znalce překážkou v jeho účasti u soudního jednání, jelikož obviněný sluchový handicap významným způsobem agravuje. Současně byl znalec vyslechnut i v hlavním líčení, přičemž na svých závěrech setrval a doplnil, že úroveň hlasitosti projevů osob přítomných u hlavního líčení ve spojení s prostorem v jednací síni postačuje k tomu, aby obviněný projevy slyšel a vnímal.
18. Je pak nutné zdůraznit, že předkládá-li obviněný lékařské zprávy jakožto oponenturu k uvedenému znaleckému posudku, nelze dospět k závěru, že by existoval prezentovaný zásadní rozpor. Lékařská zpráva M. V. ze dne 22. 4. 2021 (na č. l. 772) totiž toliko potvrzuje, že obviněný byl se sluchadly nespokojen, přičemž současně udává, že by bylo vhodné doplnit objektivní audiometrii a pouze zvážit kochleární implantaci. Znalec pak měl danou zprávu k dispozici, přičemž s touto lékařkou i konzultoval, proč je závěr vyšetření nekonkrétní, přičemž mu tato sdělila, že se ji nepodařilo zjistit skutečný stav sluchu obviněného, popsala jeho chaotické počínání (např. plnění slovních pokynů bez zaváhání či odpovědi na dotazy i přes nasazené respirátory), a tudíž doporučila provedení BERA vyšetření. Z lékařské zprávy H. V. ze dne 14. 10. 2022 (na č. l. 936) pak vyplývá, že první a poslední návštěva Nemocnice XY byla v roce 2010, přičemž podle audiometrie byla ztráta sluchu na pravém uchu 81 % a na levém uchu 99 %. Při komunikaci pak podle této zprávy vnímá význam slov jen křikem do levého ucha, přičemž je konstatována porucha sluchu hraničící s hluchotou bez možnosti korekce.
19. K tomu je nutné poznamenat, že znalec ve svém posudku osvětlil rozdíl mezi vyšetřením prahu sluchu tónovou audiometrií a metodou BERA, přičemž první z nich je metodou ryze subjektivní, jinak řečeno je přesná toliko za předpokladu, že vyšetřovaná osoba udává slyšitelnost jednotlivých tónů pravdivě. Objektivní audiometrické vyšetření metodou BERA je vyšetřením akusticky evokovaných mozkových potenciálů a výsledek tohoto vyšetření tak nemůže být ze strany vyšetřovaného ovlivněn. U obviněného pak byla prokázána nejvýše středně těžká oboustranná nedoslýchavost právě za použití druhé jmenované metody, neboť z reakcí obviněného při audiometrickém vyšetřování bylo patrno, že neudával slyšitelnost jednotlivých tónů pravdivě. Hovoří-li tedy lékařská zpráva H. V. o výsledku audiometrie, jednalo se o vyšetření subjektivní, které je založeno na sdělení vyšetřované osoby (tj. mohlo být ovlivněno počínáním obviněného), a rozhodně nelze říci, že by uvedená informace byla rozporná se závěry vypracovaného znaleckého posudku. Nutno pak dodat, že zveličování sluchové vady obviněným v rámci řízení před soudem bylo prokázáno i jeho chováním, jež bylo pozorováno a popsáno soudy obou stupňů. Nicméně i přesto nalézací i odvolací soud učinily nejnutnější opatření a hlavní líčení i veřejné zasedání konaly v nejmenší jednací síni, přičemž v návaznosti na dovolací argumentaci lze podotknout, že v rámci veřejného zasedání o odvolání bylo obviněnému umožněno sedět fakticky v nejbližší možné blízkosti přímo naproti předsedovi senátu, ten hovořil hlasitě a zřetelně a pokud šlo o přednesy stran, obviněnému bylo umožněno se v jednací síni přemístit, případně byly přednesy předsedou senátu reprodukovány (viz odstavec 92. odůvodnění jeho usnesení). Řízení před soudy pak s ohledem na předestřené důvody neztratilo rysy spravedlivého procesu a nebylo ani zasaženo do práva obviněného na obhajobu.
20. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. obsahuje dvě základní alternativy: dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, tj. dovolateli bylo v odvolacím řízení odepřeno meritorní přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně (někdy se zde rozlišují ještě dvě podalternativy – zamítnutí opravného prostředku z formálních důvodů a jeho odmítnutí pro nesplnění obsahových náležitostí), nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.
21. Obviněný jej uplatnil v jeho druhé alternativě, tedy v návaznosti na existenci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v předchozím řízení, respektive se shora vyloženého obsahu dovolání v návaznosti na existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jestliže však bylo dovolání ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu shledáno zjevně neopodstatněným, plyne z logiky věci, že stejné závěry platí i z hlediska důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
22. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto rozhodnutí, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného J. S. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 5. 2023
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.
předseda senátu