ECLI:CZ:NS:2023:7.TDO.506.2023.1
sp. zn. 7 Tdo 506/2023-574
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 8. 2023 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněných J. B., I. B. a D. K., podaném proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 5 To 175/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 20 T 128/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 19. 4. 2022, č. j. 20 T 128/2018-513, byli podle §226 písm. a) tr. ř. obvinění J. B. [skutek pod bodem 1)] a I. B. [skutek pod bodem 2)] zproštěni návrhu na potrestání pro skutek, v němž obžaloba spatřovala přečin podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, a obviněný D. K. [skutky pod body 1) a 2)] byl zproštěn návrhu na potrestání pro skutky, v nichž obžaloba spatřovala pomoc k přečinu podvodu podle §24 odst. 1 písm. c) k §209 odst. 1 tr. zákoníku a pomoc k přečinu podvodu podle §24 odst. 1 písm. c) k §209 odst. 1 tr. zákoníku. Podle §229 odst. 3 tr. ř. potom bylo rozhodnuto o nároku poškozeného na náhradu škody.
2. Uvedených přečinů se měli obvinění podle návrhu na potrestání dopustit jednáním spočívajícím v tom, že obvinění I. B. a D. K.
1) dne 3. 1. 2018 v XY, okres Nový Jičín, na kontaktním pracovišti Úřadu práce České republiky, se záměrem vylákat od státu vyšší podporu v nezaměstnanosti, než jaká by jí jinak náležela, požádala I. B. o podporu v nezaměstnanosti, přičemž předložila pracovní smlouvu datovanou dnem 1. 12. 2017, podle které jí měl jako zaměstnanci vzniknout pracovní poměr u obchodní korporace PK m.-p., s. r. o., jako zaměstnavatele se sjednanou mzdou ve výši 19 000 Kč a tvrdila, že tento pracovní poměr trval od 1. 12. 2017 do 31. 12. 2017, ač ve skutečnosti taková pracovní smlouva uzavřena nebyla, pracovní poměr v jí tvrzené délce od 1. 12. 2017 do 31. 12. 2017 byl v situaci, kdy obchodní korporace PK m.-p., s. r. o., minimálně od počátku roku 2017 nevyvíjela žádnou činnost, jen předstírán, a zfalšovanou listinu – pracovní smlouvu, která měla dokladovat existenci pracovního poměru jí s vědomím, že bude použita jen za účelem neoprávněného navýšení podpory v nezaměstnanosti I. B., opatřil bývalý zaměstnanec obchodní korporace PK m.-p., s. r. o., D. K., který přesvědčil jednatele této obchodní korporace P. K., aby ji jako statutární orgán uvedené obchodní korporace podepsal, což P. K. s vědomím, že bude použita jen za účelem neoprávněného navýšení podpory v nezaměstnanosti, učinil, a poté, co Úřad práce České republiky žádosti I. B. o podporu v nezaměstnanosti vyhověl a přiznal a vyplatil jí podporu v nezaměstnanosti za leden 2018 ve výši 11 852 Kč, za únor 2018 ve výši 11 825 Kč za březen 2018 ve výši 9 270 Kč a za duben 2018 ve výši 4 635 Kč (ač jinak by jí za uvedené měsíce náležela podpora v nezaměstnanosti ve výších 4 857 Kč, 4 857 Kč, 3 736 Kč a 1 868 Kč), čímž byla České republice způsobena škoda ve výši 37 555 Kč,
a obvinění J. B. a D. K.
2) dne 3. 1. 2018 v XY, okres Nový Jičín, na kontaktním pracovišti Úřadu práce České republiky, se záměrem vylákat od státu vyšší podporu v nezaměstnanosti, než jaká by mu jinak náležela, požádal J. B. o podporu v nezaměstnanosti, přičemž předložil pracovní smlouvu datovanou dnem 1. 12. 2017, podle které mu měl jako zaměstnanci vzniknout pracovní poměr u obchodní korporace PK m.-p., s. r. o., jako zaměstnavatele se sjednanou mzdou ve výši 21 000 Kč a tvrdil, že tento pracovní poměr trval od 1. 12. 2017 do 31. 12. 2017, ač ve skutečnosti taková pracovní smlouva uzavřena nebyla, pracovní poměr v jím tvrzené délce od 1. 12. 2017 do 31. 12. 2017 byl v situaci, kdy obchodní korporace PK m.-p., s. r. o., minimálně od počátku roku 2017 nevyvíjela žádnou činnost, jen předstírán, a zfalšovanou listinu – pracovní smlouvu, která měla dokladovat existenci pracovního poměru mu s vědomím, že bude použita jen za účelem neoprávněného navýšení podpory v nezaměstnanosti J. B., opatřil bývalý zaměstnanec obchodní korporace PK m.-p., s. r. o., D. K., který přesvědčil jednatele této obchodní korporace P. K., aby ji jako statutární orgán uvedené obchodní korporace podepsal, což P. K. s vědomím, že bude použita jen za účelem neoprávněného navýšení podpory v nezaměstnanosti, učinil, a poté, co Úřad práce České republiky žádosti J. B. o podporu v nezaměstnanosti vyhověl a přiznal a vyplatil mu podporu v nezaměstnanosti za leden 2018 ve výši 16 682 Kč, za únor 2018 ve výši 16 682 Kč za březen 2018 ve výši 15 389 Kč a za duben 2018 ve výši 7 695 Kč (ač jinak by mu za uvedené měsíce náležela podpora v nezaměstnanosti ve výších 7 031 Kč, 7 031 Kč, 5 408 Kč a 2 704 Kč), čímž byla České republice způsobena škoda ve výši 34 274 Kč.
3. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 11. 2022, č. j. 5 To 175/2022-544, bylo odvolání státního zástupce podaného v neprospěch všech obviněných směřující proti zprošťujícímu výroku napadeného rozsudku soudu prvního stupně podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
4. Lze doplnit, že Okresní soud v Novém Jičíně již dříve ve věci obviněných rozhodl zprošťujícím rozsudkem ze dne 27. 1. 2021, č. j. 20 T 128/2018-386, který byl k odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. zrušen usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 5. 2021, č. j. 5 To 142/2021-430, a podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena soudu prvního stupně. Následně rozhodl soud prvního stupně shora uvedeným způsobem.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti usnesení odvolacího soudu podal nejvyšší státní zástupce dovolání v neprospěch obviněných J. B., I. B. a D. K., v němž odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř., neboť napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. b) tr. ř., přestože rozhodnutí soudu prvního stupně spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku. Nejvyšší státní zástupce se neztotožnil s argumentací soudů, neboť v případě všech obviněných znaky trestných činů, pro které na ně byl podán návrh na potrestání, naplněny byly a ze skutkových zjištění soudů je tedy dovodit lze. Na okraj zmínil, že argumentaci soudů by odpovídalo spíše zproštění návrhu na potrestání podle §226 písm. b) tr. ř., z hlediska obsahu a zaměření dovolání však otázka zákonného označení důvodu zproštění návrhu na potrestání nehraje roli. Za stěžejní pro správné posouzení věci označil řádné vyhodnocení subjektivní stránky, neboť argumentace soudů (byť to v jejich rozhodnutích není doslova řečeno) je vystavěna především na zpochybnění podvodného úmyslu obviněných.
6. Oba soudy vyjádřily pochybnosti o věrohodnosti svědka P. K. a jeho usvědčující výpovědi, přičemž za podstatnou okolnost považovaly zejména to, že obvinění v době uzavírání pracovních smluv nemuseli vědět, že společnost PK m.-p., s. r. o., fakticky nefunguje a je v likvidaci, a tedy mohli žít v domnění, že řádně podniká a je sepsána řádná pracovní smlouva, na jejímž základě vykonali práci a tuto odevzdali. Podaným dovoláním pak nezpochybnil ta skutková zjištění, podle nichž společnost PK m.-p., s. r. o., v předmětné době určité aktivity tzv. načerno vykonávala, stejně jako závěr, podle něhož obvinění J. B. a I. B. jakousi práci odvedli. Rovněž soudům nevytkl, pokud s ohledem na nesrovnalosti ve výpovědi svědka P. K. vyjádřily pochybnosti o jeho věrohodnosti a jím podanou výpověď v části, v níž obviněné usvědčoval, nebraly v potaz. Z hlediska adekvátního vyhodnocení celé trestní věci poukázal na podstatu projednávané trestné činnosti spočívající v účelovém sjednání fiktivních pracovních smluv s tím, že obvinění J. B. a I. B. od samého počátku nebyli vedeni záměrem pro zaměstnavatele řádně pracovat. Úmyslem obviněných bylo, aby po ukončení pracovního poměru výpovědí ze strany zaměstnavatele, k níž došlo po měsíci od jeho vzniku, vylákali na České republice podporu v nezaměstnanosti ve vyšších částkách, než které by jim ve skutečnosti náležely. V tomto ohledu zdůraznil, že otázka vědomí obviněných o tom, zda společnost PK m.-p., s. r. o., vykonávala nějakou činnost či nikoli, nehraje z hlediska dovození jejich trestní odpovědnosti zásadní roli. Měl pak za to, že souhrn okolností objektivní povahy umožňuje učinit spolehlivý závěr, že předmětné pracovní smlouvy byly účelově sjednány výlučně s cílem obohacení se na úkor České republiky prostřednictvím vylákání podpory v nezaměstnanosti v neoprávněné výši a jiného smyslu neměly.
7. V naznačeném směru odkázal na rozsah výkonu faktické činnosti provedené obviněnými J. B. a I. B., z nichž první byl podle pracovní smlouvy uzavřené na dobu určitou na pozici IT technika a druhá na pozici asistentky jednatele. Obviněný J. B. potvrdil, že má vzdělání v oboru informatika, a znalec z oboru kybernetika Ing. Jiří Bernatík zmapoval rozsah obviněným provedeného díla, přičemž se mělo jednat o datové struktury vytvořené ve volně šiřitelném redakčním systému Joomla a vytvoření jednoduché webové stránky. Pracnost u IT speciality-designéra a programátora s praxí do 3 let odhadl na 5 pracovních dní bez započítání eventuálních konzultací mezi zadavatelem a zhotovitelem. Obviněný tyto datové struktury vytvořil v prosinci 2017, které označil za jednoduché dílo bez reálného přínosu proti veřejně dostupným soukromým databázím podnikatelských subjektů, nadto nebyly zpřístupněny na internetu. Webové stránky ve srovnatelném rozsahu lze na trhu běžně pořídit za částky v řádu jednotek tisíců Kč, typicky na vyšší úrovni, mj. i s optimalizacemi pro internetové vyhledávače. Běžně se tyto práce zadávají specializovaným firmám, neboť v praxi není důvod najímat pro jednorázové zhotovení webových stránek pro malé podnikatelské subjekty jakékoli zaměstnance. Obviněným tvrzený rozsah prací tedy zjevně neodpovídal délce dohodnutého pracovního poměru a pravidelné mzdě, která mu měla být poskytována.
8. Totéž platí i v případě obviněné I. B., jejíž činnost měla spočívat ve zpracování dat (jejich roztřízení do složek), která její manžel tzv. vytáhl z harddisků. Z vyjádření svědků P. K. a L. P. vyplývá, že společnost PK m.-p., s. r. o., neměla dlouhodobě (již od roku 2014) vyvíjet žádnou činnost. Oba soudy pak dospěly k závěru, že uvedená společnost jakési aktivity načerno prováděla. Nemohlo se však jednat o aktivity rozsáhlé a široké, neboť v takovém případě by nemohly ujít pozornosti likvidátora společnosti Libora Pavlíčka. Za situace, kdy společnost PK m.-p., s. r. o., jako malý podnikatelský subjekt s naprostým minimem zaměstnanců ani dlouhodobě nevedla řádné účetnictví, je zřejmé, že roztřídění údajných dokumentů za předchozí období s ohledem na jejich pouze omezený rozsah nemohlo vyžadovat žádnou náročnou a dlouhodobou aktivitu obviněné. Proto i v jejím případě rozsah prací zjevně neodpovídal délce sjednaného pracovního poměru a pravidelné mzdě, která jí měla být poskytována.
9. Dále konstatoval, že podstatnou okolností je též smysl uzavřených pracovních smluv a dohodnutých a prováděných prací pro společnost PK m.-p., s. r. o. Pokud subjekt někoho zaměstná, očekává jeho prospěšnost a odvádění potřebných a smysluplných prací. Dospěl k závěru, že nepřicházela v úvahu snaha o „restart“ v té době neaktivní společnosti PK m.-p., s. r. o., neboť případné kroky by se bez likvidátora vykonávajícího funkci statutárního orgánu společnosti neobešly a byly by činěny úkony běžné pro druh podnikání – stavebnictví, ke kterému měla společnost oprávnění (tj. přijímání zaměstnanců pro stavební práce a činění kroků k získání stavebních zakázek). Stran účetnictví by bylo logickým postupem zajistit společnosti účetní a do budoucna obnovit jeho vedení, nikoli snaha získávat historické údaje z pevných disků. Při vyloučení varianty o „restartu“ společnosti neexistuje legitimní důvod, pro který by svědek P. K. za oficiálně nefungující společnost PK m.-p., s. r. o., najímal IT technika a asistentku, požadoval po nich výkon zbytečných a nijak nevyužitých prací a za tyto jim vyplatil a slíbil vyplácet mzdu. Na okraj rovněž připomněl, že obvinění manželé po celý měsíc prosinec 2017, od kterého měli začít vykonávat práce pro společnost PK m.-p., s. r. o., fakticky cestovali a pobývali ve Vietnamu. Jejich verze o práci v rámci tzv. home office neodpovídá obsahu pracovní smlouvy, přičemž ujednání o provádění prací v době předem naplánované dovolené podporuje závěr, že rozsah prací zjevně neodpovídal délce sjednaného pracovního poměru a plánované pravidelné mzdě.
10. Shora uvedené okolnosti proto podle přesvědčení nejvyššího státního zástupce svědčí pro závěr, že obvinění manželé a z logiky věci též obviněný D. K. jednali od samého počátku s vědomím, že pracovní smlouvy jsou fiktivní a sjednané krátkodobé pracovní poměry budou jen předstírané. Jejich skutečným a jediným záměrem totiž bylo (v návaznosti na ukončení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele po uplynutí jednoho měsíce jeho trvání) vylákání podpory v nezaměstnanosti ve vyšších částkách, než na které by měli nárok. Vykonané minimální a nepotřebné práce sloužily jen jako zástěrka, jejímž smyslem bylo zabránit či ztížit odhalení vlastní protiprávní činnosti. Jednání obviněných J. B. a I. B. proto naplnilo po všech stránkách, tedy i stránce subjektivní, zákonné znaky skutkové podstaty přečinů podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku. Jednání obviněného D. K., který oba ke sjednání pracovních poměrů svědku P. K. dohodl a z logiky věci tak o podvodném záměru věděl, je pak dvojím účastenstvím ve formě pomoci k přečinu podvodu podle §24 odst. 1 písm. c) k §209 odst. 1 tr. zákoníku.
11. Závěrem proto nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, jemu předcházející rozsudek nalézacího soudu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a soudu prvního stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
12. K podanému dovolání nejvyššího státního zástupce se vyjádřil obviněný D. K., který tento mimořádný opravný prostředek označil za nedůvodný. Rozhodnutí Okresního soudu v Novém Jičíně i Krajského soudu v Ostravě jsou podle jeho přesvědčení naprosto správná a ani jedno z nich nespočívalo na nesprávném právním posouzení skutku, proto není důvod věc znovu projednávat a nově rozhodovat.
III.
Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. nejvyšším státním zástupcem [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.). Nejvyšší soud pak shledal dovolání nejvyššího státního zástupce nedůvodným.
IV.
Důvodnost dovolání
14. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze nejvyšším státním zástupcem uplatněný dovolací důvod považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
15. Pokud jde o nejvyšším státním zástupcem uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., s odkazem na něj je možné dovolání úspěšně podat, jestliže rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
16. Nejvyšší státní zástupce především namítal, že nebyla řádně vyhodnocena subjektivní stránka trestného činu podvodu, jelikož obvinění J. B. a I. B. nebyli od počátku vedeni záměrem řádně pracovat. Okolnosti objektivní povahy pak podle jeho názoru umožňují učinit spolehlivý závěr o naplnění podvodného úmyslu, přičemž poukázal zejména na rozsah výkonu faktické činnosti obou výše uvedených obviněných a neprospěšnost a nesmysluplnost prováděných prací.
17. Nejvyšší soud však konstatuje, že těžiště dovolacích námitek nejvyššího státního zástupce spočívalo ve zpochybnění učiněných skutkových zjištění na základě nesprávného hodnocení důkazů, neboť byť formálně jeho argumentace míří do subjektivní stránky předmětného přečinu, v podstatě polemizuje se skutkovými zjištěními, které hodnotí odlišným způsobem, než učinily soudy obou stupňů. Platí přitom, že v rámci zvoleného dovolacího důvodu je skutkový stav hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně posouzeny v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Uplatněné dovolací námitky lze však podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
18. V daných souvislostech je nejprve vhodné podotknout, že Nejvyšší soud jako soud dovolací není jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. Zjevný rozpor skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů, je na místě dovodit zejména, pokud by skutková zjištění neměla vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývala z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod., k čemuž však, jak bude vyloženo dále, nedošlo.
19. V tomto ohledu je tedy nutné vyřešit otázku, zda závěr o nevědomosti obviněných o účelovém sjednání pracovních smluv s cílem vylákání vyšší podpory v nezaměstnanosti (tedy rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků daného trestného činu podvodu), je či není ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.
20. Lze sice připustit, že pro závěr o podvodném úmyslu obviněných existují jisté, nejvyšším státním zástupcem pojmenované, indicie. Konkrétně se jedná o to, že jim byla dána výpověď ze strany zaměstnavatele již po jednom měsíci od uzavření pracovní smlouvy, přičemž rozsah fakticky vykonané činnosti u obviněného J. B. ani obviněné I. B. nekoresponduje s dobou, na níž byla pracovní smlouva uzavřena. Lze také spekulovat o prospěšnosti a smysluplnosti zadaných prací, které se s ohledem na situaci, v níž se společnost PK m.-p., s. r. o., nacházela, mohou jevit jako zbytečné. Nicméně nelze odhlížet od dalších souvisejících důležitých okolností. Ze znaleckého posudku Ing. Jiřího Bernatíka sice vyplývá, že při průměrných znalostech byl rozsah vykonané práce v rozsahu pěti dnů, nicméně s ohledem na pokyny zadavatele a jeho komunikaci s realizátorem to může být i násobně více. Z doplňku tohoto znaleckého posudku se pak podává, že datové struktury nevykazují známky manipulace s datem a časem souborů, kdy byly vytvořeny v prosinci 2017. Obviněný J. B. dále vypověděl (což zopakoval i ve svém vyjádření k podanému odvolání státním zástupcem), že jeho náplní práce nebylo toliko vytvoření webové prezentace, ale i vytvoření dalších materiálů jako hlavičkových papírů, reklamních materiálu, logo a vytažení dat z dvou harddisků, na kterých se mělo nacházet nějaké účetnictví. Současně měla jeho manželka obviněná I. B. roztřídit dokumenty, dělat návrh loga, které měl dále zrealizovat v elektronické podobě, přičemž práce jim byla zadána ústně. Obviněná I. B. pak totožně vypověděla, že práci udělali a odevzdali, přičemž měla být asi na tři měsíce, a specifikovala, že se jednalo o hodně dokumentů, faktury, rozpočtové listy, objednávky, projekty, a to za období 2016, 2017 a snad i 2015. Na tomto místě lze tedy akcentovat, že tvorba webových stránek neměla být jedinou prací, kterou obviněný J. B. vykonával, jak ve svém dovolání uvádí státní zástupce. Je rovněž vhodné uvést, že ve vyjádření k odvolání bylo doplněno, že obviněná I. B. měla dále dělat dohled nad dělníky a evidovat skutečně provedené stavební práce na stavbách, což koresponduje s výpovědí obviněného D. K., pro něhož obdobné práce v minulosti rovněž dělala. Sjednané pracovní smlouvy pak byly co do vymezení vykonávané práce koncipovány poměrně široce, a to jako IT technik (J. B.) a asistentka jednatele (I. B.), což odpovídá obviněnými uváděné náplni práce. V této souvislosti pak nelze přehlédnout, jak ostatně konstatoval i dovolatel, že nebylo prokázáno, že by obvinění věděli, že společnost PK m.-p., s. r. o., v předmětném období nevykonávala žádnou činnost. V rozporu s názorem dovolatele má však Nejvyšší soud za to, že nelze s ohledem na smysl a náplň jejich práce bez dalšího učinit závěr o jednoznačné nesmysluplnosti a zbytečnosti vykonaných a především plánovaných (shora uvedených) prací, které by zcela nekorespondovaly se sjednanou mzdou či nemohly vést k jakémusi restartu společnosti, neboť soudy dospěly k závěru, že odsouzený P. K. měl enormní zájem prezentovat společnost PK m.-p., s. r. o., jako funkční.
21. S ohledem na uvedené skutečnosti má i Nejvyšší soud za to, že ve věci existovaly důvodné pochybnosti o vědomosti všech obviněných o tom, že uzavření pracovní smlouvy bylo od počátku fiktivní. Jinak řečeno, obvinění mohli žít v domnění, že odsouzený P. K. podniká a poskytl jim řádnou pracovní smlouvu, na jejímž základě pracovali a odvedenou práci předali. K tomu lze u obviněného D. K. vyzdvihnout tu skutečnost, že odsouzenému P. K. fakturoval nemalé finanční částky za provedené práce. Nejvyšší soud tedy uzavírá, že v dané věci neshledal zjevný rozpor předpokládaný důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jestliže i po provedeném dokazování panovaly důvodné pochybnosti o vině obviněných, zejména o naplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku s ohledem na neprokázání jejich vědomosti o účelovém sjednání pracovních smluv, které nebylo možné žádnými dostupnými důkazy odstranit, soudy správně postupovaly v souladu se zásadou in dubio pro reo . Z výše uvedených důvodů tak nemohl Nejvyšší soud přisvědčit argumentaci nejvyššího státního zástupce.
22. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. nejvyšší státní zástupce uplatnil v návaznosti na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., zjevně tedy ve druhé alternativě, tj. že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože byl v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Jestliže však bylo dovolání nejvyššího státního zástupce ve vztahu k (byť výslovně neuplatněnému, ale z obsahu dovolání vyplývajícímu) dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. shledáno zjevně neopodstatněným, plyne z logiky věci, že stejné závěry platí i z hlediska důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
V.
Závěr
23. V návaznosti na uvedené skutečnosti Nejvyšší soud konstatuje, že námitky uvedené v dovolání nejvyššího státního zástupce odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak jsou zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud proto dovolání nejvyššího státního zástupce podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
24. Nad rámec uvedeného je namístě poznamenat, že rozhodnutí soudu druhého stupně je ze dne 22. 11. 2022, avšak věc byla předložena Nejvyššímu soudu k projednání dovolání až dne 25. 5. 2023 a v dovolacím řízení tak nedošlo k průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 8. 2023
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.
předseda senátu