ECLI:CZ:NS:2023:7.TDO.627.2023.1
sp. zn. 7 Tdo 627/2023-2232
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 8. 2023 o dovoláních obviněných 1. P. H. 2. P. B. 3. J. Š. a 4. J. D. , podaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. 12 To 121/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 14 T 190/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných P. H., P. B., J. Š. a J. D. odmítají .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 4. 5. 2022, č. j. 14 T 190/2016-2094, byli obvinění P. H., P. B., J. Š. a J. D. uznáni vinnými zločinem krádeže podle §205 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Obviněný P. H. byl za tento zločin a za sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, jehož spácháním byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 13. 11. 2014, č. j. 1 T 119/2014-115, pravomocným dne 10. 12. 2014, podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 13. 11. 2014, č. j. 1 T 119/2014-115, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obvinění P. B., J. Š. a J. D. byli shodně odsouzeni k trestům odnětí svobody v trvání dva a půl roku, jejichž výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Dále byl každému z obviněných podle §67 odst. 1, §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest v počtu 100 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby byla stanovena na 500 Kč, tedy celkem 50 000 Kč. Podle §228 odst. 1 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody.
2. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 9. 2022, č. j. 12 To 121/2022-2169, zrušil podle §258 odst. 1 písm. b), c), d), e), f) tr. ř. z podnětu odvolání všech obviněných napadený rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obvinění P. H., P. B., J. Š. a J. D. byli uznáni vinnými zločinem krádeže podle §205 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku. Obviněný P. B. byl za tento zločin odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Obviněný J. Š. byl za tento zločin odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců. Obviněný J. D. byl za tento zločin odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. U obviněného P. H. pak soud podle §44 tr. zákoníku upustil od uložení souhrnného trestu, který mu byl uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 13. 11. 2014, č. j. 1 T 119/2014-115. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody.
3. Uvedeného zločinu se všichni obvinění dopustili v podstatě tím, že společně po vzájemné dohodě od 9. 9. 2013 do 2. 10. 2013 v areálu společnosti S. XY, a. s., se podíleli na odcizení polystyrenového granulátu typového označení GP 171 a HI 562 E vyrobeného touto společností, a to tak, že obviněný P. H., jako zaměstnanec společnosti S.-P., s. r. o., na pozici operátora výroby, jehož náplní práce bylo mimo jiné plnění autocisteren ze zásobníkových sil polystyrenovým granulátem, přeplňoval tímto granulátem autocisterny společnosti R., s. r. o., a to konkrétně autocisternu zn. Feldbinder Kip, RZ: XY, taženou nákladním vozidlem zn. MAN, RZ: XY, řízenou obviněným J. Š. a autocisternu zn. Feldbinder Kip, RZ: XY, taženou nákladním vozidlem zn. DAF, RZ: XY řízenou obviněným P. B., tak, že při plnění granulátu po dosažení objednaného množství převážně 25 000 kg, nevypnul spínač pro zastavení plnění ze zásobníkového sila, ale pouze elektronicky zaznamenal váhu do vážního systému, tento údaj odeslal na oddělení expedice, kde došlo k vytištění nákladových dokladů na váhu materiálu 25 000 kg, přičemž pokračoval dále v plnění cisteren polystyrenovým granulátem a takto postupoval celkem v 15 konkretizovaných případech uvedených v rozsudku soudů, a po ukončení plnění obvinění řidiči P. B. a J. Š. s přeplněnými cisternovými soupravami, obsahujícími odcizený polystyrenový granulát, odjeli do obce XY, kde v zemědělském areálu společnosti A., a. s., granulát z cisteren odčerpali v prostorách fakticky pronajatých a užívaných obviněným J. D., který je na místě očekával, umožnil jim vjezd do areálu a granulát od nich převzal, až následně se zbývajícím nákladem odjeli k jednotlivým odběratelům v množství podle dodacích listů, obviněný J. D. pak s tímto nákladem naložil nezjištěným způsobem, s výjimkou dne 2. 10. 2013, kdy obvinění P. B. a J. Š. odcizený materiál odvezli přímo odběrateli poškozené, a to společnosti Q. P., s. r. o., kde byl po převážení cisternových souprav zjištěn rozdíl dodaného množství granulátu oproti dodacím listům a následně uhrazen na základě vystavené faktury č. STPZ 9612017746 ze dne 14. 10. 2013 poškozené společnosti S. XY, a. s., v celkové výši 541 491,12 Kč, takto se obvinění P. H. a J. D. podíleli na odcizení 62 960 kg polystyrenového granulátu označení GP 171 a 29 020 kg polystyrenového granulátu označení HI 562 E, z tohoto množství se obviněný P. B. podílel na odcizení polystyrenového granulátu označení GP 171 o váze 51 760 kg a obviněný J. Š. se podílel na odcizení polystyrenového granulátu označení GP 171 o váze 11 200 Kč a dále na odcizení polystyrenového granulátu označení škody HI 562 o váze 29 020 kg, a tedy obvinění P. H. a J. D. se podíleli na způsobení celkové škody společnosti S. XY, a. s., ve výši 3 836 174 Kč, z této částky pak obviněný P. B. ve výši 2 121 867,784 Kč a obviněný J. Š. ve výši 1 714 306,216 Kč.
4. Lze doplnit, že Okresní soud v Mělníku již dříve ve věci obviněných rozhodl odsuzujícím rozsudkem ze dne 19. 1. 2018, č. j. 14 T 190/2016-1065, který byl k odvolání obviněných podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. zrušen usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2018, č. j. 12 To 170/2018-1152, a podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena soudu prvního stupně. Návazně byl k odvolání obviněných i druhý odsuzující rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 17. 6. 2019, č. j. 14 T 190/2016-1400, rovněž zrušen podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř., a to usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2019, č. j. 12 To 267/2019-1446, a podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena soudu prvního stupně. Následně rozhodl soud prvního stupně shora uvedeným způsobem.
II.
Dovolání a vyjádření k nim
5. Proti rozsudku soudu druhého stupně podali všichni čtyři obvinění – P. H., P. B., J. Š. a J. D. dovolání. Vzhledem k tomu, že obviněný P. H. a J. Š. tak učinili jedním podáním, byla jejich argumentace zcela shodná.
6. Obvinění P. H. a J. Š. opřeli svá dovolání o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Akcentovali možnost přezkumu Nejvyšším soudem v případě extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním, přičemž nesouhlasili se zjištěným skutkovým stavem, protože soud k závěru o jejich vině dospěl takřka výlučně na základě nezákonného důkazu – vyšetřovacího pokusu. Nalézací soud rezignoval na zákonný rámec, jak má být vyšetřovací pokus prováděn, neboť předně to byli zaměstnanci poškozené společnosti, kteří fakticky vyšetřovací pokus vedli. Obviněným nebyla dána možnost být u celého vyšetřovacího pokusu, a to i přes to, že se v době provádění pokusu nacházeli na místě. Dále nebyly navozeny stejné podmínky, jelikož přistavená cisterna nebyla totožná jako ta, se kterou jezdil obviněný J. Š.. V neposlední řadě došlo k mechanické úpravě výpustního ventilu, o kterém nebyl nikdo informován, na tuto skutečnost až následně upozornil jeden z obviněných. K tomuto se nikdo z přítomných, tj. soud, státní zástupce ani zaměstnanci poškozené společnosti nevyjádřili na místě, pouze následně sepsaný protokol o vyšetřovacím pokusu konstatuje, že úprava byla na základě pokynu soudu, avšak z videozáznamu, který byl pořizován, je patrno, že i přítomný senát nalézacího soudu o tomto v danyě okam žik nevěděl. Námitky ze strany přítomných obhájců byly bez dalšího odmítnuty hned na místě. Závěrem proto shodně navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu v plném rozsahu a přikázal mu věc k novému projednání a rozhodnutí.
7. Obviněný P. B. opřel své dovolání o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pro nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. Byl předně přesvědčen, že základní zásady zakotvené v §2 odst. 5 a 6 tr. ř. nebyly dodrženy a rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení skutku, neboť nebyly naplněny všechny obligatorní znaky skutkové podstaty trestného činu. Poukázal na řízení předcházející napadenému rozsudku, kdy byla věc dvakrát vrácena soudu prvního stupně, konkrétně pak na důvody zrušení v usnesení Krajského soudu v Praze, sp. zn. 12 To 267/2019, v němž byla zakotvena nutnost provedení vyšetřovacího pokusu včetně specifických uložených pokynů, které nebyly splněny, což mělo za následek, že pochybnosti ve věci nebyly odstraněny.
8. Dále se podrobně vyjádřil k jednotlivým pokynům, které odvolací soud nalézacímu výše uvedeným rozhodnutím uložil. Měl za to, že nalézací soud nedostál pokynu, aby si opatřil stejné vozidlo či vozidlo stejného typu užívaného k přepravě granulátu, neboť obstaral jiný návěs s jinými horními uzávěry, jiným způsobem upevnění celního lanka a jinou uzavírací klapkou výpustního ventilu pro automobilové cisterny. Při demonstraci odčerpávání granulátu přes uzavírací klapku výpustního ventilu byl mechanismus na této klapce úmyslně zastřeně mechanicky upraven, bez čehož by nebylo možné, jak uvedl svědek V. R., zaplombovaný výpustní ventil ani zčásti otevřít. Dále neověřil naložení granulátu a možnost tzv. přeložení vozidla o tvrzených 5 až 7 tun oproti nakládaným 25 tunám, a to i přes výslovnou žádost obviněného. Vyšetřovacímu pokusu pak nebyl přítomen obviněný P. H., který údajně vždy plnil cisterny ve vztahu k obviněným řidičům, přičemž jeho práva účastnit se vyšetřovacího pokusu byla zkrácena zejména ve vztahu k možnému přeplnění cisterny a způsobu plnění uvádět námitky a připomínky. Soudy se pak žádným způsobem nevypořádaly s námitkou obhajoby, že na přihlašovací jméno obviněného P. H. mohli plnit cisterny i další plniči, kteří jako svědci (J. F. a V. P.) tuto možnost ve svých svědeckých výpovědích potvrdili. Rovněž nebylo ověřeno průběžné vážení nákladu, přičemž obviněný odkázal na pochybnosti o správnosti interního vážícího systému poškozené společnosti. Vyšetřovací pokus byl prováděn na jiné váze, než na které byla dne 2. 10. 2013 plněna cisterna obviněného P. B., nadto silocisterna byla během nakládky polovinou soupravy mimo váhu, aby tím umožnila kolísání hmotnosti během nakládky a soud v rozporu s vyšetřovacím pokusem uvedl, že po celou dobu plnění stála na váze všemi koly. Soud také nenechal zaplombovat všechny výpustní otvory, což však nakonec nemělo žádnou vypovídající hodnotu, když následným pokusem bez přítomnosti obhajoby, soudu a státního zástupce bylo ověřeno, že z nezaplombovaných výpustních otvorů v horní části silocisterny nebylo možné za daný časový limit odčerpat žádným způsobem požadované množství granulátu. Dále k pokynu, aby bylo ověřeno, zda na vozidle zůstává granulát a zda je vozidlo po započetí jízdy nutno očistit, konstatoval, že při plnění nebylo použito původní silo, když v mezidobí navíc došlo k modernizaci plnícího zařízení. V normálním provozu pak běžně docházelo k ucpávání tubusů a následnému přesýpání. Z videa z vyšetřovacího pokusu je vidět, že na nakládacích váhách je rozsypán granulát, který se tam dostal při nakládce, ačkoliv to zástupci společnosti S. XY, a. s., svědecky popírali. Při vyšetřovacím pokusu pak nedošlo k ověření možného odebrání granulátu, zejména naklopením cisterny. Nebylo provedeno ani žádné ověření, zda lze odsypáním granulátu do velkých vaků spočítat jeho množství k dosažení konkrétní hmotnosti po případném odsypání granulátu ani zda lze při odčerpání granulátu obejít plombu či zda bylo možno v daném časovém limitu odčerpat dané množství granulátu. Nebylo pak ani ověřeno, zda lze s vozidlem pokračovat v jízdě nebo zda by změna těžiště nákladu další jízdě zabránila.
9. Nad rámec vyšetřovacího pokynu dle přesvědčení obviněného soudy nevyvrátily jeho obhajobu, že v době, kdy měli odcizovat granulát, který vozil do skladu v XY, tam probíhala řádná kontrola plomb. Obviněný k tomuto tvrzení nabídl jako důkaz dva svědky, a to I. L. a A. K., a to ještě před vynesením rozsudku v roce 2018, přičemž soudy obou stupňů tento důkaz zcela opomenuly. Naopak vycházely z údajně zjištěné skutečnosti, že v rozhodném období žádná kontrola plomb u odběratelů ve skladu v XY neprobíhala. Tento závěr je ve zjevném rozporu i s tvrzením svědka V. R., který význam a mechanismus plombování a kontroly podrobně popsal.
10. S ohledem na uvedené skutečnosti konstatoval, že nelze učinit skutkový závěr o tom, že celkem v 9 případech odcizil granulát z cisternové soupravy, kterou mu po předchozí domluvě přeplnil obviněný P. H., když soud k tomuto závěru došel na základě jediného srovnání s přeplněnou cisternovou soupravou dne 2. 10. 2013. K předchozím případům však mohl vycházet pouze z tvrzení poškozené, která svá tvrzení dokládá na základě metrologického posudku vyhotoveného až 9 měsíců po uskutečnění měřících záznamů poškozenou a je v přímém rozporu s některými logickými objektivními námitkami obhajoby o neregulérnosti procesu takového vážení, které nebyly vyšetřovacím pokusem vyvráceny. Absentuje tak jednoznačný důkaz o tom, že ke stejným přeplněním došlo i v předchozích případech.
11. Závěrem obviněný P. B. zrekapituloval, že soudy celou věc nesprávně právně posoudily, když jedním z důvodů byla skutečnost, že si neobstaraly všechny dostupné důkazy, případně provedené důkazy nesprávně hodnotily. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i další rozhodnutí obsahově na něj navazující a tomuto soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
12. Obviněný J. D. rovněž podal dovolání, a to s odkazem na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a), g) a l) tr. ř., neboť rozhodná skutková zjištění v rozsudcích nalézacího i odvolacího soudu, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy a v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
13. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odůvodnil následovně. Předně uvedl, že soudy nereagovaly na jeho žádost o opravu protokolu o vyšetřovacím pokusu a při svém rozhodování vycházely z protokolace vyšetřovacího pokusu, která je místy neúplná a nesprávná. V přípravném řízení lze pak nalézt nezákonné momenty, případně bránící řádnému objasnění věci. Obviněnému bylo původně kladeno za vinu, že obviněné P. B. a J. Š. očekával v areálu v obci XY, umožnil jim do areálu vjezd a odcizený granulát převzal a obviněný J. D. odcizený granulát dále realizoval nezjištěným způsobem, přičemž z pronajatých prostor jej nechal odvést na dále nezjištěné místo. Nic z toho však v řízení nebylo prokazováno. Subjektivní stránka trestného činu tedy nebyla u obviněného prokazována, natož prokázána. Orgány činné v trestním řízení se v rámci dokazování zaměřily, a to jen povrchně a v rozporu se zákonem pouze na způsob odčerpání granulátu.
14. Ani formulace, že všichni obvinění měli jednat po vzájemné domluvě, nemá oporu v provedeném dokazování. Soudy se postavily do role pomocníka veřejné žaloby a postupovaly v rozporu s §2 odst. 5 tr. ř. S ohledem na jednoznačný pokyn odvolacího soudu pak nesouhlasil s následnou argumentací poté, co obhajoba namítala nezákonnost vyšetřovacího pokusu, že ve své podstatě nebyl potřeba. Dále předestřel konkrétní pokyny, kterým nalézací soud při vyšetřovacím pokusu nedostál. Konkrétně se jednalo o obstarání stejného vozidla či vozidla téhož typu užívaného k přepravě granulátu. Neověřil ani naložení granulátu a možnost tzv. přeložení vozidla o tvrzených 5 až 7 tun oproti nakládaným 25 tunám, průběžné vážení nákladu ani plombování vozidla a způsoby, jakým by bylo možné plomby obejít. K ověření, zda na vozidle zůstává granulát, poznamenal, že bylo použito nejmodernější silo na plnění, kdy v mezidobí došlo rovněž k modernizaci plnícího zařízení, nadto na místě samém byl vidět granulát a byla přistavena bedna na odpad. K ověření možného odebrání granulátu, zejména naklopením cisterny, bylo zjištěno, že toto bez mechanického zásahu do uzavírací klapky není možné. Nebylo ověřeno ani to, zda lze odsypáním granulátu do velkých vaků spočítat jeho množství, kdy poukázal na překročení časového limitu 45 minut. Nakonec nebylo zjišťováno, zda po případném odsypání granulátu lze s vozidlem pokračovat v jízdě nebo zda by změna těžiště nákladu další jízdě zabránila.
15. Dovolatel měl dále za to, že došlo k porušení §202 odst. 1, 4 tr. ř., neboť část vyšetřovacího pokusu se konala bez přítomnosti senátu, státní zástupkyně, obviněných a jejich obhájců, jak vyplývá ze záznamu z kamery 2. Z videozáznamu vyplývá, že vyšetřovací pokus neprováděla předsedkyně senátu, ale zástupce poškozené společnosti pan B. spolu s dalšími neustanovenými zaměstnanci poškozené společnosti a dále asistent soudce. Ten také rozhodoval o tom, kdy se soud, státní zástupkyně, obvinění a obhájci vyšetřovacího pokusu účastní a kdy nikoli, případně nevyhověl žádosti obviněného P. B. o naplnění cisterny o 5 až 7 tun dle pokynu odvolacího soudu. Soud pak umožnil účast na tomto úkonu osobám, které k tomu nebyl oprávněny, konkrétně asistentům soudce, kteří byli dle rozvrhu práce zařazeni do jiného soudního oddělení, a pracovníkům poškozené společnosti, kdy není zřejmé, v jakém procesním postavení se vyšetřovacího pokusu účastnily.
16. Poukázal rovněž na skutečnost, že svědci P. V. a J. M. B. zmiňují zařízení, které má zaznamenávat mj. váhu v případě přeplnění cisterny, avšak existence tohoto softwaru nebyla prokázána. Navíc na záznamu z vyšetřovacího pokusu toto zaměstnanci poškozené výslovně vyvrací. Obvinění J. Š. a P. B. popřeli předmětnou trestnou činnost a jakýkoli zásah do uzavírací klapky a ačkoli měly orgány činné v trestním řízení předmětné cisterny k dispozici a mohly provést jejich ohledání, ve spise o tom není zmínka a zásah do uzavírací klapky tak nebyl prokázán. V daném případě se tedy dle jeho názoru nejedná již o uměle vytvořené prostředí ve smyslu §104c tr. ř., ale o ryzí spekulaci soudu. Soud prvního stupně pak nesdělil stranám, že nechal upravit uzavírací klapku, jak je to konstatováno v protokolu z vyšetřovacího pokusu. Za podivné označil, proč soud prvního stupně nechal přítomnou státní zástupkyni řešit zajištění předmětné cisterny, když úprava měla být provedena na popud soudu před započetím úkonu. Samotná úprava není zaznamenána na videozáznamu. Spekuloval pak, že by s ohledem na průběh o tomto předsedkyně senátu věděla. Poukázal i na skutečnost, že proběhla nepřípustná koordinační schůzka mezi soudkyní, státní zástupkyní a právníkem společnosti S. XY a. s., kdy poškozená společnost má nepochybně zájem na výsledku řízení. O předmětné schůzce bez účasti obhajoby není úřední záznam a svědčí o nestandardním průběhu celého vyšetřovacího pokusu a nesvědčí o nestrannosti soudu.
17. Dále spatřoval podstatné vady dokazování ve vedení hlavního líčení a výsleších svědků. Nalézací soud postupoval v rozporu s §92 odst. 3 tr. ř. a pokládal celou řadu sugestivních a kapciózních otázek, přičemž takové výpovědi musí být považovány za absolutně neúčinné (viz rozsudek Nejvyššího soudu R 49/1968-II) a procesně nepoužitelné. Konstatoval rovněž významné deficity v odůvodňující argumentaci napadeného rozsudku, jež minimálně zavdávají pochybnosti o úplné správnosti rozsudku, přinejmenším pak pochybnosti o správnosti výroku o vině. Stěžejní pasáž je pak nejasná a nepřesvědčivá, jelikož obranu obviněného není možné pouze kategoricky odmítnout, ale v konkrétní poloze je nutno ji hodnotit ve světle provedených důkazů přijatelnou a přezkoumatelnou soudcovskou logikou. V daném případě však nebylo respektováno ani zákonné vodítko hodnocení důkazní situace v §125 tr. ř. Nakonec zmínil významné vady odvolacího řízení, neboť odvolací soud nejprve uložil soudu prvního stupně pokyny, které soud prvního stupně ignoroval, ale následně je negoval i soud odvolací. Dále poukázal na to, že obviněným při veřejném zasedání o odvolání nebyl dán prostor k vyjádření a obviněnému P. B. bylo odňato slovo. V samém závěru pak nebylo obviněným uděleno poslední slovo.
18. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek nalézacího soudu ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu, jakož i všechna další rozhodnutí na toto rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a nalézacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
19. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání obviněných P. H., P. B., J. Š. a J. D. uvedl, že všechna dovolání jsou v celém svém rozsahu vystavěna na doslovném opakování námitek prolínajících se celým trestním řízením, s nimiž se soudy beze zbytku a správně vypořádaly. K dovolání obviněného P. B. podotkl, že se dopustil při označení vytýkaných důvodů formální nepřesnosti, kdy nereflektoval novelu trestního řádu č. 220/2021 Sb., která pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. včlenila nový dovolací důvod. Jím uplatněné námitky pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. pak podřadit nelze, neboť nevytýká nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. K dovolání obviněného J. D. konstatoval, že mimo rámec jakéhokoli dovolacího důvodu stojí nekonkretizovaná námitka, že nedostatky, jakož i vadou neuspokojivého objasnění podstatných skutečností, bylo údajně zatíženo již přípravné řízení. K námitce, že obviněným nebyl dán při veřejném zasedání prostor k vyjádření, obviněnému P. B. bylo odňato slovo a nebylo jim uděleno ani poslední slovo se s ohledem na absenci potřebných podkladů nemohl kvalifikovaně vyjádřit. Pouze v obecné rovině dodal, že v rámci závěrečného hlavního líčení dne 4. 5. 2022 měli přítomní obvinění J. D. a P. B. možnost závěrečnou řeč přednést a realizovat své právo posledního slova (toto právo se uplatňuje u hlavního líčení v souladu s §217 tr. ř. a nikoli v rámci veřejného zasedání o odvolání).
20. Dále uvedl, že námitky, v jejichž rámci obvinění dospěli k závěru o nesouladu skutkových zjištění a provedených důkazů a o procesní nepoužitelnosti vyšetřovacího pokusu, kterou měly založit vady při jeho realizaci a vyhotovení protokolu o něm, jež navíc obviněný P. B. doplnil výtkou ve smyslu bezdůvodného neprovedení některých navržených důkazů, pod vytýkaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v zásadě podřadit lze, avšak jsou zjevně neopodstatněné. Okresní soud totiž realizoval komplexní, bezvadné a naprosto vyčerpávající dokazování, a to nejen pokud jde o jeho rozsah, ale rovněž co do problematiky formování skutkových závěrů, obdobně svým povinnostem dostál soud odvolací, který napravil nedostatky skutkové věty a vady ve skutkových zjištěních, které se týkaly především konkretizace majetkové újmy, kterou způsobili obvinění P. B. a J. Š. Oba soudy pak nepřehlédly návrhy stran na doplnění dokazování, přičemž pokud některému z nich pro nadbytečnost nevyhověly, svůj postup také srozumitelně zdůvodnily a vadou opomenutých důkazů proto jejich rozhodnutí nemůžou být zatížena. Skutková zjištění pak byla zformulována na podkladě řádně provedených a procesně použitelných důkazů. K pochybnostem o bezvadnosti průběhu a následné protokolace vyšetřovacího pokusu odkázal na přesvědčivé argumenty Krajského soudu v Praze, s nimiž se ztotožnil. Vyšetřovací pokus byl totiž toliko jedním z řady důkazů, přičemž již jen na podkladě ostatních důkazů by bylo možno vystavět závěr o vině obviněných v situaci, pokud by byl předcházející rozsudek náležitě odůvodněn a nalézací soud by se řádně vypořádal s obhajobou obviněných včetně důkazních návrhů.
21. V projednávané věci pak podle jeho přesvědčení nelze spatřovat ani zjevný nesoulad zásadních skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu a provedených důkazů, neboť nejsou dány pochybnosti o průběhu skutkového děje. Z výpovědí jednotlivých svědků spojených s poškozeným subjektem vyplynulo, že ve společnosti S. XY, a. s., byl po delší dobu zjišťován schodek, kdy množství suroviny, která byla do výroby vložena, neodpovídalo množství vyrobeného granulátu. Společností byl zaveden specifický systém zaměřený na vážení granulátu v době, kdy byl plněn do autocisteren, a bylo ověřeno, že přeplňování cisteren v konkrétních dnech se týkala jednoho z plničů, obviněného P. H., a dvou řidičů, obviněných P. B. a J. Š., kteří s přeplněnými cisternami opakovaně zajížděli do areálu v XY pronajatému obviněnému J. D. Provedenými důkazy pak byla vyvráceny obhajoba obviněného P. H., že přes evidenci jeho jména mohl cisterny plnit některý z jeho kolegů, stejně jako výhrady zpochybňující přesnost měření vážního systému ve společnosti. Stejně tak byla vyloučena obhajoba obviněných P. B. a J. Š., kteří jízdy do areálu v XY zdůvodňovali jinými skutečnostmi než vyskladněním odcizeného materiálu. V areálu pronajatém obviněnému J. D. pak byly v rámci prohlídky jiných prostor zajištěny zbytky granulátu odpovídající odcizeným typům, přičemž pohyb cisteren a pravděpodobnou vykládku sypkých materiálů v areálu potvrdili svědci Z. A. a M. L. Výpověďmi svědků V. R., L. W. a L. P. a vyšetřovacím pokusem pak lze mít za vyloučenou i výhradu obviněných, podle níž reálně nebylo možné z cisterny materiál odčerpat. Byly naopak zjištěny hned dvě v úvahu přicházející varianty, prvá spočívající v nedostatečném provlečení zajišťovacího lanka pro účely následného plombování, druhá pak v podobě technické úpravy na vozidle, která vedla k rychlejšímu odčerpání materiálu. Přehlédnout navíc nelze ani vzájemná setkání obviněných a jejich komunikaci v zájmové době. Klíčovým důkazem pro konkretizaci množství odcizeného granulátu se pak staly jednotlivé vážní lístky. S ohledem na zjištěné okolnosti případu, včetně čilého vzájemného kontaktu obviněných a sofistikovaného způsobu odčerpávání odcizovaného materiálu v J. D. užívaném areálu v obci XY, pak není pochyb o tom, že musela existovat předchozí vzájemná dohoda obviněných o způsobu nakládky a vykládky granulátu, tedy zjevně se jednání účastnili jako spolupachatelé podle §23 tr. zákoníku. Pokud jednotliví dovolatelé ve větší či menší míře dovozovali absenci obsahové vazby učiněných skutkových zjištění na provedené důkazy, a to případně v podobě zjevného nesouladu mezi nimi, není možné jim přisvědčit. Tato zjištění soudů totiž na podkladě provedených a logicky vyhodnocených důkazů nepochybně bylo možné učinit, jsou správná a stala se také dostatečným podkladem pro soudy vyslovený závěr o vině a pro přisouzenou právní kvalifikaci.
22. Státní zástupce proto závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podaná dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť je shledal zjevně neopodstatněnými.
III.
Přípustnost dovolání
23. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání jsou přípustná [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], byla podána osobami k tomu oprávněnými, tj. obviněnými prostřednictvím obhájců [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňují náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak jsou zjevně neopodstatněná.
IV.
Důvodnost dovolání
24. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. uplatněný obviněným J. D. je dán, jestliže ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně.
25. Dále byla dovolání obviněných J. Š., P. H. a J. D. opřena o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž lze uplatnit, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
26. Obviněný P. B. pak formálně uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně ve znění účinném do 31. 12. 2021. Na tomto místě tedy Nejvyšší soud připomíná, že s účinností od 1. 1. 2022 byl pod písm. g) zařazen nový, shora citovaný dovolací důvod. Obviněným uplatněný dovolací důvod (nyní) pod §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je pak dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
27. Konečně byl obviněným J. D. uplatněn rovněž důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, chybí-li v rozhodnutí některý výrok jeho je neúplný.
28. Ústřední podstatou argumentace všech dovolatelů byl nesouhlas s průběhem vyšetřovacího pokusu, pročež tento byl rovněž označován za nezákonný, a návazně byla zpochybňována skutková zjištění soudů. Je tedy třeba konstatovat, že námitky obviněných směřovaly primárně do oblasti skutkové a procesní, když brojili proti učiněným skutkovým zjištěním skrze tvrzené nesprávně provedené dokazování. Takovou argumentaci je možno podřadit pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Rozporoval-li sice obviněný P. B. formálně nesprávné právní posouzení skutku, fakticky svou argumentaci vystavěl na odlišném skutkovém podkladě než na tom, který byl zjištěn soudy obou stupňů. Platí přitom, že v rámci zvoleného dovolacího důvodu je skutkový stav hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně posouzeny v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Proto i jeho argumentaci Nejvyšší soud podřadil pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
29. Nejvyšší soud dále považuje za nutné upozornit na skutečnost, že obviněný J. D. sice namítal naplnění dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) a l) tr. ř., přičemž jeho konkrétní výhrady nebyly pod zvolené dovolací důvody striktně podřazeny [v rámci odůvodnění dovolání nejprve vyjmenovává důvody dovolání, leč následně se věnuje pouze dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], nicméně fakticky jeho dovolací argumentace spočívala převážně v polemice se skutkovými zjištěními soudů. Co se týče důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) a l) tř. ř., pak Nejvyšší soud považuje za nutné připomenout, že se může zabývat jen těmi skutečnostmi, které jsou v dovolání uplatněny v souladu s obsahovými náležitostmi dovolání tak, aby byly uvedeny konkrétně přímo v textu tohoto mimořádného opravného prostředku. Jelikož dovolací soud není povinen (ale ani oprávněn) dotvářet argumentaci dovolatele, předmětnými obecně vznesenými námitkami obviněného se nezabýval.
30. Mimořádný opravný prostředek obviněného J. D. pak obsahuje i námitky, které nelze podřadit pod žádný z taxativně stanovených dovolacích důvodů, mezi které patří zejména procesní námitky obviněného týkající se nezákonných (nespecifikovaných) momentů v přípravném řízení, nezákonných a procesně nepoužitelných výslechů svědků pro pokládané sugestivní a kapciózní otázky a vad odvolacího řízení spočívajících v odnětí slova obviněnému P. B. a neudělení posledního slova obviněným. Nejprve je potřeba zopakovat, že vady předkládané obviněným jsou ryze procesního charakteru, a jako takové je obecně vzato nelze subsumovat pod žádný dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b tr. ř., nicméně Nejvyšší soud vznesené námitky zohlednil v právu na spravedlivý proces, a proto stručně uvádí následující. Konstatování obviněného stran nezákonných důvodů přípravného řízení se jeví jako nepřezkoumatelné, neboť nebyly obviněným konkrétně označeny. Vznesl-li obviněný námitku procesní nepoužitelnosti výslechů svědků při hlavním líčení, neboť jim měly být kladeny sugestivní a kapciózní otázky, takové stručné konstatování bez bližší specifikace konkrétních svědků a jim konkrétně položených otázek, které dle jeho názoru měly být sugestivní nebo kapciózní [nadto bez tvrzení obviněného, že by na takových důkazech byla založena rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu ve smyslu důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] proto pro svou nekonkrétnost nemohl Nejvyšší soud rovněž přezkoumat. Konečně platí, že podle §235 odst. 3 tr. ř. po provedení důkazů ve veřejném zasedání udělí předseda senátu slovo ke konečným návrhům s tím, že je-li osobou, která může být přímo dotčena rozhodnutím, obviněný, má právo mluvit poslední. V přezkoumávané věci se v protokolu o veřejném zasedání ze dne 21. 9. 2022 podává, že přítomným obviněným J. D. a P. B. bylo v závěru uděleno slovo k závěrečné řeči (na č. l. 2164). Je tedy zřejmé, že soud splnil povinnosti vyplývající z ustanovení §235 odst. 3 tr. ř. Co se týče vytýkaného práva posledního slova zakotveného v §217 tr. ř., tento institut se uplatní toliko v závěru hlavního líčení (přičemž tato možnost byla přítomným obviněným P. B. a J. D. umožněna, viz protokol o hlavním líčení ze dne 4. 5. 2022, na č. l. 2077v). K této otázce se již ostatně opakovaně vyjádřil i Ústavní soud (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 8. 2022, sp. zn. II. ÚS 218/02, usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2018, sp. zn. I. ÚS 2727/17, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 3. 2019, sp. zn. III. ÚS 430/19), který poukázal na odlišný charakter řízení před soudem prvního stupně a odvolacím soudem s akcentem na skutečnost, že těžiště dokazování leží před soudem prvního stupně. V odvolacím řízení bezpochyby musí být dán prostor stranám k přednesu jejich návrhů a poskytnut jim prostor se vyjádřit, stejně jako právo pronést konečný návrh v případě, že bylo provedeno dokazování, což z již uvedeného protokolu jednoznačně vyplývá. Proto nelze v uvedeném postupu spatřovat dotčení ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces. Pro úplnost lze doplnit, že nelze souhlasit s tvrzením, že by bylo obviněnému P. B. odňato slovo, jelikož byl při svém závěrečném vyjádření ve veřejném zasedání o odvolání (jak plyne z pořízeného zvukového záznamu) toliko korigován v tom směru, aby neopakoval již řečené, nadto není upřesněno, jak by měl být tímto ovlivněn výsledek trestního řízení.
31. Dále je nutno ke všem podaným mimořádným opravným prostředkům akcentovat, že dovolací námitky jsou pouze opakováním námitek obviněných, které uplatňovali v průběhu celého trestního řízení, a soudy obou stupňů se s nimi řádně vypořádaly. Těžiště dovolacích námitek obviněných pak shodně spočívalo ve zpochybnění učiněných skutkových zjištění na základě nesprávného hodnocení důkazů, a to i ve formě případného zjevného (extrémního) rozporu. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je však dostatečně zřejmé, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly. Je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením, učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Existence případného zjevného rozporu mezi učiněnými rozhodnými skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013). Nejvyšší soud jako soud dovolací není jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. Zjevný rozpor skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů, je na místě dovodit zejména, pokud by skutková zjištění neměla vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývala z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod., k čemuž však, jak bude vyloženo dále, nedošlo.
32. Nejprve je nutno konstatovat, že na základě dokazování, provedeného v dostatečném rozsahu, soudy dovodily průběh skutkového děje tak, jak je popsán výše. Skutková zjištění se opírají především o četné výpovědi svědků, které korespondují s ve věci provedenými listinnými důkazy. Zejména bylo ze svědeckých výpovědí J. M. B., J. N. a P. V. zjištěno, že se z poškozené společnosti S. XY, a. s., ztrácel polystyrenový granulát dvou typů, načež bylo po zavedení systému zaměřeného na vážení granulátu v době plnění zjištěno, že tyto byly přeplněny vždy, kdy plnící mechanismus obsluhoval obviněný P. H. (cisterny přitom v inkriminované doby nemohl plnit nikdo jiný, přičemž tento závěr koresponduje s opatřenou evidencí pracovní docházky) a řidiči byli obvinění J. Š. a P. B. v případech závozů do tří konkrétních společností. Tento systém pak nebyl nikomu znám a byl vytvořen tak, aby do něj neměl nikdo další přístup. Je tedy irelevantní námitka obviněného J. D., že jeho existence nebyla prokázána, neboť byl potvrzen shora jmenovanými svědky. Namítaná nepřesnost měření vážného sytému ve společnosti S. XY a. s., byla vyvrácena odborným metrologickým posudkem a možnost přeplnění cisterny nad kapacitu byla potvrzena i samotným obviněným P. H., dále lze poukázat na výpověď svědka L. P. nebo závěry provedeného vyšetřovacího pokusu. Obvinění řidiči P. B. a J. Š. opakovaně s takto přeplněnými cisternami zajížděli do areálu v XY pronajatého obviněného J. D. (což v průběhu řízení nepopírali, byť uváděli důvod zástupný), přičemž jejich obhajoba, že bylo nutno umýt granulát, který na cisternách zůstával, byla vyvrácena výpovědí svědka L. W. V předmětném areálu v XY pak byly při prohlídce jiných prostor zajištěny zbytky granulátu odpovídající odcizovaným typům, kdy svědci M. L. a Z. A. shodně vypověděli, že cisterna byla v areálu zvednutá, byly zde připraveny žoky na přesypání a vykládala sypký materiál (polystyrenovou drť). Plombování cisteren pak v předmětné době probíhalo, nicméně z výpovědí svědkyň V. K., V. P., E. V. či J. M. B. vyplynulo, že plomby byly kontrolovány pouze na konečném uzávěru a nikoli na všech otvorech. Svědek P. V. popsal možnost manipulace s plombou ze strany řidičů, a to uvázáním nahoře lanka na uzel (lanko umisťovali vždy řidiči), které když se rozdělá, tak se plomba nepoškodí, přičemž by bylo možné odsypat materiál nahoře i vpředu. Při zvažování faktické možnosti odčerpání materiálu v časovém intervalu cca 45 minut, v němž se řidiči nacházeli v areálu v XY, nalézací soud dospěl k několika možným variantám. Mohlo být využito zadní výpustě cisterny nebo mohl být materiál vysáván přímo z plnících otvorů (u druhé možnosti však bylo s ohledem na výsledky vyšetřovacího pokusu konstatováno, že odčerpané množství by v závislosti na určeném času neodpovídalo), což odpovídalo svědeckým výpovědím L. W., L. P. i V. R., jakož i výsledkům provedeného vyšetřovacího pokusu.
33. V provedených důkazech tudíž nelze shledat jakékoliv rozpory se zjištěným skutkovým stavem. Jedná se o důkazy, které ve svém souhrnu tvoří logickou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů (řetězec nepřímých důkazů) ve svém celku shodně a spolehlivě prokazujících skutečnost, že se dovolatelé dopustili shora popsaného jednání. Současně byla vyvrácena obhajoba všech obviněných, kteří svou vinu popírali.
34. Vznesli-li shodně dovolatelé námitky k průběhu a výsledkům vyšetřovacího pokusu, lze uvést následující. Odvolací soud ve svém usnesení ze dne 9. 10. 2019, č. j. 12 To 267/2019-1446, zavázal okresní soud k provedení vyšetřovacího pokusu za účelem prověření obhajoby obviněných o technické nepřijatelnosti předpokládaného mechanismu krádeže. Zjištění učiněné na základě provedeného vyšetřovacího pokusu, že polystyrenový granulát bylo možno z cisterny odčerpat, následně akceptoval, přičemž neshledal takové procesní pochybení, pro které by šlo primárně o důkaz neprocesní, a reagoval i na námitky opětovně předkládané v nyní podaných dovoláních. S ohledem na tyto skutečnosti je možné jen stručně zopakovat odezvy na některé již vypořádané námitky.
35. K procesní stránce vyšetřovacího pokusu lze nejprve obecně předestřít, že vyšetřovací pokus jakožto jeden z tzv. zvláštních způsobů dokazování je upraven v §104c tr. ř. Jeho cílem je prověřit nebo upřesnit skutečnosti zjištěné v trestním řízení (případně zjistit nové skutečnosti důležité pro trestní řízení), a to pozorováním v uměle vytvořených nebo obměňovaných podmínkách, což se také stalo. O vyšetřovacím pokusu byl pořízen protokol (na č. l. 1916 a násl.), jenž se považuje za listinný důkaz. Námitky obviněných pak byly vypořádány nalézacím soudem v odstavci 37. odůvodnění jeho rozsudku, přičemž odvolací soud se dále velice podrobně věnoval jednotlivým souvisejícím odvolacím námitkám zejména v odstavcích 25. až 33. odůvodnění jeho rozsudku. Z protokolu o vyšetřovacím pokusu plyne, že vyšetřovací pokus byl prováděn předsedkyní senátu JUDr. Marcelou Buštovou, přičemž pro jednotlivé fáze pověřila provedením svého asistenta JUDr. Jindřicha Špergla, současně jsou v něm uvedeny i další přítomné osoby. Nezajišťoval ho tedy ani nevedl B., který byl přítomen vyšetřovacímu pokusu jako pracovník společnosti S. XY, a. s., neboť byl prováděn za plného provozu společnosti a přítomnost pracovníků uvedené společnosti byla nutná. Jedna část vyšetřovacího pokusu pak byla provedena bez přítomnosti zúčastněných osob, neboť z provozních důvodů nebylo možné zúčastněné osoby do místa provozu pustit. Konkrétně je v daném protokolu výslovně uvedeno, že vzhledem k bezpečnostním a provozním opatřením dle interních předpisů společnosti S. XY, a. s., nemohla být žádná osoba, která se vyšetřovacího pokusu účastnila, fyzicky přítomna při vypouštění granulátu po zaplombování, neboť uvedené bylo provedeno v prostoru areálu k tomu běžně určenému, do kterého je striktní zákaz vstupu cizích osob. Je však nutno podotknout, že průběh byl zachycen na obrazových záznamech a následně transportován do popisu těchto částí obsaženém v protokolu. Co se týče přítomnosti obviněného P. H., tento byl o konání vyšetřovacího pokusu řádně vyrozuměn (na č. l. 1591), přičemž k samotné účasti na úkonu nemůže být žádným způsobem donucován (srov. §104c odst. 4 tr. ř.). Pro úplnost lze dodat, že námitky zajištění cisterny státní zástupkyní a konání nepřípustné koordinační schůzky před provedení vyšetřovacího pokusu (jejímž účelem patrným ze spisového materiálu byla příprava vyšetřovacího pokusu) jsou zcela irelevantní. Pokud se týká námitky mechanické úpravy výpustního ventilu, pokyn k úpravě byl podle protokolu o vyšetřovacím pokusu dán předsedkyní senátu a soudy obou stupňů i s ohledem na obsah kamerových záznamů dospěly k závěru, že takový úkon nebyl jakkoli netransparentní. Pokusem bylo rovněž prokázáno, že obejít systém při plnění cisteren bylo možné, a to bez ohledu na námitky obviněných poukazujících na pochybnosti o vážení či užití jiné cisterny nebo jiného plnícího zařízení. Nelze tudíž dospět k závěru, že by bylo možné hovořit o procesně nepoužitelném důkazu ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podstatné z hlediska skutkových zjištění pak je, že provedeným vyšetřovacím pokusem byla vyvrácena obhajoba obviněných, že z technického hlediska nebylo možné materiál z cisterny odčerpat, přičemž tento důkaz je nutno hodnotit v kontextu s ostatními provedenými důkazy.
36. V návaznosti na dovolací námitku J. D., že jejich počínání po vzájemné dohodě nemá oporu v dokazování, lze rovněž konstatovat, že bylo prokázáno, že obvinění spolu v zájmové době vzájemně komunikovali. Četnost a typ komunikace je patrný z analýzy dat získaných z výpisu telekomunikačního provozu ohledně jimi užívaných mobilních telefonů, taktéž je možno podpůrně odkázat na výpověď svědka L. P. Jak již bylo ostatně konstatováno soudy, s ohledem na zjištěné okolnosti případu včetně sofistikovaného odčerpávání odcizovaného materiálu v obci XY, musela existovat předchozí vzájemná dohoda, že takto bude postupováno a není pochyb o tom, že mezi jednotlivými aktéry docházelo k čilému kontaktu, ať již formou telekomunikačního provozu nebo osobně na benzinových stanicích. V návaznosti na tyto skutečnosti je přitom irelevantní, jakým nezjištěným způsobem se zbožím dále obviněný J. D. naložil, neboť coby spolupachatel již odčerpáním přebytečného granulátu byly naplněny všechny znaky skutkové podstaty zločinu krádeže.
37. Nejvyšší soud tak mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Mělníku, z nichž v napadeném rozsudku vycházel Krajský soud v Praze, na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, neshledal žádný, natož zjevný rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad v provedených důkazech, které nalézací soud řádně zhodnotil a svůj postup vysvětlil v odůvodnění rozsudku. Odvolací soud se s jeho závěry ztotožnil a své úvahy rovněž řádně odůvodnil. V podrobnostech proto Nejvyšší soud na odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů odkazuje. Není předmětem řízení o dovolání jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukovat, rozebírat, porovnávat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Lze proto uzavřít, že soudy nižších stupňů k náležitému objasnění věci provedly všechny potřebné důkazy, tak jak to vyžaduje ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., tyto i náležitě hodnotily v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., takže zjistily takový skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu nezbytném pro náležité rozhodnutí ve věci. Hodnocení důkazů soudy nižších stupňů nevykazuje žádné znaky libovůle či svévole, nýbrž odpovídá zásadám logiky. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že soudy nižších stupňů vyvodily z provedených důkazů odpovídající skutkové a právní závěry, když při zdůvodnění svých rozhodnutí dodržely ustanovení §125 odst. 1 tr. ř., přičemž rozhodnutí jsou v tomto směru plně přezkoumatelná.
38. Obviněný P. B. také v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vytkl soudům neprovedení navržených důkazů, a to konkrétně výslechů svědků I. L. a A. K., neboť tito měli potvrdit, že ve skladu v XY probíhala řádná kontrola plomb. Lze tedy připustit, že v souladu s ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítal, že nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Nejvyšší soud však tuto námitku shledal jako neopodstatněnou. Především je namístě připomenout, že soud nemusí realizovat všechny důkazní návrhy, které strany učiní. Neprovedení navrhovaného důkazu je namístě, pokud buď tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení, dále pokud důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí, a konečně pokud je důkaz nadbytečný, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Jinak řečeno, obecné soudy nejsou povinny všechny navrhované důkazy provádět, zejména jde-li o důkazy nadbytečné, duplicitní či irelevantní; soudy jsou však vždy povinny v odůvodnění uvést důvod, proč důkaz nepokládaly za nutné provádět (nález Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1148/09).
39. Lze konstatovat, že soud prvního stupně v odstavci 32. odůvodnění svého rozsudku uvedl, že výslechy svědků I. L. a A. K. zamítl jako nadbytečné, a to v hlavním líčení konaném dne 17. 6. 2019 (což je ostatně zřejmé i z protokolu o hlavním líčení z tohoto dne na č. l. 1391v, v němž bylo konstatováno, že se od provedení výslechů svědků upouští), tato informace byla zopakována i v hlavním líčení konaném dne 4. 5. 2022 (viz protokol o hlavním líčení na č. l. 2072v). Význam plombování a kontroly (mj. popsané svědkem V. R.) však soudy zpochybněn zcela nebyl. Jak již bylo shora osvětleno, v inkriminovaném období plombování cisteren bylo prováděno, nicméně současně byl popsán mechanismus možnosti manipulace s plombou. Nalézací soud uvedl, že společnosti, které v uvedené době granulát odebíraly, se vyjádřily v tom směru, že vlastní kontrolu plomb po příjezdu tahače neprováděly, což koresponduje s výpovědí svědkyně V. D. pracující pro společnost Q. P., s. r. o., a dále vyjádřeními společností Q. P., s. r. o., DFI EUROPE, s. r. o., a DOPLA PAP, a. s., že kontrola plomb na vozidlech prováděna nebyla (viz č. l. 441 až 483, přičemž údaj o tom, že plomby nejsou kontrolovány, je seznatelný i z e-mailu odesilatele I. L. na č. l. 450). Lze poukázat i na výpověď svědka P. B., který uvedl, že kontroly plomb byly namátkové, a to hlavně v XY. Z toho vyplývá, že i kdyby ojedinělé kontroly prováděny byly, nenese daná informace důležitou důkazní hodnotu a lze plně souhlasit s názorem, podle něhož byl výslech svědků nadbytečný. Proto ani citovanou vadou, předvídanou další alternativou důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., důkazní řízení netrpí. Na okraj je možné také zdůraznit, že z (obhajobou vyzdvihované) výpovědi svědka V. R. vyplývá, že když je autocisterna zajištěná tak, jak má, nelze z ní nic odpustit, pokud nikoli, tak to lze, a když není intaktní uzávěr, lze cestou otevřít poklop a část materiálu se může vysypat ven. Tudíž nelze souhlasit s tvrzením, že závěr o případné možnosti obejití plombování je v rozporu s výpovědí tohoto svědka, nýbrž je s ní plně v souladu za situace, kdy autocisterna není dostatečně zajištěná.
V.Závěr
40. Ze shora uvedených skutečností je tak namístě především konstatovat, že dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a), h) a l) byly obviněnými uplatněny toliko formálně. Některé dovolací námitky všech obviněných však byly podřaditelné pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož naplnění Nejvyšší soud neshledal.
41. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto rozhodnutí, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněná dovolání obviněných P. H., P. B., J. Š. a J. D. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 8. 2023
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.
předseda senátu