ECLI:CZ:NS:2023:7.TDO.664.2023.1
sp. zn. 7 Tdo 664/2023-382
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 8. 2023 o dovolání obviněné R. D. , podaném proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 4. 2023, sp. zn. 3 To 14/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 65/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné R. D. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 13. 12. 2022, č. j. 1 T 65/2022-309, byla obviněná R. D. uznána vinnou pod body 1) a 2) přečiny ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, za které byla odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou.
2. Uvedených přečinů se podle zjištění soudu prvního stupně obviněná dopustila v podstatě tím, že
1. v průběhu prvního pololetí školního roku 2021/2022 od 6. 12. 2021 do 20. 12. 2021 v místě svého dřívějšího bydliště na ulici XY, Brno, řádně neposílala do školy a nezabezpečovala tak povinnou devítiletou školní docházku svých nezletilých dětí AAAAA (pseudonym), BBBBB (pseudonym) a CCCCC (pseudonym), v důsledku čehož na Základní škole a mateřské škole Brno, XY, měly vedle vysokého počtu omluvených hodin zameškáno nezletilá AAAAA vyučovacích hodin neomluveně, nezletilý BBBBB celkem 53 neomluvených hodin a nezletilá CCCCC 52 neomluvených hodin a obviněná tak činila přesto, že byla na neomluvenou absenci a současně povinnost zajišťovat školní docházku svých nezletilých dětí ze strany školy upozorňována, avšak neprojevovala dostatečnou snahu zajímat se o docházku, přípravu do školy a výsledky svých nezletilých dětí ve škole, a uvedeného jednání se dopustila přesto, že byla rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 18. 5. 2021, č. j. 1 T 76/2020-58, který ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. 7. 2021, č. j. 7 To 195/2021, nabyl právní moci dne 22. 7. 2021, odsouzena pro přečin ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), b), d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání tří let za současného stanovení dohledu,
2. v průběhu druhého pololetí školního roku 2021/2022 od 7. 3. 2022 do 10. 5. 2022 v místě svého současného bydliště v XY, okres Prostějov, řádně neposílala do školy a nezabezpečovala tak povinnou devítiletou školní docházku svých nezletilých dětí AAAAA a BBBBB, v důsledku čehož na Základní škole v XY měly vedle vysokého počtu omluvených hodin zameškaných nezletilá AAAAA 4 vyučovací hodiny neomluveně dne 28. 3. 2022, kdy byla matkou vzata společně k výslechu matky na Policii ČR, a nezletilý BBBBB 5 neomluvených hodin dne 21. 3. 2022, 23. 3. 2022, 28. 3. 2022 a 9. až 10. 5. 2022, kdy neměl žádné závažné důvody, pro které by se nemohl dostavit do školy, a obviněná tak činila přesto, že byla na neomluvenou absenci a současně povinnost zajišťovat školní docházku svých nezletilých dětí ze strany školy a OSPOD upozorňována, avšak neprojevovala dostatečnou snahu zajímat se o docházku, přípravu do školy a výsledky svých nezletilých dětí ve škole, a uvedeného jednání se dopustila přesto, že byla rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 18. 5. 2021, č. j. 1 T 76/2020-58, který ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. 7. 2021, č. j. 7 To 195/2021, nabyl právní moci dne 22. 7. 2021, odsouzena pro přečin ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), b), d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a následně za sbíhající se přečin vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle §326 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 20. 1. 2021, č. j. 2 T 80/2021-140, který nabyl právní moci dne 23. 2. 2022, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání pěti let, za současného stanovení dohledu.
3. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 5. 4. 2023, č. j. 3 To 14/2023-331, bylo odvolání obviněné směřující proti výroku o vině i trestu napadeného rozsudku podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
4. Proti usnesení odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím obhájkyně dovolání, které opřela o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pro nesprávné právní posouzení skutku či jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. Vyjádřila své přesvědčení, že pomocí uplatněného důvodu dovolání lze brojit proti skutkovým zjištěním, jestliže se nesprávná realizace důkazního řízení dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu. Konkrétně namítala vadu důkazního řízení porušující právo obviněné na spravedlivý proces ve formě tzv. opomenutých důkazů. Měla pak za to, že byly před soudem prvního stupně navrženy důkazy, které jím ani odvolacím soudem nebyly provedeny. Jednalo se o výslech paní učitelky P. P. ze Základní školy a mateřské školy Brno, XY, která obviněnou poučila o skutečnosti, že může děti z důvodu nemoci omlouvat z vyučování, přičemž není potřeba součinnosti dětské lékařky. Trvala pak na tom, že problém s neomluvením jejích tří dětí z povinné školní docházky v Brně v období od 6. 12. 2022 do 19. 12. 2022, byl zapříčiněn zejména nesprávnou instrukcí, kterou obdržela od P. P. a následně i E. K., podle níž mohla děti omlouvat sama. Před soudy nebylo obviněné umožněno prostřednictvím navrženého důkazu výslechem této učitelky prokázat pravdivost tvrzení, že byla vázána primárně pokyny zaměstnance školy, které byly jiné, než jí původně ukládal školní řád. Tento rozpor nebyl v rámci celého řízení vyřešen, neboť soudy se omezily výhradně na její závazek dodržovat školní řád a nevypořádaly se se skutečností, že byla školou instruována rozdílným způsobem.
5. Obviněná dále k prokázání její neviny navrhla důkaz zajištěním kamerových záznamů a čipového systému Základní školy XY. Tyto důkazní prostředky navrhla k prokázání tvrzení, že v době 21. 3. 2022, 23. 3. 2022 a 9. až 10. 5. 2022 navštěvoval její syn BBBBB tuto školu. Soudy se shodly na nedůvodnosti provedení těchto důkazů, ačkoli obviněná tvrdila, že její syn v určité dny ve škole byl, a toto tvrzení by velice snadno mohlo být uvedeným způsobem prokázáno.
6. Závěrem proto uvedla, že soudy obou stupňů zamítnutím navržených důkazů rezignovaly na náležité zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro jejich rozhodnutí podle §2 odst. 5 tr. ř. Tímto postupem jí pak neumožnily náležitou obhajobu. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu, jakož i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a tomuto věc vrátil se závazným právním názorem k dalšímu řízení a rozhodnutí.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání uvedl, že námitky obviněného pod uplatněný dovolací důvod podřadit lze, jsou však zjevně neopodstatněné. Poukázal na skutečnost, že jde o opakování, resp. pokračování obhajoby vznesené v předcházejících fázích trestního řízení, s níž se soudy nižších stupňů vypořádaly. Okresní soud avizované důkazní návrhy obviněné v rámci hlavního líčení zamítl jako nadbytečné, v případě P. P. také z důvodu jí doloženého špatného zdravotního stavu. Ke stejnému závěru dospěl soud odvolací, který se argumentací obviněné zabýval v bodech 8 až 9 usnesení ze dne 5. 4. 2023 sp. zn. 3 To 14/2023, přičemž obviněné nevyhověl. Státní zástupce z tohoto důvodu Nejvyššímu soudu navrhl, aby podané dovolání obviněné odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněnou, prostřednictvím obhájkyně [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.
9. Obviněná R. D. formálně označila důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž spatřovala v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávní posouzení. Na tomto místě nejprve Nejvyšší soud připomíná, že s účinností od 1. 1. 2022 byl pod písm. g) zařazen dovolací důvod nový, jenž je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Je zřejmé, že vymezení tohoto důvodu v zásadě úzce navazuje na soudní praxí vymezená pochybení důkazního řízení, jejichž přítomnost může mít za následek porušení práva na spravedlivý proces, která již nejsou součástí extenzivního výkladu některého z dovolacích důvodů [podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021], ale přímým obsahem dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022.
10. Pakliže obviněná identifikovala vadu důkazního řízení v podobě tzv. opomenutých důkazů, lze její argumentaci podřadit pod shora citovaný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jejího přesvědčení nebyly ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Nejvyšší soud však tuto námitku shledal jako neopodstatněnou.
11. Především je namístě připomenout, že soud nemusí realizovat všechny důkazní návrhy, které strany učiní. Neprovedení navrhovaného důkazu je namístě, pokud buď tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení, dále pokud důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí, a konečně pokud je důkaz nadbytečný, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Jinak řečeno, obecné soudy nejsou povinny všechny navrhované důkazy provádět, zejména jde-li o důkazy nadbytečné, duplicitní či irelevantní; soudy jsou však vždy povinny v odůvodnění uvést důvod, proč důkaz nepokládaly za nutné provádět (nález Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1148/09).
12. Jde-li o první z označených důkazů vztahující se k bodu 1) výroku, jenž měl být podle přesvědčení dovolatelky opomenut, a to výslech třídní učitelky P. P., pak lze konstatovat následující. Soud prvního stupně v odstavci 4. odůvodnění svého rozsudku vysvětlil, proč tento důkaz považoval za nadbytečný. P. P. po prvotním pokusu o předvolání doložila, že ze zdravotních psychických důvodů není schopna se výslechu zúčastnit. Nakonec nalézací soud předvolal druhou třídní učitelku H. K. a s ohledem na výslech uvedené svědkyně a zprávy školy (lze především odkázat na zprávu P. P na č. l. 44) dospěl při opětovném návrhu obviněné na výslech P. P. k závěru o jeho nadbytečnosti. Odvolací soud se v odstavci 8. (a dále i odstavci 10.) odůvodnění svého usnesení s názorem nalézacího soudu ztotožnil, jelikož provedené dokazování označil za dostatečné. Lze dodat, že předestřená obhajoba obviněné, že jmenovaná třídní učitelka jí měla sdělit, že absenci dětí může z důvodu nemoci omlouvat sama, byla provedenými důkazy vyvrácena. Soudy totiž dospěly k závěru, že zdravotní důvody dětem v předmětné době nebránily do školy docházet, přičemž obviněná rezignovala na své povinnosti vyplývající ze školního řádu, o nichž byla řádně poučena. Lze opětovně akcentovat, že pravidla školního řádu pro omlouvání absence dětí ve škole stanovila, že rodiče mají do tří dnů od nástupu dítěte na nemoc dítě omluvit a do dvou dnů po nástupu dítěte do školy po nemoci doložit omluvenku od lékaře, jinak je absence považována za neomluvenou. Ze shora uvedené zprávy P. P. navíc plyne náročná spolupráce s matkou, její negativní postoj k plnění povinností vůči škole i řádně neomluvené absence a odmítání telefonního kontaktu ze strany školy. Dané skutečnosti nemůže zvrátit ani omluvenka vystavena E. K., neboť tato byla vyhotovena až s časovým odstupem, přičemž dětská lékařka fyzicky děti neviděla a obviněná originály omluvenek škole následně ani nepředložila. Nadto se jeví jako absurdní tvrzení obviněné, že případnou nesprávnou instrukci stran postupu při omlouvání dětí ve škole by jí mohla ze své pozice sdělit právě ona, když po telefonátu v prosinci 2021, v němž matka oznamovala nemoc dětí, jí bylo výslovně sděleno, aby se dostavila do ordinace následující den, což neučinila. Lze tedy shrnout, že z provedeného dokazování nikterak nevyplývá, že by obviněná byla instruována školou (či dětskou lékařkou) rozdílným způsobem o řádném průběhu omluvy dětí, které nadto v předmětné době nebyly nemocné.
13. Obviněná rovněž navrhla důkaz zajištěním kamerových záznamů a čipového systému Základní školy XY k prokázání tvrzení, že v době 21. 3. 2022, 23. 3. 2022 a 9. až 10. 5. 2022 navštěvoval její syn BBBBB tuto školu. K tomu je vhodné uvést, že návrh na doplnění dokazování záznamy kamerového a čipového systému Základní školy XY byly zamítnuty jako nadbytečné (viz protokol o hlavním líčení ze dne 13. 12. 2022, na č. l. 302) s odůvodněním, že proběhlo dostatečné dokazování. Soud odvolací pak opětovný návrh rovněž označil za nedůvodný v odstavci 10. odůvodnění svého usnesení. Lze proto jen stručně doplnit, že tvrzení obviněné, že syn v určité dny ve škole byl, bylo vyvráceno zprávami této základní školy a výslechy třídních učitelů (v případě BBBBB se pak jednalo o svědkyni R. P.).
14. S uvedenými závěry soudů obou stupňů se Nejvyšší soud v plném rozsahu ztotožnil, proto ani citovanou vadou, předvídanou citovanou alternativou důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., důkazní řízení netrpí. Zmiňovaným postupem soudů tak nemohlo dojít ani k porušení ústavně zaručeného základního práva obviněné na spravedlivé řízení.
15. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto rozhodnutí, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněné R. D. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 8. 2023
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.
předseda senátu