ECLI:CZ:NS:2023:7.TDO.688.2023.1
sp. zn. 7 Tdo 688/2023-801
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 8. 2023 o dovolání obviněného P. M. podaném proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 3. 2023, sp. zn. 4 To 67/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 23 T 109/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. M. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 12. 1. 2023, č. j. 23 T 109/2022-656, byl obviněný P. M. uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře tři sta hodin. Dále mu byl podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře sto dvacet denních sazeb, přičemž výše jedné denní sazby činila 500 Kč, tedy v celkové výši 60 000 Kč. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
2. Uvedeného přečinu se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný v podstatě tím, že
1. v přesně nezjištěné době, na přesně nezjištěném místě, prostřednictvím celosvětové sítě internet a webových stránek www.amateri.com , jako osoba ženského pohlaví vystupující pod jménem „XY“ nabízející erotické a související služby, s úmyslem vylákat zaplacení finanční hotovosti a nabízenou službu neposkytnout, se dohodl s poškozeným J. M., že jej doprovodí na pracovní schůzky, za což požadoval odměnu ve výši 11 000 Kč předem na bankovní účet, načež poškozený dne 11. 2. 2021 uhradil na smluvený bankovní účet finanční částku ve výši 11 000 Kč, a následně poškozenému sdělil, že se jmenuje M. P. a požadoval zaslání další finanční hotovosti ve výši 11 000 Kč na bankovní účet, což poškozený neučinil, přičemž smluvené služby poškozenému neposkytl, čímž způsobil poškozenému J. M. škodu ve výši 11 000 Kč,
2. dne 16. 2. 2021 v 10:54 hod., na přesně nezjištěném místě, prostřednictvím celosvětové sítě internet a webových stránek www.bazos.cz , s úmyslem vylákat zaplacení kupní ceny před dodání nabízeného zboží, takové zboží následně nedodat a zaplacenou kupní cenu nevrátit, za účelem získání majetkového prospěchu, podal inzerát č. XY s nabídkou prodeje čističky vzduchu IONIC-CARE Triton X6 za kupní cenu 3 190 Kč, přičemž o nabízené zboží projevil zájem poškozený O. J., který po předchozí komunikaci a dohodě o prodeji zboží zaslal dne 16. 2. 2021 kupní cenu včetně poštovného ve výši 3 259 Kč na bankovní účet obviněného, přičemž k dodání zakoupeného zboží nedošlo a zaplacená kupní cena nebyla vrácena, čímž způsobil poškozenému O. J. škodu ve výši 3 259 Kč,
3. dne 16. 2. 2021 v 10:54 hod., na přesně nezjištěném místě, prostřednictvím celosvětové sítě internet a webových stránek www.bazos.cz , s úmyslem vylákat zaplacení kupní ceny před dodání nabízeného zboží, takové zboží následně nedodat a zaplacenou kupní cenu nevrátit, za účelem získání majetkového prospěchu, podal inzerát č. XY s nabídkou prodeje čističky vzduchu IONIC-CARE Triton X6 za kupní cenu 3 190 Kč, přičemž o nabízené zboží projevila zájem poškozená Z. P., která po předchozí komunikaci a dohodě o prodeji zboží zaslala dne 16. 2. 2021 kupní cenu včetně poštovného ve výši 3 259 Kč na bankovní účet obviněného, přičemž k dodání zakoupeného zboží nedošlo a zaplacená kupní cena nebyla vrácena, čímž způsobil poškozené Z. P. škodu ve výši 3 259 Kč,
4. dne 16. 2. 2021 v 11:00 hod., na přesně nezjištěném místě, prostřednictvím celosvětové sítě internet a webových stránek www.bazos.cz , s úmyslem vylákat zaplacení kupní ceny před dodání nabízeného zboží, takové zboží následně nedodat a zaplacenou kupní cenu nevrátit, za účelem získání majetkového prospěchu, podal inzerát č. XY s nabídkou prodeje mobilního telefonu Huawei P30 Lite za kupní cenu 3 400 Kč, přičemž o nabízené zboží projevil zájem poškozený J. P., který po předchozí komunikaci a dohodě o prodeji zboží zaslal dne 18. 2. 2021 kupní cenu včetně poštovného ve výši 3 469 Kč na bankovní účet obviněného, přičemž k dodání zakoupeného zboží nedošlo a zaplacená kupní cena nebyla vrácena, čímž způsobil poškozenému J. P. škodu ve výši 3 469 Kč,
5. v přesně nezjištěné době, na přesně nezjištěném místě, prostřednictvím celosvětové sítě internet a na webových stránkách www.annonce.cz , s úmyslem vylákat zaplacení kupní ceny před dodáním nabízeného zboží, takové zboží následně nedodat a zaplacenou kupní cenu nevrátit, za účelem získání majetkového prospěchu, podal inzerát s nabídkou prodeje herní konzole Sony Playstation 5 za kupní cenu 15 000 Kč, přičemž o nabízené zboží projevil zájem poškozený P. Š., který po předchozí komunikaci a dohodě o prodeji zboží zaslal dne 6. 3. 2021 kupní cenu ve výši 15 000 Kč na bankovní účet obviněného, přičemž k dodání zakoupeného zboží nedošlo a zaplacená kupní cena nebyla vrácena, čímž způsobil poškozenému P. Š. škodu ve výši 15 000 Kč,
6. v přesně nezjištěné době, na přesně nezjištěném místě, prostřednictvím celosvětové sítě internet a na webových stránkách www.facebook.com , vystupující pod profilem smyšlené osoby K. B., s úmyslem vylákat zaplacení kupní ceny před dodáním nabízeného zboží, takové zboží následně nedodat a zaplacenou kupní cenu nevrátit, za účelem získání majetkového prospěchu, podal na Marketplace inzerát s nabídkou prodeje herní konzole Sony Playstation 5 za kupní cenu 15 000 Kč, přičemž o nabízené zboží projevil zájem poškozený V. I., který po předchozí komunikaci a dohodě o prodeji zboží zaslal dne 23. 3. 2021 část kupní ceny ve výši 7 500 Kč na bankovní účet obviněného, přičemž k dodání zakoupeného zboží s dobírkou ve výši 7 500 Kč nedošlo a zaplacená kupní cena nebyla vrácena, čímž způsobil poškozenému V. I. škodu ve výši 7 500 Kč,
7. v přesně nezjištěné době, na přesně nezjištěném místě, prostřednictvím celosvětové sítě internet a na webových stránkách www.facebook.com , vystupující pod profilem smyšlené osoby K. B., s úmyslem vylákat zaplacení kupní ceny před dodáním nabízeného zboží, takové zboží následně nedodat a zaplacenou kupní cenu nevrátit, za účelem získání majetkového prospěchu, podal na Marketplace inzerát s nabídkou prodeje herní konzole Sony Playstation 5 za kupní cenu 14 500 Kč, přičemž o nabízené zboží projevil zájem poškozený T. Q. N., který po předchozí komunikaci a dohodě o prodeji zboží zaslal dne 15. 4. 2021 kupní cenu ve výši 14 500 Kč na bankovní účet obviněného, přičemž k dodání zakoupeného zboží nedošlo a zaplacená kupní cena nebyla vrácena, čímž způsobil poškozenému T. Q. N. škodu ve výši 14 500 Kč,
8. v přesně nezjištěné době, na přesně nezjištěném místě, prostřednictvím celosvětové sítě internet a na webových stránkách www.facebook.com , vystupující pod profilem smyšlené osoby K. B., s úmyslem vylákat zaplacení kupní ceny před dodáním nabízeného zboží, takové zboží následně nedodat a zaplacenou kupní cenu nevrátit, za účelem získání majetkového prospěchu, podal na Marketplace inzerát s nabídkou prodeje herní konzole Sony Playstation 5 za kupní cenu 15 000 Kč, přičemž o nabízené zboží projevil zájem poškozený A. S. K., který po předchozí komunikaci a dohodě o prodeji zboží zaslal dne 29. 4. 2021 kupní cenu ve výši 15 000 Kč na bankovní účet obviněného, přičemž k dodání zakoupeného zboží nedošlo a zaplacená kupní cena nebyla vrácena, čímž způsobil poškozenému A. S. K. škodu ve výši 15 000 Kč,
9. v přesně nezjištěné době, na přesně nezjištěném místě, prostřednictvím celosvětové sítě internet a na webových stránkách www.facebook.com , vystupující pod profilem smyšlené osoby K. B., s úmyslem vylákat zaplacení kupní ceny před dodáním nabízeného zboží, takové zboží následně nedodat a zaplacenou kupní cenu nevrátit, za účelem získání majetkového prospěchu, podal na Marketplace inzerát s nabídkou prodeje herní konzole Sony Playstation 5 za kupní cenu 15 000 Kč, přičemž o nabízené zboží projevil zájem poškozený J. B., který po předchozí komunikaci a dohodě o prodeji zboží zaslal dne 18. 5. 2021 kupní cenu ve výši 15 000 Kč na bankovní účet obviněného, přičemž k dodání zakoupeného zboží nedošlo a zaplacená kupní cena nebyla vrácena, čímž způsobil poškozenému J. B. škodu ve výši 15 000 Kč,
10. v přesně nezjištěné době, na přesně nezjištěném místě, prostřednictvím celosvětové sítě internet a na webových stránkách www.facebook.com , vystupující pod profilem smyšlené osoby K. B., s úmyslem vylákat zaplacení kupní ceny před dodáním nabízeného zboží, takové zboží následně nedodat a zaplacenou kupní cenu nevrátit, za účelem získání majetkového prospěchu, podal na Marketplace inzerát s nabídkou prodeje herní konzole Sony Playstation 5 za kupní cenu 7 000 Kč, přičemž o nabízené zboží projevil zájem poškozený L. J., který po předchozí komunikaci a dohodě o prodeji zboží zaslal dne 22. 5. 2021 kupní cenu ve výši 7 000 Kč na bankovní účet obviněného, přičemž k dodání zakoupeného zboží nedošlo a zaplacená kupní cena nebyla vrácena, čímž způsobil poškozenému L. J. škodu ve výši 7 000 Kč,
11. v přesně nezjištěné době, na přesně nezjištěném místě, prostřednictvím celosvětové sítě internet a na webových stránkách www.sbazar.cz , s úmyslem vylákat zaplacení finančních prostředků za nabízený pronájem předem, takový pronájem následně neposkytnout a zaplacené finanční prostředky nevrátit, za účelem získání majetkového prospěchu, podal inzerát s nabídkou pronájmu chaty na S., přičemž o nabízený pronájem projevila zájem poškozená L. K., která po předchozí komunikaci a dohodě o pronájmu chaty zaslala dne 25. 6. 2021 zálohu na pronájem chaty ve výši 1 500 Kč na bankovní účet obviněného, přičemž následně poškozené nepravdivě sdělil, že je podnájem z důvodu poruchy elektroinstalace zrušen, sjednaný pronájem neposkytl a zaplacenou zálohu nevrátil, čímž způsobil poškozené L. K. škodu ve výši 1 500 Kč,
12. v přesně nezjištěné době, na přesně nezjištěném místě, prostřednictvím celosvětové sítě internet a na webových stránkách www.facebook.com , vystupující pod profilem smyšlené osoby K. B., s úmyslem vylákat zaplacení kupní ceny před dodáním nabízeného zboží, takové zboží následně nedodat a zaplacenou kupní cenu nevrátit, za účelem získání majetkového prospěchu, podal na Marketplace inzerát s nabídkou prodeje herní konzole Sony Playstation 5 za kupní cenu 15 000 Kč, přičemž o nabízené zboží projevil zájem poškozený P. B., který po předchozí komunikaci a dohodě o prodeji zboží zaslal dne 8. 7. 2021 kupní cenu včetně poštovného ve výši 15 200 Kč na bankovní účet obviněného, přičemž k dodání zakoupeného zboží nedošlo a zaplacená kupní cena nebyla vrácena, čímž způsobil poškozenému P. B. škodu ve výši 15 200 Kč,
jednáním pod body 1. až 12. způsobil celkovou škodu ve výši 111 687 Kč, a svého jednání se dopustil poté, kdy rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 11. 12. 2020, č. j. 1 T 3/2020-101, v právní moci dne 11. 12. 2020, byl odsouzen pro zločin podvodu podle §209 odst. 1, 3, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle §230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a byl mu uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 roků a 6 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání 3 roků za současného vyslovení dohledu, přičemž následně rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 4. 5. 2022, č. j. 2 T 19/2022-161, v právní moci dne 4. 5. 2022, na základě schválené dohody uzavřené mezi státním zástupcem a obviněným dne 4. 5. 2022, byl za současného zrušení výroku o vině a výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 11. 12. 2020, č. j. 1 T 3/2020-101, v právní moci dne 11. 12. 2020, odsouzen pro přečin podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle §230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a byl mu uložen společný úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 roků s podmíněným odkladem jeho výkonu v trvání 3 roků za současného vyslovení dohledu.
3. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 20. 3. 2023, č. j. 4 To 67/2023-670, z podnětu odvolání státního zástupce v neprospěch obviněného do výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně zrušil podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. o něm znovu rozhodl tak, že obviněný byl odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře patnácti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný P. M. prostřednictvím obhájce dovolání směřující do výroku o zrušení prvoinstančního soudu ve výroku o trestu a do výroku o uložení trestu odnětí svobody ve výměře patnácti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, které opřel o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť měl za to, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení všech okolností a důkazů důležitých pro uložení adekvátního trestu v souladu s trestními předpisy. Podle jeho přesvědčení je uložený trest v rozporu se základními zásadami trestního procesu, subsidiaritou trestní represe, zásadou ultima ratio a principem proporcionality. Právní názor odvolacího soudu označil za věcně nesprávný a pro obviněného nespravedlivý co do výše uloženého trestu, a to vzhledem k jeho psychickému stavu, majetkovým a rodinným poměrům a rovněž k jeho jednání vůči poškozeným po skončení přípravného řízení.
5. Konkrétně poukázal na skutečnost, že před soudem prvního stupně projevil lítost nad svým jednáním a prohlásil svou vinu. Dále ještě před konáním veřejného zasedání o odvolání uhradil třem poškozeným škodu v plné výši, tedy celkově 8 018 Kč, ostatním poškozeným chtěl způsobenou škodu uhradit pravidelnými platbami. Krajský soud pak postupoval v rozporu se zásadou subsidiarity trestní represe i principem ultima ratio , neboť mu byl uložen nejtěžší trest, tedy nepodmíněný trest odnětí svobody. Byl přesvědčen, že bylo možné uložit jiný druh trestu, přičemž trest původně vyměřený okresním soudem považoval za dostačující.
6. Akcentoval, že zejména s přihlédnutím k jeho rodinnému životu má výkon uloženého trestu naprosto zásadní význam a dopad. Tvoří nejužší rodinu s družkou K. B. a jejich společným synem AAAAA (pseudonym). Ze strany obviněného je pak zapotřebí, vzhledem k jeho minulosti se závislostí na online sázení, dále utužovat rodinné vztahy, k čemuž výkon trestu odnětí svobody nepřispěje. Nejedná se o trest výchovný, který navíc neplní nápravnou funkci, neboť dojde k přetrhání rodinných vazeb. Jeho družka bude nucena sama živit společného nezletilého syna, u kterého se projevuje, již krátce po nastoupení obviněného do výkonu trestu, zhoršení chování. Syn nadto trpí silným astmatem s výrazným zhoršením v případě stresu, kterým bezesporu je nepřítomnost jeho otce.
7. Dosud na obviněného bylo působeno trestem odnětí svobody podmíněně odloženým na zkušební dobu, přičemž se ve všech případech osvědčil, v jednom případě mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, který zcela vykonal. Dále s ohledem na kritéria podle §38 odst. 2 tr. zákoníku zdůraznil, že škoda jím způsobená byla jen mírným překročením hranice větší škody, přičemž dané ustanovení v sobě obsahuje princip subsidiarity přísnější trestní sankce. Konstatoval, že přiměřenost trestní sankce má ústavněprávní povahu a nedostatečně odůvodněné rozhodnutí o udělení přísnějšího druhu trestu je porušením zákonné povinnosti ukládat přiměřené trestní sankce, v závažnějších případech pak může být i porušením ústavní povinnosti zákonnosti trestu ( nulla poena sine lege ), přičemž odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. 8 Tdo 1411/2008. Dále měl za to, že soudy postupovaly v rozporu se zásadou in dubio pro libertate , neboť rozsudkem krajského soudu byla významně omezena práva obviněného, a to i právo na ochranu před zásahem do rodinného života a práva na péči o nezletilého syna.
8. Polemizoval, že bylo možné uvažovat o postupu podle §40 tr. zákoníku a uložit mu trest v podobě ochranného léčení. Jeho jednání totiž bylo v přímé souvislosti s jeho závislostí na online sázení, přičemž by bylo namístě uložit „trest“ ochranného léčení spočívající v léčení této závislosti. Již od raného dětství pak navštěvoval pedagogicko-psychologickou poradnu s přetrvávajícími potížemi dysortografickými a dysgrafickými, přičemž mu bylo doporučováno vzdělávání za použití podpůrných opatření v rámci výuky. Kromě vzdělávání byl rovněž delší dobu pozorován a léčen na základě doporučení neurologa.
9. Nakonec měl za to, že v daném případě uložený trest nenaplňuje účel retributivní, směřující k zaslouženému trestu, ani účel konsekvencionalistický, zaměřující se na důsledky trestu, neboť není přínosem pro společnost, dojde-li výkonem trestu odnětí svobody k odtržení otce od rodiny a souvisejícím nutným následkům. Trestními soudy nebraly ohled na nejlepší zájmy dítěte obviněného. Uložený trest je tak dle jeho přesvědčení v extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a rovněž také se zásadou proporcionality trestní represe s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. II. ÚS 1624/19. K nedostatečnému odůvodnění rozsudku a nepřiměřenosti uloženého trestu pak odkázal i na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2020, sp. zn. 7 Tdo 1587/2019, podle něhož musí být zpřísnění trestu náležitě odůvodněno, přičemž v daném případě nebylo reagováno na obhajobu obviněného týkající se jeho osobních a rodinných poměrů. Dále konstatoval, že na jeho žádost o odložení nástupu do výkonu trestu z důvodů jeho psychických potíží podložené lékařskou zprávou MUDr. Radoslava Svobody nebylo reagováno.
10. Závěrem uvedl citaci nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 3403/11, podle něhož (stručně řečeno) je nutno pro spravedlivé řešení posuzovat individuální okolnosti daného případu. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a tomuto přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
11. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že v daném případě je třeba souhlasit s názorem odvolacího soudu, že na straně obviněného existuje jediná relevantní polehčující okolnost, kterou je prohlášení viny, čímž výrazně napomohl zrychlit trestní řízení. Konstatovala, že však nelze nadhodnocovat skutečnost, že obviněný dosud nebyl ve výkonu trestu odnětí svobody a bylo na něj působeno jen jinými alternativními tresty, což právě prvoinstanční soud zjevně přecenil a zohlednil výrazně v jeho prospěch. Poukázala na to, že obviněný neměl potřebu od spáchané trestné činnosti (za dobu více než jeden a půl roku) ani dílčím způsobem odškodnit poškozené či vážným způsobem projevit svůj vnitřní postoj k trestné činnosti v rámci účinné lítosti. Pokud třem poškozeným uhradil až po nařízení veřejného zasedání v rámci odvolacího řízení škodu ve výši 8 018 Kč, pak taková náhrada je pouze čtrnáctinou z celkové způsobené škody a odvolací soud daný počin správně považoval spíše za ryze účelový. V neprospěch obviněného je naopak třeba zhodnotit skutečnost, že předmětný přečin spáchal s rozmyslem a po předchozím uvážení, neboť po zaregistrování se na příslušných webových stránkách cíleně inzeroval podvodné inzeráty, dopustil se jednání představující celkem dvanáct útoků proti cizímu majetku dvanácti poškozených, mající tedy pokračující charakter, jakož i skutečnost, že byl již pro trestný čin odsouzen, přičemž nyní posuzovaného jednání se dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení s dohledem, tedy v době, kdy měl prokazovat snahu po nápravě a je již speciálním majetkovým recidivistou. Trest uložený soudem druhého stupně tak označila za přiměřený všem rozhodným hlediskům pro ukládání trestu. Dále uvedla, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. týkající se výměry uloženého trestu, který však obviněný neuplatnil, je dle ustálené judikatury naplněn pouze tehdy, je-li uložený trest extrémně nepřiměřeně přísný, což v daném případě dovodit nelze. Závěrem dodala, že meritorní rozhodnutí v této věci nebylo zatíženo vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
13. Obviněný uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
14. Nejvyšší soud nejprve připomíná, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit v zásadě jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Takové pochybení však obviněný netvrdil ani zmíněný stav reálně nenastal. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Rovněž takové argumenty obviněný v dovolání nepředložil.
15. Zásah dovolacího soudu by pak ve vztahu k adekvátnosti trestu byl výjimečně možný, pokud by ovšem byl napadeným rozhodnutím uložený trest trestem extrémně přísným, zjevně nespravedlivým a nepřiměřeným. Zásada přiměřenosti trestních sankcí je totiž předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Tato zásada má ústavní povahu, její existence je odvozována ze samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda, a z principu právního státu, vyjadřujícího vázanost státu zákony. Jde-li o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, je třeba zkoumat, zda zásah do osobní svobody pachatele, obecně ústavním pořádkem předvídaný, je ještě proporcionálním zásahem či nikoliv (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016).
16. Obviněný své přesvědčení o tvrzené nepřiměřené přísnosti trestu postavil na tom, že nebyl zohledněn jeho psychický stav, majetkové a rodinné poměry, jakož i jednání vůči poškozeným, čímž byla porušena zásada subsidiarity trestní represe, princip ultima ratio i princip proporcionality.
17. K tomu je namístě uvést, že za spáchaný přečin mohl být obviněnému uložen podle §209 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trestní sazbě jeden rok až pět let. V daném případě byla jeho výměra stanovena odvolacím soudem pouze mírně nad spodní hranicí dané trestní sazby, tedy trest ve výměře patnácti měsíců. Pro jeho výkon byl obviněný v souladu s §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Nutno doplnit, že výrok o trestu byl krajským soudem korigován, neboť původně byl obviněnému soudem okresním uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin a peněžitý trest ve výměře 120 denních sazeb, přičemž výše denní sazby činila 500 Kč, tedy celkem ve výši 60 000 Kč.
18. Nejvyšší soud pak dospěl k závěru, že uložený trest odnětí svobody s ohledem na všechny skutečnosti není v příkrém rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, tedy není neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe. Nejvyšší soud si je plně vědom nutnosti jeho zásahu právě v takových případech (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 8 Tdo 1034/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2020, sp. zn. 7 Tdo 1587/2019), muselo by však jít o výjimečný, skutečně krajní případ, při kterém by extrémní rozpor mezi druhem a výměrou uloženého trestu a jeho účelem a kritérii stanovenými zákonem dosahoval ústavně právní roviny. Taková situace v posuzovaném případě nenastala. Aniž by tedy byl Nejvyšší soud oprávněn přezkoumávat výrok o konkrétním uloženém trestu z pozice jakéhosi dalšího odvolacího soudu, konstatuje, že výrok o trestu odnětí svobody uloženému obviněnému P. M. vytýkaným ústavním deficitem netrpí, je naopak správný a rovněž i řádně odůvodněný.
19. Lze pak uzavřít, že odvolací soud správně a podrobně rozvedl, ze kterých polehčujících a přitěžujících okolností vycházel a přiléhavě odůvodnil, proč bylo třeba trest uložený soudem prvního stupně modifikovat. Na straně obviněného bylo přihlédnuto k jeho doznání již v přípravném řízení, jakož i k prohlášení viny učiněné před okresním soudem. Dále je nutno souhlasit s okresním soudem (což již odvolací soud opomenul), že za polehčující okolnost je možné považovat i skutečnost, že celková výše způsobené škody na majetku poškozených jen mírně přesáhla hranici větší škody [která činí 100 000 Kč v souladu s §138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku], neboť i tuto okolnost je nutno vzít v potaz ve vztahu k výši škody minimálně potřebné pro naplnění znaků kvalifikované skutkové podstaty podle §209 odst. 3 tr. zákoníku. Nicméně co se týče té skutečnosti, že měl obviněný dílčím způsobem odškodnit poškozené, odvolací soud zcela patřičně konstatoval, že obviněný škodu uhradil toliko třem poškozeným až po nařízení veřejného zasedání v rámci odvolacího řízení ve výši 8 018 Kč, která je pouhou čtrnáctinou z celkové způsobené škody. Tudíž tento počin považoval spíše za ryze účelový. V jeho neprospěch pak správně zhodnotil skutečnost, že předmětný přečin spáchal s rozmyslem a po předchozím uvážení, dopustil se jednání představující celkem dvanáct útoků proti cizímu majetku dvanácti poškozených mající pokračující charakter a byl již pro trestný čin odsouzen, přičemž přisuzovaného přečinu se dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení s dohledem, tedy v době, kdy měl prokazovat snahu po nápravě. Za této situace nelze o trestu odnětí svobody uloženém mírně nad dolní hranicí zákonné trestní sazby hovořit jako o trestu nepřiměřeně přísném.
20. V návaznosti na uvedené tedy Nejvyšší soud konstatuje, že ve věci obviněného nebyl uložen trest, jenž by mohl být hodnocen jako extrémně přísný či zjevně nespravedlivý. Jakékoliv alternativní či výchovné tresty bylo totiž v případě obviněného namístě považovat za neúčinné, zejména proto, že k jejich uložení bylo již v minulosti přistoupeno, avšak bez účinku, neboť nezabránily obviněnému v páchání další, i typově shodné trestné činnosti, a to dokonce více útoky (srov. §55 odst. 2 tr. zákoníku).
21. Z výše uvedených důvodů lze za irelevantní shledat rovněž námitky obviněného stran dopadů uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody na ztrátu možnosti osobní péče o jeho nezletilého syna. S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. IV. ÚS 950/19, lze uvést, že uložení trestu odnětí svobody rodiči nezletilého dítěte je sice nepominutelně spojeno s navazující změnou právního postavení dítěte, povinnost zohledňovat nejlepší zájem dítěte však nemůže být neomezená. Veřejný zájem na ochraně společnosti před trestnou činností zpravidla může převážit nad nejlepším zájmem dítěte, nejsou-li v konkrétním případě specifické okolnosti, které by významněji zvyšovaly negativní dopad odsouzení rodiče k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dítě v porovnání s jinými případy. Povinnost obviněného nezletilé dítě vychovávat a vyživovat bez dalšího nedosahuje na ony specifické okolnosti, ale je spíše projevem uvedeného základního pravidla.
22. Na okraj je nutno poznamenat, že polemika obviněného o postupu podle §40 tr. zákoníku a uložení „trestu v podobě ochranného léčení“ se jeví jako nepřípadná. Ochranné léčení jakožto jeden z druhů trestních sankcí (srov. §36 tr. zákoníku) je ochranným opatřením (srov. §98 odst. 1 tr. zákoníku), nikoli tedy trestem. Pro postup podle §40 tr. zákoníku však nebyl dán prostor, neboť nebylo prokázáno, že by pachatel spáchal trestný čin ve stavu zmenšené příčetnosti.
23. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto rozhodnutí, Nejvyšší soud proto dovolání obviněného P. M. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 8. 2023
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.
předseda senátu