ECLI:CZ:NS:2023:7.TDO.702.2023.1
sp. zn. 7 Tdo 702/2023-1920
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. 8. 2023 o dovolání, které podal obviněný P. V. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 11. 2022, sp. zn. 4 To 47/2022, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 T 9/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. V. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 6. 2022, č. j. 30 T 9/2021-1688, byl obviněný P. V. uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu obchodní korporace na dobu pěti let.
2. Podkladem odsuzujícího výroku bylo v podstatě zjištění (bod II výroku rozsudku soudu prvního stupně), že obviněný společně se spoluobviněnými M. S. a A. K. po předchozí dohodě a rozdělení úloh ve společném záměru zneužít daňový systém a získat neoprávněný majetkový prospěch vytvořili účelový obchodní řetězec obchodních společností F. C., s. r. o., V., s. r. o., a AK U., s. r. o., v rámci něhož vyhotovovali objednávky a účetní doklady o prodeji zboží (faktury a dodací listy), jimiž předstírali, že zboží bylo z jiného členského státu Evropské unie (ze Slovenské republiky) dodáno nikoli přímo společnosti AK U., s. r. o., ale nastrčené společnosti V., s. r. o., která ve skutečnosti nevyvíjela žádnou obchodní činnost a ani nebyla skutečným majitelem dodávaného zboží. Tato společnost následně řádně nepřiznávala a neodváděla daň z přidané hodnoty (DPH) a zboží pouze fiktivně prodávala společnosti AK U., s. r. o., přičemž každý z obviněných plnil v rámci takto vytvořeného účelového obchodního řetězce svou roli z pozice jednatelů společnosti, v případě M. S. jako osoby, která byla zplnomocněna k zastupování obchodní společnosti V., s. r. o. Obvinění se tak společně podíleli na zkrácení DPH za zdaňovací období červen 2014 ve výši 14 225 918 Kč. Obviněný P. V. konkrétně vystavoval faktury a dodací listy za společnost F. C., s. r. o., ve kterých fiktivně uváděl jako odběratele měděných katod a zinku společnost V., s. r. o., ačkoliv věděl, že na základě vzájemné domluvy obviněných je ve skutečnosti toto zboží určeno společnosti AK U., s. r. o., přičemž pro přepravu zboží sjednal dopravce, kteří podle pokynů na dodacích listech a mezinárodních nákladních listech zboží nakládali ve Slovenské republice v Bratislavě a vykládali nikoliv v sídle společnosti V. či jejích skladových prostorách, ale v prostorách odběratelů společnosti AK U., s. r. o. Obvinění přitom jednali s vědomím, že DPH nebude odvedena.
3. Odvolání obviněného P. V., kterým napadl rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu, Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 15. 11. 2022, č. j. 4 To 47/2022-1795, podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Obviněný P. V. podal proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci dovolání. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a m) tr. ř., přičemž slovně vyjádřil i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Namítl, že podle nalézacího soudu měla být jeho trestná činnost prokázána výpovědí spoluobviněného M. S. a svědků O. L., J. P. a R. B. Nikdo z vyslechnutých osob však neuvedl, co konkrétně obviněný o trestné činnosti věděl. Závěr, že se obvinění na trestné činnosti dohodli, je v extrémním rozporu s provedeným dokazováním. Obviněný na výsledcích trestné činnosti neparticipoval. Jde o typickou situaci „tvrzení proti tvrzení“ ve smyslu judikatury Ústavního soudu. V dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek a rozsudek soudu prvního stupně zrušil a Krajskému soudu v Ostravě aby přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
5. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného uvedla, že ke svému závěru o vadné povaze soudem prvního stupně zjištěného skutkového stavu obviněný dospěl pouze ve spojení se striktním odmítnutím vypovídací hodnoty důkazů, ze kterých soudy vycházely, pokud dospěly k závěru, že jeho obhajoba byla vyvrácena. Namítanou vadu ve skutkových zjištěních, která byla pro posouzení jeho trestní odpovědnosti rozhodnými, tak neodůvodnil způsobem, jenž by odpovídal zákonným a judikaturou blíže rozvedeným podmínkám, které by zásah do rozhodných skutkových zjištění umožňovaly. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle §265e odst. 1, 2 tr. ř. a s obsahovými náležitostmi podle §265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné.
7. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
8. Dovolací námitky lze s jistou dávkou tolerance podřadit dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatel totiž tvrdí, že na základě výpovědí svědků a spoluobviněného nelze jeho vědomost a tím spíše dohodu s ostatními spoluobviněnými na trestné činnosti vůbec dovodit. Toto tvrzení však nijak konkrétněji nezdůvodnil, přičemž z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je naopak zjevné, že takový závěr soudů je na základě provedeného dokazování zcela logický a přiléhavý. Nejen, že spoluobviněný M. S., u kterého nebyla zjištěna žádná motivace své spoluobviněné křivě obvinit, opakovaně popsal celou spolupráci a její podstatu a vyjádřil konkrétními skutečnostmi podložené přesvědčení, resp. jistotu, že dovolatel o trestné činnosti věděl, ale dovolatel byl také jednatelem společnosti F. C. prodávající zboží, na které vystavovala faktury na jednu odběratelskou společnost, přičemž najímala dopravce, kterým zadávala pokyny, v jejichž smyslu zboží nechávala zasílat jiným společnostem, a od jiné společnosti než odběratelské společnosti V. pak také přijímala platby. Je tedy samo o sobě stěží představitelné, aby o takovém postupu jednatel společnosti nevěděl. Svědek J. P. vypověděl o opakovaném setkávání spoluobviněných a o tom, že dovolatel věděl o předmětných obchodech vše podstatné. Svědek O. L. pak s dovolatelem řešil reklamaci zboží, ačkoli by ji měl řešit se společností AK U., od které bylo zboží formálně zakoupeno, nebo V. Dalším nápadným ukazatelem pak byly ceny obchodovaných měděných katod a zinku, které byly v důsledku daňových podvodů velmi výhodné, tedy bez daňových podvodů by se prováděné obchody nevyplatily. Na trestné činnosti tak profitovala i společnost F. C., jejímž byl dovolatel jednatelem a společníkem, tedy nelze říci, že se na výnosech trestné činnosti nepodílel. Odvolací soud v napadeném rozhodnutí vyložil, že výpověď spoluobviněného M. S. je podporována dalšími důkazy, zejména výpověďmi svědků J. P., L. B. a J. Č. a listinnými důkazy. V dalších podrobnostech lze odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, kde jsou provedené důkazy logicky a přesvědčivě hodnoceny.
9. V dané situaci se nejedná o případ tzv. tvrzení proti tvrzení, byť soud prvního stupně toto označení v odůvodnění svého rozhodnutí několikrát použil, ale vždy podle kontextu jen v rámci dílčích úvah při hodnocení důkazů, když srovnával dvě různé výpovědi obviněných nebo svědků. Nikdy však nešlo o situaci, kdy by absentovaly jiné důkazy konkrétní skutkové závěry podporující. Kromě toho ani situace „tvrzení proti tvrzení“ neznamená zpravidla podřaditelnost námitek zpochybňujících vyhodnocení dvou protichůdných tvrzení soudy pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jakkoli je nepochybné, že soudy jsou v takových případech povinny hodnotit výpověď usvědčujícího svědka velmi obezřetně a postupovat v duchu principu presumpce neviny, samotný fakt, že soud uvěřil například tvrzení svědka, který usvědčuje obviněného, není situace, v níž výpověď takového svědka neposkytuje podklad pro skutkový závěr o vině nebo že je dokonce opakem závěru soudu o vině obviněného, tj. že je zde zjevný rozpor mezi obsahem takové výpovědi svědka a rozhodnými skutkovými zjištěními.
10. Lze uzavřít, že dovolání obviněného je z hlediska dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a m) tr. ř. zjevně neopodstatněné, k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. pak obviněný neuvedl žádné námitky. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.
11. Závěrem pokládá Nejvyšší soud za nutné vzhledem k výraznému časovému odstupu od vyhlášení napadeného rozhodnutí (dne 15. 11. 2022) konstatovat, že věc mu byla s dovoláním obviněného předložena dne 21. 7. 2023. V řízení před Nejvyšším soudem tedy nedošlo k průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 8. 2023
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu