ECLI:CZ:NS:2023:7.TDO.747.2023.1
sp. zn. 7 Tdo 747/2023-870
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 27. 9. 2023 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. Z. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. 12 To 31/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 1 T 94/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. Z. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 1. 12. 2022, č. j. 1 T 94/2020-807, byl obviněný uznán vinným v bodě 1) zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, v bodech 1) a 2) jednak pokračujícím pokusem přečinu ublížení na zdraví podle §21 odst. 1, §146 odst. 1 tr. zákoníku, jednak pokračujícími přečiny výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku a v bodě 2) i odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen podle §175 odst. 2, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na třicet tři měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let. Podle §82 odst. 3 tr. zákoníku mu byla dále uložena omezující opatření a podle §228 odst. 1, §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
2. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedených trestných činů v podstatě tím, že
ad 1) dne 7. 6. 2019 okolo 09:00 hod. v obci XY, okres XY, před domem č. p. XY slovně napadl poškozeného M. M., který se svým vozidlem v místě silnice zúžené z důvodu stavby kanalizace zastavil na okraji silnice vlevo, částečně na zámkové dlažbě před domem č. p. XY, aby mohlo projet proti němu zaparkované nákladní vozidlo řízené obviněným, který však z vozidla vystoupil, šel ve směru k vozidlu poškozeného a křičel na něho „vypadni kreténe, nebo tě zabiju“, po příchodu k vozidlu udeřil rukou do přední kapoty vozidla a také kopl do předního nárazníku, když poškozený stáhl okénko a ptal se obviněného, proč mu ničí auto, obviněný mu řekl „vypadni kreténe, nebo ti rozbiju hubu“, a když poškozený otočil hlavu, obviněný jej udeřil rukou sevřenou v pěst na levou stranu obličeje, poškozenému začala téct krev z nosu a upozorňoval obviněného, že je nemocný, že nesmí dostat úder na hlavu, obviněný na toto nereagoval a dvakrát udeřil poškozeného, který se mezitím držel volantu a kryl si hlavu, pěstí do temene hlavy, následně obviněný otevřel dveře u řidiče, při čemž poškozenému sjela noha z prahu ven a obviněný mu ji dveřmi přimáčkl k prahu a poté do nich kopl, čímž poškozenému opět nohu skřípl, poškozený byl otřesený a měl strach, proto s vozidlem couvnul i přesto, že říkal obviněnému, že nemůže z místa odjet, aby někoho nenaboural, přičemž obviněný stále opakoval, aby vypadl, když se poškozený uzamkl ve vozidle, obviněný odešel k nákladnímu vozidlu, do kterého nastoupil a přijel s ním k vozidlu poškozeného a vozidlo, ve kterém stále seděl poškozený, odtlačil po silnici o nejméně 1 m doprostřed silnice, a poté obviněný z místa odjel, přičemž v důsledku napadení utrpěl poškozený zranění, která si vyžádala hospitalizaci od 7. 6. do 11. 6. 2019 a na vozidle poškozeného vznikla jednáním obviněného škoda ve výši 10 040 Kč,
ad 2) dne 18. 6. 2019 v době od 14:45 hod. do 15:00 hod. v obci XY na polní cestě v místech vjezdu k zadní části pozemku domu č. p. XY, přistoupil a z nezjištěné příčiny udeřil blíže nezjištěným pevným tyčovitým předmětem do oblasti temene poškozeného T. M., který po cestě jel na svém malotraktoru, v důsledku čehož poškozený spadl z malotraktoru na zem, kde jej poté opakovaně obviněný týmž pevným tyčovitým předmětem udeřil do různých částí těla, zejména do zad a pravé ruky, se kterou si kryl poškozený hlavu, při útoku na poškozeného obviněný neustále křičel, že ho zabije, a ať se brání, z místa se snažil poškozený utéci, kdy za ním obviněný běžel, při čemž po něm ještě máchal a křičel, že ho zabije, u domu č. p. XY se pak obviněný zastavil a šel zpět, kdy v důsledku napadení utrpěl poškozený zranění, která si vyžádala hospitalizaci od 18. 6. do 19. 6. 2019, a na malotraktoru poškozeného vznikla jednáním obviněného škoda ve výši 1 300 Kč.
3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, z jehož podnětu Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 3. 2023, č. j. 12 To 31/2023-842, podle §258 odst. 1 písm. b), c), d) tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. při nezměněném skutkovém základě znovu rozhodl tak, že obviněného shledal vinným v bodě 1) zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, v bodech 1) a 2) přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a v bodě 2) přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Za uvedené trestné činy ho odsoudil podle §175 odst. 2, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na dvacet šest měsíců, jehož výkon mu podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu tří let. Podle §82 odst. 3 tr. zákoníku mu dále uložil omezující opatření a podle §228 odst. 1, §229 odst. 2 tr. ř. rozhodl o náhradě škody.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ke skutku v bodě 1) uvedl, že svědci byli vyslechnuti orgány policie bezprostředně po skutku, přičemž již v době jejich výslechu vznášel námitky proti postupu policie, která dávala svědkům sugestivní otázky a manipulovala jejich výpovědi. Svědci však poté před soudem vypovídali křivě a lhali, případně svoji předchozí výpověď upravili a dezinterpretovali. Poukázal především na výpověď svědka J. P., který vypovídal protichůdně, což opodstatnilo i podání trestního oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku. K tomu namítl, že nebyl informován o výsledku tohoto trestního oznámení, nebyl pozván ani k podání vysvětlení a věc měla být následně nesprávně odložena. Dále brojí i proti věrohodnosti svědeckých výpovědí dělníků stavební firmy, kteří vypovídali rozdílně a nepravdivě, přesto soud odmítl k ověření jejich výpovědí provést obhajobou navrhovanou rekonstrukci na místě. Řidič nákladního vozu Tatra nemohl vidět na místo, kde se měl skutek odehrát, když mu v tomto mělo bránit nastavení zpětných zrcátek i bagr stojící za jeho vozem. Taktéž poukázal i na výpověď stavebního dělníka, jemuž měla v pohledu na místo činu bránit výška terénu. K zamítnuté rekonstrukci na místě pak zdůraznil, že tento důkaz měl vyvrátit nepravdivá tvrzení svědků, přičemž soud rozhodl nesprávně, pokud jeho provedení zamítl. Motiv k nepravdivé výpovědi uvedených svědků spatřuje v tom, že jeho manželka vede civilní řízení s Obecním úřadem XY, pro něhož tito svědci opravovali kanalizaci, a obviněnému a jeho manželce způsobili škodu na vjezdu.
5. Ke skutku v bodě 2) obviněný namítl, že ve spise není, kromě výpovědi poškozeného, jediný důkaz, že by se daného jednání vůči němu dopustil. K tomu konstatoval, že měl s poškozeným v minulosti sousedské neshody, kdy na něj poškozený podával podněty na policii, které však byly odloženy. V tom spatřuje motivaci poškozeného k nepravdivé výpovědi. Dále doplnil, že poškozený se měl před domnělým incidentem sejít s neznámou osobou, které zřejmě předával kradené zemědělské krmivo, s touto osobou se měl nejspíše pohádat a vehementně diskutovat. Poškozený přitom odmítl soudu sdělit totožnost dané osoby, jejíž výpověď však mohla být pro řízení zásadní a objasnit příčinu incidentu s poškozeným, i to, co následovalo. Je proto přesvědčen, že neexistuje žádný důkaz o jeho vině. S ohledem na vše uvedené má za to, že postupem soudu došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, přičemž dále poukázal i na obsah spisu a odkázal na to, o co v průběhu řízení žádal soudy obou stupňů v protokolaci a v dalších návrzích.
6. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudu druhého stupně a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání vyjádřil a konstatoval, že obviněný ve svém dovolání toliko opakuje obhajobu, kterou uplatnil již před soudem prvního stupně a kterou shrnul i ve svém odvolání. K tomu zdůraznil, že se s námitkami obviněného soudy obou stupňů již vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí, přičemž s odkazem na nadbytečnost řádně zamítly i návrh na provedení vyšetřovacího pokusu. S argumentací soudů se přitom zcela ztotožnil a v podrobnostech na ni odkázal.
8. Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť je zjevně neopodstatněné.
III. Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
10. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě vad v případě, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Naplnění tohoto dovolacího důvodu tak vyžaduje významné narušení procesu dokazování, které má za následek deformaci skutkových zjištění v intenzitě, která již v dostatečné míře zasahuje do práva na spravedlivý proces a je s to ovlivnit rozhodnutí soudů o otázce naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu. Tento dovolací důvod tedy nemohou naplnit námitky, které toliko obecně vytýkají nesprávné hodnocení důkazů, případně pouze nastiňují jinou verzi skutkového děje, aniž by označily evidentní rozpory mezi obsahem důkazů a jejich interpretací soudy obou stupňů, ani takové námitky, které se týkají jen nepodstatných skutkových zjištění.
11. Obviněný ve svém dovolání poukazuje na porušení svého práva na spravedlivý proces tím, že soud prvního stupně nedůvodně neprovedl obhajobou navrhovaný důkaz k bodu 1), a to rekonstrukci na místě samém. Tuto námitku lze se značnou mírou tolerance podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak Nejvyšší soud ji neshledal důvodnou. Předně je namístě zdůraznit, že soudy nejsou podle ustálené judikatury povinny vyhovět všem návrhům obhajoby na provedení důkazů, jestliže: 1. tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení, 2. důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí, 3. důkaz je nadbytečný, tj. argument, dle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). V trestní věci obviněného soud prvního stupně v rámci svého rozsudku dostatečným způsobem zdůvodnil, proč považoval tento důkazní návrh za nadbytečný (srov. odst. 32 rozsudku soudu prvního stupně). Nalézací soud nadbytečnost tohoto důkazu rovněž zdůvodnil i při hlavním líčení dne 21. 10. 2022 a dne 1. 12. 2022, a to v reakci na opakovaný důkazní návrh obhajoby. Odvolací soud se pak taktéž s danou otázkou v rámci svého rozsudku vypořádal (srov. odst. 13 rozsudku odvolacího soudu). Je tedy zřejmé, že se soudy obou stupňů zcela v souladu se zákonem i judikaturou zabývaly nadbytečností navrhovaného důkazu, přičemž tuto i řádně vyložily v odůvodnění svých rozsudků. Nejvyšší soud tak v postupu soudů obou stupňů neshledal obviněným namítané nedůvodné neprovedení navrhovaného důkazu, resp. opomenutí důkazu, které by uplatněný dovolací důvod naplňovalo, a proto je namístě tuto námitku posoudit jako zjevně neopodstatněnou.
12. Obviněný v rámci své dovolací argumentace dále zpochybňuje věrohodnost některých v řízení vyslechnutých svědků, a to stavebních dělníků v rámci skutku v bodě 1) a poškozeného T. M. v rámci skutku v bodě 2). Takto postavené námitky však nejsou s to materiálně naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť se jedná o námitky polemizující s hodnocením věrohodnosti dílčích úseků svědeckých výpovědí nalézacím soudem. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že mu nepřísluší konat zpětné hodnocení věrohodnosti svědeckých výpovědí, když tyto jsou s ohledem na zásadu bezprostřednosti a ústnosti doménou soudu prvního stupně, před kterým výslech svědků proběhl. Nejvyšší soud tak může toliko ověřit zákonnost postupu soudu a případnou existenci zjevného nesouladu obsahu provedených výpovědí a skutkových zjištění, která z nich soud prvního stupně učinil. V nyní projednávané věci takový nesoulad shledán nebyl, avšak pro úplnost Nejvyšší soud považuje za vhodné doplnit následující.
13. Co se týče skutku v bodě 1), stěžejním důkazem, ze kterého nalézací soud při rozhodování o vině obviněného vycházel, byla výpověď poškozeného M. M. Tuto doplňovaly další důkazy, a to znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, lékařské zprávy, další listinné důkazy, záznam telefonátu poškozeného na linku 158, a především právě obviněným rozporované výpovědi svědků T. L., Š. S., P. V., R. Ř. a R. Š. Soud prvního stupně však v rámci odůvodnění svého rozsudku řádně popsal, jaká skutková zjištění z výpovědí poškozeného i uvedených svědků k předmětnému skutku učinil (srov. odst. 6 a násl. rozsudku soudu prvního stupně), následně správně vyložil, jak tyto svědecké výpovědi hodnotil, z jakých důvodů jim uvěřil, a rovněž se dostatečně vypořádal i s některými dílčími nepřesnostmi, které tyto výpovědi obsahovaly (viz odst. 33 rozsudku soudu prvního stupně). Tomuto postupu nalézacího soudu tudíž nelze ničeho vytknout. K námitkám obviněného týkajícím se výpovědi svědka J. P. je namístě dále zdůraznit, že rozpory v jeho výpovědi soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku reflektoval a z výpovědi tohoto svědka při rozhodování o vině zcela správně nevycházel (viz odst. 17 rozsudku soudu prvního stupně). Pokud pak obviněný brojí i proti postupu policie, resp. státního zastupitelství, v případě tvrzené křivé výpovědi svědka J. P., Nejvyšší soud doplňuje, že v rámci dovolacího řízení nemůže posuzovat, zda svědek svojí výpovědí v projednávané věci spáchal trestný čin, ani mu nepřísluší přezkoumávat postup orgánů činných v trestním řízení v jiné trestní věci. Dále k námitkám stran věrohodnosti výpovědi poškozeného T. M. v rámci skutku v bodě 2) lze konstatovat, že výpověď poškozeného byla i v případě tohoto skutku primárním důkazem o vině obviněného, avšak rovněž nikoli důkazem osamoceným. Výpověď poškozeného byla potvrzena i výpovědí svědků D. Ch. a B. M., záznamem telefonátu poškozeného na linku 158, znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství a dalšími v řízení provedenými listinnými důkazy. Soud prvního stupně přitom věrohodnost výpovědi poškozeného řádně hodnotil, přičemž se v odůvodnění svého rozsudku správně vypořádal i s určitými nejasnostmi ohledně předmětu použitého k útoku (viz odst. 33 rozsudku soudu prvního stupně). Pro úplnost je pak namístě uvést, že odvolací soud skutkové závěry soudu prvního stupně z podnětu odvolání obviněného přezkoumal a zcela potvrdil (viz odst. 10-12 rozsudku odvolacího soudu), přičemž i na odůvodnění jeho rozsudku je možné ve stručnosti dále odkázat.
14. S ohledem na uvedené lze k námitkám obviněného pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uzavřít, že v nyní projednávané věci soudy obou stupňů dostály zásadám spravedlivého procesu, svá rozhodnutí zevrubně odůvodnily v souladu s §125 tr. ř., s obhajobou obviněného se v dostatečné míře vypořádaly, přičemž jejich argumentace je logická a vycházející z provedeného dokazování, které proběhlo v souladu se zásadami obsaženými v §2 odst. 5, 6 tr. ř. Nejvyšší soud tak v projednávaném případě neshledal jakoukoli deformaci skutkových zjištění, ani extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, ani existenci opomenutých důkazů či jiného porušení práva na spravedlivý proces.
15. Obviněný dále ve svém dovolání značně neurčitě odkázal na nekonkretizované žádosti v protokolaci a návrzích, které mají být uvedeny v trestním spise. K tomu však Nejvyššímu soudu nezbývá než konstatovat, že se v dovolacím řízení může zabývat jen těmi skutečnostmi, které jsou v dovolání uplatněny v souladu s obsahovými náležitostmi dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř. tak, aby byly uvedeny konkrétně přímo v textu dovolání. Z těchto důvodů obviněný nemůže své námitky opírat jen o odkaz na skutečnosti uplatněné v řádném opravném prostředku či v jiných podáních učiněných v předcházejících stadiích řízení, a to ani v závěrečných řečech v řízení před soudem prvního či druhého stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. 8 Tdo 587/2012). Ke zmíněným odkazům obviněného se proto Nejvyšší soud ani nemohl blíže vyjádřit a zabývat se jimi.
16. Obiter dictum je pak namístě doplnit, že obviněný prakticky totožné námitky obsažené v dovolání uplatnil již v řízení před soudy nižších stupňů. V této souvislosti lze poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudy prvního a druhého stupně, se kterými se soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
V. Závěrečné zhodnocení
17. Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 9. 2023
JUDr. Petr Angyalossy, Ph.D.
předseda senátu