ECLI:CZ:NS:2023:7.TDO.899.2023.1
sp. zn. 7 Tdo 899/2023-974
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. 10. 2023 o dovolání obviněného M. Z., podaném proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2023, sp. zn. 11 To 111/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 1 T 207/2021 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. Z. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 1. 3. 2023, č. j. 1 T 207/2021-878, byl obviněný M. Z. uznán vinným v bodech 1–6 a 8b–10 přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 2 tr. zákoníku, v bodech 7 a 8a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, v bodech 6–10 přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a v bodech 1–10 přečinem nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. b), d) tr. zákoníku, za které byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků s uložením povinnosti ve zkušební době podle svých sil nahradit způsobenou škodu. Dále mu byl uložen trest zákazu pobytu v katastrálním území města XY na dobu tří roků a trest propadnutí věcí ve výroku rozsudku specifikovaných. Výroky podle §228 odst. 1, §229 odst. 1, 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody.
2. Uvedených trestných činů se podle nalézacího soudu obviněný dopustil tím, že v době od 6. 5. 2020 do 14. 5. 2021 v deseti případech blíže popsaných pod body 1–10 výroku rozsudku přijel do XY, kde postříkáním barvou, zapáchající látkou či motorovým olejem nebo hozením předmětu poškodil vinotéku „XY“ v XY ulici č. p. XY, kterou provozuje jeho bývalá partnerka R. J. Současně v několika případech takto poškodil i dřevěnou lavičku, květináče, dlaždice na chodníku a před vinotékou zaparkovaný osobní automobil zn. Nissan a vjezdová vrata do garáže, takže způsobil škodu také K. Š. a městu XY. V případech uvedených pod body 6–10 rozsudku takto jednal i přes pravomocně uložený trest zákazu pobytu v katastrálním území města XY. Celého jednání se dopustil z důvodu dlouhodobého pronásledování své bývalé partnerky R. J., kterou tímto dlouhodobě omezoval v obvyklém způsobu života a sledoval ji, přičemž toto jeho jednání bylo u poškozené způsobilé vzbudit důvodnou obavu o její život nebo zdraví nebo o život a zdraví osob jí blízkých.
3. Odvolání obviněného, kterým napadl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině (kromě útoku popsaného pod bodem 10), výroku o trestu zákazu pobytu a o náhradě škody, Krajský soud v Praze usnesením ze dne 11. 5. 2023, č. j. 11 To 111/2023-918, podle §256 tr. ř. jakožto nedůvodné zamítl.
4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který však specifikoval jako jiné nesprávné hmotně právní posouzení, tedy dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v platném znění. Vyjádřil názor, že skutková zjištění soudů jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Uvedl, že útoky popsané pod body 1–9 výroku rozsudku nemohl spáchat a nespáchal, respektive jsou o tom přinejmenším důvodné pochybnosti, a to s ohledem na výpovědi svědků a další provedené důkazy, a soudy proto hrubě porušily zásadu in dubio pro reo . Odvolací soud podle obviněného jen odkázal na rozsudek soudu prvního stupně. Ten přitom vycházel ze svých fabulací, zejména v odstavci 31 odůvodnění rozsudku, kde uvedl, že cesta ze XY do XY může být vykonána cca za 17 minut, což dovodil na základě měření v Google mapách, namísto aby provedl vyšetřovací pokus. Navíc přehlédl, že auto přijelo z druhé strany, tedy se muselo ještě otočit. K tomu soud vycházel z údaje otevření karty u lékaře, což by znamenalo, že se obviněný v ordinaci pouze otočil ve dveřích a odešel. Za fabulaci považuje obviněný i závěr soudu, že je bývalým závodníkem rallye a mohl tedy trasu ujet ve výrazně kratším čase, než je běžné. Obviněný nesouhlasí i s několika dalšími skutkovými závěry soudu prvního stupně v tom smyslu, že v daném čase mohl být na místě činu, resp. že to nelze vyloučit. K podobným „fabulacím“ se podle něj uchýlil i odvolací soud. Podle soudu prvního stupně nebylo v rámci provedeného dokazování zjištěno, že by jiná osoba měla důvod k tomu, aby se k poškozené chovala obdobně. V této souvislosti soud jako nadbytečný zamítl důkazní návrh obviněného novinovým článkem a kamerovým záznamem týkajícím se jiného případu, kdy se někdo pokusil zapálit dveře vinotéky. S tímto obviněný rovněž nesouhlasí. Odvolací soud se k důkaznímu návrhu konkrétně nevyjádřil, pouze konstatoval, že je v pořádku, pokud soud prvního stupně pro nadbytečnost neprovedl některé důkazy. Z kamerového záznamu je přitom podle obviněného zřejmé, že se útoku dopustila jiná osoba než on, což vyvrací výše uvedené zjištění soudu prvního stupně. Dále obviněný v dovolání podrobně poukázal na některá rozhodnutí Ústavního soudu a závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc přikázal odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání obviněného připomněl, že vadou zjevného rozporu soudy učiněných skutkových zjištění s provedenými důkazy trpí důkazní řízení v případě, že skutková zjištění nemají žádnou obsahovou návaznost na provedené důkazy, nevyplývají z nich při žádném logicky přípustném způsobu jejich hodnocení nebo jsou dokonce pravým opakem skutečného obsahu provedených důkazů. Dovolatel však takový logický rozpor nevytýká, nýbrž domáhá se pouze toho, aby důkazy byly hodnoceny jiným, jeho představám odpovídajícím způsobem. Existenci zjevného rozporu skutkových zjištění s provedenými důkazy však v žádném případě nelze dovozovat z toho, že soudy hodnotí důkazy jiným způsobem, než jaký by odpovídal představám obhajoby o správném způsobu hodnocení důkazů. Důkazní řízení netrpí podle názoru státního zástupce ani vadou spočívající v tzv. opomenutých důkazech. Nalézací soud dostatečně vyložil, proč považoval za nadbytečné provedení důkazu novinovým článkem a kamerovým záznamem týkajícím se jiného případu, kdy se někdo snažil zapálit dveře předmětné vinotéky. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
6. Obviněný v replice k vyjádření státního zástupce podané prostřednictvím obhájce v podstatě uvedl, že vyjádření dostatečně nereaguje na dovolací námitky, je argumentačně ploché a formulářové a trpí stejnými vadami jako rozhodnutí soudů obou stupňů. Setrval na tom, že vzhledem k záznamu o dalším útoku na vinotéku provedeném podle obviněného zjevně jinou osobou, jímž soudy neprovedly důkaz, je lichý argument, že nebyla zjištěna žádná jiná osoba, která by chtěla poškozené uškodit. Opětovně poukázal na to, že rozhodnutí soudů připouštějí pochybnosti, když například uvádějí, že obviněný mohl stihnout dojet od lékaře nebo že mohl skončit s daňovými poradami včas, aby stihl být na místě činu. Obviněný znovu upozorňuje, že mohl, ale také nemusel. Konečně obviněný poukázal také na to, že vozidel Škoda Octavia tmavé či vínové barvy jezdí mnoho, aniž by z kamerových záznamů byla patrná registrační značka nebo dokonce osoba obviněného. Uzavřel, že na dovolání trvá a žádá Nejvyšší soud, aby se jeho námitkami zabýval.
7. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle §265e tr. ř. a s obsahovými náležitostmi podle §265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné.
8. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
9. Námitky obviněného odpovídají částečně dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., zčásti pak neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu. K první části argumentace, kde obviněný různá vyjádření soudu prvního stupně označuje za fabulace, lze uvést, že jako podklad pro odsouzení by skutečně nebylo dostačující, pokud by soud své rozhodnutí zdůvodnil pouze tím, že přítomnost obviněného na místě činu v jednotlivých případech nelze vyloučit. Tak tomu ovšem v posuzované věci zjevně nebylo. Soud prvního stupně provedl zcela dostačující dokazování a důkazy zhodnotil v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. jak jednotlivě, tak v jejich vzájemné souvislosti. Měl k tomu v daném případě k dispozici přímé důkazy v případě útoku uvedeného v bodě 10 výroku (kdy byl obviněný ve vozidle dostižen policejní hlídkou, která ho po celou dobu od provedení útoku sledovala) a ucelený řetězec nepřímých důkazů, pokud jde o útoky předcházející. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně i usnesení odvolacího soudu. Rozhodná skutková zjištění nejsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Formulace, s nimiž obviněný nesouhlasí, se týkají reakce na jeho obhajobu, v rámci které se snažil doložit, že v dané časy nemohl na místě činu být, neboť se nacházel někde jinde. Na argumentaci soudu přitom nelze shledat nic vadného. Soudu prvního stupně nelze vytknout ani to, že nepovažoval za potřebné provést vyšetřovací pokus, ale sám dovodil, že pokud mezi otevřením karty lékařem a časem spáchání útoku pod bodem 5 uplynulo 31 minut, nevylučuje to, že obviněný daný útok spáchal. Délka pobytu obviněného v ordinaci lékaře nebyla známa, obecná zkušenost je však taková, že se návštěva lékaře realizuje mnohdy v řádu jednotek minut. Nic vadného není ani na tom, jestliže si soud prvního stupně vypomohl přibližným údajem zjištěným z Google map. Je přijatelné, že soud prvního stupně přihlédl i ke skutečnosti, že obviněný je jako řidič vzhledem ke své osobní historii nadprůměrně disponován a mohl tedy jet rychleji, než je běžné. Jedná se o standardní a logické úvahy soudu založené na konkrétních skutečnostech a obecných znalostech, rozhodně tedy nejde o žádné fabulace, jak tvrdí obviněný. Totéž pak lze říci i k ostatním formulacím, které obviněný v této souvislosti ve svém dovolání již jen stručně označil. K námitkám cíleným vůči rozhodnutí odvolacího soudu lze dodat, že odvolací soud se neomezil na opakování argumentace soudu prvního stupně, jak tvrdí obviněný, ale naopak argumentaci ještě ve svém rozhodnutí rozvinul a posílil o další úvahy. Není smyslem řízení o dovolání, aby Nejvyšší soud znovu hodnotil důkazy. Závěr, že skutková zjištění soudů nejsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, je však nepochybný.
10. Dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídá námitka neprovedení důkazu novinovým článkem a kamerovým záznamem týkajícím se pokusu o zapálení dveří vinotéky. Je však třeba zdůraznit, že důkazní návrh měl sloužit k vyvrácení závěru soudu, že nebyla zjištěna jiná osoba, která by měla důvod se k poškozené chovat podobným způsobem. Důkazní návrh tak nemá vazbu k rozhodným skutkovým zjištěním. Z provedeného dokazování a jeho hodnocení je totiž zřejmé, že i kdyby taková osoba existovala, nemohlo by to nic změnit na závěru o vině obviněného, o níž svědčí v případě útoků 1–9 ucelený řetězec nepřímých důkazů. V daném případě šlo tedy o závěr, který soud prvního stupně uvedl pouze pro dokreslení, resp. nešlo o nějaký stěžejní argument, jak namítá obviněný. Zamítnutí důkazního návrhu soud řádným způsobem odůvodnil. Pokud jde o úvahu naznačující, že se obviněný mohl dopustit i dalších útoků vůči majetku poškozené, které byly policií vyšetřovány, avšak nebyl zjištěn dostatek podkladů umožňujících konkrétní osobu obvinit, je třeba uvést, že i když samozřejmě nelze vyloučit, že se obviněný mohl dalších skutků dopustit, v případě zmíněného důkazního návrhu zde byl k dispozici kamerový záznam a bez jeho provedení jako důkazu nelze hodnotit, zda osoba na něm se nacházející mohl být obviněný či nikoli, tedy ani naznačovat, že by mohl být také za tento útok odpovědný. Zcela nad rámec tohoto rozhodnutí by pak byly úvahy o tom, zda útok mohla provést jiná osoba na objednávku obviněného. To však nic nemění na pádnosti ostatních argumentů vysvětlujících nadbytečnost takového důkazu. K odůvodnění rozsudku pak lze ještě doplnit, že provedení uvedeného důkazu by patrně nebylo ani způsobilé k prokázání tvrzení, že zde byla další osoba s podobným zájmem poškozené systematicky škodit jako obviněný. V případě podobného jednorázového útoku se totiž může jednat o nahodilou výtržnost spáchanou například osobou pod vlivem alkoholu apod. Z pohledu uvedené námitky je proto dovolání zjevně neopodstatněné.
11. Námitky odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný neuplatnil.
12. Z důvodů shora uvedených Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 10. 2023
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu