ECLI:CZ:NS:2023:7.TDO.936.2023.1
sp. zn. 7 Tdo 936/2023-246
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 8. 11. 2023 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného P. E. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2023, sp. zn. 61 To 150/2023, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 16 T 1/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. E. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15. 2. 2023, č. j. 16 T 1/2022-182, byl obviněný uznán vinným zločinem neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle §299 odst. 2, odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, a to jako účastník ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Za to byl podle §299 odst. 4 tr. zákoníku, za použití §58 odst. 1, 6 tr. zákoníku, odsouzen k trestu odnětí svobody na jeden rok, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců.
2. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného zločinu tím, že společně s M. N. H., J. D., P. M., M. N., P. N. H., P. F., L. B., P. S. a L. B., kteří byli již odsouzeni rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 22. 3. 2022, sp. zn. 16 T 138/2014 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 61 To 386/2012, kdy všichni společně se buď přímo či nepřímo podíleli na realizaci nelegálního obchodu s exempláři nosorožce tuponosého jižního (Ceratotherium simum simum), který je zařazen do přílohy I Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin publikované pod č. 572/1992 Sb. (dále „Úmluva CITES“) a do přílohy A nařízení Rady Evropských společenství č. 338/97 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi, ve znění nařízení Komise EU č. 750/2013, kdy při organizování akce za účelem získání trofejí a jejich následných vývozů a převozů k lukrativním prodejům nosorožčích rohů bylo organizátory pseudo-lovců s pomocí obviněných pseudo-lovců zneužito výjimky, kdy populace tohoto druhu nosorožce vyskytující se v Jihoafrické republice (dále jen JAR) a ve Svazijsku je pro nekomerční obchod s loveckými trofejemi zařazena do přílohy II Úmluvy CITES a v rámci exportních kvót lze získat povolení k jeho odstřelu a podle čl. 57 nařízení Komise ES č. 865/2006 nemusí být pro exempláře osobního charakteru dokládáno dovozní povolení cílové země EU, ale postačí pouze originál vývozního povolení JAR,
přičemž obviněný se shora specifikovaného zločinu dopustil tím způsobem, že se v říjnu 2011 zúčastnil s odsouzenou P. M. organizovaného zájezdu do JAR, kde byl pod patronací místního profesionálního lovce při tzv. pseudo-huntingu zastřelen nosorožec tuponosý jižní a přitom pod svou totožností doloženou osobními doklady figuroval pro účely vydání povolení k lovu v JAR místními úřady jako klient-lovec, jímž však autenticky nebyl, když se lovecké trofeje v podobě nosorožčích rohů vzdal s tím, že lovecké trofeje formou darování ponechá na místě k volné dispozici, to vše učinil na základě naplněné dohody s odsouzenou P. M., že za poskytnutí uvedených služeb v rámci pseudo-huntingu se zájezdu do JAR zúčastní, aniž by jeho cenu platil;
následně byly dne 18. 7. 2012 dovezeny na jméno obviněného lovecké trofeje (nosorožčí rohy) přes mezinárodní letiště v Bratislavě, a to se záměrně deklarovanou podhodnocenou celní hodnotou ve výši 100 USD (t. j. 2 072 Kč), když reálná celní hodnota dvou kusů rohů činila při váze 6 kg nejméně 270 000 USD (t. j. 5 286 060 Kč); za daných okolností uspořádání pseudo-loveckého zájezdu zdarma s předjednaným ponecháním loveckých trofejí v podobě nosorožčích rohů k dispozici jiným osobám si obviněný byl vědom toho, že se v roli pseudo-lovce dost možná účastní organizovaného nelegálního obchodu s nosorožčími rohy za cílem jejich vyvezení z JAR, provezení přes další státy se záměrem jejich dovezení do místa lukrativních prodejů na asijském trhu, a následně aktivně spolupracoval a činil další kroky vedoucí k legalizaci nosorožčích rohů s cílem dosáhnout jejich propuštění do volného oběhu.
3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. 4. 2023, č. j. 61 To 150/2023-207, podle §256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Usnesení odvolacího soudu vytkl, že je strohé a nezabývá se důkazní situací stran jeho jednání, přičemž se odvolací soud měl toliko omezit na výčet důkazů, které se však jeho osoby netýkají, popřípadě nejsou s to vést k nepochybnému závěru o jeho vině. Prezentoval svoji verzi celého skutku, z níž ve stručnosti vyplývá, že se zúčastnil obyčejného poznávacího zájezdu, zastřelení nosorožce na farmě mělo být zcela legální se souhlasem majitele a za přítomnosti úředních osob, přičemž rohy zastřeleného zvířete daroval farmě s tím, že neopustí JAR. K dovozu rohů do Evropy mělo dojít bez jeho vědomí, natož souhlasu, podpis na plné moci prezentované při manipulaci s trofejemi nebyl jeho a doložka o jeho ověření byla zfalšována. Na jeho původního slovenského advokáta byly vyvíjeny osobní tlaky, aby jednal v rozporu s jeho zájmy. V argumentaci soudů ohledně jeho osoby se nevyskytují žádná konkrétní tvrzení ani důkazy umožňující logický závěr o jeho vině. Poukázal na možný rozdíl v hmotnosti rohů zadržených na Slovensku a rohů, které zanechal v JAR, a dále připomněl, že se ani nepodařilo spolehlivě načíst čipy, které byly v JAR instalovány po odlovení zvířete. Závěry soudů tak podle něj nekorespondují se všemi důkazy. Po návratu se neúčastnil s nikým ze spoluobžalovaných žádné schůzky, která by se týkala předmětných rohů a o možné trestné činnosti nic nevěděl. Soudům dále vytkl, že nerozhodly o důvodech neprovedení jím navržených důkazů, nevypořádaly se s jeho obhajobou a nedostatečně se věnovaly ustanovením Úmluvy CITES. Svá rozhodnutí založily na ryzí spekulaci ohledně jeho vědomé účasti na daném jednání. K tomu opětovně namítl, že si soudy nevyžádaly důležité listiny z JAR, nevyslechly osoby z JAR, neobjasnily rozpory stran identity rohů a legálnosti samotného jednání a dostatečně se nevypořádaly s prokázáním jeho viny. Nebyl proveden žádný důkaz, který by prokázal jeho vinu a soudy ho odsoudily paušálně, aniž by se věnovaly rozdílům jeho případu oproti ostatním spoluobžalovaným. Dále obecně uvedl znaky spáchání činu ve spolupachatelství, jejichž naplnění podle jeho názoru nebylo potvrzeno a s odkazem na judikaturu připomněl východiska zásad vyhledávací, zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností a presumpce neviny. S poukazem na tato východiska uzavřel, že v jeho věci došlo jak neprovedením podstatných důkazů, tak i v důsledku rozporů mezi provedenými důkazy a jejich hodnocením k situaci, která již opodstatňuje kasační zásah Nejvyššího soudu.
5. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného sdělil, že se k němu nebude věcně vyjadřovat.
III. Přípustnost dovolání
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
8. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě vad v případě, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Naplnění tohoto dovolacího důvodu tak vyžaduje významné narušení procesu dokazování, které má za následek deformaci skutkových zjištění v intenzitě, která již v dostatečné míře zasahuje do práva na spravedlivý proces a je s to ovlivnit rozhodnutí soudů o otázce naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu. Tento dovolací důvod tedy nemohou naplnit námitky, které toliko obecně vytýkají nesprávné hodnocení důkazů, případně pouze nastiňují jinou verzi skutkového děje, aniž by označily evidentní rozpory mezi obsahem důkazů a jejich interpretací soudy obou stupňů, ani takové námitky, které se týkají jen nepodstatných skutkových zjištění.
9. Pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze se značnou mírou tolerance podřadit obecné námitky obviněného, že nebyly nedůvodně provedeny jím navrhované důkazy. Obviněný poukázal na to, že soudy nebylo vůbec rozhodnuto o jím navrhovaných důkazech výslechem svědků z JAR a listinami týkajícími se části skutku odehrávajícího se v JAR. K této ne příliš konkrétní argumentaci obviněného lze však konstatovat, že soud prvního stupně v rámci hlavního líčení dne 15. 2. 2023 zamítl všechny návrhy obviněného na doplnění dokazování pro nadbytečnost, a to včetně právě uvedených důkazních návrhů týkajících se části jednání v JAR. Soud prvního stupně pak v odůvodnění svého rozsudku rovněž vysvětlil, že tyto důkazy považoval za nadbytečné vzhledem k tomu, že část skutku, stran samotného lovu v JAR, byla řádně prokázána jinými důkazy (viz odst. 20 rozsudku soudu prvního stupně). Soud druhého stupně pak závěry nalézacího soudu potvrdil a ve svém usnesení jasně rozvedl, proč považoval vinu obviněného za prokázanou a dokazování soudu prvního stupně za úplné (srov. odst. 13 a násl. usnesení odvolacího soudu). K otázce nedůvodně neprovedených důkazů je přitom namístě zdůraznit, že soudy nejsou podle ustálené judikatury povinny vyhovět všem návrhům obhajoby na provedení důkazů, jestliže: 1. tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení, 2. důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí, 3. důkaz je nadbytečný, tj. argument, dle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Z výše uvedeného je zjevné, že se soudy obou stupňů s nadbytečností obviněným navrhovaných důkazů sice stručným, avšak dostatečným způsobem vypořádaly, tudíž nedošlo k namítanému nedůvodnému neprovedení důkazů.
10. Další dovolací argumentace obviněného je pak toliko polemikou s uzavřenými skutkovými zjištěními soudů, zpochybňováním úplnosti dokazování v souvislosti s prezentací jeho verze skutkového stavu, příp. obecnými poukazy na zásady trestního procesu. K tomu však musí Nejvyšší soud konstatovat, že ve smyslu §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli ke generální revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. V řízení o dovolání není Nejvyšší soud jakousi třetí instancí detailně přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v trestním řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem. Nejvyšší soud pak může v rámci dovolacího přezkumu zasáhnout pouze v případech flagrantního porušení pravidel dokazování, což se, i pokud jde o hodnocení důkazů, týká toliko závažných rozporů mezi provedenými podstatnými důkazy a rozhodnými skutkovými zjištěními, která z nich soudy učinily. V hodnocení provedených důkazů soudem prvního stupně přitom Nejvyšší soud neshledal závažné rozpory, když v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. byly provedeny důkazy potřebné pro meritorní rozhodnutí a následně je podle §2 odst. 6 tr. ř. soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěl ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům provedeného dokazování. Tyto závěry soud stručným, avšak dostatečným způsobem odůvodnil v souladu s §125 tr. ř. (srov. odst. 19 a násl. rozsudku soudu prvního stupně), přičemž odvolací soud je přezkoumal a zcela potvrdil. Byť si lze představit pregnantnější odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, Nejvyšší soud v projednávaném případě neshledal závažnou deformaci skutkových zjištění, ani zjevný nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, ani existenci nedůvodně neprovedených, resp. opomenutých důkazů či jiného porušení práva na spravedlivý proces. Lze proto uzavřít, že uplatněné námitky obviněného jsou zčásti zjevně neopodstatněné a zčásti je pod tento dovolací důvod ani nelze podřadit.
11. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
12. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné v rámci tohoto dovolacího důvodu vytýkat výlučně vady hmotněprávní. V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
13. Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Dovolání založené na tomto dovolacím důvodu tak lze opírat jen o námitky hmotněprávní povahy, nikoli o námitky skutkové.
14. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
15. Nejvyšší soud po přezkoumání dovolací argumentace obviněného shledal, že není pod tento dovolací důvod podřaditelná, a to ani v části týkající se nedostatečného prokázání naplnění znaků spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Tato námitka není s to uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. materiálně naplnit, neboť je založena na skutkovém základě, když obviněný brojí toliko proti nedostatečnému prokázání znaků spolupachatelství, nikoli proti jejich nesprávnému právnímu posouzení. Navíc je nutno zdůraznit, že obviněný ani nebyl shledán vinným spolupachatelstvím podle ustanovení §23 tr. zákoníku, nýbrž účastenstvím ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Pro úplnost však Nejvyšší soud doplňuje, že naplnění všech znaků uvedené skutkové podstaty, včetně znaků účastenství ve formě pomoci, z argumentace soudů dostatečně vyplývá (srov. především odst. 21 rozsudku soudu prvního stupně a odst. 15 usnesení odvolacího soudu), Nejvyšší soud se s jejich odůvodněním i v této otázce ztotožnil a ve stručnosti na jejich rozhodnutí dále odkazuje.
16. Pokud pak obviněný v rámci svého dovolání opakovaně namítl, že se soudy v odůvodnění napadených rozhodnutí nedostatečným způsobem vypořádaly se všemi jeho vznesenými námitkami a tvrzeními, lze připomenout, že i podle konstantní judikatury Ústavního soudu není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. III. ÚS 3122/09, či usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 162/13). K uvedenému Nejvyšší soud konstatuje, že se soudy obou stupňů s argumentací obviněného v rámci svých rozhodnutí vypořádaly sice stručněji, avšak dostatečně a v mezích požadavků, které na jejich rozhodnutí klade trestní řád v ustanovení §125 tr. ř., resp. §134 odst. 2 tr. ř. Ani v tomto tak nelze shledat vady, které by odůvodnily kasační zásah Nejvyššího soudu.
17. Obiter dictum je rovněž vhodné doplnit, že obviněný obdobné námitky obsažené v dovolání uplatnil již v řízení před soudy nižších stupňů. V této souvislosti lze poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudy prvního a druhého stupně, se kterými se soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
V. Závěrečné zhodnocení
18. Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 8. 11. 2023
JUDr. Petr Angyalossy, Ph.D.
předseda senátu