ECLI:CZ:NS:2023:7.TDO.966.2023.1
sp. zn. 7 Tdo 966/2023-247
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 8. 11. 2023 o dovolání, které podal obviněný V. U. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 2. 2023, sp. zn. 8 To 31/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 3 T 131/2022 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. U. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 20. 12. 2022, č. j. 3 T 131/2022-162, byl obviněný uznán vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, za které byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody.
2. Podkladem odsuzujícího výroku bylo v podstatě zjištění, že obviněný dne 16. 7. 2022 ve 22:50 hodin v XY na chodníku spojujícím XY náměstí a ulici XY sledoval na svém jízdním kole cyklistku J. Č., nar. XY, která jela stejným směrem k ulici XY, přiblížil se zleva do její bezprostřední blízkosti a rukou ji opakovaně udeřil do zad, až po třetí ráně ztratila rovnováhu a upadla i s jízdním kolem na zem, toho využil a z košíku na řídítkách jejího jízdního kola vzal dámskou kabelku černé barvy, ve které byly uloženy dva mobilní telefony, dioptrické a sluneční brýle, peněženka s obnosem 600 Kč, osobní doklady, elektronická platební karta České spořitelny a krabička cigaret, a z místa činu ujel.
3. Odvolání obviněného, kterým napadl rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu, Krajský soud v Brně usnesením ze dne 21. 2. 2023, č. j. 8 To 31/2023-190, podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Uvedl, že závěr o jeho vině byl založen pouze na výpovědi poškozené J. Č., s níž nesouhlasí. Vůči poškozené neužil násilí, kabelku jí pouze vytáhl z jejího jízdního kola a není mu známo, že by poškozená spadla. Soudy konstatovaly, že výpověď poškozené koresponduje s provedenými listinnými důkazy, totéž však platí o výpovědi obviněného. Obviněný navrhoval provést důkaz kamerovými záznamy, které jsou součástí spisu, a na nichž je zachycen ve 23:02 hod. na svém jízdním kole v závěsu cca 1 m za poškozenou u domu na adrese XY nám. XY a následně na kameře v ulici XY XY ve 23:04 hod. Na stejném místě byla poškozená zachycena ve 23:04:51 hod. Vzdálenost obou míst je 1 km. Obviněný navrhoval dále provedení znaleckého posudku z oboru dopravy, neboť má za to, že se skutek nemohl udát, jak uvádí poškozená. Za situace, kdy by ze svého kola nespadla, by musela jet rychlostí cca 20 km/h. Pokud by ale spadla a trvalo by jí jednu minutu nasednout zpět na kolo, jak (podle obviněného) ve své výpovědi uvedla, musela by jet rychlostí cca 29 km/h, což je v jejím věku (64 let) nepravděpodobné. Tím, že soudy uvedené důkazní návrhy zamítly, zasáhly podle obviněného do jeho práva na spravedlivý proces a porušily zásadu presumpce neviny. Obviněný se dále domnívá, že to, jak poškozená popsala pád z kola, neodpovídá fyzikálním pravidlům, neboť pokud ji udeřil do levé lopatky, kolo by se pravděpodobně vychýlilo předním kolem doprava a poškozená by spadla směrem doleva. Obviněný je toho názoru, že svým jednáním naplnil skutkovou podstatu přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku. Druhému uplatněnému dovolacímu důvodu pak obviněný podřadil námitku, podle které soudům vytýká nepřiměřenost uloženého trestu v souvislosti s tím, že byl posouzen jako „zvlášť závažný recidivista“. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení a rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc přikázal Okresnímu soudu v Prostějově k novému projednání a rozhodnutí.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného uvedl, že obviněný opakuje svou obhajobu z předchozích stadií trestního řízení, s níž se soudy již vypořádaly. Uvedené kamerové záznamy soud prvního stupně jako důkaz neprovedl, a tedy na nich nezaložil výrok o vině. Skutkový děj byl podle názoru státního zástupce dostatečně prokázán a ve věci nevznikly důvodné pochybnosti, které by měly vést k aplikaci zásady in dubio pro reo . Výpověď obviněného považuje státní zástupce za nevěrohodnou, naopak výpověď poškozené za logickou a konzistentní po celou dobu řízení. K neprovedení důkazu znaleckým posudkem z oboru dopravy státní zástupce poukázal na odůvodnění obou soudních rozhodnutí s tím, že k opomenutí důkazu nedošlo a nedošlo ani k porušení práva obviněného na spravedlivý proces. K námitkám směřovaným do výroku o trestu upozornil, že v posuzované věci soudy neaplikovaly §59 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněnému byl uložen přípustný druh trestu v zákonné výměře, která odpovídá všem zákonným hlediskům a není ani v extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu, poměry obviněného atd. Námitka, že jednání obviněného mělo být posouzeno jako přečin krádeže, neodpovídá žádnému dovolacímu důvodu, neboť je založena na odlišných skutkových zjištěních, než k jakým soudy dospěly. Podle státního zástupce bylo jednání obviněného kvalifikováno správně, neboť proti poškozené užil násilí. Ani malá intenzita násilí či pohrůžky bezprostředního násilí přitom podle ustálené judikatury není důvodem pro jiné posouzení činu než jako loupeže. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné.
6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle §265e tr. ř. a s obsahovými náležitostmi podle §265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné.
7. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
8. Námitka, podle které mělo být jednání obviněného kvalifikováno jako přečin krádeže, je založena na odlišných skutkových zjištěních, než k jakým soudy dospěly, když vycházely především z výpovědi poškozené. Pokud jde o hodnocení výpovědi poškozené, zde obviněný pouze prezentuje vlastní verzi skutkového děje a tato námitka není dovolacího přezkumu způsobilá. Nadto lze konstatovat, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, jak ke svým skutkovým závěrům dospěly, a jejich zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti (zejm. odst. 7 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Nutno podotknout, že výpověď poškozené byla nejen logická a přesvědčivá sama o sobě, ale soudy ji správně hodnotily i s přihlédnutím k předchozí trestné činnosti obviněného, která vykazovala velmi podobný modus operandi , přičemž v řízeních obviněný dokonce uplatňoval i stejnou obhajobu.
9. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podřadit námitku neprovedení důkazu kamerovými záznamy a znaleckým posudkem z oboru dopravy. O opomenuté důkazy se však nejedná. Oba důkazní návrhy považovaly soudy za nadbytečné, což také v odůvodnění svých rozhodnutí náležitě vysvětlily. Odvolací soud mimo jiné přiléhavě poukázal na skutečnost, že pouze jedna z kamer byla součástí kamerového systému Městské policie Prostějov, tedy časy kamer nebyly synchronizovány a ze srovnání časových údajů tak nelze vycházet. Navíc i v případě, že by bylo možno vycházet z časů kamerových záznamů, jak je uvádí obviněný (na základě úředního záznamu založeného ve spise), nebyl by takový důkaz způsobilý vyvrátit učiněné skutkové závěry. Ani na základě výpočtů obviněného by nebylo možno vyloučit, že poškozená mohla jet rychlostí 29 km/h s ohledem na to, že podle své výpovědi jezdila na kole každý den, tedy musela být trénovaná a v dobré kondici, navíc jela po chodníku, tedy terénu, který umožňuje vyšší rychlost jízdy, v nočních hodinách, kdy se nemusela vyhýbat chodcům apod. Kromě toho časový údaj jedné minuty, po kterou mělo podle obviněného poškozené trvat vstát po pádu z kola, je pouze odhadem a tento čas se jeví jako příliš dlouhý, zvláště pokud poškozená měla v úmyslu obviněného pronásledovat, jak ve své výpovědi uváděla. Pokud by se skutečně sbírala ze země celou jednu minutu, pak by pronásledování už nemělo smysl. K časovému údaji je však třeba ještě podotknout, že poškozená ve své výpovědi v hlavním líčení odhadovala čas, po který vstávala ze země, dokonce na tři minuty. To pochopitelně nekoresponduje s obviněným uváděnými časovými údaji z kamerových záznamů vůbec vzhledem k rozmezí mezi údaji z jednotlivých kamer a vzhledem k tomu, že podle údajů z druhé kamery měla mít poškozená časovou ztrátu vůči obviněnému pouze 51 vteřin (byť i obviněný musel určitý čas ztratit tím, že poškozené vytahoval kabelku z košíku na kole). Ze všech těchto důvodů nemělo smysl provádět důkaz obsahem kamerových záznamů. V hlavním líčení byl ostatně proveden důkaz mapkou předloženou obhájkyní, avšak žádný důkazní přínos to neznamenalo.
10. Závěr o nadbytečnosti důkazu platí vzhledem k výše uvedenému také ve vztahu k navrhovanému znaleckému posudku z oboru dopravy, pokud jím chtěl dovolatel navázat na údaje z kamerových záznamů. Pokud se měl navrhovaný znalecký posudek z oboru dopravy týkat dovolatelem zpochybňovaného mechanismu pádu poškozené, není zřejmé, na základě čeho je obviněným dovozováno, že by měla poškozená padat na levou stranu, jestliže ji obviněný udeřil do levé lopatky. Toto se jeví jako zcela nepravděpodobné a soudy tak neměly žádný důvod výpověď poškozené v tomto směru ověřovat znaleckým posudkem.
11. Uvedené důkazy nebyly způsobilé obviněného vyvinit a soudům nelze vytýkat, že k jejich provedení nepřistoupily. Právo obviněného na spravedlivé řízení tím nebylo porušeno. Jednalo se o důkazy sice navrhované, avšak nikoli podstatné, a jejich neprovedení nebylo nedůvodné.
12. Z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolání zjevně neopodstatněné.
13. Dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. by odpovídala námitka, kterou obviněný soudům vytýká, že byl označen jako zvlášť nebezpečný recidivista. Taková právní kvalifikace však nebyla použita a ani být nemohla, neboť zmíněný institut se v platném trestním zákoníku nevyskytuje. Soud prvního stupně pouze zmínil aplikaci tohoto institutu při dřívějším odsouzení obviněného. V rámci úvah o trestu pak zvažoval aplikaci §59 odst. 1 tr. zákoníku. Námitka proti uložení trestu podle §59 tr. zákoníku by mohla odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, případně dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. zákoníku. Soud však podle §59 tr. zákoníku (který upravuje zvýšení trestní sazby za splnění určitých zákonných podmínek u pachatelů, kteří znovu spáchali zvlášť závažný zločin) nepostupoval s ohledem na to, že dřívější odsouzení byla již staršího data – z let 2006 a 2009. Takto soud prvního stupně rozhodl i přesto, že většinu doby, která od předchozích odsouzení uplynula, strávil obviněný ve vězení, aby následně znovu spáchal obdobnou trestnou činnost. Z toho je patrné, že uložený trest nelze považovat za tak nepřiměřeně přísný, aby to bylo v rozporu se zásadou proporcionality trestních sankcí, což jedině by výjimečně mohlo odůvodňovat zásah dovolacího soudu do pravomocného výroku o trestu. Námitky vytýkající pouhou nepřiměřenost uloženého trestu (ve smyslu zejména kritérií stanovených v §39, 41 a 42 tr. zákoníku totiž nejsou podřaditelné pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Z hlediska námitek směřujících proti výroku o trestu bylo tudíž dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
14. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. 11. 2023
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu