ECLI:CZ:NS:2023:7.TZ.56.2023.1
sp. zn. 7 Tz 56/2023-160
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 9. 8. 2023 v senátě složeném z předsedy JUDr. Radka Doležela a soudců JUDr. Josefa Mazáka a JUDr. Romana Vicherka, Ph. D., stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněné N. M., nar. XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 12. 2021, sp. zn. 6 T 112/2021, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř. a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 12. 2021, sp. zn. 6 T 112/2021, a v řízení předcházejícím
byl porušen zákon
v neprospěch obviněné N. M. v §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. a v §202 odst. 4 tr. ř.
Napadené rozhodnutí se zrušuje . Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Českých Budějovicích se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 12. 2021, č. j. 6 T 112/2021-105, byla obviněné N. M. uznána vinnou přečinem zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byla podle §196 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Rozsudek, jenž nebyl napaden odvoláním žádné oprávněné osoby, nabyl právní moci dne 6. 1. 2022.
2. Proti citovanému rozhodnutí podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné N. M., neboť byl rozsudkem okresního soudu porušen zákon v její neprospěch. Hlavní líčení bylo ve věci konáno dne 13. 12. 2021 v nepřítomnosti obviněné, která se bez omluvy nedostavila, ačkoli byla o termínu a místě konání včas a řádně vyrozuměna. Obviněná však ode dne 10. 12. 2021 vykonávala jí v jiné trestní věci uložený nepodmíněný trest odnětí svobody. U obviněné tak byl z důvodu výkonu trestu odnětí svobody dán důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř., okresní soud ji však nevyzval ke zvolení obhájce, ani jí nebyl ustanoven. Současně bylo hlavní líčení dne 13. 12. 2021 konáno v rozporu s §202 odst. 4 tr. ř.
3. Po marném uplynutí lhůty pro podání odvolání proti odsuzujícímu rozsudku není možno vadu řízení napravit v rámci řádného opravného řízení. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že zmíněným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích byl porušen zákon v neprospěch obviněné N. M. v §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. a v §202 odst. 4 tr. ř., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. tento rozsudek zrušil, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí o této stížnosti pro porušení zákona v neveřejném zasedání, souhlasil s takovým postupem.
4. Stížnost pro porušení zákona byla podle §274 odst. 5 tr. ř. zaslána obviněné a Nejvyššímu státnímu zastupitelství s tím, že se k ní mohou ve stanovené lhůtě vyjádřit. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ke stížnosti pro porušení zákona uvedla, že se s ní a s argumentací v ní obsaženou ztotožňuje.
5. Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
6. Podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. musí mít obviněný obhájce už v přípravném řízení, je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody, ve výkonu ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody nebo na pozorování ve zdravotnickém ústavu.
7. Podle §202 odst. 4 tr. ř. hlavní líčení v nepřítomnosti obžalovaného nelze konat, je-li obžalovaný ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody nebo jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let. V případech nutné obhajoby (§36 tr. ř.) nelze konat hlavní líčení bez přítomnosti obhájce.
8. Z předloženého trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že obžaloba a předvolání k hlavnímu líčení na den 13. 12. 2021 ve 13:30 hodin byly obviněné doručeny do vlastních rukou dne 9. 11. 2021 (č. l. 92 a 96 tr. spisu). Vzhledem k tomu, že se dne 13. 12. 2021 k hlavnímu líčení bez omluvy nedostavila, rozhodl Okresní soud v Českých Budějovicích podle §202 odst. 2 tr. ř. o konání hlavního líčení v její nepřítomnosti. V průběhu téhož hlavního líčení pak byly provedeny důkazy a vyhlášen odsuzující rozsudek. Rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 12. 2021, č. j. 6 T 112/2021-105, byl obviněné doručen dne 28. 12. 2021 do Vazební věznice České Budějovice. V této věznici obviněná dne 10. 12. 2021 nastoupila k výkonu trestu odnětí svobody uloženého jí v jiné trestní věci (Okresního soudu v Kroměříži sp. zn. 2 T 60/2020), jak je zřejmé z centrální evidence vězněných osob a z rozsudkových dat k aktuálnímu věznění a historii, které si Nejvyšší soud opatřil.
9. Popsaným postupem Okresního soudu v Českých Budějovicích, který konal dne 13. 12. 2021 hlavní líčení v nepřítomnosti obviněné nacházející se ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici a bez zajištění jejího obhájce, došlo k porušení práva obviněné na projednání věci v její přítomnosti (§202 odst. 4 tr. ř., srov. i čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), a zároveň k porušení práva obviněné na obhajobu, neboť obviněná neměla obhájce, ačkoliv existoval důvod nutné obhajoby [§36 odst. 1 písm. a) tr. ř., čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod] (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. 6 Tz 111/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2013, sp. zn. 7 Tdo 855/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 4 Tz 22/2015).
10. Nejvyšší soud proto přisvědčil podané stížnosti pro porušení zákona a vyslovil porušení zákona v neprospěch obviněné v §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. a v §202 odst. 4 tr. ř. rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 12. 2021, sp. zn. 6 T 112/2021, a v řízením předcházejícím. Citované rozhodnutí a jemu předcházející řízení podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil, současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Českých Budějovicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
11. Podle §270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc Nejvyšším soudem přikázána, vázán právním názorem, který v tomto rozsudku vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil. V projednávané věci to znamená, že soud opětovně provede hlavní líčení, a to za dodržení stanovených procesních pravidel.
12. Za podmínek §274 odst. 2, 3 písm. a) tr. ř. bylo o stížnosti pro porušení zákona rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran (§274 odst. 4 tr. ř.).
13. Na okraj lze doplnit, že obviněná se nyní z důvodu přerušení výkonu trestu odnětí svobody unesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. 38 Nt 51/2022, ve věznici nenachází, tudíž nebylo namístě rozhodovat ve smyslu §275 odst. 3 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 8. 2023
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu