ECLI:CZ:NS:2023:7.TZ.61.2023.1
sp. zn. 7 Tz 61/2023-56
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. 9. 2023 v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Vicherka, Ph. D. a soudců JUDr. Josefa Mazáka a JUDr. Radka Doležela, stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného P. J. proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 3. 2. 2021, č. j. 5 T 14/2021-29, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 3. 2. 2021, č. j. 5 T 14/2021-29,
byl porušen zákon
v neprospěch obviněného P. J. v ustanovení §43 odst. 2 věta druhá tr. zákoníku.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. se tento trestní příkaz Okresního soudu v Liberci zrušuje . Zrušují se také další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Liberci přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Trestním příkazem Okresního soudu v Liberci, č. j. 3 T 57/2020-63, ze dne 27. 3. 2020, který byl obviněnému doručen dne 17. 6. 2020 a který nabyl právní moci dne 26. 6. 2020, byl obviněný P. J. uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, přečinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a za toto jednání byl odsouzen k úhrnnému peněžitému trestu sestávajícímu ze 150 denních sazeb po 100 Kč, tedy v celkové výši 15.000 Kč. Pokud by trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl obviněnému stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců. Dále byl obviněnému uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu patnácti měsíců.
2. Trestním příkazem Okresního sodu v Liberci ze dne 3. 2. 2021, č. j. 5 T 14/2021-29, který nabyl právní moci dne 23. 3. 2021, byl obviněný P. J. uznán vinným ze spáchání přečinu křivého obvinění podle §345 odst. 2 tr. zákoníku a přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a byl odsouzen za tyto přečiny a za sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, přečin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku z trestního příkazu Okresního soudu v Liberci, č. j. 3 T 57/2020-63, ze dne 27. 3. 2020, podle §146 odst. 1 tr. zákoníku s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř., ve spojení s §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému peněžitému trestu sestávajícímu z 220 denních sazeb po 100 Kč, tedy v celkové výši 22.000 Kč s tím, že peněžitý trest bude zaplacen ve splátkách, pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení, a dále mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 11 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu dvou let.
3. Ministr spravedlnosti podal dne 12. 7. 2023 u Nejvyššího soudu ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona proti výše uvedenému trestnímu příkazu Okresního soudu v Liberci. Napadl skutečnost, že v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 5 T 14/2021 byl sice správně uložen souhrnný trest k trestnímu příkazu Okresního soudu v Liberci, sp. zn. 3 T 57/2020, nicméně samosoudce současně opomenul zrušit výrok o trestu z původního trestního příkazu Okresního soudu v Liberci sp. zn. 3 T 57/2020. Tím došlo k porušení zákona v ustanovení §43 odst. 2, věta druhá tr. zákoníku a byla tak nastolena situace, kdy je obviněnému za trestné činy z trestního příkazu Okresního soudu v Liberci sp. zn. 3 T 57/2020 ukládán fakticky trest dvakrát. Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v ustanovení §43 odst. 2, věta druhá tr. zákoníku v neprospěch obviněného, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený trestní příkaz a další obsahově navazující rozhodnutí a aby podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Liberci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
4. Obviněný se k podané stížnosti pro porušení zákona, do doby konání neveřejného zasedání, ve lhůtě mu stanovené soudem, nevyjádřil.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve své replice ze dne 25. 7. 2023 uvedl, že stížnost pro porušení zákona považuje za důvodnou, ztotožňuje se s ní, a proto na ni plně odkazuje. Toliko pokud jde o jeho závěrečný návrh na rozdíl od ministra spravedlnosti navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil podle §269 odst. 2 tr. ř. výrok o trestu z daného trestního příkazu, jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem k obsahu pozbyla podkladu a v souladu s §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Liberci, aby neúplný výrok o uložení souhrnného trestu doplnil.
6. Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí v rozsahu a z důvodů uvedených ve stížnosti pro porušení zákona, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen.
7. Podle §43 odst. 1 trestního zákoníku odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu úhrnný trest podle toho ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný; jde-li o vícečinný souběh většího počtu trestných činů, může soud pachateli uložit trest odnětí svobody v rámci trestní sazby, jejíž horní hranice se zvyšuje o jednu třetinu; horní hranice trestní sazby odnětí svobody však nesmí ani po tomto zvýšení převyšovat dvacet let a při ukládání výjimečného trestu odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let nesmí převyšovat třicet let. Vedle trestu přípustného podle takového ustanovení lze v rámci úhrnného trestu uložit i jiný druh trestu, jestliže jeho uložení by bylo odůvodněno některým ze souzených trestných činů. Jsou-li dolní hranice trestních sazeb odnětí svobody různé, je dolní hranicí úhrnného trestu nejvyšší z nich. Stanoví-li trestní zákon za některý z takových trestných činů pouze trest odnětí svobody, může být úhrnným trestem jen trest odnětí svobody jako trest samostatný.
8. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů nebo vyznamenání, trest ztráty vojenské hodnosti, trest propadnutí majetku nebo trest propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.
9. Z rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu vyplývá, že jestliže nebyl učiněn výrok o zrušení výroku o trestu uloženém obviněnému rozsudkem dřívějším, nebo není zřejmé, zda při ukládání souhrnného trestu byl vůbec výrok o trestu v takovém dřívějším rozsudku, ke kterému je ukládán souhrnný trest, zrušen, popř. který rozsudek byl ve výroku o trestu zrušen, jsou vždy splněny podmínky §266 odst. 2 tr. ř. (proti výroku o trestu lze stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu), neboť výrokem o souhrnném trestu musí být najisto postaveno, za jaké sbíhající se trestné činy se souhrnný trest ukládá a který dřívější rozsudek je ve výroku o trestu zrušován; jinak nelze vůbec přezkoumat, zda trest je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 1997, sp. zn. 2 Tzn 77/97). Stížnost pro porušení zákona je tedy proti takovému rozhodnutí přípustná.
10. V trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 5 T 14/2021 bylo obviněnému kladeno za vinu, že se dne 1. 4. 2020 dopustil přečinu křivého obvinění podle §345 odst. 2 tr. zákoníku a přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Protože toto jednání spáchal dříve, než byl dne 17. 6. 2020 obviněnému doručen trestní příkaz ve věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 3 T 57/2020, Okresní soud v Liberci mu správně trestním příkazem, č. j. 5 T 14/2021-29, ze dne 3. 2. 2021 uložil za tyto trestné činy a za sbíhající se přečiny krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku podle §146 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný peněžitý trest sestávajícímu z 220 denních sazeb po 100 Kč, tedy v celkové výši 22.000 Kč a souhrnný trest odnětí svobody v trvání 11 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu dvou let. Soud však opomenul zrušit výrok o trestu z původního trestního příkazu Okresního soudu v Liberci sp. zn. 3 T 57/2020. Tím došlo k porušení zákona v ustanovení §43 odst. 2, věta druhá tr. zákoníku a byla tak nastolena situace, kdy je obviněnému za přečiny krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku ukládán fakticky trest dvakrát. Uvedený stav je ve zjevné kolizi s principem ne bis in idem, neboť teoreticky je obviněný vedle výkonu trestu v trestní věci Okresního soudu v Liberci sp. zn. 5 T 14/2021 i nadále ohrožen výkonem trestu z formálně nezrušeného výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Liberci sp. zn. 3 T 57/2020. Absence uvedeného zrušujícího výroku tak narušuje právní jistotu postavení obviněného.
11. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2021, sp. zn. 6 Tz 13/2021 vyplývá, že absencí výroku o zrušení výroku o trestu z předmětného trestního příkazu byla nastolena situace, kdy je obviněný za týž skutek (jimž byl uznán vinným zmíněným trestním příkazem) odsuzován, resp. mu byl trest ukládán, dvakrát. Je tudíž nezbytné, aby byl tento nyní chybějící výrok v napadeném rozsudku učiněn.
12. Budeme-li vycházet z faktu, že uložené tresty v trestních věcech Okresního soudu v Liberci, sp. zn. 5 T 14/2021, a sp. zn. 3 T 57/2020 jsou stále oba platné, je třeba konstatovat, že takto uložené tresty jsou ve svém souhrnu i ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu, protože při přeměně obou peněžitých a podmíněných trestů by celková výměra nepodmíněného trestu činila 22 měsíců a 440 dnů, což je více než 3 roky trestu odnětí svobody, tedy nad horní hranicí zákonné trestní sazby ukládané podle §146 odst. 1 tr. zákoníku.
13. Je tedy nutné, aby byl trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 3. 2. 2021, sp. zn. 5 T 14/2021, vysloven nejen výrok o uložení souhrnného trestu odnětí svobody, ale současně aby bylo vysloveno podle §43 odst. 2 tr. zákoníku, že spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. V tomto případě pak jde o výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 3. 2020, č. j. 3 T 57/2020-63.
14. Nejvyšší soud proto vyslovil, že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku v neprospěch obviněného, zrušil napadený trestní příkaz v celém rozsahu, zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí, která zrušením napadeného trestního příkazu pozbyla podkladu, a přikázal Okresnímu soudu v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
15. Jen na okraj je nutné uvést, že Nejvyšší soud nemohl postupovat tak, jak navrhoval Nejvyšší státní zástupce, tedy zrušit v trestním příkazu toliko výrok o trestu jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem k obsahu pozbyla podkladu a v souladu s §270 odst. 1 tr. ř. přikázat Okresnímu soudu v Liberci, aby neúplný výrok o uložení souhrnného trestu doplnil. Takový postup je možný v případě rozsudku, nicméně v projednávané věci se jednalo o jiný typ rozhodnutí, a to trestní příkaz. Jak vyplývá z judikatury, jde-li o trestní příkaz, který je zatížen vadou, v důsledku níž se jako institut s povahou odsuzujícího rozsudku (§314e odst. 7 tr. ř.) stal nezákonným, a je třeba jej proto podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušit, je nutno v případě, když nápravu lze zjednat jen pokračováním v řízení, jej zrušit celý, i když zjištěná vada dopadá pouze na správnost výroku o trestu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2000, sp. zn. 3 Tz 30/2000, uveřejněný pod č. 56/2000 Sb. rozh. tr).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 9. 2023
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.
předseda senátu