ECLI:CZ:NS:2023:7.TZ.82.2023.1
sp. zn. 7 Tz 82/2023-152
ROZSUDEK
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Mazáka a soudců JUDr. Radka Doležela a JUDr. Romana Vicherka, Ph.D., projednal v neveřejném zasedání dne 11. 10. 2023 stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného M. Z., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 31. 1. 2023, sp. zn. 12 T 158/2022, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 31. 1. 2023, sp. zn. 12 T 158/2022, a v řízení, jež mu předcházelo,
byl porušen zákon
v ustanoveních §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. a §202 odst. 4 tr. ř. v neprospěch obviněného M. Z.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. se tento rozsudek Okresního soudu v Pardubicích zrušuje . Zrušují se také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Pardubicích přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Podle §275 odst. 3 tr. ř. se obviněný M. Z. nebere do vazby.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 31. 1. 2023, č. j. 12 T 158/2022-84, byl obviněný M. Z. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a odsouzen za tento přečin a dále za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 26. 9. 2022, sp. zn. 10 T 90/2022, podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na patnáct měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a podle §75 odst. 1, 7 tr. zákoníku k trestu zákazu pobytu na území okresů Jihlava a Pardubice v trvání dvou let, přičemž podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Jihlavě včetně dalších obsahově navazujících rozhodnutí. Dále bylo výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto, že obviněný je povinen nahradit poškozené obchodní společnosti Lidl Česká republika, v. o. s., škodu ve výši 5 667 Kč.
2. Skutek posouzený jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku spočíval podle zjištění Okresního soudu v Pardubicích v podstatě v tom, že obviněný dne 19. 9. 2022 v XY, ul. XY, v prodejně obchodní společnosti Lidl Česká republika, v. o. s., odcizil zboží v hodnotě 5 667 Kč, přičemž činu se dopustil poté, co byl pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Trutnově ze dne 19. 5. 2022, sp. zn. 2 T 49/2022, odsouzen pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku.
3. Rozsudek nabyl právní moci v řízení před Okresním soudem v Pardubicích jako soudem prvního stupně.
4. Ministr spravedlnosti podal dne 28. 8. 2023 u Nejvyššího soudu ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích. Vytkl, že Okresní soud v Pardubicích rozhodl napadeným rozsudkem v hlavním líčení konaném dne 31. 1. 2023 za situace, kdy obviněný byl od 20. 1. 2023 ve výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen v jiné trestní věci. Poukázal na to, že tím vyvstal důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř., a namítl, že obviněný neměl v řízení obhájce. Konstatoval, že Okresní soud v Pardubicích rozhodl v hlavním líčení konaném v nepřítomnosti obviněného, přičemž tento postup byl v rozporu s ustanovením §202 odst. 4 tr. ř. Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v ustanoveních §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. a §202 odst. 4 tr. ř. v neprospěch obviněného, aby zrušil napadený rozsudek, jakož i další obsahově navazující rozhodnutí, a aby přikázal Okresnímu soudu v Pardubicích věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, případně aby ve věci sám meritorně rozhodl.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se v písemném vyjádření se stížností pro porušení zákona ztotožnil. Uvedl, že nebyly splněny podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného, který navíc ani nebyl zastoupen obhájcem, přičemž se tehdy nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody, a tedy byl dán důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. Postup okresního soudu, který ve fázi doručování písemného vyhotovení rozsudku po zjištění, že se obviněný nachází ve výkonu trestu, mu dodatečně ustanovil obhájce, který soudu sdělil stanovisko obviněného, že navzdory této procesní vadě s rozsudkem souhlasí a nebude podávat odvolání, nelze pokládat za takový, který by mohl dodatečně zhojit porušení zákona v ustanovení §202 odst. 4 tr. ř. a §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného. Za prostředek nápravy vzniklého stavu je nutno považovat podání stížnosti pro porušení zákona ve prospěch obviněného proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 31. 1. 2023 sp. zn. 12 T 158/2022. Státní zástupce se ztotožnil s návrhem na rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněným ve stížnosti pro porušení zákona.
6. Obviněný se ke stížnosti pro porušení zákona vyjádřil prostřednictvím ustanovené obhájkyně, a to rovněž souhlasně. Uvedl, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného tím, že dne 31. 1. 2023 bylo konáno hlavní líčení bez jeho přítomnosti a zároveň v té době ani nebyl zastoupen obhájcem, ačkoliv se nacházel ve výkonu trestu a byl zde tedy dán důvod nutné obhajoby. Takový postup Okresního soudu v Pardubicích je nutno podle obviněného posuzovat jako porušení jeho ústavně zaručených základních práv, a to práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, práva na projednání věci v jeho přítomnosti podle čl. 38 odst. 2 Listiny a práva na obhajobu v trestním řízení podle čl. 40 odst. 3 Listiny, jakož i porušení práva na právní pomoc v řízení podle čl. 37 odst. 2 Listiny. Navíc podle obviněného nebylo namístě dovodit, že v daném případě bylo možno účelu trestního řízení dosáhnout i bez jeho osobní přítomnosti, obzvláště pak, když toho času existoval důvod nutné obhajoby. I pokud by se v daný moment obviněný nenacházel ve výkonu trestu, nelze rezignovat na osobní účast obviněného při hlavním líčení, a pokud by se nedostavil dobrovolně, měl soud využít při respektu k principu proporcionality odpovídající zajišťovací instituty jako jsou pořádková pokuta či předvedení. Již v tomto okamžiku tak Okresní soud v Pardubicích mohl zhojit vadu řízení spočívající v tom, že obviněnému nebyl ustanoven obhájce, ač se nacházel ve výkonu trestu, neboť by soud již v tomto okamžiku při užití zajišťovacích institutů pro zajištění účasti obviněného při hlavním líčení nepochybně zjistil, že se obviněný nachází ve výkonu trestu. Vadu řízení spočívající v tom, že Okresní soud v Pardubicích konal hlavní líčení bez přítomnosti obviněného a nadto bez obhájce, když zde byl důvod nutné obhajoby, přitom nelze zhojit až tím, že Okresní soud v Pardubicích po uvědomění si vady řízení dodatečně ustanovil obhájce, který sdělil stanovisko obviněného, že s rozhodnutím soudu v této věci souhlasí a nebude podávat odvolání. Postup Okresního soudu v Pardubicích je zatížen tak závažnou vadou řízení, že ji nelze zhojit dodatečným souhlasem obviněného s rozhodnutím soudu. Dosáhnout nápravy takového rozhodnutí bylo možné jen podáním stížnosti pro porušení zákona ve prospěch obviněného. Obviněný se zcela ztotožnil s návrhem na rozhodnutí Nejvyššího soudu, který učinil ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona.
7. Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že zákon byl porušen.
8. Napadený rozsudek vzešel z vadně provedeného řízení.
9. Po podání návrhu na potrestání Okresní soud v Pardubicích nařídil hlavní líčení na 31. 1. 2023. Předvolání k hlavnímu líčení spolu s opisem návrhu na potrestání bylo obviněnému řádně doručeno na adresu určenou pro doručování dne 17. 1. 2023. Obviněný se k hlavnímu líčení nedostavil, na což Okresní soud v Pardubicích reagoval rozhodnutím, že hlavní líčení bude podle §202 odst. 2 tr. ř. provedeno v jeho nepřítomnosti. Okresní soud v Pardubicích nezjistil, že obviněný mezitím byl od 20. 1. 2023 ve Věznici Rýnovice ve výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen v jiné trestní věci. Přitom ve spise byl založen opis z evidence Rejstříku trestů, v němž obviněný měl celkem 27 záznamů, přičemž poslední záznam se týkal odsouzení ve věci Okresního soudu v Jihlavě sp. zn. 10 T 90/2022 mimo jiné k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, a to s právní mocí rozsudku ke dni 7. 12. 2022. Dalo se tedy reálně předpokládat, že obviněný může být ve výkonu trestu odnětí svobody, což bylo možné snadno ověřit elektronickým přístupem do informačního systému Vězeňské služby České republiky.
10. Okolnost, že obviněný se ocitl ve výkonu trestu odnětí svobody, měla z hlediska řádně konaného řízení zásadní význam ve dvojím směru. Jednak tím vyvstal důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř., jednak bylo ustanovením §202 odst. 4 tr. ř. vyloučeno konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného. Tato ustanovení byla postupem Okresního soudu v Pardubicích porušena. Obviněný zůstal v dalším řízení od 20. 1. 2023 bez obhájce, neboť soud obviněného nepoučil o nutné obhajobě, nevyzval ho k tomu, aby si zvolil obhájce, resp. aby mu ho zvolila jiná oprávněná osoba (§37 tr. ř.), ani mu obhájce neustanovil (§38 tr. ř.). Navíc soud provedl hlavní líčení dne 31. 1. 2023 včetně vyhlášení rozsudku v nepřítomnosti obviněného. Za tohoto stavu nemůže napadený rozsudek Okresního soudu v Pardubicích obstát.
11. Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem a v řízení, jež mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. a §202 odst. 4 tr. ř. v neprospěch obviněného, podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek i další obsahově navazující rozhodnutí, která zrušením napadeného rozsudku pozbyla podkladu, a podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Pardubicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Okresní soud v Pardubicích ve věci znovu rozhodne poté, co odstraní vady vytknuté tímto rozsudkem Nejvyššího soudu.
12. Obviněný vykonává trest odnětí svobody, který mu byl uložen zrušeným rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích. Bylo tedy nutné, aby Nejvyšší soud podle §275 odst. 3 tr. ř. rozhodl o vazbě. V původním řízení obviněný nebyl ve vazbě. Žádný z důvodů vazby podle §67 písm. a) až c) tr. ř. není u něho dán ani v nynějším stadiu řízení. Nejvyšší soud proto rozhodl, že obviněný se nebere do vazby.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 10. 2023
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu