ECLI:CZ:NS:2023:8.TZ.83.2023.1
sp. zn. 8 Tz 83/2023-64
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 3. 10. 2023 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Kůrkové a soudců JUDr. Milady Šámalové a JUDr. Jana Engelmanna stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného L. T. , proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Přerově ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 1 T 55/2022, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 1 T 55/2022, byl porušen zákon v ustanovení §337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a v řízení, jež mu předcházelo, v ustanoveních §2 odst. 5, 6 a §9 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného L. T.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. se napadený trestní příkaz zrušuje . Zrušují se také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Přerově přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1 . Trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 1 T 55/2022, byl obviněný L. T. (dále také jen „obviněný“) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, za což byl podle §337 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku a 6 měsíců. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 30. 3. 2022.
2 . Podle skutkových zjištění okresního soudu se obviněný přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku dopustil tím, že v době od 26. 3. 2022 do 29. 3. 2022 pobýval na různých místech v České republice, což bylo zjištěno dne 29. 3. 2022 v 10:45 hodin, kdy se dostavil na Odbor azylové a migrační politiky Policie České republiky v XY, XY, kdy na území České republiky pobýval přesto, že mu byl na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 5. 9. 1994, sp. zn. 4 T 37/93, který nabyl právní moci téhož dne, uložen mimo jiné trest vyhoštění na doživotí (bez časového omezení), který tak nerespektoval.
II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní
3 . Proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Přerově ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 1 T 55/2022, podal ministr spravedlnosti (dále též jen „stěžovatel“) ve prospěch obviněného L. T. stížnost pro porušení zákona. Podle stěžovatele byl z důvodů zevrubně vyložených v odůvodnění mimořádného opravného prostředku napadeným rozhodnutím v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6, §9 odst. 1 tr. ř. a §337 tr. zákoníku.
4 . V odůvodnění mimořádného opravného prostředku s poukazem na ustanovení §337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, §2 odst. 5, 6 tr. ř., §9 odst. 1 tr. ř., čl. 62 písm. g) Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“) a čl. III rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 3. 2. 1998 stěžovatel zdůraznil, že obviněný byl dne 29. 3. 2022 v XY zadržen s tím, že se jedná o osobu zdržující se na území České republiky, ačkoliv mu byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 5. 9. 1994, sp. zn. 4 T 37/93, uložen trest vyhoštění. V této době se však jmenovaný zdržoval na území České republiky legálně, protože mu byl rozhodnutím prezidenta republiky ze dne 3. 2. 1998 o amnestii tento trest vyhoštění prominut. L. T. se narodil dne XY v XY, v tehdejší Československé socialistické republice, která byla v roce 1990 přejmenována na Českou a Slovenskou Federativní Republiku. Protože byl ke dni 31. 12. 1992 občanem tohoto státu, vztahuje se na něj čl. III rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 3. 2. 1998 uveřejněného ve Sbírce zákonů pod č. 20/1998 Sb., podle něhož byly prominuty tresty vyhoštění nebo jejich nevykonané zbytky pravomocně uložené přede dnem tohoto rozhodnutí osobám, které ke dni 31. 12. 1992 byly občany České a Slovenské Federativní Republiky, za trestné činy, na které zákon stanoví trest odnětí svobody nepřevyšující 5 let. Právě takovými trestnými činy byl však obviněný rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 5. 9. 1994, sp. zn. 4 T 37/93, uznán vinným.
5 . Na uvedeném podle jeho mínění ničeho nemění skutečnost, že Obvodní soud pro Prahu 9 v předmětné věci dosud v rozporu se zákonem o účasti obviněného na amnestii nerozhodl, protože vzhledem k deklaratornímu charakteru tohoto rozhodnutí nastaly jeho účinky již jeho uveřejněním ve Sbírce zákonů, tedy dnem 3. 2. 1998. V době zadržení se obviněný jako státní občan Slovenské republiky zdržoval na území České republiky v souladu s jeho právem na volný pohyb osob v rámci Evropské unie. Připomněl, že volný pohyb osob je jednou ze základních svobod zaručených občanům Evropské unie.
6 . Okresní soud v Přerově tak podle stěžovatele nepostupoval v souladu s §2 odst. 5 a §9 odst. 1 tr. ř., když opomenul posoudit samostatně předběžnou otázku, zda a do jaké míry je obviněný účasten amnestie prezidenta republiky ze dne 3. 2. 1998, proto jeho skutková zjištění nelze považovat za úplná a správná. Skutkový stav věci tak nebyl zjištěn v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí soudu, který pak v dané věci rozhodl nesprávně o vině obviněného přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 tr. zákoníku. Poznamenal, že v obdobném případě již rozhodoval Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 16. 8. 2006, sp. zn. 4 Tz 71/2006.
7 . Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 1 T 55/2022, byl porušen zákon v neprospěch obviněného L. T. v ustanoveních §2 odst. 5, 6, §9 odst. 1 tr. ř. a §337 tr. zákoníku, dále aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek (zjevně míněn trestní příkaz) Okresního soudu v Přerově ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 1 T 55/2022, v celém rozsahu a všechna další rozhodnutí na tento rozsudek (zjevně míněn trestní příkaz) obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu v Přerově věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
8 . Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se ve svém vyjádření s podanou stížností pro porušení zákona ztotožnil a na její argumentaci plně odkázal. Pouze pro úplnost uvedl, že též podle jeho názoru byl obviněný uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, ačkoli trest vyhoštění, jehož výkon měl mařit, mu byl v době rozhodování Okresního soudu v Přerově již dávno prominut amnestií prezidenta republiky. Obviněný L. T. se tudíž v březnu 2022 zdržoval na území České republiky legálně a napadeným trestním příkazem byl odsouzen za skutek, který není trestným činem. Měl za to, že zvláště za situace, kdy trest vyhoštění byl obviněnému uložen před téměř třiceti lety, měly soudy zkoumat, zda účinky uloženého trestu dosud trvají.
9 . Podanou stížnost pro porušení zákona považoval z výše uvedených příčin za důvodnou, navrhl jí vyhovět, a to v souladu s návrhem formulovaným ministrem spravedlnosti, na který pro stručnost v podrobnostech odkázal.
III. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
10 . Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl skutečně napadeným trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 1 T 55/2022, ve vytýkaném směru porušen v neprospěch obviněného.
11 . Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obviněného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí. Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
12 . Podle §9 odst. 1 tr. ř. orgány činné v trestním řízení posuzují předběžné otázky, které se v řízení vyskytnou, samostatně; je-li tu však o takové otázce pravomocné rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu jsou orgány činné v trestním řízení takovým rozhodnutím vázány, pokud nejde o posouzení viny obviněného.
13 . Přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku se dopustí, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že se zdržuje na území České republiky, ačkoli mu byl uložen trest vyhoštění nebo bylo rozhodnuto o jeho správním vyhoštění.
14 . Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 4 T 37/93, který si Nejvyšší soud vyžádal, se podává, že rozsudkem označeného soudu ze dne 5. 9. 1994, sp. zn. 4 T 37/93, který nabyl právní moci téhož dne, byl obviněný L. T. uznán vinným jednak trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 trestního zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), z části dokonaným, z části ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., jednak trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. Za to byl odsouzen podle §238 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na dvacet měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí diamantového řezače skla, podle §57 tr. zák. i trest vyhoštění. V dalším bylo podle §228 odst. 1 a 229 odst. 2 tr. ř. rozhodnuto o náhradě škody. Obviněný byl z území České republiky vyhoštěn dne 15. 9. 1994 (č. l. 250). Další procesní úkony směřující k výkonu uloženého trestu vyhoštění již Obvodní soud pro Prahu 9 nečinil.
15 . Podle čl. III rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 3. února 1998 (jež bylo uveřejněno pod č. 20/1998 Sb. s účinností od 3. 2. 1998) byly prominuty tresty vyhoštění nebo jejich nevykonané zbytky pravomocně uložené přede dnem tohoto rozhodnutí osobám, které k 31. prosinci 1992 byly občany České a Slovenské Federativní Republiky, za trestné činy, na které zákon stanoví trest odnětí svobody nepřevyšující pět let.
16 . Rozhodnutí o tom, zda a do jaké míry je osoba, jíž byl pravomocně uložen trest, účastna amnestie, učiní podle §368 tr. ř. soud, který rozhodl v prvním stupni. Odpykává-li si taková osoba v době rozhodování trest odnětí svobody, učiní rozhodnutí okresní soud, v jehož obvodu se trest vykonává.
17 . Stěžovatel v této souvislosti přiléhavě upozornil na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2006, sp. zn. 4 Tz 71/2006, v němž tento soud ve skutkově i právně srovnatelné situaci uvedl, že samosoudkyně vydala trestní příkaz, aniž by jako předběžnou otázku ve smyslu ustanovení §9 odst. 1 tr. ř. řešila, zda se na odsouzení obviněného zde označeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 vztahuje amnestie prezidenta republiky ze dne 3. 2. 1998. Tomuto postupu rozhodně nebránila skutečnost, že Obvodní soud pro Prahu 9 jakožto soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§368 tr. ř.), dosud o účasti obviněného na amnestii z 3. 2. 1998 nerozhodl, a to vzhledem k deklaratornímu účinku takovéhoto rozhodnutí soudu. Účinky amnestijního rozhodnutí totiž nastaly již jeho uveřejněním ve Sbírce zákonů, tedy dne 3. 2. 1998. Od tohoto dne pak měl obviněný právo vstupu na území České republiky i pobytu zde v souladu s příslušnými zákony o pobytu cizinců, a nemohl se tak dopustit protiprávního jednání a přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku [tehdy trestného činu podle §171 odst. 1 písm. b) tr. zák.], jímž byl napadeným trestním příkazem uznán vinným (obdobně také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2023, sp. zn. 4 Tz 69/2023).
18 . Za této situace nelze než souhlasit s argumenty uplatněnými v pečlivě zpracovaném mimořádném opravném prostředku. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 5. 9. 1994, sp. zn. 4 T 37/93, byl obviněný uznán vinným jednak trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., za který bylo možno uložit trest odnětí svobody na 6 měsíců až 3 léta, jednak trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., za který bylo možno uložit trest odnětí svobody na 6 měsíců až 3 léta, tedy trestnými činy, na které zákon stanoví trest odnětí svobody nepřevyšující pět let. Pochyb není ani o tom, že obviněný byl k 31. prosinci 1992 občanem České a Slovenské Federativní Republiky.
19 . Stěžovatel tedy opodstatněně připomněl splnění formálních předpokladů pro rozhodnutí o účasti obviněného na rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 3. 2. 1998. Nutno souhlasit s tím, že Okresní soud v Přerově nepostupoval v souladu s §9 odst. 1 a §2 odst. 5 tr. ř., opomenul-li za vyložené situace posoudit samostatně předběžnou otázku, zda a do jaké míry je L. T., jemuž byl pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 5. 9. 1994, sp. zn. 4 T 37/93, který měl k dispozici (nikoliv však celý spis Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 4 T 37/93), uložen trest vyhoštění, jehož výkon měl pobytem na území České republiky mařit, účasten amnestie prezidenta republiky ze dne 3. 2. 1998. Jeho skutková zjištění tak není možné považovat za úplná a správná. Skutkový stav věci nebyl zjištěn tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro rozhodnutí soudu. V důsledku tohoto pochybení pak Okresní soud v Přerově trestním příkazem rozhodl nesprávně o vině obviněného přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a uložil mu podmíněně odložený trest odnětí svobody, jehož zkušební doba běží do 30. 9. 2023.
20 . Nejvyšší soud s ohledem na shora uvedené podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne dne 30. 3. 2022, sp. zn. 1 T 55/2022, byl porušen zákon v ustanovení §337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a v řízení, jež mu předcházelo, v ustanoveních §2 odst. 5, 6 a §9 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného. Proto podle §269 odst. 2 tr. ř. označené rozhodnutí zrušil. Zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Přerově přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Nejvyšší soud připomíná, že podle §270 odst. 4 tr. ř. je soud, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil. Stížnost pro porušení zákona byla podána ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně v jeho neprospěch.
21 . Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §274 odst. 3 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. 10. 2023
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu