ECLI:CZ:NS:2024:26.CDO.727.2024.1
sp. zn. 26 Cdo 727/2024-69
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň Mgr. Jany Misiačkové a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v právní věci žalobkyně STROJÍRENSKÝ VĚDECKOTECHNICKÝ PARK s.r.o. , se sídlem v Buštěhradu, U Panelárny 136, IČO 24126381, zastoupené Mgr. Tomášem Markem, advokátem se sídlem v Praze 6, Na Hutích 661/9, proti žalované Prague store CZ, a.s. , se sídlem v Praze 6, U Hvězdy 1451/4, IČO 25667611, zastoupené JUDr. Mojmírem Ježkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Betlémské náměstí 351/6, za účasti Romariz, s.r.o. , se sídlem v Praze 6, U Hvězdy 1451/4, IČO 28532660, o vydání bezdůvodného obohacení, o záměně účastníků na straně žalované, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 13 C 100/2022, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2023,
č. j. 69 Co 358/2023-56, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Obvodní soud pro Prahu 6 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 14. 9. 2023,
č. j. 13 C 100/2022-43, připustil, aby žalovaná Prague store CZ, a.s. z řízení vystoupila a na její místo vstoupila společnost Romariz, s.r.o., a rozhodl o nákladech řízení mezi žalobkyní a dosavadní žalovanou.
2. K odvolání žalované Městský soud v Praze (soud odvolací) změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že zamítl návrh, „aby na místo dosavadní žalované vystupovala v řízení společnost Romariz, s.r.o.“ Odvolací soud uzavřel, že k záměně účastníků na straně žalovaného je třeba souhlasu dosavadního žalovaného a opatření takového souhlasu postupem podle §101 odst. 4 o. s. ř není přípustné. Jestliže soud prvního stupně vycházel ze závěru, že dosavadní žalovaná dala souhlas k žalobkyní navrhované záměně účastníků postupem podle §101 odst. 4 o. s. ř., ačkoliv výslovný souhlas nedala, a z odvolání vyplývá, že ho ani dát nechce, nejsou splněny podmínky po záměnu účastníků na straně žalované.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dovolání a namítala, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku podmínky souhlasu žalované se záměnou účastníků na straně žalované, neboť v projednávané věci žalovaná nesdělila důvody, pro které nemá dojít k záměně účastníků, z návrhu žalobkyně na záměnu vyplývá, že stávající žalovaná není v řízení pasivně legitimovaná, nemá proto žádný důvod trvat na projednání věci, výjimku může představovat její snaha o přiznání nákladů řízení. Odepření souhlasu se záměnou účastníků ze strany žalované má povahu zneužití práva, neboť žalovaná jím nesleduje ochranu svého procesního postavení. Dovolatelka si je vědoma, že předestřená otázka procesního práva byla dovolacím soudem již řešena, ale v poměrech projednávané věci by měla být z výše uvedených důvodů posouzena „jinak“ a přihlédnuto k souhlasu získanému postupem podle §101 odst. 4 o. s. ř.
4. Dovolání žalobkyně není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť odvolací soud posoudil dovolatelkou předestřenou otázku v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby tato rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
5. Podle §92 odst. 2 o. s. ř. je souhlas žalovaného jedním z předpokladů pro vyhovění návrhu žalobce na připuštění toho, aby dosavadní žalovaný (příp. i žalobce) z řízení vystoupil a aby na jeho místo vstoupil někdo jiný.
6. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je ustálena v názoru, že v případě nesouhlasu žalovaného nelze uvedenou záměnu připustit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 1651/2007) a rovněž, že souhlas žalovaného (a také toho, kdo má vstoupit na místo žalobce) k záměně není přípustné opatřit postupem podle ustanovení §101 odst. 4 o. s. ř. (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2011, sp. zn. 21 Cdo 2856/2010).
7. Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil i ke zneužití práva v poměrech procesního práva (srov. například usnesení ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod číslem 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ve vztahu ke zneužití procesní úpravy §107a o. s. ř.) a dovodil, že zneužití procesních práv může mít též podobu snahy získat výhodu nepředvídanou procesním právem i podobu maření řádného postupu v řízení, a že nepožívá právní ochrany. Podle názoru Ústavního soudu za zneužití procesního práva lze považovat jednání procesní strany, které je v rozporu s účelem procesní normy či procesního institutu a jímž se procesní strana snaží pro sebe dosáhnout výhody nepředpokládané procesním právem, nebo zmařit řádný postup řízení (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12).
8. S uvedenými závěry je právní posouzení odvolacího soudu v souladu. Žalovaná má po zahájení řízení právo na meritorní rozhodnutí věci a odepření souhlasu se záměnou je s účelem procesní úpravy v souladu. Nelze totiž přehlížet, že žalobkyni jako nositelce dispozičního oprávnění (ve vztahu k žalobě) nic nebrání, aby nedostatek pasivní věcné legitimace odstranila tím, že podá žalobu proti tomu, o němž má zato, že je aktivně legitimován, a žalobu v projednávané věci vezme zpět (nebylo-li jednáno, stanovisko žalované ke zpětvzetí žaloby soud nezjišťuje).
9. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
10. O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 4. 2024
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu