ECLI:CZ:NS:2024:27.CDO.2755.2023.1
sp. zn. 27 Cdo 2755/2023-285
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Lenky Broučkové a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně
Hanioti spol. s r. o. , se sídlem v Ostravě, Českobratrská 1403/2, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 41507274, zastoupené Mgr. Jakubem Gromanem, advokátem, se sídlem v Brně, Žampachova 1729/12, PSČ 613 00, proti žalovaným 1) R. K., a 2) M. J., oběma zastoupeným JUDr. Igorem Andrýskem, advokátem, se sídlem v Hodoníně, Masarykovo nám. 120/22, PSČ 695 01 , a 3) Vlastimilu Voznicovi , bytem v Rohatci, Budovatelská 852/53, PSČ 696 01, o určení jediného akcionáře a jediného společníka, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 Cm 189/2019, o dovolání žalovaných 1) a 2) proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 6. 2023, č. j. 8 Cmo 120/2023-258, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Brně usnesením ze dne 12. 4. 2023, č. j. 50 Cm 189/2019-249, nevyhověl návrhu žalovaných 1) a 2) ze dne 29. 3. 2023 došlému soudu dne 3. 4. 2023 na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku ze dne 3. 8. 2022, č. j. 50 Cm 189/2019-148. Vyšel přitom mj. též z toho, že odvolání žalovaných 1) a 2) proti citovanému rozsudku bylo ještě před podáním návrhu na prominutí zmeškání lhůty odmítnuto pro opožděnost usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 3. 2023, č. j. 8 Cmo 120/2021-226, které nabylo právní moci dne 30. 3. 2023.
[2] Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaných 1) a 2) v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní 1) a 2) dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[4] Závěr odvolacího soudu, podle něhož návrhu na prominutí zmeškání lhůty nelze vyhovět, odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu.
[5] Z té se podává, že po nabytí právní moci rozhodnutí, kterým bylo odvolání odmítnuto pro opožděnost, není možné domáhat se odstranění následků pozdě podaného odvolání návrhem na prominutí zmeškání lhůty podle §58 odst. 1 o. s. ř. Prominutí zmeškání lhůty přichází v úvahu pouze v průběhu řízení ve věci. Jestliže však je odvolání odmítnuto pro opožděnost, rozhodnutí nabylo právní moci a nastaly účinky pravomocného rozhodnutí, je vyloučeno se domáhat odstranění důsledku opožděně podaného odvolání návrhem na prominutí zmeškání lhůty (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4459/2015; tento závěr byl aprobován též Ústavním soudem v usnesení ze dne 20. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 471/03).
[6] Z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatelé především napadají správnost rozhodnutí odvolacího soudu o odmítnutí jejich odvolání pro opožděnost. K tomu však měli k dispozici jiné zákonné prostředky (srov. §229 odst. 4 o. s. ř. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 489/2005, ze dne 24. 5. 2006, sp. zn. 29 Odo 783/2005, ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2437/2013, uveřejněné pod číslem 42/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2919/2015).
[7] Dovolatelé namítají rovněž vadu řízení spočívající v nepřezkoumatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Nejvyšší soud připomíná, že námitka vad řízení (je-li skutečně dána) sama o sobě nemůže založit přípustnost dovolání, neboť není způsobilým dovolacím důvodem (§241a odst. 1 o. s. ř.), a dovolací soud k vadám řízení přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.). Nadto v projednávané věci lze uzavřít, že rozhodnutí uvedenou vadou nepřezkoumatelnosti netrpí (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněného pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[8] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 4. 2024
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu