ECLI:CZ:NS:2024:27.CDO.2762.2023.1
sp. zn. 27 Cdo 2762/2023-186
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Lenky Broučkové a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně Ing. Evy Kropové , bytem v Třinci, Karpentná 64, PSČ 739 94, zastoupené Mgr. Piotrem Adamczykem, advokátem, se sídlem v Třinci, nám. Svobody 527, PSČ 739 61, proti žalované LAPASAN s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 858/20, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 03311384, zastoupené Mgr. Radkem Pokorným, advokátem, se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, PSČ 110 00, o nahrazení projevu vůle, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 307/2021, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2023, č. j. 20 Co 167/2023-139, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2023, č. j. 20 Co 167/2023-139, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 16. 9. 2021 se žalobkyně domáhá nahrazení projevu vůle spočívajícím v prohlášení žalované vzdát se práva vůči žalobkyni ve znění specifikovaném blíže v žalobě.
[2] Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18. 1. 2022, č. j. Ncp 39/2022-21, které nabylo právní moci dne 31. 1. 2022 (dále též jen „usnesení o věcné příslušnosti“), rozhodl podle §104a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné okresní soudy.
[3] Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 23. 3. 2023, č. j. 30 C 307/2021-103, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[4] Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným usnesením zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a věc postoupil Městskému soudu v Praze jako soudu věcně příslušnému.
[5] Jde přitom již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu v této věci, když první zamítavý rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 6. 2022, č. j. 30 C 307/2021-55, k odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. 1. 2023, č. j. 20 Co 372/2022-96, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[6] Odvolací soud (v záhlaví označeném rozhodnutí) vyšel z toho, že u Městského soudu v Praze je pod sp. zn. 74 Cm 110/2018 vedeno řízení, v němž Vrchní soud v Praze usnesením č. j. Ncp 415/2019-120 k námitce věcné nepříslušnosti uplatněné žalobkyní v postavení žalované rozhodl tak, že k projednání a rozhodnutí věci jsou věcně příslušné krajské soudy podle §9 odst. 2 písm. e) a f) o. s. ř. s odůvodněním, že podle obsahu žaloby se jedná o spor mezi stávajícím akcionářem a bývalými akcionáři a členy dozorčí rady společnosti Pivovary Lobkowicz Group, a. s.
[7] Odvolací soud dospěl k závěru, podle něhož ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud. Podle odvolacího soudu je předmětem tohoto řízení nahrazení projevu vůle, jímž by se žalovaná vzdala nároku uplatněného v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 74 Cm 110/2018. Řízení se tak týká nároku, u něhož je dána věcná příslušnost krajského soudu jako soudu prvního stupně podle §9 odst. 2 písm. f) o. s. ř., neboť jde o spor mezi stávajícím akcionářem obchodní korporace a bývalou členkou dozorčí rady, který se týká výkonu její funkce.
[8] Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 o. s. ř., majíc za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky věcné příslušnosti soudů, kterou odvolací soud posoudil v rozporu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.
[9] Dovolatelka, odkazujíc na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2020, sp. zn. 29 Cdo 3167/2018, uvádí, že dovolání je přípustné, neboť napadené usnesení nepatří mezi rozhodnutí uvedená v §238 odst. 1 písm. k) o. s. ř.
[10] Dále namítá, že odvolací soud nebyl oprávněn věcnou příslušnost zkoumat, neboť „přímo v rámci řízení o nahrazení projevu vůle Vrchní soud v Praze usnesením o věcné příslušnosti závazně shledal příslušnost okresních soudů“. Odvolací soud tak neměl „vůbec žádný prostor … pro nové posuzování otázky věcné příslušnosti“.
[11] Dovolatelka má za to, že odvolací soud postupoval v rozporu s usneseními Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3167/2018 a ze dne 30. 6. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2551/2014. Jakmile je postupem podle §104a o. s. ř. vyřešena otázka věcné příslušnosti, nelze se otázkou věcné příslušnosti zabývat, natož ji posoudit odlišně. Uvedené platí pro všechny případy bez jakýchkoli výjimek, a to i kdyby postupem podle §104a o. s. ř. byla věcná příslušnost posouzena nesprávně.
[12] Odvolací soud nejen zcela pominul usnesení o věcné příslušnosti, ale v projednávané věci rozhodoval již podruhé, „aniž by tehdy měl jakýkoli ‚problém‘ s věcnou příslušností“ soudu prvního stupně. Nadto v napadeném usnesení nevysvětlil, proč už v rozhodnutí na č. l. 96 nerozhodl o věcné příslušnosti.
[13] Dovolatelka namítá, že napadené usnesení je nejen nesprávné, ale svým obsahem zakládá i nepřípustný zásah do práva účastníků řízení na zákonného soudce.
[14] Jako druhý dovolací důvod uvádí dovolatelka, že došlo k zásahu do jejího práva na spravedlivý proces. Napadené rozhodnutí „obsahovalo překvapivý právní názor ohledně absence věcné příslušnosti okresních soudů, aniž by odvolací soud předtím účastníky s takovým právním názorem seznámil“ a dal jim možnost na takový právní názor reagovat.
[15] Jako třetí dovolací důvod uvádí dovolatelka, že pokud by odvolací soud „přece jen směl“ přistoupit k posouzení věcné příslušnosti, je i tak jeho posouzení nesprávné, neboť v projednávané věci jde o řízení o nahrazení projevu vůle, netýká se výkonu funkce žalobkyně v orgánu v obchodní korporace a nejde ani o jiný spor podřaditelný pod §9 odst. 2 o. s. ř. Jedná se spor ze smlouvy uzavřené mezi osobami odlišnými od žalobkyně, navíc uzavřené až v době po ukončení funkce žalobkyně a domnělý nárok ze smlouvy měl vzniknout až po zániku funkce žalobkyně. Není tedy dána nejen věcná souvislost domnělého žalobního nároku na nahrazení projevu vůle s výkonem funkce žalobkyně, ale zcela zjevně není dána ani souvislost časová, což samo o sobě vede k jednoznačnému závěru o věcné příslušnosti okresních soudů.
[16] Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[17] Žalobkyně se k dovolání žalované nevyjádřila.
[18] Nejvyšší soud předesílá, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým odvolací soud podle §219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a věc podle §221 odst. 1 písm. b) o. s. ř. postoupil věcně příslušnému okresnímu nebo krajskému soudu, popřípadě soudu zřízenému k projednávání a rozhodování věcí určitého druhu, je (objektivně) přípustné i v režimu úpravy dovolacího řízení účinné od 30. 9. 2017 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2020, sp. zn. 27 Cdo 291/2020).
[19] Dovolání v projednávané věci je přípustné podle §237 o. s. ř. pro řešení dovolatelkou otevřené otázky věcné příslušnosti, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.
[20] Podle §11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Věcně a místně příslušným je vždy také soud, jehož příslušnost již není možné podle zákona zkoumat nebo jehož příslušnost byla určena pravomocným rozhodnutím příslušného soudu.
[21] Podle §104a o. s. ř. věcnou příslušnost zkoumá soud kdykoli za řízení (odstavec 1). Má-li okresní nebo krajský soud za to, že není věcně příslušný, předloží věc se zprávou o tom svému nadřízenému vrchnímu soudu, jestliže věc podle jeho názoru náleží do věcné příslušnosti okresních, krajských nebo vrchních soudů, popřípadě soudů zřízených k projednávání a rozhodování věcí určitého druhu, nebo Nejvyššímu soudu, jestliže věc podle jeho názoru náleží do věcné příslušnosti Nejvyššího soudu. Účastníci řízení mají právo se k tomuto postupu a k soudem uváděným důvodům vyjádřit. Vrchní soud (Nejvyšší soud) pak rozhodne, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, není-li sám věcně příslušný (odstavec 2). Usnesením vrchního nebo Nejvyššího soudu o věcné příslušnosti jsou účastníci řízení a soudy vázáni (odstavec 7).
[22] K otázce vázanosti usnesením vrchního soudu nebo Nejvyššího soudu o věcné příslušnosti ve smyslu §104a o. s. ř. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích formuloval a odůvodnil závěry, podle nichž:
1) Občanský soudní řád vychází při stanovení (věcné i místní) příslušnosti soudu ze zásady perpetuatio fori , podle které se místní i věcná příslušnost posuzují podle okolností, které tu jsou v den zahájení řízení (§82 odst. 1 o. s. ř.), a takto určená příslušnost trvá až do skončení řízení; změny skutečností rozhodných pro posouzení věcné či místní příslušnosti, jež nastanou až v průběhu řízení, jsou (nestanoví-li zákon jinak) nerozhodné. Touto zásadou se pak řídí i vrchní soudy, rozhodují-li o věcné příslušnosti postupem podle §104a o. s. ř.
2) Pravomocným usnesením, jímž bylo rozhodnuto o věcné příslušnosti, jsou soudy v dalším řízení vázány.
3) Poté, kdy vrchní soud rozhodne postupem podle §104a o. s. ř., nemůže být v dané věci otázka věcné příslušnosti znovu úspěšně nastolena; to platí nejen pro řízení u soudu prvního stupně, ale také pro odvolací nebo dovolací řízení.
4) Usnesení o věcné příslušnosti vydané postupem podle §104a o. s. ř. je závazné i tehdy, je-li věcně nesprávné; rozhodnutím vrchního soudu o věcné příslušnosti je otázka věcné příslušnosti v projednávané věci „jednou pro vždy“ vyřešena.
5) Soud, jehož věcná a místní příslušnost byla určena podle §11 odst. 1 věty třetí o. s. ř. nebo některým jiným způsobem, uvedeným nebo předvídaným v §11 o. s. ř., je v projednávané věci zákonným soudem ve smyslu čl. 38 odst. 1 věty druhé Listiny základních práv a svobod.
6) Právní kvalifikací nároku pro účely určení věcně příslušného soudu soud rozhodující o věci samé není vázán.
Srovnej za všechna rozhodnutí např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2000, sp. zn. 33 Cdo 2657/99, uveřejněný pod číslem 22/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2579/2011, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2010, sp. zn. 29 Cdo 1934/2009, ze dne 27. 2. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2296/2013, uveřejněné pod číslem 69/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1088/2012, ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. 32 Cdo 3330/2014, ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 21 Cdo 1357/2014, uveřejněné pod číslem 17/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 7. 11. 2018, sp. zn. 21 Cdo 3644/2017, ze dne 30. 7. 2020, sp. zn. 29 Cdo 3167/2018, či ze dne 14. 12. 2022, sp. zn. 27 Cdo 1673/2022.
[23] Z §104a odst. 7 o. s. ř. a z citovaných judikatorních závěrů zcela nepochybně vyplývá, že usnesení vrchního soudu o věcné příslušnosti je závazné jak pro účastníky řízení, tak pro soudy. Podává-li se v poměrech projednávané věci z obsahu spisu, že o věcné příslušnosti (pravomocně) rozhodl Vrchní soud v Praze (tak, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy), nelze se věcnou příslušností v odvolacím (ani dovolacím) řízení znovu zabývat; usnesení o věcné příslušnosti vydané postupem podle §104a o. s. ř. je závazné i tehdy, je-li věcně nesprávné.
[24] Jestliže odvolací soud pravomocné rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o věcné příslušnosti ignoroval a tuto otázku posuzoval znovu, je jeho právní posouzení věci z tohoto důvodu nesprávné.
[25] Jelikož řešení dovoláním otevřené otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, není správné a dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a aniž se pro nadbytečnost zabýval dalšími námitkami uvedenými v dovolání, usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 1, odst. 2 věta první o. s. ř.).
[26] Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem, §226 odst. 1 o. s. ř.).
[27] V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 4. 2024
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu