ECLI:CZ:NS:2024:27.CDO.2786.2023.1
sp. zn. 27 Cdo 2786/2023-150
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka, soudkyně JUDr. Lenky Broučkové a soudce JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatele R. B. , zastoupeného Mgr. Ing. Pavlem Němcem, advokátem, se sídlem v Mohelnici, Okružní 271/13, PSČ 789 85, za účasti Sociální demokracie , se sídlem v Praze 1, Hybernská 1033/7, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 00409171, zastoupené JUDr. Ing. Petrem Petržílkem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Úvalech, Dvořákova 1624, PSČ 250 82, o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu politické strany, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 75 Cm 32/2020, o dovolání Sociální demokracie proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 2. 2022, č. j. 6 Cmo 91/2021-81, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 19. 4. 2022, č. j. 6 Cmo 91/2021-91, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Sociální demokracie je povinna zaplatit navrhovateli na náhradu nákladů dovolacího řízení 3.400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
1. Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 12. 2020, č. j. 75 Cm 32/2020-53, vyslovil neplatnost rozhodnutí členské schůze místní organizace Sociální demokracie Hrabůvka ze dne 4. 11. 2019, kterým nebyl navrhovatel zaregistrován jako člen Sociální demokracie (dříve „Česká strana sociálně demokratická“) [výrok I.], zamítl návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí předsednictva Sociální demokracie ze dne 20. 9. 2019, kterým předsednictvo zrušilo licenci místní organizace Sociální demokracie Vítkovice a určilo, že členové (zrušené) místní organizace mohou žádat o registraci v místní organizaci Sociální demokracie Hrabůvka (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
2. K odvolání Sociální demokracie Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně v napadených výrocích I. a III. (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
3. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními, hodnocením důkazů i právním posouzením věci soudem prvního stupně. Uvedl, že navrhovatel po zrušení místní organizace Sociální demokracie Vítkovice postupoval v souladu se stanovami, včas požádal o přeregistraci do určené místní organizace a očekával, že jeho žádosti bude vyhověno a bude nadále členem Sociální demokracie. Postup Sociální demokracie odvolací soud označil za „závadový“, neboť navrhovateli bylo svévolně ukončeno členství „fakticky s důsledkem, jako by byl navrhovatel ze strany vyloučen, aniž by však regulérně proběhl vylučovací proces a byly pro to splněny materiální i formální důvody dle stanov, resp. zákona“. Schválení takového jednání by mohlo vést k jeho zneužití a faktickému vylučování nepohodlných členů v rozporu se zákonem či stanovami.
4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala Sociální demokracie dovolání, jež Nejvyšší soud usnesením ze dne 5. 4. 2023, č. j. 27 Cdo 2177/2022-137, odmítl podle §243c odst. 1 věty první a §243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), pro vady spočívající v nevymezení předpokladů přípustnosti dovolání.
5. Nálezem ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. I. ÚS 1564/23, Ústavní soud rozhodnutí Nejvyššího soudu podle §82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, zrušil pro porušení základního práva stěžovatelky (Sociální demokracie) na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud Nejvyššímu soudu vytkl, že přísně hodnotil obsah dovolání, ze kterého je zřejmé, že dovolatelka spatřuje rozpor s ustálenou judikaturou ve dvou otázkách – nedostatečné odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu a nepřípustný zásah soudu (státu) do vnitřních záležitostí politické strany, přičemž přinejmenším otázka ingerence státu do vnitrostranických otázek představuje právní otázku, na níž rozhodnutí odvolacího soudu závisí.
6. Nejvyšší soud podle Ústavního soudu svým rozhodnutím porušil zásadu, že obsah dovolání je třeba v případě pochybností interpretovat ve prospěch splnění náležitostí dle §241a odst. 2 o. s. ř. a odepřel tím dovolatelce právo na přístup k soudu.
7. Nejvyšší soud proto – s respektem k závěrům Ústavního soudu – dovolání znovu posoudil, přípustným je však neshledal, a proto dovolání odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
8. Otázka ingerence státu do vnitrostranických otázek přípustnost dovolání nezakládá.
9. Judikatura Ústavního a Nejvyššího soudu je ustálena v následujících závěrech:
1/ Ústavně konformní výklad §16a zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích (dále jen „zákon”), je pouze takový, který poskytne ochranu dotčeným osobám proti porušení jejich základního práva sdružovat se v politických stranách (článek 20 odst. 2 Listiny), a to bez ohledu na to, zda se konkrétní rozhodnutí orgánu politické strany týká skutečností vyznačovaných v rejstříku stran a hnutí (§16a odst. 1, §9 zákona).
2/ Rozhodnutím orgánu politické strany, které představuje enormní zásah do základního práva občanů svobodně se sdružovat v politických stranách, je beze sporu i rozhodnutí o vyloučení člena ze strany (o zrušení jeho členství). Proti takovému rozhodnutí se tudíž může dotčený člen domáhat soudní ochrany postupem podle §16a zákona, přestože se nedotýká skutečností vyznačovaných v rejstříku stran a hnutí.
3/ Má-li být poskytnuta efektivní ochrana základnímu právu člena politické strany svobodně se sdružovat v politických stranách v případě rozhodnutí o jeho vyloučení (o zrušení jeho členství), je třeba, aby soudním rozhodnutím byl nastolen stav, jako by k rozhodnutí o vyloučení člena (o zrušení jeho členství) nedošlo.
K tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 27. 12. 2011, sp. zn. II. ÚS 1969/10, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1495/2017, uveřejněné pod číslem 123/2019 Sb. rozh. obč., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2228/2017, uveřejněný pod číslem 16/2020 Sb. rozh. obč., nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1159/2018.
10. Shrnuto, z výkladu §16a zákona se podává, že soudy jsou povinny poskytnout ochranu členovi politické strany proti svévolnému a neodůvodněnému rozhodnutí orgánu politické strany, v jehož důsledku by mělo dojít k zániku členství člena v politické straně, neboť takové rozhodnutí představuje enormní zásah do základního práva člena svobodně se sdružovat v politické straně.
11. Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že závěr soudů nižších stupňů, podle něhož je rozhodnutí místní organizace Sociální demokracie o nezaregistrování navrhovatele jako člena Sociální demokracie neplatné, neboť v jeho důsledku došlo fakticky k vyloučení navrhovatele ze Sociální demokracie, aniž by pro to byly splněny procedurální i hmotněprávní podmínky vyžadované stanovami a zákonem, je plně v souladu se (shora citovanou) ustálenou judikaturou Ústavního i Nejvyššího soudu a nepředstavuje nepřípustný zásah soudu do vnitřních záležitostí politické strany.
12. K tomu Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že – oproti mínění dovolatelky – není v poměrech projednávané věci významné, zda stanovy dovolatelky užívají pojmy „zánik“ členství či jeho „zrušení“. Stěžejní je, že napadeným rozhodnutím orgánu dovolatelky došlo k jednostrannému svévolnému a neodůvodněnému ukončení členství navrhovatele, jemuž jsou soudy povinny poskytnout ochranu.
13. Dovolatelka odvolacímu soudu dále vytýká, že v rozporu s (v dovolání označenou) judikaturou Nejvyššího a Ústavního soudu řízení „zatížil vadou, když zcela v odůvodnění svého rozhodnutí rezignoval na zprostředkování své právně kvalifikační úvahy jím zjištěného skutkového stavu věci a nedostál tak elementární zákonné povinnosti řádně odůvodnit jím vydané usnesení i v části právního posouzení“. Dovoláním napadené rozhodnutí podle dovolatelky nesplňuje náležitosti stanovené §157 odst. 2 o. s. ř. a je nepřezkoumatelné.
14. Nejvyšší soud na tomto místě předesílá, že výhrady vůči odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu přípustnost dovolání (samy o sobě) založit nemohou. Je tomu tak proto, že Nejvyšší soud k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přihlíží jen, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.), samostatným dovolacím důvodem však nejsou.
15. S ohledem na názor Ústavního soudu se však sluší dodat následující:
16. Nejvyšší soud se k vadě spočívající v nepřezkoumatelnosti soudního rozhodnutí zevrubně vyjádřil již v rozsudku ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněném pod číslem 100/2013 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 100/2013“), v němž odůvodnil a formuloval závěr, podle něhož měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele. Obdobně platí, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele.
17. Tak tomu bylo právě v projednávané věci. Případné nedostatky odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu nebyly na újmu uplatnění práv dovolatelky, která podala dovolání, v němž byla schopna vymezit jeho přípustnost a formulovat dovolací důvody.
18. Nejvyšší soud odůvodnění napadeného rozhodnutí rozporným s požadavky vymezenými v ustanovení §157 odst. 2 o. s. ř . neshledává. Jakkoli je rozhodnutí odvolacího soudu stručné, odkazuje na skutková zjištění, hodnocení důkazů i právní posouzení obsažené v rozhodnutí soudu prvního stupně, s jehož závěry se odvolací soud plně ztotožnil. Z ustálené judikatury Ústavního soudu se přitom podává, že není porušením práva na spravedlivý proces, pokud odvolací soud odkázal na odůvodnění usnesení soudu prvního stupně, v němž se soud argumenty dovolatele zabýval a neshledal je důvodnými, a s nímž se odvolací soud ztotožnil (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. II. ÚS 1544/14 a tam citovaná rozhodnutí).
19. Vytýká-li dovolatelka soudům nižších stupňů, že nepřihlédly k dovolatelkou tvrzené skutečnosti, přehlíží, že z výše označeného ustanovení ani z práva na spravedlivý proces nelze dovozovat povinnost soudů vypořádat se s každou jednotlivou námitkou účastníka řízení. Jak opakovaně vysvětlil Ústavní soud, není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, či usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. III. ÚS 3122/09). Rozhodnutí odvolacího soudu, ve spojení s rozhodnutím soudu prvního stupně, těmto požadavkům zcela vyhovuje.
20. Ze shora uvedeného je zjevné, že dovoláním napadené rozhodnutí splňuje zákonné požadavky §157 o. s. ř. a nepřezkoumatelností netrpí (k nepřezkoumatelnosti rozhodnutí pak srov. např. důvody R 100/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 29 ICdo 40/2016).
21. O návrhu dovolatelky na odklad vykonatelnosti a právní moci napadeného rozhodnutí Nejvyšší soud nerozhodoval. Vzhledem k tomu, že návrh na odklad
dle §243 o. s. ř. je závislé povahy, a dovolání bylo odmítnuto, stal se návrh bezpředmětným (k tomu srov. odst. 34 nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
22. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o §243c odst. 3 větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání Sociální demokracie bylo odmítnuto, a navrhovateli vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.
23. Náklady řízení navrhovatele sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby [vyjádření k dovolání ze dne 28. 6. 2022 (za jehož součást Nejvyšší soud považuje i vyjádření k odkladu vykonatelnosti a právní moci z téhož dne, podané na samostatné listině)] podle §6 odst. 1, §7 bodu 5, §9 odst. 4 písm. c) a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve výši 3.100 Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů podle §13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč tak dovolací soud přiznal navrhovateli k tíži dovolatelky celkem 3.400 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 18. 4. 2024
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu