ECLI:CZ:NS:2024:33.CDO.2079.2023.1
sp. zn. 33 Cdo 2079/2023-78
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobce R. S. , zastoupeného Mgr. Pavlem Grošpicem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 85/6, proti žalované Generali Česká pojišťovna a.s. , se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16 (identifikační číslo osoby 452 72 956), o zaplacení 1 350 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 7/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2023, č. j. 19 Co 13/2023-61, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci usnesení.
Odůvodnění:
Žalobce po žalované požadoval zaplacení 1 350 000 Kč s tím, že tato částka představuje rozdíl mezi tím, co mu žalovaná zaplatila na trvalých následcích úrazu v důsledku jeho havárie na motocyklu, k níž došlo 14. 8. 2016 (2 250 000 Kč), a tím, co mu měla podle povahy úrazu dovozené znalci za trvalé následky zaplatit (3 600 000 Kč).
Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. 11. 2022, č. j. 25 C 7/2021-46, žalobu o zaplacení 1 350 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 440 560 Kč ve výši 8,25 % ročně od 22. 3. 2021 do zaplacení zamítl a rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 15. 2. 2023, č. j. 19 Co 13/2023-61, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že účastníci řízení uzavřeli dne 8. 12. 2014 pojistnou smlouvu č. 7039150013 s názvem „Životní pojištění Můj život“ s počátkem pojištění od 10. 12. 2014. Ve smlouvě bylo pro pojištěného (žalobce) sjednáno pojištění trvalých následků a pojištění pro případ smrti následkem úrazu či úrazu v motorovém vozidle. Součástí smlouvy byly mimo jiné Pojistné podmínky verze ŽP-VOO-ML-0001 (které zahrnují kromě dalšího i Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění osob 02/2014) a Doplňkové pojistné podmínky verze ŽP-DPP-ML-0001. Žalobce dne 14. 8. 2016 havaroval na motocyklu a utrpěl mnohočetná těžká zranění. Žalovaná jakožto pojistitelka vyplatila žalobci jakožto pojištěnému na trvalých následcích po úrazu částku 2 250 000 Kč, jež odpovídala 70 % poškození podle tzv. oceňovacích tabulek, které byly součástí pojistných podmínek. Žalobce však požadoval částku odpovídající 100 % poškození a po žalované se domáhal doplacení pojistného plnění do celkové výše 3 600 000 Kč; svůj nárok podpořil dvěma znaleckými posudky, v nichž znalci přezkoumali povahu jeho úrazu. Žalovaná nárok žalobce neuznala a současně vznesla námitku promlčení žalobou uplatněného nároku.
Na podkladě těchto zjištění odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že nárok žalobce je promlčen, neboť trvalé následky úrazu představují změnu zdravotního stavu pojištěného vyvolanou úrazem; pojištění trvalých následků úrazu bylo hrazeno z pojištění úrazového a nelze ho podřadit pod pojištění životní ve smyslu soukromoprávní definice životního pojištění. Odvolací soud akcentoval, že pojistnou smlouvou bylo sjednáno pojištění životní i úrazové. Tato dvě pojištění existovala samostatně vedle sebe a pojistně plnit ze stejného důvodu bylo vždy možné pouze z jednoho z těchto titulů, tedy vždy buď pouze z pojištění životního, nebo pouze z pojištění úrazového. Žalobní požadavek byl opřen a vychází výlučně z pojištění úrazového (žalobce utrpěl úraz při havárii s motorovým vozidlem), nikoli pojištění životního, zejména proto, že pojistnou událostí byly pouze a jen trvalé následky úrazu žalobce, nikoli změna jeho osobního stavu či jakákoli jiná podmínka předvídaná článkem III., písm. A., bod A.1. VPP či případně §2833 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Uzavřel tedy, že pokud nebylo z titulu vzniku invalidity žalobce ani částečně plněno a ani následně žalováno, nemůže se promlčecí lhůta pojit k pojištění životnímu a délka promlčení práva se touto okolností nemůže řídit. K argumentaci žalobce ohledně ustálení jeho zdravotního stavu a následků úrazu, které se projevily ztuhnutím hlezenního kloubu levé dolní končetiny, odvolací soud připomněl, že předmětem řízení nebyl nárok na náhradu škody na zdraví, ale uplatněno bylo právo na pojistné plnění, které nemá povahu práva na náhradu škody. V souzené věci je pojistnou událostí ustálení trvalých následků úrazu, přičemž k jejich ustálení (po úrazu žalobce) došlo 24. 8. 2016. Právo na doplatek pojistného plnění se tak promlčelo dne 24. 8. 2020, přičemž žaloba byla podána až 6. 1. 2021. Odvolací soud neshledal důvodnou ani námitku žalobce o rozporu uplatněné námitky promlčení s dobrými mravy, neboť žalovaná svým jednáním zmeškání lhůty žalobcem nezavinila, ani k tomu nijak nepřispěla.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, na jehož přípustnost usuzuje z toho, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které doposud nebyly v rozhodování dovolacího soudu řešeny“. V dovolání formuluje a k dovolacímu přezkumu předkládá následující dvě otázky: 1) „ zda obnosové pojištění trvalých následků úrazu naplňuje definiční znaky životního pojištění, a tudíž pro ně platí ve smyslu §635 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta deseti let a ne tří let, jaké druhy pojištění spadají do definičního okruhu životního pojištění, jaký je vztah z hlediska hierarchie právních norem mezi ustanoveními pododdílu 5 a pododdílu 6 v rámci zákonné úpravy pojištění v občanském zákoníku, především tedy obecně s ohledem na rozdíl v délce promlčecí lhůty, zda definice životního pojištění podle §2833 o. z. je kogentní v tom smyslu, že o životní pojištění (s desetiletou a ne tříletou promlčecí lhůtou) jde vždy v případě naplnění (jakkoli abstraktních) zákonných definičních znaků, nebo zda pojišťovna si může pojištění pojmenovat tak nebo onak ve svých pojistných podmínkách a vnutit ho v té podobě adhezní smlouvou spotřebiteli (zejména v rámci produktu životního pojištění), do jaké míry tedy může pojistitel sám vůči spotřebiteli určovat, které dílčí pojištění do životního pojištění spadá a které nikoli “, a 2) „ zda se vztahuje pojištění trvalých následků úrazu (při nedostatku výslovného ujednání v pojistné smlouvě resp. v pojistných podmínkách, které spoluutvářejí obsah pojistné smlouvy) také na druhotné následky úrazu, vzniklé např. v důsledku imobility jako primárního následku úrazu, a pokud ano, zda promlčecí lhůta ve vztahu k takovému právu na pojistné plnění z druhotného následků běží už od vzniku primárního následku nebo samostatně až od vzniku druhotného následku .“ Dovolatel prosazuje, že pojištění trvalých následků úrazu, které sjednal v rámci „Životního pojištění Můj život č. 7039150013“, netřeba hodnotit jako úrazové, nýbrž jako životní pojištění. Současně namítá, že žalovanou upřená část pojistného plnění vztahující se k úplné ztuhlosti levého hlezenního kloubu je pozdějším následkem imobility, nikoli prvotním trvalým následkem úrazu; u později vzniklého poškození běží promlčecí lhůta samostatně až od vzniku tohoto druhotného následku. Nerozhoduje, že žalovaná jako pojišťovna rozdělila své doplňkové pojistné podmínky na životní a úrazové pojištění, neboť pojistná smlouva je sjednána ve svém celku jako životní pojištění.
Žalovaná se vyjádřila k dovolacím námitkám a navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Jak správně uzavřel odvolací soud, žalobce nemůže čerpat plnění, a tedy ani žalovat ze stejného důvodu z obou typů pojištění, která si s pojistitelkou sjednal, tedy jak z pojištění úrazového, tak pojištění životního. Žalobce žaloval na plnění (výlučně) z pojištění úrazového ve smyslu definice čl. III., písm. B, bod B.1. VPP, nikoli pojištění životního. Z titulu vzniku invalidity žalobce (pojištěného) tedy nebylo žalovanou (pojistitelkou) ani částečně plněno (plnila z pojištění úrazového) a ani žalobcem následně žalováno (žalobce požadoval doplacení pojistného plnění z pojištění úrazového); již proto počítání, vznik a délka promlčecí lhůty se takovou pojistnou událostí nemohou řídit. Nadto je třeba připomenout, že pojištění životní a úrazové existují (a z podstaty věci také musí existovat) samostatně vedle sebe a pojistně plnit je tak vždy možné pouze z jednoho z těchto titulů, tedy vždy buďto pouze z pojištění životního, nebo z pojištění úrazového. Je zcela v pořádku, že v pojistné smlouvě a v navazujících pojistných podmínkách je vydefinováno, co se považuje za úrazové a co se míní životním pojištěním, právě tato definice dává smluvním stranám jistotu právního vztahu, kdy jedna i druhá smluvní strana ví, co může očekávat, co nikoli a jak k jednotlivým situacím přistupovat. Jak je uvedeno výše, definice pojmů ve smlouvě je pro spotřebitele důležitá a není tedy pravdou, že by vymezení pojmů ve smlouvě byl institut pro spotřebitele nepříznivý, právě naopak. Lze uzavřít, že na definici „životního pojištění“ rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá, neboť uplatnil-li žalobce nárok z pojištění úrazového a předmětem žalobního přezkumu neučinil pojistné plnění z pojištění životního, je nadbytečné se definicí životního pojištění zabývat. Současně je vhodné připomenout, že žalobce se stal invalidním na základě úrazu při havárii na motocyklu a nikoli z důvodu jiné skutečnosti (např. nemoci); proto také svůj nárok opíral o pojištění úrazové a odvolací soud to tak i správně posoudil.
Ani druhá žalobcem formulovaná otázka není způsobilá založit přípustnost dovolání. Nelze přisvědčit dovolateli, že ztuhnutí hlezna je rozhodným okamžikem pro stanovení počátku běhu promlčecí lhůty k uplatnění práva na pojistné plnění z úrazového pojištění. Počátek běhu lhůty je vázán na pojistnou událost, kterou je v souzené věci ustálení trvalých následků po úrazu (čl. 6 bod 4, odst. 4.2. DPP); z provedeného dokazování (jehož výsledky nelze v dovolacím řízení úspěšně zpochybnit prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 1 o. s. ř.) vyplynulo, že k ustálení trvalých následků po úrazu došlo 24. 8. 2016. Došlo-li u žalobce následkem úrazu od počátku k úplné ztrátě hybnosti dolních končetin, pak následné ztuhnutí hlezenního kloubu levé dolní končetiny nepředstavuje změnu jeho zdravotního stavu. Jak akcentoval již odvolací soud, předmětem řízení nebyl nárok na náhradu škody na zdraví, uplatněno bylo právo na pojistné plnění, které nemá povahu práva na náhradu škody. Dovolatel pomíjí, že jde o dva rozdílné nároky s různými předpoklady jejich vzniku, které vyplývají z odlišných právních vztahů a pro každý z nich platí také zvláštní úprava promlčení.
Žalobce v dovolání výslovně uvedl, že jím brojí proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu, tedy také proti jeho nákladovým výrokům. Ve vztahu k nim však není dovolání podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné.
Protože dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal dovolatele, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých procesně úspěšné žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání. Protože žalovaná nedoložila výši svých hotových výdajů, byla jí přiznána paušální náhrada hotových výdajů podle §151 odst. 3 o. s. ř. (viz čl. II bod 1. ve spojení s čl. VI. zákona č. 139/2015 Sb.), ve výši 300,- Kč [§1 odst. 1, 2 a §1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle §151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle §89a exekučního řádu].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 24. 4. 2024
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu