ECLI:CZ:NS:2024:33.CDO.612.2024.1
sp. zn. 33 Cdo 612/2024-264
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce L. V. , zastoupeného Mgr. Alešem Vejrem, advokátem se sídlem v Ostravě, Umělecká 305/1, proti žalovanému G. F. , o zaplacení 900 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. 9 C 338/2020, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2023, č. j. 57 Co 127/2023-232, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení 900 000 Kč s příslušenstvím z titulu pohledávky ze smlouvy o úvěru č. 27/3/2014, kterou dne 27. 3. 2014 uzavřeli žalovaný a právní předchůdce žalobce D. L. Žalobce tuto pohledávku nabyl jako postupník na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 23. 11. 2016.
Okresní soud ve Frýdku-Místku (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 23. 2. 2023, č. j. 9 C 338/2020-193, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání a v průběhu odvolacího řízení navrhl, aby do řízení na jeho místo vstoupila společnost Balanga Invest s. r. o., se sídlem v Ostravě, Čelakovského 2055/4, identifikační číslo osoby 144 45 972. Návrh odůvodnil tím, že označené obchodní korporaci svou pohledávku za žalovaným postoupil a ta se vstupem do řízení souhlasí.
Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) usnesením ze dne 31. 10. 2023, č. j. 57 Co 127/2023-232, návrh žalobce na záměnu účastníků zamítl. Dovodil, že jde o výjimečný případ, kdy soud může za použití §2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zamítnout návrh žalobce, přestože došlo k singulární sukcesi, neboť konkrétní okolnosti projednávané věci vyvolávají obavu, že případná pohledávka na náhradu nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou. Náhrada prvostupňových nákladů dosahuje téměř 200 000 Kč, důvod postoupení pohledávky je nezřetelný, a naopak je patrný nedostatek typického „komerčního“ motivu postoupení. Postupník je (jediným) společníkem a jednatelem postupitelky, u níž není jasný její majetkový a obchodní substrát, byla založena v průběhu řízení (po částečném shromáždění důkazů) a fakticky nevyvíjí žádnou podnikatelskou činnost, ani nevlastní nemovitý majetek. Odvolací soud tak s podporou závěrů dovozených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.10.2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 25 Cdo 2308/2013, ze dne 25. 4. 2012, sp.z n. 32 Cdo 981/2012, ze dne 3. 10. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1041/2016, ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 2668/2017, ze dne 29.1.2019, sp. zn. 32 Cdo 3064/2018, ze dne 29. 10. 2019, sp. zn. 32 Cdo 2851/2019, a za použití závěrů dovozených v nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11, shledal důvody pro mimořádný postup podle §2 o. s. ř. a návrh žalobce na záměnu účastníků řízení zamítl.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, v němž namítl, že je založeno na neúplném zjištění všech okolností, které byly významné pro rozhodnutí o procesním nástupnictví. Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že se náležitě nevypořádal se dvěma předpoklady pro zamítavé rozhodnutí o procesním nástupnictví, a to že 1) musí být zjevné, že žalující bude v řízení neúspěšný a lze proto očekávat, že mu bude uložena povinnost k náhradě nákladů řízení, a že 2) musí být patrné, že nový žalobce nebude schopen splnit svoji případnou povinnost k náhradě nákladů řízení. Napadené rozhodnutí je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu reprezentovanou např. rozhodnutími sp. zn. 21 Cdo 1041/2016, sp. zn. 32 Cdo 2851/2019 či R 46/2012, neboť vychází pouze z neaktuálních veřejně dostupných informací (konkrétně z účetní závěrky za rok 2022). Okolnosti, které soud mohl a měl zjistit „pro ucelení obrazu a pevnosti základu pro jeho rozhodnutí“, podle dovolatele ukazují, že předmětná pohledávka byla postoupena za úplatu, kterou postupník postupiteli uhradil, a že postupník disponuje dostatečnou částkou, aby případně nahradil protistraně náklady řízení. Žalobce prosazuje, že výjimečné rozhodnutí o zamítnutí procesního nástupnictví by nemělo být založeno na prosté obavě, že případná pohledávka na náhradu nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou. Tím, že mu odvolací soud nedal prostor k doplnění návrhu na procesní nástupnictví, porušil jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces (právo vyjádřit se) vyplývající z článku 38 odst. 2 Listiny základních lidských práv a svobod. Navrhl zrušit napadené rozhodnutí a věc vrátit odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou (žalobcem) při splnění podmínek uvedených v §241 odst. 1, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a je přípustné podle §238a o. s. ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a o. s. ř.).
Podle §242 odst. 3 o. s. ř., je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Podle §107a o. s. ř., má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 (odst. 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odst. 2). Ustanovení §107 odst. 4 platí obdobně (odst. 3).
Podle §2 o. s. ř., v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodující spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněným zájmům a aby práv nebylo zneužíváno.
Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu platí, že předmětem řízení o návrhu podle §107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), jež mělo být převedeno nebo mělo přejít na jiného, svědčí dosavadnímu účastníku (srov. usnesení ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Cdo 708/2002, uveřejněné pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 306/2003, uveřejněné pod číslem 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. 29 Cdo 988/2007, usnesení soudu ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1382/2010). Formální soudní přezkum je omezen na to, zda nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují přechod nebo převod práv a povinností, zda označená právní skutečnost je v konkrétním případě způsobilá mít za následek přechod nebo převod práv a povinností, o které v řízení jde, a že nastala (došlo k ní) po zahájení řízení. Soud naopak neřeší otázky, zda existuje právo, jež mělo být převedeno, respektive zda náleží původnímu věřiteli (žalobci) a skutečně podle platné postupní smlouvy přešlo na nového věřitele; tyto otázky řeší až při meritorním rozhodnutí, neboť v opačném případě, tedy při zkoumání těchto otázek ve fázi rozhodování podle §107a o. s. ř. by došlo k předjímání výsledku ve věci samé. Platností smlouvy o postoupení pohledávky při zkoumání procesního nástupnictví se soud nezabývá, neboť se jedná o posouzení věci samé, k němuž se soud může vyslovit jen v rozhodnutí o věci samé (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 306/2003, publikované pod č. 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Návrh na vstup účastníka musí být podán za řízení, tedy dříve, než soud o věci samé rozhodl, přičemž musí být doložen souhlas nabyvatele práva se vstupem do řízení, má-li nabyvatel práva nastoupit na místo dosavadního žalobce (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2006, sp. zn. 32 Odo 1242/2004; srov. shodně DRÁPAL, L. In: DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol. Občanský soudní řád I. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 736.).
Ve výjimečných případech může soud založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu podle §107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení §2 o. s. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2019, sp. zn. 32 Cdo 2851/2019). Před rozhodnutím o návrhu podaném podle §107a o. s. ř. je totiž třeba zkoumat, zda nedošlo k postoupení, které lze považovat za zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. Prostá obava, že případná pohledávka z titulu náhrady nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, k takovému kroku nepostačuje (srov. např. rozsudek ze dne 12. 5. 2014, sp. zn. 32 Cdo 933/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod číslem 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - dále jen „R 46/2012“, ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 32 Cdo 981/2012, ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 2560/2012, a ze dne 4. 2. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3399/2015).
Rovněž Ústavní soud zdůraznil, že obecné soudy nemohou přistupovat k rozhodnutí o procesním nástupnictví podle §107a o. s. ř. formalisticky, ale musí posoudit, zda nejde pouze o účelové zneužití procesní úpravy zejména s ohledem na §2 o. s. ř. (zda pohledávka nebyla účelově postoupena s úmyslem zneužít procesní úpravu). Měly by proto zhodnotit možnost účelového postoupení pohledávky zejména vzhledem k nejasným a podivným okolnostem předcházejícím návrhu podle §107a o. s. ř. a měly by soustředit svou pozornost i na jiné ze spisu se podávající, resp. úředně dostupné okolnosti, například na nezřetelný důvod postoupení žalované pohledávky, patrný nedostatek typického "komerčního" motivu postoupení (jestliže postupník je současně ovládající společností postupitele, jeho nejasný majetkový a obchodní substrát atd.). Na případném podezřelém základě by se měly zabývat otázkou, jaké nepříznivé důsledky – procesním uznáním tvrzeného postoupení žalované pohledávky – mohou pro dané řízení nastat, jmenovitě pak pro procesní pozici protistrany. Výše popsaný postup soudu odchylující se od běžného postupu výslovně zakotveného v §107a odst. 2 o. s. ř. přichází v úvahu pouze v případech zjevného zneužití institutu procesního nástupnictví a jako výjimka z pravidla musí být uplatňován restriktivně. Aby mohl takto postupovat, musí soud, rozhodující o procesním nástupnictví, návrh na vydání rozhodnutí podle §107a o. s. ř. bez rozumných pochybností považovat za prostředek ke zneužití procesní úpravy (viz nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11). Kromě výše uvedených okolností může o zneužití úpravy procesního nástupnictví při singulární sukcesi podle §107a o. s. ř. nasvědčovat například předchozí postup dané strany v průběhu řízení (srov. např. již citované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 981/2012), délka a složitost soudního sporu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3607/2013) nebo postoupení pohledávky na uměle vytvořený subjekt (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 25 Cdo 993/2013, a ze dne 26. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 5112/2014). Dále není zcela standardní a vyžaduje si pozornost při rozhodování o návrhu podle §107a o. s. ř, dojde-li k postoupení pohledávky, která je předmětem dlouhotrvajícího a poměrně složitého soudního sporu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3607/2013). Přihlédnout lze též k časové souvislosti mezi datem uzavření smlouvy o postoupení pohledávky a podáním návrhu na procesní nástupnictví a termínem odročeného jednání či k obtížně zjistitelné bonitě postupníka (obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4180/2015).
Na výše uvedené právní závěry dovozené v R 46/2012 navázal Nejvyšší soud v usnesení ze dne 3. 10. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1041/2016, v němž přijal a odůvodnil závěr, že k možnosti soudu uzavřít, že návrh žalobce na singulární sukcesi podle §107a odst. 1 o. s. ř. je zneužitím práva, které má vést k tomu, aby pohledávka žalovaného na náhradu nákladů řízení se stala reálně nevymahatelnou, je třeba naplnění dvou předpokladů - jednak musí být zjevné, že strana žalující bude v řízení neúspěšná, a proto lze očekávat, že jí bude uložena povinnost k náhradě nákladů řízení, a dále musí být patrné, že nový žalobce (postupník) nebude schopen splnit svoji případnou povinnost k náhradě nákladů řízení ve prospěch žalovaného. Naplnění obou těchto předpokladů nemusí být postaveno zcela najisto; rozhodný je v tomto směru stav v době rozhodování soudu. Jinak řečeno, jistota o nich nemůže být naprostá, protože nelze zcela vyloučit, že během řízení vyjdou najevo skutkové okolnosti, pro které žalobce bude ve sporu úspěšný, případně že osoba, která má do řízení vstoupit na základě návrhu podle §107a odst. 1 o. s. ř., se v budoucnu stane schopnou nést případnou povinnost k náhradě nákladů řízení, bude-li jí uložena. Postačuje proto, je-li v době, kdy soud rozhoduje o návrhu podle §107a odst. 1 o. s. ř., důvodné podezření, že k postoupení (k jinému převodu) pohledávky nebo jiného práva došlo právě proto, aby případný procesní neúspěch strany žalující nevedl k úspěšnému vymožení přisouzené náhrady nákladů řízení. Míru pravděpodobnosti, že podání návrhu na postup podle §107a odst. 1 o. s. ř., případně postoupení pohledávky na jiný subjekt, který posléze podá žalobu o její splnění, je zneužitím práva výše popsaným způsobem, soud poměřuje s možnou újmou žalovaného na právu na náhradu nákladů řízení. Závěr Nejvyššího soudu dovozený v R 46/2012, podle kterého prostá obava, že případná pohledávka na náhradu nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, nepostačuje k zamítnutí návrhu podle §107a odst. 1 o. s. ř., je proto třeba pojímat tak, že závěr o možném neužití návrhu za účelem, aby se strana žalující vyhnula případně uložené povinnosti k náhradě nákladů řízení, nemůže být jen hypotetický, ale musí být odůvodněn konkrétními okolnostmi, jež vyplývají z obsahu spisu (srov. usnesení ze dne 29. 10. 2019, sp. zn. 32 Cdo 2851/2019).
S žalobcem lze souhlasit potud, že nestačí pouhá (objektivně nepodložená) obava, že náklady řízení nebudou vymahatelné, nýbrž v procesním postupu účastníka řízení musí být patrná jeho zřejmá účelovost. Nelze však pominout, že žalobce postoupil (dne 24. 8. 2023) své pohledávky za žalovaným poté, co soud prvního stupně rozhodl dne 23. 2. 2023 v jeho neprospěch, tj. poté co se jeho procesní úspěch stal minimálně nejistým, kdy náhrada prvostupňových nákladů dosahovala již 200 000 Kč. Postupnice byla založena v dubnu 2022, tedy v průběhu předmětného soudního řízení, a jde o subjekt, který fakticky nevyvíjí žádnou podnikatelskou činnost a podle veřejně přístupných informačních zdrojů (účetní závěrky za rok 2022 založené do Sbírky listin obchodního rejstříku) je její majetkový a obchodní substrát nejasný. „Komerční“ motiv postoupení pohledávky nebyl z předložených listin seznatelný (smlouva o postoupení pohledávky obsahuje pouze informaci, že cena za postoupení pohledávky je obsažena v samostatné dohodě uzavřené vedle smlouvy o postoupení pohledávky a tato dohoda nebyla při podání návrhu na procesní nástupnictví doložena). Postupitel je současně (jediným) společníkem a jednatelem postupnice. Závěry odvolacího soudu tak jsou logickou odpovědí na řetězec skutečností, které v řízení vyšly najevo a které lze nepochybně označit za „nejasné a podivné okolnosti předcházející návrhu podle §107a o. s. ř.“ v intencích nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11, i usnesení ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 46/2012. Jinými slovy, v řízení zjištěné skutečnosti v souhrnu svědčí pro závěr, že se žalobce pohledávky za žalovaným zbavil úmyslně, aby se vyhnul případné povinnosti nahradit náklady řízení a tyto se staly nedobytnými.
Výrazem toho, že v dovolacím řízení jde o mimořádný přezkum pravomocného rozhodnutí odvolacího soudu podle skutkového stavu k okamžiku vydání napadeného rozhodnutí, je vyloučeno v dovolání uplatňovat nové skutečnosti či důkazy (§241a odst. 6 o.s.ř.). V řízení před odvolacím soudem žalobce návrh na záměnu účastníků podložil pouze smlouvou o postoupení pohledávky, kterou uzavřel se společností Balanga Invest, a vyrozuměním žalovaného o postoupení pohledávky (a dokladem o jeho doručení). Snaží-li se nyní v dovolacím řízení zvrátit rozhodnutí odvolacího soudu předložením elektronických kopií Dohody o úplatě ke smlouvám o postoupení pohledávek, potvrzením o platbě provedené dne 12. 9. 2023 či výpisem ze spořícího účtu společnosti Balanga Invest, jde o nová tvrzení a nové důkazní návrhy, k nimž dovolací soud nemůže přihlédnout.
K výtce žalobce, že odvolací soud svým postupem porušil jeho právo na přístup k soudu, se sluší připomenout, že napadené rozhodnutí na účastenství žalobce v řízení ničeho nemění (namítat porušení práva na přístup k soudu by tak mohla pouze Balanga Invest s. r. o., která podle žalobcova tvrzení úplatně nabyla pohledávku, která je předmětem projednávaného sporu). Dovolací argumentace v tomto směru tak podporuje úvahu, že účelem návrhu na procesní nástupnictví není vstup Balanga Invest s. r. o. do řízení na pozici žalobce, ale především vystoupení žalobce z pozice účastníka řízení. Pokud se jednalo o pouhé formulační pochybení a žalobce zamýšlel namítnout, že bylo porušeno právo zmíněné obchodní společnosti na přístup k soudu, dovolací soud připomíná, že Ústavní soud ve stanovisku pléna ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, dovodil, že právo na přístup k soudu není absolutní, nýbrž že může podléhat určitým omezením. Ta koneckonců vyplývají i přímo ze znění čl. 36 odst. 1 Listiny, který garantuje právo domáhat se svého práva u soudu stanoveným způsobem, kdy podmínky a podrobnosti stanoví zákon (čl. 36 odst. 4 Listiny). Tento způsob je obvykle stanoven v procesních předpisech a je v zásadě na zákonodárci, jaká konkrétní pravidla (procesní zásady, lhůty, obsahové a formální náležitosti podání, soudní poplatky a další) pro přístup k soudům stanoví. Z uvedeného je zřejmé, že nemůže požívat ochrany jednání, které je zneužitím procesní úpravy nástupnictví dle §107a o. s. ř. ve spojení s §2 a §6 o. s. ř.
Skutečnost, že odvolací soud nevyzval žalobce ani postupnici k doplnění „a ozřejmění skutečností, které jsou pro rozhodnutí soudu zásadní“ , a to přesto, že „žalobce ve svém návrhu na procesní nástupnictví nabídl soudu možnost si v případě potřeba vyžádat další podklady, které rád poskytne“ nepředstavuje procesní vadu, jak se žalobce patrně domnívá. Cílem ustanovení §42 o. s. ř. je, aby účastník měl možnost s pomocí soudu případné vady svého vlastního podání odstranit, aby neutrpěl z neznalosti procesního práva újmu, a aby bylo nepochybné, jaký procesní úkon (podání) přesně činí, resp. nečiní (srov. např. PODANÝ, J. Komentář k §43 [Odstranění vad podání]. In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, marg. č. 2). V návrhu žalobce na procesní nástupnictví doručeném odvolacímu soudu nechybí podstatná náležitost, není neúplné, ani nesrozumitelné, bylo však odvolacím soudem na základě řetězce skutečností vyhodnoceno jako zneužívající úpravu procesního nástupnictví podle §107a o. s. ř. ve spojení s §2 a §6 o. s. ř. Postup podle §43 o. s. ř. tudíž nebyl na místě. Odpovědnost za způsob, jakým účastník uplatňuje svá procesní práva nebo plní své procesní povinnosti, nese každý účastník zásadně sám (srov. např. PODANÝ, J. Komentář k §43 [Odstranění vad podání]. In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, marg. č. 2).
Vzhledem k tomu, že se žalobci nepodařilo zpochybnit správnost rozhodnutí odvolacího soudu, přičemž Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), dovolání podle §243d odst. 1 písm. a/ o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v rozhodnutí o věci §243g odst. 1, věty druhá, o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 4. 2024
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu