ECLI:CZ:NS:2024:33.CDO.676.2024.1
sp. zn. 33 Cdo 676/2024-207
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Krbkem ve věci žalobkyně UL Stavby s. r. o. , se sídlem v Tisé 125, PSČ 403 36 (identifikační číslo 287 42 575), zastoupené JUDr. Lubomírem Bejdlem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Vaníčkova 1112/27, PSČ 400 01, proti žalovaným 1) P. R. , a 2) A. R. , oběma zastoupeným Mgr. Narcisem Tomáškem, advokátem se sídlem v Děčíně, U Starého Mostu 111/4, PSČ 405 02, o 2.020.009,88 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 34 C 19/2020, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 9. 2023, č. j. 8 Co 91/2023-186, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 20.231 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Lubomíra Bejdla, advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 25. 8. 2022, č. j. 34 C 19/2020-151, zastavil řízení co do částky 160.983,12 Kč (výrok pod bodem I ), uložil žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobkyni 2.020.009,88 Kč s 9,5 % úroky z prodlení od 16. 2. 2019 do zaplacení (výrok pod bodem II ), zamítl žalobu co do 9,5 % úroků z prodlení ze 160.983,12 Kč od 10. 11. 2018 do zaplacení a ze 2.020.009,88 Kč od 10. 11. 2018 do 15. 2. 2019 (výrok pod bodem III ) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body IV a V ).
K odvolání žalovaných Krajský soudu v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 18. 9. 2023, č. j. 8 Co 91/2023-186, rozhodnutí soudu prvního stupně v napadených výrocích II , IV a V potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání. Jeho přípustnost spatřují v tom, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzená jinak. Podle dovolatelů rozhodnutí odvolacího soudu vykazuje extrémní nesoulad mezi právními závěry, provedenými důkazy a z nich vyplývajícími skutkovými zjištěními. Namítají nesprávné právním posouzení důvodnosti a platnosti odstoupení od smlouvy a vytýkají neúplnost znaleckého posudku. Navrhli, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla odmítnutí dovolání z důvodu nevymezení jeho přípustnosti.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě oprávněnými osobami zastoupenými advokátem (§240 odst. 1 a §241 odst. 1 o. s. ř.), posuzoval, zda dovolání obsahuje stanovené náležitosti.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria jeho přípustnosti. Dovolání je přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti uvedená v ustanovení §237 o. s. ř. skutečně splněna jsou (srov. §239 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241b odst. 3 první věty o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Dovolání, které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne (srov. §243c odst. 1 o. s. ř.).
Proti rozhodnutí odvolacího soudu lze dovolání podat jen z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. §241a odst. 1 první větu o. s. ř.).
Problematikou vymezení přípustnosti dovolání se Nejvyšší soud opakovaně zabýval. Již v usnesení ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSCR 55/2013, nebo v usnesení ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, jež bylo uveřejněno pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, konstatoval, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Dospěl v nich také k závěru, že může-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje citace textu tohoto ustanovení nebo jeho části.
Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva se jedná, a od které ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se řešení této právní otázky odchyluje. Dovolatelé těmto požadavkům nedostáli, neboť v dovolání nevymezili žádnou právní otázku, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí a při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, a současně na žádnou takovou ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu neodkázali.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedenou vadu pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se podle §243f odst. 3 druhé věty o. s. ř. neodůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 4. 2024
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu