ECLI:CZ:NS:2024:33.CDO.874.2024.1
sp. zn. 33 Cdo 874/2024-393
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Mgr. Ivy Krejčířové ve věci žalobkyně SG. INVEST, s.r.o. , se sídlem Bratislava, Heyrovského 1, Slovenská republika, registrační číslo 31440801, zastoupené JUDr. Martinem Páskem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 1, Opletalova 1284/1, proti žalované Porsche inter Auto CZ spol. s r.o., se sídlem Praha 5, Vrchlického 18/31, identifikační číslo osoby 47124652, zastoupené Mgr. Markem Novotným, advokátem se sídlem Brno, Panská 397/2, o vydání movité věci a o vzájemném návrhu na zaplacení 295 781 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 26 C 104/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2023, č. j. 39 Co 208/2023-347, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 11 906,40 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta Mgr. Marka Novotného.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 9. 11. 2022, č. j. 26 C 104/2020-280, ve znění opravného usnesení ze dne 6. 6. 2023, č. j. 26 C 104/2020-330, zamítl žalobu na stanovení povinnosti žalované vydat žalobkyni vozidlo Porsche Panamera Turbo VIN: WP0ZZZ97ZAL083041, evidenční číslo BL797AE Slovenské republiky (I. výrok), připustil změnu vzájemného návrhu žalované ze dne 29. 4. 2021 doručeného soudu téhož dne tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované vedle částky 195 781 Kč s příslušenstvím i částku 100 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 100 000 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení (II. výrok), zastavil řízení o vzájemném návrhu co do úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 104 520 Kč od 23. 2. 2018 do 17. 5. 2018 (III. výrok), uložil žalobkyni povinnost převzít vozidlo Porsche Panamera Turbo VIN: WP0ZZZ97ZAL083041, registrační značky BL797AE oproti povinnosti zaplatit žalované částku 87 761 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 87 761 Kč od 18. 5. 2018 do zaplacení (IV. výrok), dále žalobkyni uložil zaplatit žalované 3 500 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z 3 500 Kč od 18. 5. 2018 do zaplacení, 104 520 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z 104 520 Kč od 18. 5. 2018 do zaplacení, 100 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z 100 000 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení (V. výrok), a rozhodl o nákladech řízení (VI. výrok).
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 9. 2023, č.j. 39 Co 208/2023-347, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., IV., V. a VI. potvrdil (I. výrok) odvolání žalobkyně proti výroku II. odmítl (II. výrok) a ve vztahu k III. výroku odvolací řízení zastavil (III. výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (IV. výrok).
Odvolací soud vyšel ze zjištění, že dne 20. 2. 2018 si žalobkyně u žalované objednala servisní prohlídku (zakázka č. W 681684) vozidla Porsche Panamera Turbo (dále jen „vozidlo“), žalovaná žalobkyni na jeden den zapůjčila náhradní vozidlo. Dne 21. 2. 2018 po převzetí vozidla a vrácení náhradního vozidla došlo k motorové poruše vozidla. Žalovaná dne 21. 2. 2018 v rámci odtahu vozidla znovu poskytla žalobkyni náhradní vozidlo, které mělo být vráceno dne 22. 2. 2018. Dne 22. 2. 2018 provedla žalovaná na základě objednávky žalobkyně (zakázka č. W 681928) demontáž motoru včetně zjištění rozsahu poškození motoru vozidla a po zjištění konkrétní závady na motoru (únava materiálu, následné uvolnění šroubů uvnitř motoru), nabídla žalobkyni opravu motoru za cenu určenou odhadem ve výši 553 200 Kč bez DPH, kterou však žalobkyně neakceptovala, a proto byla vyzvána k vrácení náhradního vozidla a k vyzvednutí svého nepojízdného vozidla. Cenu práce za demontáž motoru vozidla včetně zjištění rozsahu poškození pro účely nacenění opravy ve výši 87 761 Kč žalobkyně odmítla uhradit a žalovaná v té souvislosti zadržela vozidlo žalobkyně. Žalobkyně je rovněž povinna zaplatit žalované 3 500 Kč s příslušenstvím za odtah vozidla dne 21. 2. 2018, 100 000 Kč jako parkovné za uskladnění vozidla od 1. 5. 2018 do 4. 6. 2019 (250 Kč/den x 400), a nájemné za zapůjčení náhradního vozidla (bezplatný byl pouze pronájem na jeden den). Žalobkyně náhradní vozidlo po uplynutí doby sjednaného bezplatného pronájmu nevrátila a je za jeho užívání za období od 22. 2. do 30. 4. 2018 povinna žalobkyni zaplatit 104 520 Kč s příslušenstvím.
Odvolací soud neshledal, že by soud prvního stupně tím, že přes omluvu a žádost žalobkyně o odročení jednání dne 2. 11. 2022 provedl jednání a dne 9. 11. 2022 vyhlásil rozsudek, zatížil řízení vadou, což podrobně vysvětlil v bodech 24. až 28. odůvodnění napadeného rozsudku.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že „rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení věci a závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ( konkrétně od jeho rozhodnutí ze dne 17. 8. 2017, sp. zn. 21 Cdo 1030/2017), a to zda je možné jednat opakovaně bez přítomnosti řádně omluveného účastníka řízení žádajícího z vážných důvodů odročení jednání, který neměl možnost reagovat bezprostředně na prováděné dokazování a vzhledem k neschopnosti soudu doručovat žalobkyni do zahraničí ani následně před vydáním rozsudku soudem prvního stupně ve věci samé.“ Dále namítla, že soudy obou stupňů rozhodovaly na základě nedostatečně prokázaného skutkového stavu a nesouhlasila s tím, jakým způsobem hodnotily jednotlivé důkazy. Součástí dovolání byl návrh na odklad právní moci výroku I. dovoláním napadeného rozhodnutí.
Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.
Nejvyšší soud projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §239 o. s. ř. přípustnost dovolání (§237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Námitkou, podle níž soud prvního stupně (i odvolací soud) neshledal důvodnou žádost žalobkyně o odročení jednání a věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti, dovolatelka z obsahového hlediska uplatňuje tzv. zmatečnostní vadu podle §229 odst. 3 o. s. ř., která podle výslovného znění §241a odst. 1 věty druhé o. s. ř. není způsobilým dovolacím důvodem (k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost) a pro jejíž posouzení nelze připustit dovolání (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 32/2003, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 496/2005, ze dne 11. 3. 2009, sp. zn. 26 Cdo 3351/2008, ze dne 28. 11. 2013, sen. zn. 29 NSČR 84/2013, nebo ze dne 5. 2. 2014, sen. zn. 29 NSČR 112/2013). K této vadě, jakož i k jiným vadám, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí, smí dovolací soud přihlédnout toliko v případě, že je dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.).
To, zda rozhodnutí odvolacího soudu je či není správné, nelze poměřovat výhradami, které vycházejí z jiného než odvolacím soudem zjištěného skutkového stavu, a to i kdyby šlo zprostředkovaně o námitky právní. Skutkový základ věci přezkumu v dovolacím řízení nepodléhá; dovolací soud z něj vychází. Výhradou k dokazování, ani prosazováním vlastní skutkové verze, že uplatnila své zákonné právo na reklamaci opravy vozidla, reklamace nebyla žalovanou vyřízena, vozidlo žalovaná zadržuje neoprávněně ani popíráním správnosti zakázkového listu z 22. 2. 2018 dovolatelka nenapadá právní závěry odvolacího soudu vyplývající z hmotného nebo procesního práva, nýbrž mu vytýká, že právní posouzení založil na nesprávně, popř. neúplně zjištěném skutkovém stavu věci. Je totiž přesvědčena, že nesprávné právní posouzení věci bylo zapříčiněno právě tím, že soudy vycházely z vadně zjištěného skutkového stavu věci a provedené důkazy nevyhodnotily správně z hlediska jejich závažnosti a věrohodnosti. Vychází-li kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Přípustnost dovolání nezakládá nesouhlas dovolatelky s hodnocením provedených důkazů z hlediska závažnosti či věrohodnosti. Způsob ani výsledek hodnocení důkazů promítající se do skutkových zjištění, z nichž soudy při rozhodování vycházely, nelze regulérně zpochybnit dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení. Z toho, že žalobkyně v dovolání na podkladě vlastního (subjektivního) hodnocení v řízení provedených důkazů (svědeckých výpovědí a listinných důkazů) předkládá vlastní verzi skutku, nelze dovozovat, že hodnocení důkazů odvolacím soudem je v extrémním rozporu s jím vyvozenými závěry (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. IV. ÚS 391/05, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 181/2005). Zákon nepředepisuje – a ani předepisovat nemůže – pravidla, z nichž by mělo vycházet jak hodnocení jednotlivých důkazů, tak hodnocení jejich vzájemné souvislosti. Je tomu tak proto, že hodnocení důkazů je složitý myšlenkový postup, jehož podstatou jsou jednak dílčí, jednak komplexní závěry soudce o věrohodnosti zpráv získaných provedením důkazů, jež jsou pak podkladem pro závěr o tom, které skutečnosti účastníky tvrzené má soudce za prokázané, a jež tak tvoří zjištěný skutkový stav. Základem soudcova hodnotícího postupu jsou kromě lidských a odborných zkušeností pravidla logického myšlení, která tradiční logika formuluje do základních logických zásad. Je na zvážení soudu (viz zásada volného hodnocení důkazů - §132 ve spojení s §211 o. s. ř.), kterému důkaznímu prostředku přizná větší vypovídací schopnost a věrohodnost (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2441/2008 , a ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3189/2008 ).
Žalobkyně v dovolání výslovně uvedla, že napadá rozhodnutí odvolacího soudu ve všech jeho výrocích, tedy i v rozsahu výroku o odmítnutí odvolání, zastavení odvolacího řízení i jeho nákladového výroku, ve vztahu k nim však není dovolání přípustné podle §238 odst. 1 písm. e), h) o. s. ř.
Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud její dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o žádosti žalobkyně na odklad právní moci výroku I. napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí [§243 písm. b) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 18. 4. 2024
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu