ECLI:CZ:NSS:2003:1.ADS.18.2003
sp. zn. 1 Ads 18/2003 – 66
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce S. M.,
zastoupeného advokátkou Mgr. Pavlou Frodlovou, Dr. E. Beneše 14a, 787 01 Šumperk, proti
žalované České správě sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25, o kasační stížnosti proti
rozhodnutí ze dne 22. října 2002, č. j. 38 Ca 267/99 – 27,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 5. 2000, čj. 38 Ca 267/99 – 10, bylo
potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 21. 9. 1999, kterým byl
podle nařízení vlády č. 64/1999 Sb. žalobci (dále jen „stěžovatel“) upraven vyplácený
částečný invalidní důchod. Dne 5. 6. 2000 bylo soudu doručeno podání stěžovatele označené
jako odvolání. Krajský soud nejprve usnesením ze dne 16. 6. 2000 vyzval stěžovatele
k odstranění vad tohoto podání a uložil mu podání doplnit o uvedení v čem konkrétně spatřuje
nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu, o označení důkazů, jichž se dovolává, a o
uvedení, čeho se domáhá. Následně Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 22. 10. 2002, č.
j. 38 Ca 267/99 – 27, ustanovil pro toto řízení stěžovateli opatrovníka D. B., pracovnici
Krajského soudu v Ostravě; rozhodnutí soud odůvodnil tím, že ze spisu tamního soudu sp. zn.
43 Ca 287/97 a v něm založeného znaleckého posudku zjistil, že stěžovatel trpí poruchou
s trvalými bludy trvajícími nejméně 15 let a není schopen chápat smysl jednání před soudem.
Proti tomuto usnesení krajského soudu podal stěžovatel odvolání, v němž zpochybňuje jak
důvodnost ustanovení opatrovníka, tak i výběr samotné osoby opatrovníka; žádal, aby mu
k obraně jeho práv byla zástupcem ustanovena advokátka Mgr. Frodlová. Spis k rozhodnutí o
odvolání proti usnesení krajského soudu o ustanovení opatrovníka byl dne 19. 12. 2002
předložen Vrchnímu soudu v Olomouci; vrchní soud stěžovateli sdělil, že o jeho odvolání se
nepodaří do 31. 12. 2002 rozhodnout a poučil ho o tom, že v důchodových věcech odvolací
řízení u vrchních soudů, o nichž nebude rozhodnuto do 31. 12. 2002, budou s ohledem na
novou právní úpravu správního soudnictví ze zákona zastavena a účastník tohoto řízení může
do 31. 1. 2003 podat proti rozhodnutí krajského soudu, které bylo napadeno odvoláním,
kasační stížnost podle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
Stěžovatel tak učinil podáním doručeným Krajskému soudu v Ostravě dne 3. 1. 2003, v němž
za kasační stížností napadenou věc označil „svou důchodovou věc č. j. 38 Ca 267/99“ a
požádal o ustanovení zástupce – advokátky Mgr. Pavly Frodlové. Usnesením Krajského
soudu v Ostravě ze dne 9. 5. 2003, č. j. 38 Ca 267/99 – 43, byla stěžovateli pro řízení o
podané kasační stížnosti ustanovena zástupcem JUDr. Pavla Frodlová a bylo jí uloženo
doplnit kasační stížnost ze dne 2. 1. 2003 o údaj označující rozhodnutí, proti němuž kasační
stížnost směřuje, údaj v jakém rozsahu a z jakých důvodů dle §103 odst. 1 s. ř. s. je
rozhodnutí napadáno a údaj o tom, kdy bylo rozhodnutí stěžovateli doručeno. Zástupkyně
stěžovatele podáním došlým krajskému soudu dne 9. 6. 2003 označila za kasační stížností
napadené rozhodnutí usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 10. 2002, č. j. 38 Ca
267/99 – 27, a dále všechna rozhodnutí v této věci vydaná. Uvedla, že rozhodnutí je napadáno
v plném rozsahu a z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a), b), a c) s. ř. s. a konečně i
údaj o doručení napadeného rozhodnutí stěžovateli. Poukázala též na kasační stížnost
stěžovatele ze dne 2. 1. 2003, její doplnění přípisem stěžovatele ze dne 23. 5. 2003
s přiloženými listinnými důkazy a další doplnění provedené podáním stěžovatele ze dne 26. 5.
2003. Z těchto doplňků kasační stížnosti vyplývá, že žalobce brojí proti rozhodnutím soudů ve
svých důchodových věcech, zpochybňuje zákonnost těchto rozhodnutí a brojí i proti
rozhodnutí o ustanovení opatrovníka ze dne 22. 10. 2002, kdy zpochybňuje závěry znaleckých
posudků. Krajský soud v Ostravě předložil kasační stížnost směřující proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 10. 2002, č. j. 38 Ca 267/99 – 27, k rozhodnutí
Nejvyššímu správnímu soudu.
Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti nemohl věcně jednat a musel kasační stížnost
odmítnout z následujících důvodů.
Podle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“), který nabyl
účinnosti dne 1. 1. 2003, lze podat proti rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví
kasační stížnost z důvodů a za podmínek stanovených v části třetí hlavě třetí dílu prvním
soudního řádu správního. Vzhledem k tomu, že předchozí právní úprava správního soudnictví
(část pátá občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2002), kasační stížnost ani
jiné opravné prostředky proti rozhodnutím soudů ve správním soudnictví, výjimkou věcí
důchodového pojištění a důchodového zabezpečení, nepřipouštěla, soudní řád správní v rámci
přechodných ustanovení určuje počátek, od něhož lze rozhodnutí krajských soudů kasační
stížností napadnout. Obecná zásada je vyjádřena v ustanovení §131 s. ř. s., podle něhož lze
kasační stížnost podat proti rozhodnutím krajských soudů vydaným po dni účinnosti tohoto
zákona, tj. po 1. 1. 2003.
Výjimku z této obecné zásady představuje ustanovení §129 odst. 3 s. ř. s., podle
něhož bylo možno do 31. 1. 2003 podat kasační stížnost i proti rozhodnutím krajských soudů
ve věcech důchodového pojištění a důchodového zabezpečení vydaným před 1. lednem 2003,
to však za podmínky, že rozhodnutí krajského soudu o opravném prostředku bylo napadeno
přede dnem účinnosti s. ř. s. odvoláním o němž nebylo do 1. 1. 2003 vrchními soudy
rozhodnuto; odvolací řízení bylo totiž ze zákona zastaveno. Tato výjimka se však, jak z dikce
§129 odst. 3 s. ř. s. vyplývá, vztahuje pouze na odvolání směřující proti rozhodnutí krajského
soudu o opravném prostředku, tedy na rozhodnutí, jímž bylo napadené správní rozhodnutí
buď potvrzeno, nebo rozhodnutí správního orgánu zrušeno a věc mu vrácena k dalšímu řízení,
popřípadě rozhodl-li soud jiným zákonem stanoveným způsobem o skončení takového řízení.
Tak tomu však v posuzovaném případě není, neboť kasační stížnost, předložená k projednání,
směřuje proti rozhodnutí o ustanovení opatrovníka.
Z výše uvedeného vyplývá, že na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě o ustanovení
opatrovníka, které bylo vydáno dne 22. 10. 2002, nelze aplikovat ustanovení §129 odst. 3 s. ř.
s., rozhodnutí bylo vydáno před 1. 1. 2003 a nelze ho ani s ohledem na ustanovení §131 s. ř.
s. napadnout kasační stížností; pokud přesto stěžovatel proti tomuto rozhodnutí kasační
stížnost podal, je taková kasační stížnost nepřípustná, a proto Nejvyšší správní soud ji na
základě ustanovení §46 odst. 1 písm. d) ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti se opírá o ustanovení §60 odst. 3
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení pokud byla kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. srpna 2003
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu