ECLI:CZ:NSS:2003:2.A.1053.2002
sp. zn. 2 A 1053/2002 - 25
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce
J. O., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5, Křížová 25,
o přezkoumání rozhodnutí žalované ve věci poskytnutí jednorázové peněžní částky podle
zákona č. 261/2001 Sb.,
takto:
I. Žaloba se zamítá .
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalované ze dne 19. 3. 2002, xxx, byla zamítnuta žádost žalobce o
poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb. uplatněná z důvodu jeho
věznění z politických důvodů v době od 12. 3. 1965 do 12. 3. 1966 s odůvodněním, že žalobci
nárok na toto plnění nevznikl, protože rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě ze dne
27. 11. 1964, sp. zn. 5 T 105/64 o jeho věznění v uvedené době nebylo zrušeno podle zákona
č. 119/1990 Sb. ve znění pozdějších předpisů ani zákona č. 198/1993 Sb.
Odvoláním podaným v zákonné lhůtě se žalobce domáhal kladného vyřízení
svého odvolání a poukázal na to, že v roce 1992 uplatnil nárok na odškodnění, byl předvolán
k Okresnímu soudu v Ostravě, kde mu bylo sděleno, že bude předvolán ještě k nějakému
projednání, ale v nutnou dobu byl hospitalizován, takže se omluvil a tím ztratil nárok
na odškodné. Vyjádřil naději, že soud vezme jeho odvolání v potaz a sdělí mu nějaký verdikt.
Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že žalobce na podkladě odsuzujícího rozsudku
Okresního soudu v Ostravě vykonal v době od 12. 3. 1965 do 12. 3. 1966 nepodmíněný trest
odnětí svobody. Předmětným rozsudkem byl odsouzen za trestné činy, které nejsou uvedeny
v §2 odst. 1 zákona č. 119/1990 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Žalobce mohl dosáhnout
rehabilitace jen cestou přezkumného řízení. Návrh na zahájení tohoto řízení žalobce
sice podal, ale vzal jej zpět dříve než o něm soud rozhodl. Odsuzující rozsudek tedy v rámci
rehabilitačního řízení nebyl zrušen a v důsledku toho nelze na výkon trestu odnětí svobody
vykonaný na základě tohoto rozsudku hledět jako na dobu neoprávněného věznění.
Za této situace nemohla žalovaná o žádosti žalobce rozhodnout jinak než zamítavě,
jak to vyplývá z ustanovení §40 zákona č. 71/1967 Sb. ve znění pozdějších předpisů
a §2 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb., které vznik nároku výslovně podmiňuje skutečností,
že odsuzující rozhodnutí bylo zrušeno podle zákona č. 119/1990 Sb. ve znění pozdějších
předpisů, popř. podle zákona 198/1993 Sb. Proto žalovaná navrhla potvrzení napadeného
rozhodnutí.
Vzhledem k tomu, že Vrchní soud v Olomouci, který byl věcně a místně příslušný
k projednání a rozhodnutí ve věci, tak do 31. 12. 2003 neučinil, byla věc tímto soudem
postoupena Nejvyššímu správnímu soudu v souladu s ust. §132 zákona č. 150/2002 Sb.
soudní řád správní (dále jen “s. ř. s.“), podle něhož nestanoví-li zákon jinak, věci správního
soudnictví, v nichž nebylo rozhodnuto do dne účinnosti tohoto zákona (tj. 1. 1. 2003)
a v nichž byla dána věcná příslušnost k řízení vrchním soudům nebo Nejvyššímu soudu,
převezme a dokončí Nejvyšší správní soud.
Podle ustanovení §129 odst. 2 s. ř. s. postupuje Nejvyšší správní soud v tomto řízení
podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s. Účinky procesních úkonů
v těchto řízeních učiněných zůstávají zachovány a posoudí se přiměřeně podle ustanovení
tohoto zákona.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně správního řízení,
které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
Z obsahu správního spisu má Nejvyšší správní soud za prokázané, že žalobce byl
rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 11. 1964, sp. zn. 5 T 105/64 uznán vinným,
že veřejně a pohoršlivým způsobem hanobil skupinu obyvatelů republiky proto,
že jsou stoupenci socialistického a státního zřízení a užil násilí v úmyslu působit na výkon
pravomoci veřejného činitele a spáchal takový čin se zbraní, čímž spáchal trestný čin
hanobení národa, rasy a přesvědčení, trestný čin útoku na veřejného činitele a trestný čin
ublížení na zdraví. Za spáchání těchto trestných činů byl odsouzen k úhrnnému
a nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Přípisem ze dne 24. 6. 1991
adresovaným Okresnímu soudu v Ostravě požádal žalobce o odškodnění podle zákona
o soudní rehabilitaci a následně dne 27. 8. 1992 se dostavil k Okresnímu soudu v Ostravě
ohledně svého návrhu ze dne 24. 6. 1991 na přezkum a případné rehabilitační řízení
ve své trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 T 105/64 a prohlásil,
že podle §5 odst. 3 zákona č. 119/1990 Sb. bere svůj návrh zpět.
Podle ustanovení §2 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb. se zákon vztahuje na občany
České republiky, kteří byli vězněni mezi 25.2.1948 a 1.1.2001 a u kterých bylo rozhodnutí
o jejich věznění zcela nebo částečně zrušeno podle zákona č. 119/1991 Sb. ve znění
pozdějších předpisů nebo podle zákona č. 198/1993 Sb.
Jak vyplývá ze skutkových zjištění, ze kterých vycházela i žalovaná v napadeném
rozhodnutí, žalobce nesplňuje zákonem č. 261/2001 Sb. stanovené podmínky pro poskytnutí
jednorázové peněžní částky podle citovaného zákona, protože rozhodnutí o jeho věznění
mezi 25. 2. 1948 a 1. 1. 1990, tj. v době od 12. 3. 1965 do 12. 3. 1966, nebylo zrušeno
podle zákona č. 119/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů ani podle zákona č. 198/1993 Sb.,
jak je stanoveno v ustanovení §2 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb., když svou žádost
o rehabilitaci podle zákona č. 119/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů vzal zpět.
Z důvodů výše uvedených Nejvyšší správní soud žalobu v souladu s ustanovením
§78 odst. 7 s. ř. s. zamítl, neboť v postupu správního orgánu nebyla shledána nezákonnost.
Ve věci bylo rozhodnuto bez jednání v souladu s ust. §51 odst. 1 s. ř. s., když účastníci řízení
s tímto postupem vyslovili souhlas.
Účastníkům nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, když žalobce neměl v řízení
úspěch a žalované žádné náklady s tímto řízením nevznikly (§60 odst. 1 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. srpna 2003
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu