ECLI:CZ:NSS:2003:2.A.1105.2002
sp. zn. 2 A 1105/2002 - 22
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Milana Kamlacha a v právní věci žalobce
T. S., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5, Křížová 25,
v řízení o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb.,
takto:
I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 12. 3. 2002, se z r u š u j e
a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
Odůvodnění:
Žalovaná rozhodnutím ze dne 12. 3. 2002, podle §5 odst. 3 zákona č. 261/2001 Sb.
žalobci přiznala jednorázovou pe něžní částku ve výši 60 000,- Kč za šest měsíců jeho účasti
v národním boji za osvobození v době od 4. 11. 1944 do 5. 5. 1945, protože v tomto rozsahu
žalobce účast v národním boji za osvobození prokázal.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce v zákonné lhůtě k Vrchnímu soudu v Olomouci
opravný prostředek, v němž vyjádřil domněnku, že splňuje podmínku uvedenou v §1 odst. 1
a 3 písm. b) zák. č. 261/2001 Sb., jelikož mu byl přiznán částečný invalidní důchod
od 6. 12. 1957 a v r. 1947 pobíral invalidní důchod. Jako důkaz připojil fotokopii rozhodnutí
Státního úřadu sociálního zabezpečení (dále jen SÚSZ) ze dne 6. 1. 1958 a žádal
o přezkoumání této záležitosti.
Žalovaná ve vyjádření uvedla, že ze spisu je zřejmé, že žalobce se zúčastnil národního
boje za osvobození v době od 4. 11. 1944 do 5. 5. 1945 jako československý partyzán
a v důsledku této služby mu byl přiznán částečný invalidní důchod. Není ale zřejmé,
zda v důsledku utrpěného zranění či v důsledku nemoci. Za této situace ponechala žalovaná
rozhodnutí na úvaze soudu.
Ve stanovisku k vyjádření žalované žalobce uvedl, že jako člen partyzánského oddílu
byl v boji v březnu roku 1945 zraněn do hlavy. Toto zranění u něho zanechalo trvalé následky
a v důsledku tohoto zranění mu bylo přiznáno odškodnění (částečný invalidní důchod). Dne
28. 3. 1950 utrpěl žalobce pracovní úraz, v jehož důsledku pobíral invalidní důchod. Doklady
o odškodnění a o úrazovém důchodu nemá, protože si je neuschoval. Skutečnost,
že v důsledku zranění mu byl přiznán částečný invalidní důchod je však zřejmá i z pozdějších
rozhodnutí SÚSZ, které má. Z nich dovozuje, že mu byl přiznán částečný invalidní důchod
v důsledku zranění při účasti v národním boji za osvobození a tedy mu náleží jednorázová
peněžní částka 120 000,- Kč podle §5 odst. 5 a 6 zákona č. 261/2001 Sb.
Vzhledem k tomu, že Vrchní soud v Olomouci, který byl věcně a místně příslušný
k projednání a rozhodnutí ve věci, tak do 31. 12. 2003 neučinil, byla věc postoupena
Nejvyššímu správnímu soudu podle ust. §132 věta druhá zákona č. 150/2002 Sb. soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s.“), podle něhož nestanoví-li zákon jinak, věci správního soudnictví,
v nichž nebylo rozhodnuto do dne účinnosti tohoto zákona (tj. 1. 1. 2003) a v nichž byla
dána věcná příslušnost k řízení vrchním soudům nebo Nejvyššímu soudu, převezme a dokončí
Nejvyšší správní soud.
Podle ustanovení §129 odst. 2 s. ř. s. postupuje Nejvyšší správní soud v tomto řízení
podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s. Účinky procesních úkonů v těchto
řízeních učiněných zůstávají zachovány a posoudí se přiměřeně podle ustanovení tohoto
zákona.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalované a předcházející
správní řízení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
Podle ust. §1 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb. se zákon vztahuje na občany České
republiky, kteří splňují podmínky uvedené v §1 odst. 1 bodě 1 písm. c) až f), bodě 2
a §1 odst. 2 zákona č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí
a o některých jiných ú častnících národního boje za osvobození, a bylo jim o tom vydáno
podle §8 citovaného zákona osvědčení, nebo kteří mají doklad, který toto osvědčení
nahrazuje.
Pokud oprávněná osoba prokáže, že při národním boji za osvobození byl účastník
národního boje za osvobození zraněn a v důsledku tohoto zranění mu byl přiznán
plný invalidní důchod, částečný invalidní důchod, invalidní důchod nebo přídavek
k důchodu, činí podle §5 odst. 5 citovaného zákona výše jednorázové peněžní částky
120 000,- Kč. Jak vyplývá z odst. 8 citovaného ustanovení tyto skutečnosti prokáže oprávněná
osoba výměrem invalidního důchodu nebo přídavku k důchodu vydaným podle zákona
č. 164/1946 Sb., o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce.
Může je rovněž prokázat rozhodnutím o přiznání invalidního (plného invalidního) důchodu
nebo částečného invalidního důchodu vydaným podle předpisů o národním pojištění,
sociálním zabezpečení nebo důchodovém pojištění.
Z obsahu správního spisu má Nejvyšší správní soud za prokázané, že žalobce
v zákonné lhůtě požádal o poskytnutí jednorázové peněžní částky jako československý
partyzán. Podle osvědčení Federálního ministerstva národní obrany ze dne 6. 11. 1974,
č. j. 153 160/73 byl žalobce československým partyzánem od 4. 11. 1944 do 5. 5. 1945.
V rozhodnutí Státního úřadu sociálního zabezpečení ze dne 17. 9. 1958, kterým byl žalobci
změněn invalidní důchod na částečně invalidní pro úraz ze dne 28. 3. 1950, je uvedeno, že
podle rozhodnutí posudkové komise sociálního zabezpečení činí ztráta výdělečné schopnosti
žalobce způsobená činností v partyzánských oddílech 25%, a proto se upravuje výše
invalidního důchodu. V žádosti o důchod ze dne 23. 3. 1986 žalobce uvedl, že již pobírá
důchod válečných poškozenců, ÚDZ. V rozhodnutí SÚSZ ze dne 5. 3. 1962, kterým byl
žalobci uvolněn úrazový důchod a důchod bývalých válečných poškozenců, je uvedeno, že
důchod bývalých válečných poškozenců činí 90,- Kčs.
Podle §3 odst. 4, §32 odst. 1 a §46 zákona č. 71/1967 Sb. ve znění pozdějších
předpisů je s právní orgán je povinen zjistit přesně a úplně skutečný stav věci. Neučiní -li
tak jen proto, že žalobce ve správním řízení nepředloží doklad osvědčující jím tvrzený nárok,
avšak existují-li zde určité nejasnosti rozhodné pro přiznání nároku žalobci, nejsou splněny
zákonné podmínky, aby správní orgán mohl ve věci rozhodnout. V daném případě žalovaná
nezjistila přesně a úplně skutečný stav věci, když nezohlednila všechny skutečnosti
vyplývající z listinných důkazů a neprovedla dokazování v potřebném rozsahu.
Proto je nezbytně nutné doplnit dokazování listinami, zejména rozhodnutím Státního úřadu
pro válečné poškozence v Brně, měl-li žalobce v době rozhodování trvalé bydliště na území
země Moravskoslezské, kterým by mohlo být prokázáno, zda žalobci bylo přiznáno
zaopatření v důsledku poškození zdraví, které bylo příčinou ztráty nebo snížení výdělečné
schopnosti a jež bylo způsobeno poraněním nebo onemocněním při činnosti v partyzánských
jednotkách. V případě, že tato listina již nebude k dispozici, je na žalované,
aby znovu vyhodnotila všechny listinné důkazy, které má k dispozici.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí žalované
podle ust. §78 odst. 1 s.ř.s. pro vady řízení zrušil a podle odst. 4 citovaného ustanovení
vyslovil, že se věc vrací žalované k dalšímu řízení. Ve věci bylo rozhodnuto bez jednání
v souladu s ust. §76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože žalobci,
který měl ve věci úspěch, náklady s tímto řízením nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. září 2003
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu