ECLI:CZ:NSS:2003:2.A.1127.2002
sp. zn. 2 A 1127/2002-18
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobkyně T. S.,
proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, v řízení o
žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 29.5.2002, č. j. xxx,
takto:
I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 29. 5. 2002 č.j. xxx se
zrušuje pro nezákonnost.
Věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobou (opravným prostředkem) podaným v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhala
zrušení rozhodnutí žalované ze dne 29. 5. 2002 č. j. xxx, kterým byla zamítnuta její žádost o
poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb. s odůvodněním, že
zákon se nevztahuje na vdovy, jejichž manželství s politickým vězněm zaniklo rozvodem a že
není rozhodné další uzavření manželství, neboť manželství netrvalo nepřetržitě do smrti
manžela.
Proti tomu žalobkyně namítla, že první manželství s J. S. uzavřela 21. 11. 1959 a v r.
1965 se v době jeho vazby musela sama starat o jejich dvě děti. Třetí dítě se narodilo po
manželově návratu z vězení a společně opravovali menší domek. Přistěhovala se k nim však
manželova matka, jejíž neustálé útoky včetně fyzických měly negativní vliv na její zdraví.
Proto jí nezbylo než se od manžela odstěhovat a o rozvod musela požádat, aby měla kde
bydlet. Po smrti manželovy matky v r. 1988 na prosby dětí soužití s manželem
obnovila a žila s ním až do jeho tragické smrti v r. 1995. Svůj případ považuje za ojedinělý
a žádá o pochopení při posouzení žádosti o odškodnění.
Žalovaná v písemném vyjádření poukázala na důvody rozhodnutí a skutečnost, že
podle podkladů připojených k žádosti žadatelka nesplňovala podmínky, neboť její manželství
zaniklo rozvodem a ani skutečnost, že manželství bylo uzavřeno podruhé z ní nečiní vdovu po
politickém vězni. Žalobu proto považuje za nedůvodnou.
Věc nebyla skončena Vrchním soudem v Olomouci do 31. 12. 2002, proto byla podle
§132 zákona 150/2002 Sb., soudní řád správní, postoupena Nejvyššímu správnímu soudu
k dokončení v řízení podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního soudního řádu
správního (dále jen s. ř. s.) - tedy v řízení o žalobách proti rozhodnutím správního orgánu.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalované v mezích žalobních
bodů (§75 odst. 2 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
Podle §2 odst. 2 zákona č. 261/2001 Sb. o poskytnutí jednorázové peněžní částky
účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo
náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona
č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých
zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945 se tento zákon rovněž
vztahuje na vdovy a vdovce po osobách uvedených v odstavci 1 (politických vězních),
pokud jsou občany České republiky, jejichž manželství trvalo po celou dobu věznění,
či vzniklo během jejich věznění a jejich manžel kdykoliv později zemřel; stejně tak se
zákon vztahuje na vdovy a vdovce, pokud jsou občany České republiky, kteří uzavřeli
nové manželství. Podle §3 téhož zákona jsou pak oprávněnými osobami, které mají nárok na
poskytnutí jednorázové peněžní částky mj. vdovy po politických vězních ve smyslu §2
odst. 2 zákona.
K tomu ze spisu předloženého žalovanou vyplynulo, že žalobkyně požádala
o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb. po manželovi J. S. a
doložila oddací list svědčící o uzavření manželství dne 15. 6. 1990, úmrtní list J. S. svědčící o
úmrtí dne 29. 7. 1995, rozsudek Okresního soudu v Opavě, ze dne 5. 4. 1984 č. j. 9 C 61//84-
14, jímž bylo rozvedeno manželství T. S. a J.S., uzavřené dne 29. 11. 1959. Žalovaná v řízení
opatřila usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 21. 8. 1990, č. j. Rt 108/90-6, jímž
byl podle §2 odst. 1 písm. d) zákona č. 119/1990 Sb. zrušen rozsudek téhož soudu ze dne
20. 5. 1965, č. j. 1T 42/65-233 o odsouzení J. S. pro trestný čin podle §100 odst. 1 písm. a)
trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců nepodmíněně a potvrzení
Ministerstva spravedlnosti, Správy Sboru nápravné výchovy o době výkonu trestu odnětí
svobody od 10. 3. 1965 do 10. 9. 1965.
Je tak nepochybné, že J.S. splňoval podmínky stanovené zákonem v §2 odst. 1
zákona č. 261/2001 Sb., a že žalobkyně byla jeho manželkou v době věznění, její manželství
bylo rozvedeno, ovšem později znovu uzavřeno a trvalo do smrti manžela.
Žalovaná vychází z názoru, že nárok dán není, když se nejednalo o manželství
nepřetržité. Takovou podmínku však zákon nestanoví a nelze ji dovodit ani výkladem. Zákon
předpokládá trvání či uzavření manželství v době výkonu trestu a pozdější smrt manžela.
Z toho by bylo možno jedině dovodit, že k tomu, aby byl nárok zachován nesmí manželství
s politickým vězněm zaniknout rozvodem (tak již judikoval Vrchní soud v Praze ve věci
sp.zn. 6A 711/95 vztahující se k výkladu obdobných podmínek nároku podle zákona
č. 217/1994 Sb.- publikováno v časopise Soudní judikatura ve věcech správních č. 3/2000 pod
č. 645). Zde je ovšem situace jiná, manželství žalobkyně s politickým vězněm trvalo v době
jeho věznění, zaniklo poprvé sice rozvodem, ale bylo znovu uzavřeno a definitivně zaniklo
smrtí politického vězně. Žalobkyně je tedy vdovou po politickém vězni a byla jeho
manželkou v době věznění. Účelem zákona č. 261/2001 Sb. je poskytnutí peněžních částek
jako odškodnění mj. politickým vězňům a v případě jejich smrti jejich vdovám, neboť i ony
sdílely útrapy bezprostředně i následně spojené s vězněním z politických důvodů. Žalobkyně
tak splňuje podmínku postavení vdovy politického vězně i podmínku trvání manželství v době
jeho věznění.
Žalovaná tak posoudila nárok žalobce nesprávně a rozhodla v rozporu se zákonem.
Proto Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí podle §78 odst. 1 s. ř. s. zrušil, a to
pro nezákonnost.
Podle §78 odst. 4 s. ř. s. se věc vrací žalované k dalšímu řízení, při němž je vázána
právním názorem vysloveným soudem v tomto rozsudku (§78 odst. 5 s. ř. s.). Žalovaná
v dalším řízení musí vycházet z toho, že žalobkyně splňuje podmínky postavení vdovy
po politickém vězni.
Žalobkyně měla v tomto přezkumném soudním řízení úspěch, podle §60 odst. 1 s. ř. s.
by měla právo na náhradu nákladů řízení; výrok vychází ze skutečnosti, že jí náklady spojené
s tímto řízením nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. července 2003
JUDr.Marie Žišková
předsedkyně senátu