ECLI:CZ:NSS:2003:2.A.1139.2002
2 A 1139/2002 OL-16
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce MUDr. J. K.,
proti žalované České správě sociálního zabezpečení, Křížová 25, 225 08 Praha 5, v řízení o
žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 5. 2002,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
Žalobou napadeným rozhodnutím zamítla žalovaná žádost žalobce o poskytnutí
jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové
peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám
z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů
a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům
československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce podle procesních předpisů účinných do konce
roku 2002 opravný prostředek, který byl předložen Vrchnímu soudu v Olomouci v srpnu
2002; po provedení přípravných úkonů však již tento soud o věci samé do konce roku
2002 nerozhodl; podle přechodných ustanovení k reformě správního soudnictví byla věc
předána Nejvyššímu správnímu soudu k dokončení řízení (§129 odst. 2 a §132 soudního
řádu správního). Nejvyšší správní soud proto poté v řízení pokračoval, jako by byla
podána žaloba proti správnímu rozhodnutí, a pr otože žádný z účastníků netrval na
nařízení jednání, rozhodl o věci bez toho, aby jednání nařizoval.
Žalobce namítl, že žádost podal 6. 5. 2002 jako vdovec po zemřelé MUDr. M. K. a
uvedl, že tak učinil oprávněně, protože původní žádost, kterou podali oba manželé ještě
za života manželky dne 17. 12. 2001 u Okresního úřadu Brno - venkov (u úřednice H. F.),
se ztratila; žalobce uvedl, že přes výslovné upozornění ji zmíněná H. F. zaslala Česko-
německému fondu v Praze včetně plné moci, kterou dr. K. udělila žalobci a jejich
společnému synu P.. Na žádost o vrácení listin ale zmíněný Fond nereagoval.
Ze spisu, který žalovaná soudu předložila, vyplynulo, že žalobce svou žádost podal u
Okresní správy sociálního zabezpečení Brno - venkov 6. 5. 2002. Uvedl v ní, že žádá jako
pozůstalý manžel po zemřelé MUDr. M. K.. Doložil, že jeho manželka byla odsouzena
rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 1950 sp. zn. To 451/50 k nepodmíněnému
trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců nepodmíněně. Dále doložil, že toto odsouzení
bylo zrušeno v rehabilitačním řízení podle zákona č. 119/1990 Sb. rozsudkem Nejvyššího
soudu ze 17. 2. 1993. Ve spise je dále založen oddací list MUDr. J. K. a MUDr. M. J.,
podle kterého bylo manželství uzavřeno 1. 12. 1951 a úmrtní list, podle kterého MUDr.
M. K. zemřela 14. 4. 2002; pozůstalým manželem je žalobce.
Rozhodnutí žalované je zákonné.
Česká správa sociálního zabezpečení rozhoduje o žádosti, která u ní byla pí semně
uplatněna do 31. 12. 2002 (§3 odst. 2 zákona č. 261/2001 Sb.). Takováto žádost, podaná
MUDr. M. K., však předmětem řízení nebyla a žalobce sám uvádí, že žádost byla
(nesprávně) podána u Okresního úřadu pro Brno - venkov. Další osud této žádosti je pro
vyřízení věci, která je nyní předmětem řízení, právně bez významu (nemusí být ovšem bez
významu pro nároky žalobce, pokud by prokázal - což by se ale muselo stát v jiném řízení
a před jiným orgánem - že okresní úřad porušil svou povinnost a nepostoupil žádost tomu
orgánu, který měl pravomoc o ní rozhodovat, totiž České správě sociálního zabezpečení).
V rozsuzované věci však žalovaná vedla řízení nikoli o žádosti zemřelé MUDr. M. K. ,
ale o žádosti žalobce ze dne 6. 5. 2002, která byla podána výslovně jako žádost vdovce.
Jemu však nárok nevznikl, protože manželství v době věznění (jak je z dokumentace ve
spise patrné, zemřelá byla vězněna od ledna do června 1949) ještě neexistovalo.
Nejvyšší správní soud tedy žalobní námitce nepřisvědčil a žalobu proto zamítl (§78
odst. 7 soudního řádu správního).
Při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle §60 s. ř. s. vyšel soud z toho, že
žalobce neměl ve věci úspěch a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení; žalované
podle obsahu spisu náklady řízení nevzešly a ani je neuplatňovala. Proto soud dále
vyslovil, že žalované se právo na náhradu nákladů nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 29. srpna 2003
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu