ECLI:CZ:NSS:2003:2.A.1142.2002
č. j. 2 A 1142/2002 – OL - 34
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Václava Novotného v právní věci
žalobce J. Š., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25, o
jednorázovou peněžní částku, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 7. 2002,
č. j.250 824 431/BVM,
takto:
I. Žaloba se zamítá .
II. Žalované se náhrada nákladů řízení ne p ř i z ná v á .
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 18. 7. 2002 č. 250 824 431/BVM žalovaná zamítla žádost
žalobce o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb. po synu J. Š.
narozeném xxx, zemřelém xxx 1963 s odůvodněním, že nárok na poskytnutí jednorázové
peněžní částky podle cit. zákona mu nevznikl, protože tento zákon se nevztahuje na rodiče
dítěte.
V opravném prostředku žalobce uvedl, že podle §2 zákona č. 261/2001 Sb. se tento
zákon dále vztahuje na občany podle zákona č. 198/1990 Sb. nebo podle zákona
č. 198/1993 Sb. z důvodů úmrtí syna J . Š. z politických důvodů dne 4. 6. 1963. Žalovaná při
rozhodování o jeho žádosti nevzala vůbec v úvahu zákon č. 119/1990 Sb. a zákona č.
198/1993 Sb., na který zákon č. 261/2001 Sb. odkazuje. Usnesením bývalé Krajské
prokuratury v Brně ze dne 4. 7. 1963 krajský prokurátor rozhodl v trestní věci pokusu
opuštění republiky podle ustanovení §8 odst. 1, §109 odst. 1 trestního zákona
spáchaného dne 4. 6. 1963 mladistvým J. Š. narozeným xxx v B. tak, že podle ustanovení §
177 odst. 1 písm. d) trestního řádu nelze jmenovaného J . Š. stíhat a proto bylo jeho trestní
stíhání zastaveno. Poukázal na ustanovení zákona č. 119/1990 Sb. a na právo žádat
odškodnění přecházející na dědice poškozeného jmenovitě na rodiče. Mimo jiné náleží
oprávněným osobám i jednorázové odškodnění. Žádal proto o spravedlivé rozhodnutí podle
zákona č. 119/1990 Sb. o poskytnutí odškodnění, které se uvádí v zákoně č. 261/2001 Sb.
Řízení u Vrchního soudu v Olomouci bylo zahájeno dne 9. 8. 2002. Vrchní soud
v Olomouci ve věci nerozhodl d o 31. 12. 2002 a věc tak přešla na Nejvyšší správní soud,
který ji dokončí podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb. (§132,
§129 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb.), tedy jako v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního
orgánu.
Podle obsahu správního spisu podal žalobce u České správy sociálního zabezpečení –
žalované žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb. jako
otec po politickém vězni J. Š. narozeném xx. Syn žalobce podle úmrtního listu zemřel dne 4.
6. 1963 a příčina jeho smrti byl úraz elektrickým proudem (podle úmrtního listu vydaného
Místním národním výborem v M.). Dle usnesení Krajské prokuratury v Brně ze dne 4. 7.
1963 sp. zn. 1 Kv 0064/63-18 syn žalobce J. Š. byl zasažen elektrickým proudem při
zdolávání drátěných zátarasů na státních hranicích a na místě byl usmrcen. K jeho úmrtí
došlo dne 4. 6. 1963. Citovaným usnesením Krajské prokuratury v Brně bylo podle
ustanovení §177 odst. 1 písm. d) trestního řádu s přihlédnutím k ustanovení §11 odst. 1
písm. e) trestního řádu trestní stíhání proti mladistvému J. Š. narozenému xx zastaveno.
V písemném vyjádření ze dne 5. 5. 2003 žalobce poukázal na ustanovení §7 zákona č.
261/2001 Sb. podle něhož včas uplatněný nárok, pokud o něm nebylo rozhodnuto nebo
pokud nedošlo k výplatě jednorázové peněžní částky, přechází v případě úmrtí oprávněné
osoby na její dědice. Podle žalované pokud poškozený zemřel z politických důvodů a je
svobodný a bezdětný, nemají pozůstalí na odškodnění nárok. Jde zde o dvojí výklad zákona
na stejný případ. Podle §26 a 27 zákona č. 119/1990 Sb. mají právo žádat o odškodnění i
rodiče a není-li jich sourozenci. Podle §1, 2 a 3 zákona č. 119/1990 Sb. byl syn J. Š.
poškozen s následkem smrti. Odškodnění v planém rozsahu podle §26 a §27 tohoto zákona
má právo žádat dědic poškozeného v tomto případě to jsou rodiče – otec J. Š. - žalobce a
matka V. Š.
Syn žalobce J. Š. narozený xx zemřel dne xxx 1963 při zdolávání drátěných zátarasů
na státních hranicích, kde byl zasažen elektrickým proudem a na místě usmrcen. Zemřel tedy
proto, že komunistický režim a ti, kteří ho aktivně prosazovali, používal k perzekuci občanů
všech mocenských nástrojů a to zejména zabraňoval jim svobodně vycestovat do zahraničí či
vrátit se svobodně zpět (§1 odst. 1 písm. d) zákona č. 198/1993 Sb.). Žalobce jako jeho otec
nyní uplatňuje nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky a to podle zákona č. 261/2001 Sb. Žádost podal u České správy sociálního zabezpečení a jí došla 8. 7. 2002. Soud proto
zkoumal, zda žalobce je oprávněnou osobou podle citovaného zákona. Zákon č. 261/2001 Sb. stanoví, kdo jsou oprávněné osoby v §3 odst. 1 tak, že jimi jsou účastník národního
boje za osvobození, vdovy nebo vdovci a děti podle §1 odst. 2 anebo politický vězeň a
vdovy a vdovci podle §2 odst. 2. Tyto osoby mají nárok na poskytnutí jednorázové
peněžní částky. Rodiče mezi oprávněnými osobami zákon č. 261/2001 Sb. v citovaném §3
odst. 1 neuvádí. Žádá-li žalobce poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č.
261/2001 Sb., pak je nutno vycházet pro posouzení je-li oprávněnou osobou právě z tohoto
zákona. Žalobce takto však nepostupuje. Směšuje mezi zákonem č. 261/2001 Sb. a zákonem
č. 119/1990 Sb. o soudní rehabilitaci. Zákon č. 261/2001 Sb. v §2 odst. 1 stanoví, že se dále
vztahuje na občany České republiky, kteří byli věznění mezi 25. únorem 1948 a 1. lednem
1990 a u kterých bylo rozhodnutí o jejich věznění zcela nebo částečně zrušeno podle zákona
č. 119/1990 Sb. o soudní rehabilitaci ve znění pozdějších předpisů, nebo podle zákona č.
198/1993 Sb. a protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu. Osobní rozsah,
tedy určení subjektů oprávněných obdržet plnění stanovil v §3 odst. 1 (výše citovaném).
Z tohoto osobního rozsahu zákona je nutno při posuzování nároku žalobce vycházet. Podle §
3 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb. žalobce není oprávněnou osobou a nemá nárok na
poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb.
Podle §7 odst. 2 zákona č. 261/2001 Sb. včas uplatněný nárok, pokud o něm nebylo
rozhodnuto nebo pokud nedošlo k výplatě jednorázové peněžní částky, přechází v případě
úmrtí oprávněné osoby na její dědice. Zákon č. 261/2001 Sb. nabyl účinnosti dnem vyhlášení
(§12 cit. zákona) tj. dnem 26. 7. 2001. Řízení podle tohoto zákona se zahajuje na návrh
oprávněné osoby ve smyslu §7 odst. 1 cit. zákona. Návrh podle tohoto zákona tj. zákona
č. 261/2001 Sb. lze uplatnit po nabytí účinnosti tohoto zákona. Pokud by osoba oprávněná
ve smyslu §3 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb. podala návrh podle tohoto zákona a o včas
uplatněném nároku nebylo rozhodnuto a nedo šlo k výplatě jednorázové peněžní částky
a oprávněná osoba zemřela, pak by přešel nárok na její dědice. Syn žalobce zemřel před
účinností zákona č. 261/2001 Sb. a tedy nemohl uplatnit nárok podle tohoto zákona a proto
ve smyslu §7 odst. 2 zákona č. 261/2001 Sb. na žalobce nepřešel takový nárok jako
na dědice oprávněné osoby.
Protože žalobce není oprávněnou osobou ve smyslu §3 odst. 1 zákona
č. 261/2001 Sb. a nepřešel na něho ani jako na dědice oprávněné osoby nárok ve smyslu §7
odst. 2 cit. zákona, nepochybila žalovaná, když žádost žalobce zamítla.
Žalobu žalobce proti rozhodnutí žalované shledal soud nedůvodnou a proto ji podle
ust. §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb. zamítl.
Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává, protože náhradu nákladů jednak
neúčtovala a jednak jí, podle obsahu spisu, podstatné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. 8. 2003
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu