ECLI:CZ:NSS:2003:2.A.1166.2002
č. j. 2 A 1166/2002 – OL – 12
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Václava Novotného a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobce B. B., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25, o
poskytnutí jednorázové peněžní částky, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 17.
10. 2002,
takto:
I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 17. 10. 2002,
č. xx se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalované
k dalšímu řízení.
II. Žalobci se náhrada nákladů řízení n e př i z ná v á .
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 17. 10. 2002, č. xxx žalovaná zamítla žádost žalobce o
poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb. s odůvodněním, že
nárok za dobu od 3. 4. 1948 do 24. 6. 1948 uplatněný v žádosti ze dne 26. 9. 2001 mu
nevznikl, protože rozhodnutí vydané Okresním soudem v Opavě v roce 1948 o jeho věznění
ve shora uvedené době nebylo zrušeno podle zákona č. 119/1990 Sb.
Žalobce podal proti rozhodnutí žalované opravný prostředek v němž namítal, že byl
z politických důvodů vězněn šest měsíců v Opavě a po propuštění chtěl opustit republiku,
avšak byl zadržen v Chebu a tam vězněn od 3. 4. 1948 do 24. 6. 1948, kdy byl na amnestii
propuštěn. Žádal, aby mu byla poskytnuta jednorázová peněžní částka.
Řízení u Vrchního soudu v Olomouci bylo zahájeno dne 17. 12. 2002. Vrchní soud
v Olomouci ve věci nerozhodl do 31. 12. 2002 a věc tak přešla na Nejvyšší správní soud,
který ji dokončí podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb. (§132, §
129 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb.), tedy jako v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního
orgánu.
Podle obsahu správního podal žalobce u České správy sociálního zabezpečení -
žalované - žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb.
prostřednictvím Okresní správy sociálního zabezpečení v Hodoníně dne 26. 9. 2002, jako
politický vězeň. V žádosti uvedl, že ve výkonu trestu odnětí svobody byl od 3. 4. 1948
do 24. 6. 1948. Dále v žádosti uvedl, že již v roce 1991 snad prokazoval v rámci řízení
o úpravu důchodu podle zákona o soudní rehabilitaci své věznění, není si však jist, zda
obdržel rozhodnutí. K žádosti připojil dvě svědecká prohlášení z roku 1993 a podotkl, že
svědkové již nežijí a poukázal na korespondenci s Okresním soudem v Opavě. K žádosti je
připojena zpráva Okresního soudu v Opavě ze dne 18. 5. 1993, z níž vyplývá, že odsuzující
soudní rozhodnutí Okresního soudu v Opavě ve věci žalobce z roku 1948 pod rehabilitaci
nespadá, neboť jde o majetkový delikt (§183 trestního zákona z roku 1852) spáchaný
mladistvou osobou, přičemž toto ustanovení není uvedeno v zákonu o soudní rehabilitaci.
Součástí správního spisu je i potvrzení vystavené Generálním ředitelstvím VS potvrzující, že
žalobce B. B., nar. xxx vykonal trest odnětí svobody od 3. 4. 1948 do 24. 6. 1948. Součástí
správního spisu jsou i místopřísežná prohlášení K. K., ze dne 25. 4. 1993 a M.K. ze dne 25. 4.
1993.
Zákon č. 261/2001 Sb. se dále vztahuje na občany ČR, kteří byli vězněni mezi
25. 2. 1948 a 1. 1. 1990 a u kterých bylo rozhodnutí o jejich věznění zcela nebo částečně
rušeno podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů,
nebo podle zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti
němu (§2 odst. 1). Zákon pro přiznání nároku v této kategorii stanoví tři podmínky. Jednak
věznění v období od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990, jednak byť částečně zrušení rozhodnutí
o věznění, které je doplněno třetí podmínkou, že se tak muselo stát buď podle zákona
č. 119/1990 Sb. nebo podle zákona č. 198/1993 Sb. Je tedy zapotřebí zjišťovat, zda jsou
kumulativně splněny všechny tři tyto podmínky.
Žalobce sice žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona
č. 260/2001 Sb. jako politický vězeň podle §2 odst. 1 zákona podal, avšak nedoložil jí
ověřenými doklady osvědčujícími nárok ve smyslu §4 odst. 1 zákona a žalovaná ho
k předložení takových dokladů, podle obsahu správního spisu, nevyzvala. Především jde
o to, po jakou dobu byl skutečně vězněn, neboť jeho údaje v tomto směru jsou nepřesné.
Doložil jen dobu výkonu trest odnětí svobody od 3. 4. 1948 do 24. 6. 1948, tedy za necelé tři
měsíce, v průběhu řízení však tvrdí, že byl ve výkonu trestu po delší dobu. Žalobce však
vůbec nedoložil splnění podmínky stanovené zákonem, a to zrušení jeho věznění zcela nebo
částečně, a to podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších
předpisů, nebo podle zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu
a o odporu proti němu. Jestliže žalobce v podání – žádosti – neuvedl všechny náležitosti
a nedoložil je, tak ve smyslu ust. §7 odst. 3 zákona č. 261/2001 Sb. a §19 odst. 3 zákona
č. 71/1967 Sb. měla žalovaná žalobci pomoci nedostatky podání odstranit, popřípadě jej
vyzvat, aby je ve stanovené lhůtě odstranil a zároveň ho poučit, jaký význam může mít
neodstranění nedostatku podání pro další průběh řízení. Pokud takto žalovaná nepostupovala,
trpí řízení vadami řízení a žalovaná ve věci rozhodla na základě nedostatečně zjištěného
skutkového stavu.
Soud proto postupoval posle ust. §78 odst. 1, 4, 5 zákona č. 150/2002 Sb. a napadené
rozhodnutí žalované zrušil pro vady řízení a věc vrátil žalované k dalšímu řízení, v němž je
vázána názorem soudu, že je třeba, aby žalobce vyzvala k odstranění vad jeho podání
a poučila ho i o tom, jak má nedostatky podání odstranit i o tom, jaký význam může mít
neodstranění nedostatku podání pro další průběh řízení.
Žalobce měl ve věci úspěch v tom směru, že rozhodnutí žalované bylo zrušeno a měl
by tedy právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu ust. §60 odst. 1 zákona č. 150/2002, avšak
žalobce náklady jednak neúčtoval a jednak mu prokazatelné náklady podle obsahu spisu
nevznikly. Soud proto rozhodl tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. 9. 2003
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu