ECLI:CZ:NSS:2003:2.ADS.9.2003
sp. zn. 2 Ads 9/2003 - 50
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a
soudkyň JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobkyně J. M.,
zastoupené JUDr. Rostislavem Sochorem, advokátem se sídlem Ústí nad Labem, Horova 6,
proti žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem Praha 5, Křížová 25 o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 11.
2002 č. j. 41 Ca 605/01-29,
takto:
Kasační stížnost se zamítá .
Žádný z účastníků n e má právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě žalobkyně jako stěžovatelka napadá
rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 11. 2002 č. j. 41 Ca 605/01-29,
kterým bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 24. 8. 2001 č.
xxx o přiznání plného invalidního důchodu od 12. 6. 1997. Soud vycházel z nesporné
skutečnosti, že žalobkyně je plně invalidní ve smyslu §39 odst.1 zákona č. 155/1995 Sb. a
datum počátku invalidity má podklad v posudku o zdravotním stavu vypracovaném
posudkovou komisí dne 6. 3. 2002 včetně doplňku ze dne 11. 6. 2002, když komise měla
k dispozici zdravotní dokumentaci i nález MUDr. P. předložený žalobkyní při jednání komise.
První plicní nálezy vyslovující podezření na kardiální původ obtíží jsou z dubna 1997 a až
následně absolvovaná kardiální vyšetření potvrdila přítomnost dilatační kardiomyopatie, která
je invalidizujícím onemocněním. Teprve nález MUDr. N . z 12. 6. 1997 prokazuje existenci
i závažnost onemocnění, když žádné dřívější nálezy o existenci uvedeného onemocnění
neuvažují. Soud tak určil počátek plné invalidity dnem, kdy bylo odborným lékařem
diagnostikováno onemocnění dilatační kardiomyopatií i závažnost onemocnění potřebná ke
vzniku plné invalidity.
Žalobkyně jako stěžovatelka v kasační stížnosti zejména namítá, že odpůrce i soud
vychází při stanovení doby, od níž měla zdravotní potíže, z neúplné dokumentace pořízené
v relativně nedávné minulosti a upírá jí možnost získat spravedlivě důchod za dobu, od níž
byla pro zdravotní potíže neschopná práce. Považuje za logicky nesprávné, aby její
dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav byl posuzován jako významný pro důchod od určitého
konkrétního data, které nemůže být zjistitelné. Byla závislá jednak na tom, zda určí lékař
správně diagnózu, jednak na tom, jak vede její dokumentaci. I z dané neúplné dokumentace
je však zřejmé, že i před datem určeným posudkovou komisí její potíže byly shodné. Soud i
komise vycházely z ryze formalistického hlediska dohledání první zmínky o správném
pojmenování jejích zdravotních potíží. Soud, pokud by měl zájem na prověření skutečného
stavu, mohl nechat určit znalecky po jakou dobu trvaly její kardio problémy před určeným
datem; přitom bylo možno vycházet z doby její pracovní neschopnosti a ze zprávy MUDr. P.
ze dne 15. 1. 1996, když ovšem ani datace této zprávy neznamená, že potíže neměla již dříve.
I při nedostatku znaleckého posudku bylo možno vycházet při určení termínu její invalidity
z porovnání jejích subjektivních stesků s délkou její pracovní neschopnosti. Rozhodnutí soudu
považuje za vydané na základě nedostatečně zjištěného skutečného stavu věci, namítá důvody
kasační stížnosti uvedené v §103 odst.1 písm. a, b) s. ř. s. a požaduje zrušení napadeného
rozsudku.
Žalovaná v písemném vyjádření uvedla, že nemá odbornou způsobilost k posouzení
tvrzení stěžovatelky a nutnost znaleck ého posudku ponechává na úvaze soudu.
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a
uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.). Kasační stížností jsou uplatněny důvody
uvedené v §103 odst.1 písm. a, b) s. ř. s. spočívající v tom, že soud vyšel z nedostatečně
zjištěného skutečného stavu věci a na jeho základě učinil nesprávný právní závěr o době
vzniku invalidity a tedy i nároku na plný invalidní důchod.
Podle §38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění má pojištěnec nárok na
plný invalidní důchod mj. jestliže se stal plně invalidním a podle §39 odst. 1 písm. a) téhož
zákona je pojištěnec plně invalidní, jestliže z důvodů dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 %. Tyto podmínky
shledal žalobce i krajský soud za naplněné a kasační stížnost proti tomuto závěru soudu
nesměřuje. Podle §54 nárok na důchod vzniká dnem splnění podmínek stanovených tímto
zákonem, a právě určení dne vzniku nároku je podstatou kasační stížnosti.
K tomu ze soudního spisu vyplývá, že stěžovatelka v opravném prostředku proti
rozhodnutí žalované namítla, že její zdravotní potíže trvaly nejméně rok před datem od
kterého je jí přiznán nárok na plný invalidní důchod a k tomu poukázala na připojené kopie
lékařských zpráv a nálezů, a to MUDr. P . P. ze dne 13. 1. 1996 (konstatovány pocity svírání
v oblasti levé prekordiální krajiny), ze dne 28. 5. 1996 (konstatování udání pocitu
nedostatečnosti dechu, bolesti páteře), MUDr. P. ze dne 15. 6. 1996 (kostatovány bolesti na
hrudi s možností anginy pectoris s doporučením dalšího vyšetření) a dále na zprávy MUDr.
P. P. z 5. 2. 2001 (konstatováno dle dokumentace sledování od ledna 1996 mj. pro dilatační
kardiomyopatii), MUDr. E. M. ze dne 7. 2. 2001 (kostatovány choroby páteře a sledování na
interně od r. 1996 pro sy anginy pectoris a další interní diagnózy ) a MUDr. A. N. ze dne 13.
2. 2001 (konstatování sledování na interně od 15. 1. 1996 s popisem potíží a
diagnostikováním dilatační kardiomyopatie). Na žádost soudu vypracovala posudková
komise MPSV ČR v Ústí nad Labem posudek č.j. 897/01, kdy z protokolu je zřejmé, že
komise měla k dispozici kompletní zdravotní dokumentaci zapůjčenou obvodním lékařem
(konstatovány zprávy z r. 1997 a 1998) a v úvahu vzala i zprávu o interním vyšetření MUDr.
P. ze dne 15.1.1996, kterou přinesla na jednání komise posuzovaná (stěžovatelka) a dospěla
k závěru, že teprve kardiologické nálezy z r. 1997 potvrzují přítomnost dilatační
kardiomyopatie (a to podezření na kardiální původ potíží- duben 1997, potvrzení – 12. 6.
1997). Při jednání soudu dne 23. 4. 2003 stěžovatelka navrhla vyžádání kompletní zdravotní
dokumentace od MUDr. P. a MUDr. N. Soud po vyžádání zdravotní dokumentace tuto
předložil posudkové komisi k vyjádření a doplnění posudku. Komise pod č. j. 458/02 doplnila
posudek tak, že setrvala na původním závěru a uvedla, že nález MUDr. P. ze dne 15. 1. 1996,
je jediný, kdy byla pacientka vyšetřena pro bolest na hrudi, nikoliv však pro dušnost a ani při
tomto vyšetření lékař nepojal podezření na možnost existence dilatační kardiomyopatie,
prvním a rozhodujícím je až nález MUDr. N. ze dne 12. 6. 1997. Doplňující posudek byl
zaslán zástupci stěžovatelky, který další návrhy na doplnění řízení nevznesl a souhlasil s tím,
aby soud ve věci rozhodl bez jednání.
Krajský soud v době projednávání opravného prostředku stěžovatelky postupoval
podle části páté hlavy třetí občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2002 a
podle §250q odst.1 mohl provést důkazy nezbytné k přezkoumání napadeného rozhodnutí.
Krajský soud k ověření správnosti stanoveného termínu vzniku onemocnění rozhodného pro
uznání plné invalidity opatřil posudek posudkové komise, k návrhu stěžovatelky úplnou
zdravotní dokumentaci, kterou předložil posudkové komisi k doplnění posudku. Přitom
posudková komise měla k dispozici zdravotní dokumentaci stěžovatelky včetně zpráv
připojených k jejímu opravnému prostředku. Otázkou je zda, tato zjištění jsou dostačující pro
závěr, či zda krajský soud měl k otázce vzniku onemocnění podmiňujícího nárok provést
důkaz znaleckým posudkem, a to přesto, že žádný z účastníků provedení takového důkazu
v průběhu soudního řízení nenavrhl. Znalecký posudek (§127, §246 c o. s. ř.) je na místě,
jestliže jsou stávající důkazy nedostatečné ke zjištění skutečného stavu věci a závisí -li
rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí. V daném případě by
byl takový důkaz nezbytný, pokud by o správnosti posudku posudkové komise a jeho
doplňku byla pochybnost co do jeho úplnosti či správnosti a současně, pokud by znalecký
posudek mohl tyto pochybnosti odstranit. Posudková komise vycházela ze všech dostupných
lékařských zpráv a vyjádř ení stěžovatelky. Pokud stěžovatelka namítá, že její lékařská
dokumentace není úplná, nemohl by tento nedostatek překlenout ani znalecký posudek.
Ovšem i za situace, kdy by zdravotní dokumentace byla skutečně neúplná, je třeba vycházet
z toho, že zprávy z r. 1996 onemocnění dilatační kardiomyopatií neuvádějí a zprávy z r. 1997
logicky nasvědčují zjištění v tomto roce – v dubnu podezření i na možný původ dechových
potíží a doporučení kardiologického vyšetření, 12. 6. 1997 po interním vyšetření zjištění
dilatační kardiomyopatie, levostranné srdeční slabosti III.- IV. stupně. Závěry posudkové
komise odpovídají zdravotní dokumentaci; ani ze zpráv, které stěžovatelka připojila
k argumentaci ke svému opravnému prostředku proti rozhodnutí žalované nelze dovodit, že
invalidizující onemocnění bylo u ní zjištěno před komisí určeným datem. Pokud zprávy z r.
2002 poukazují na léčení od r. 1996, jde o nekonkrétní konstatování, které nemá ve zdravotní
dokumentaci oporu. Stejně tak by závěr o existenci daného onemocnění a jeho intenzity
potřebné k uznaní nároku na invalidní důchod nebylo možno dovodit z pracovní neschopnosti
stěžovatelky v r. 1996, když stěžovatelka byla podle zdravotní dokumentace dlouhodobě
léčena pro různé choroby a potíže. Znalec by tak měl oproti posudkové komisi k dispozici
pouze subjektivní názor stěžovatelky o charakteru jejích potíží, navíc s časovým odstupem
několika let. Stěžovatelka ostatně sama ve stížnosti namítá nemožnost posuzování dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu ve vztahu k určitému datu. Zákon ovšem předpokládá
stanovení data vzniku nároku, tedy stanovení vzniku invalidizujícího onemocnění, v daném
případě nejen onemocnění samotného ale i jeho nezbytné intenzity. Nejvyšší správní soud je
tak názoru, že za dané situace bylo zjištění skutečného stavu krajským soudem dostačující pro
závěr o správnosti jím přezkoumávaného rozhodnutí žalované.
V postupu krajského soudu nebyly shledány vady řízení, vycházel z dostatečných
zjištění, která mají oporu ve spise a právní závěry na jejich podkladě učiněné odpovídají
zákonu . Nejvyšší správní soud neshledal tvrzené důvody kasační stížnosti podle §103 odst.1
písm. a, b) s. ř. s. a proto kasační stížnost podle §110 odst.1 s. ř. s., poslední věty, jako
nedůvodnou zamítl.
O náhradě n ákladů řízení soud rozhodl podle §60 odst.1,2 (§120) s. ř. s., když
stěžovatel ve věci úspěšný nebyl a žalovaná žádný nárok neuplatnila, když by jí podle
zákona ani přiznán být nemohl.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. 6. 2003
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu