ECLI:CZ:NSS:2003:5.A.102.2002:11
sp. zn. 5 A 102/2002 - 11
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Václava Novotného a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobce AMPELOS, ŠLECHTITELSKÁ STANICE VINAŘSKÁ ZNOJMO a. s.,
se sídlem Vrbovec 274, zastoupeného advokátem JUDr. Jiřím Štanclem, advokátní kancelář
Klatovy, Čs. legií 172/1 proti žalovanému Úřadu průmyslového vlastnictví, se sídlem
v Praze 6, Ant.Čermáka 2a, v řízení o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového
vlastnictví ze dne 17. 6. 2002, sp. zn. 0 151 339,
takto:
I. Žaloba se o d mítá
II. Žádný z účastníků nem á pr ávo na náhradu nákladů řízení
III. Žalobci se v ra cí zaplacený soudní poplatek 1 000 Kč z účtu Nejvyššího správního
soudu do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce
JUDr. Jiřího Štancla, advokáta, advokátní kancelář Klatovy, Čs. legií 172/1.
Odůvodnění:
Žalobou doručenou Vrchnímu soudu v Praze dne 20.8.2002 se žalobce domáhal
přezkoumání rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 17.6.2002,
sp.zn. 0 151 339, kterým byl zamítnut rozklad žalobce proti rozhodnutí Úřadu průmyslového
vlastnictví ze dne 9.11.2001, sp.zn. 0 151 339 o částečném zamítnutí přihlášky slovní
ochranné známky ve znění „VRBOSKA“.
V daném případě se jedná o věc, která na Nejvyšší správní soud přešla podle ust. §132
zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále s. ř. s.) z Vrchního soudu v Praze. Podle
uvedeného ustanovení Nejvyšší správní soud ve věcech neskončených vrchními soudy
u nichž byla přede dnem účinnosti s. ř. s. dána jejich věcná příslušnost, dokončí řízení
zahájená před těmito soudy. V předmětné věci byla dána věcná příslušnost Vrchního soudu
v Praze, neboť obsahem žaloby je návrh na přezkoumání rozhodnutí vydaného ústředním
orgánem státní správy. Řízení o žalobách podaných podle části páté hlavy druhé
zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2002, o nichž nebylo
rozhodnuto do dne nabytí účinnosti s. ř. s., se dokončí podle ustanovení části třetí hlavy
druhé dílu prvního s. ř. s. (ust. §130 odst. 1 s. ř. s.).
5 A 102/2002 - 12
Žalobce je přesvědčen, že rozhodnutí žalovaného je v důsledku nesprávné interpretace
právní normy a aplikace práva nezákonné a nesprávné. Tuto nesprávnost spatřuje především
v tom,že žalovaný nevzal v úvahu úpravu obsaženou v Dohodě o obchodních aspektech práv
k duševnímu vlastnictví a má za to, že legální definicí vymezení pojmu „ zeměpisné
označení“ je čl. 22 citované Dohody a tato definice je ve smyslu ust. čl. 10 zák.č.1/1993 Sb.,
Ústava České republiky ve znění zák. č. 395/2001 Sb. součástí našeho právního řádu
a je nutno k ní přihlížet.
Předmětem rozhodování v dané věci je právo k ochranné známce, tzn. právo náležející
do kategorie práv k duševnímu a průmyslovému vlastnictví, označovaných souhrnně jako
práva k nehmotným statkům Uvedená práva úzce spojují práva osobní a práva majetková
a instituty práv k nehmotným statkům zasahují do práva občanského, resp. práva obchodního.
Ochranná známka je podle ust. §1 zák. č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách označení
tvořené slovy, písmeny, číslicemi, kresbou nebo tvarem výrobku nebo jeho obalu,
popř. jiných kombinací, určené k rozlišení výrobků nebo služeb pocházejících od různých
podnikatelů. Přihlašovatel ochranné známky musí mít ve smyslu ust. §4 odst. 2 cit. zákona
oprávnění k podnikání, resp. musí být podnikatelem, přičemž může přihlásit ochrannou
známku jen pro výrobky a služby, které jsou k datu podání přihlášky předmětem jeho
podnikání.V souvislosti s ochrannou známkou se tak vždy jedná o úpravu zvláštních
majetkových vztahů vznikajících mezi podnikateli při podnikání. Řízení ve věci práva
k ochranné známce je třeba proto považovat za řízení ve věci práva soukromého. Z těchto
vztahů vznikají subjektům absolutní výlučná práva, jejichž ochrana není zabezpečena
ve správním soudnictví. Každý, kdo je rozhodnutím správního orgánu, popř. jiného orgánu
dotčen v e věcech občanskoprávních , pracovních, rodinných a obchodních , může se obrátit
s žalobou na soud, který rozhodne v civilním nalézacím sporném řízení v plné jurisdikci
a instančním postupu. V daném případě je proto nutno postupovat podle části páté
občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2003. Soukromým právům je tak
poskytována větší ochrana, neboť zjistí-li soud v občanskoprávním řízení vedeném podle
části páté občanského soudního řádu s účinností od 1. 1. 2003, že mělo být ve věci rozhodnuto
jinak než rozhodl správní orgán, rozhodne ve věci samé .V případě zjištěné nezákonnosti
v řízení ve správním soudnictví může soud takové rozhodnutí pouze zrušit a věc vrátit
správnímu orgánu k novému projednání.
Nejvyšší správní soud proto podle ust. §46 odst. 2 s. ř. s. žalobu odmítl, neboť
žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí, jímž správní orgán rozhodl
v mezích své zákonné pravomoci v soukromoprávní věci. V takovém případě je žaloba podle
§68 písm.b) s. ř. s. nepřípustná. Tímto rozhodnutím bylo řízení ve správním soudnictví
ukončeno a žalobce se v intencích uděleného poučení může domáhat ochrany svých
soukromých práv u obecného soudu v civilním řízení.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. §60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla žaloba odmítnuta.
Výrok o vrácení žalobcem zaplaceného soudního poplatku odůvodňuje soud
analogickým použitím ust. §10 odst. 3 a 5 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích
ve znění pozdějších předpisů. Zakládá-li zákon právo na vrácení soudního poplatku
5 A 102/2002 – 13
v případech, kdy řízení bylo zastaveno před prvním jednáním nebo v případech, kdy lze
v řízení rozhodnout bez jednání do doby vydání rozhodnutí ve věci samé, tím spíše je nutno
připustit vrácení soudního poplatku tehdy, není-li návrh vůbec způsobilý k projednání
ve správním soudnictví a soud takový návrh odmítl podle §46 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
Žalobce může do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení podat v této věci
žalobu podle části páté občanského soudního řádu k místně příslušnému okresnímu soudu (§
46 odst. 2 zák. č. 150/2002 Sb.). V případě včasného podání žaloby zůstávají účinky
procesních úkonů učiněné v tomto řízení zachovány (§82 odst. 3 o. s. ř)
V Brně dne 24. 7. 2003
JUDr. Ludmila Valentová, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení:
Zuzana Halášková