ECLI:CZ:NSS:2003:5.A.116.2002
sp. zn. 5 A 116/2002 - 31
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové
a soudců JUDr. Antonína Koukala a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce P. G.,
zastoupeného JUDr. et MUDr. Martinem Kalistou, advokátem, se sídlem Panská 1, Praha 1,
proti žalovanému Ministerstvu dopravy a spojů, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 12,
Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 8. 2002 č. j. 587/02-110,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobě se nepřiznává odkladný účinek.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 5. 8. 2002 č. j. 587/02-110 bylo zamítnuto odvolání
žalobce a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 14. 5. 2002 č.
j. MHMP-44091/2002/DOP-03/Si, kterým byla žalobci za porušení ustanovení §21 odst. 2,
3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
č. 111/1994 Sb.“) v návaznosti na §15 odst. 1 vyhlášky č. 478/2000 Sb., a dále za porušení
ustanovení §21 odst. 3 zákona č. 114/1994 Sb. v návaznosti na §15 odst. 2 písm. b), c), e), f),
g), h) vyhlášky č. 478/2000 Sb., uložena podle ustanovení §35 odst. 3 písm. 4) zákona č.
111/1994 Sb. pokuta ve výši 250 000 Kč. V odůvodnění žalovaný uvedl, že dne 2. 4. 2002
byla provedena kontrolní jízda vozidlem taxislužby, které provozoval a řídil žalobce, při které
vydal žalobce jako doklad o zaplacení jízdného ručně psanou stvrzenku, na které byly
uvedeny falešné a neúplné údaje. Daným jednáním porušil žalobce výše citovaná ustanovení a
naplnil skutkovou podstatu správního deliktu uvedeného v §35 odst. 3 písm. h) zákona č.
111/1994 Sb. Tvrzení žalobce o poruše na taxametru považuje žalovaný ve shodě s názorem
správního orgánu prvního stupně za účelovou a nevěrohodnou snahu žalobce vyvinit se
z jemu za vinu kladeného porušení zákona. Tvrzení žalobce o poruše taxametru odporuje
obsahu vydané stvrzenky, ve které byly uvedeny falešné a neúplné údaje. Je otázkou, co vedlo
žalobce k vystavení takové stvrzenky ve chvíli, kdy podle jeho tvrzení přestal fungovat
taxametr. Žalovaný vyslovil názor, že vydání falešné stvrzenky mělo zastřít nepoctivé jednání
žalobce, navíc kontrolní pracovníci nebyli žalobcem na poruchu taxametru po skončení
kontrolní jízdy upozorněni. K výši sankce žalovaný v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že
vzhledem ke skutečnosti, že dané ustanovení umožňovalo uložit za tento typ správního deliktu
pokutu až do výše 750 000 Kč, a dále s ohledem na charakter správního deliktu, když vydání
ručně psané stvrzenky s nepravdivými a neúplnými údaji je hodnoceno jako jedno
z nejzávažnějších porušení právních předpisů na úseku taxislužby, přihlédl správní orgán
prvního stupně k ostatním skutkovým okolnostem případu a uložil sankci v dolní polovině
zákonné sazby, s čímž se odvolací orgán ztotožnil a ponechal uloženou pokutu v původní
výši.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce v zákonné lhůtě správní žalobu, ve které uvedl,
že pochybení žalovaného spatřuje ve vydání rozhodnutí pouze na základě volního uvážení
žalovaného, když toto nebylo podloženo relevantními důkazy, čímž došlo k vybočení z mezí a
hledisek stanovených zákonem. Žalobce uvádí, že se k porušení předpisů spočívajícím
v nesprávném vyplnění jízdního dokladu doznal, má však za to, že uložená sankce je
v příkrém rozporu s charakterem porušení předpisů. Vzhledem k tomu, že se u žalobce
jednalo o jednorázové porušení předpisů, a s ohledem na výši předražení jízdného o 480 Kč,
nebyla při stanovování výše sankce splněna podmínka přiměřenosti postihu, když pokuta
představuje více než šestisetnásobek částky, o kterou bylo jízdné překročeno. Žalobce v této
souvislosti zmínil rozhodnutí uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí ve věcech správních
SP 112/1996, kde je uvedeno, že má-li soud posoudit, zda rozhodnutí nevybočilo z mezí
a hledisek stanovených zákonem, nepostačuje, že stanovená výše sankce je v rozpětí, které
zákon připouští, ale musí být přezkoumatelné, zda a jak byla vzata v úvahu hlediska v zákoně
stanovená. Výši pokuty považuje žalobce za exemplární potrestání prováděné na
společenskou objednávku správních úřadů, čímž byl podle názoru žalobce porušen princip
rovnosti před zákonem. Závěrem žalobce sděluje, že ze zdravotních důvodů není schopen
vykonávat původní profesi strojního zámečníka, a placení sankce při současném zrušení
živnostenského oprávnění pro něj a jeho rodinu znamená prakticky ekonomickou likvidaci.
Z uvedených důvodů žalobce navrhuje, aby soud žalobou napadené rozhodnutí žalovaného
zrušil.
Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě sdělil, že v předmětné věci bylo postupováno
v souladu se správním řádem a žalovaný se dostatečně vypořádal s odvoláním žalobce proti
rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Žalovaný k námitkám žalobce uvádí,
že žalobcovo tvrzení o nefunkčnosti taxametru nemá vliv na skutkovou podstatu zjištěného
správního deliktu. Žalovaný připouští možnost, že taxametr během jízdy přestane fungovat;
v takovém případě by zřejmě bylo možné vystavit náhradní ručně vyplněný doklad; za této
situace měl však řidič doplnit správné údaje o svém vozidle a o uskutečněné přepravní službě
a cena za uskutečněnou představu měla odpovídat řádné ceně za použití taxametru. Navíc
kontrolní pracovníci nebyli na poruchu taxametru řidičem upozorněni a žalovaný proto stojí
za závěrem svým i závěrem správního orgánu prvního stupně, že žalobcova tvrzení
o nefunkčnosti taxametru jsou pouze žalobcovou snahou vyvinit se z jemu za vinu kladených
porušení právních předpisů o silniční dopravě. Žalovaná uvádí, že pokuta ve výši 250 000 Kč
odpovídá závažnosti protiprávního jednání, neboť vydání ručně psané stvrzenky, ve které jsou
uvedeny nepravdivé údaje o provozovateli taxislužby a jeho vozidle a kde dojde k naúčtování
pětinásobku maximální povolené částky za přepravu, je nutné hodnotit jako závažné
a společensky nebezpečné porušení předpisů o silniční dopravě, přičemž popisovaný skutek
je třeba odlišit od těch případů, kdy řidič vozidla sice vzhledem k poruše taxametru nevydá
doklad z tiskárny taxametru, ale ručně vypsaná stvrzenka obsahuje pravdivé a úplné údaje.
Navíc žalovaný zdůraznil, že za správní delikt podle §35 odst. 3 písm. h) zákona č. 111/1994 Sb. umožňuje citované ustanovení správnímu orgánu uložit pokutu až do výše 750 000 Kč,
uložená sankce byla tedy stanovena v dolní polovině zákonné sazby. Vzhledem k uvedeným
skutečnostem žalovaný navrhuje, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl.
Ze správního spisu, který soudu předložil žalovaný, vyplynuly následující podstatné
skutečnosti:
Dne 2. 5. 2002 bylo Magistrátem hlavního města Prahy, odborem dopravy, zahájeno se
žalobcem správní řízení ve věci porušení ustanovení §21 odst. 2 a 3 zákona č. 111/1994 Sb.,
v návaznosti na ustanovení §15 odst. 1 vyhlášky č. 478/2000 Sb., když při cenové kontrole
provedené kontrolními pracovníky odboru daní, poplatků a cel Magistrátu hlavního města
Prahy dne 2. 4. 2002 po uskutečněné kontrolní jízdě vozidlem taxislužby SPZ X, evidenční
číslo Y, tovární značky V., z ulice Malostranské k hotelu Diplomat, nebyl řidičem-žalobcem
vydán doklad o zaplacení jízdného jako výstup z tiskárny taxametru; dále pak bylo
konstatováno porušení ustanovení §21 odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb. v návaznosti na §15
odst. 2 písm. b), c), e), f), g), h) vyhlášky č. 478/2000 Sb., když kontrolnímu orgánu byl
žalobcem vydán ručně psaný doklad o zaplacení jízdného, který však neobsahoval obchodní
jméno, místo trvalého pobytu provozovatele, evidenční číslo vozidla taxislužby, státní
poznávací značku vozidla (resp. obsahoval nesprávnou státní poznávací značku), výchozí a
cílové místo přepravy, čas odjezdu a příjezdu ani všechny dílčí položky, z nichž je výsledná
sazba složena. Žalobce byl správním orgánem prvního stupně poučen, že za porušení
uvedených ustanovení mu může být podle ustanovení §35 odst. 3 písm. h) zákona č.
111/1994 Sb. uložena sankce až do výše 750 000 Kč.
Dne 6. 5. 2002 bylo Magistrátu hlavního města Prahy doručeno vyjádření žalobce ke
správnímu řízení, ve kterém žalobce uvedl, že doklad o zaplacení jízdného z tiskárny
taxametru nemohl být vydán vzhledem k poruše taxametru, a vyjádřil lítost nad tím, že situaci
řešil neuváženě odhadem. Žalobce požádal správní orgán prvního stupně, aby při rozhodování
přihlédl k tomu, že se u něj jedná o první případ spáchání správního deliktu.
Dne 14. 5. 2002 bylo Magistrátem Hlavního města Praha vydáno rozhodnutí č. j.
MHMP-44091/2002/DOP-03/Si, kterým bylo konstatováno porušení §21 odst. 2, 3 zákona č.
111/1994 Sb., v návaznosti na ustanovení §15 odst. 1 vyhlášky č. 478/2000 Sb., tedy
naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle §35 odst. 3 písm. h) zákona č. 111/1994 Sb., za což správní orgán prvního stupně udělil žalobci pokutu ve výši 250 000 Kč.
V odůvodnění rozhodnutí správní orgán prvního stupně uvedl, že dne 2. 4. 2002 byla v rámci
cenové kontroly provedené pracovníky odboru daní, poplatků a cel Magistrátu hlavního města
Prahy uskutečněna kontrolní jízda z ulice Malostranská k hotelu Diplomat vozidlem
taxislužby SPZ X, evidenční číslo Y, tovární značky V., provozovaným a řízeným žalobcem
jako provozovatelem taxislužby. Po uskutečněné kontrolní jízdě žalobce nevydal kontrolním
pracovníkům doklad o zaplacení jízdného jako jako výstup z tiskárny taxametru, nýbrž vydal
ručně psanou stvrzenku, která neobsahovala náležitosti uvedené v ustanovení §15 odst. 2
vyhlášky č. 478/2000 Sb., a navíc bylo za absolvovanou jízdu vozidlem taxislužby účtováno
pětinásobně vyšší jízdné, když namísto 120 Kč, což je nejvyšší možná částka, kterou bylo
možno za daný úsek naúčtovat, byla žalobcem účtována částka 600 Kč. V odůvodnění
rozhodnutí je rovněž uvedeno, že tvrzení žalobce, že během jízdy došlo k poruše taxametru,
bylo správním orgánem shledáno nevěrohodným a účelovým, neboť na skutečnost, že došlo
k poruše na taxametru, mohl a měl žalobce upozornit kontrolní pracovníky ihned po skončení
jízdy; navíc ani údajná porucha taxametru neomlouvá nepravdivost a neúplnost údajů
uvedených žalobcem na ručně psané stvrzence.
Dne 4. 6. 2002 bylo správnímu orgánu prvního stupně doručeno včasné odvolání
žalobce do výše uvedeného rozhodnutí, ve kterém uvedl, že tvrzení o poruše taxametru nebylo
správním orgánem dostatečně spolehlivým způsobem vyvráceno a správní orgán nepředložil
žádný důkaz o účelovosti tohoto žalobcova tvrzení. Žalobce v odvolání dále uvedl, že se
doznal k porušení předpisů nesprávným vyplněním dokladu, má však za to, že uložená pokuta
je v příkrém rozporu s charakterem porušení předpisů. Při jejím určování správní orgán podle
názoru žalobce nesprávně posoudil hlediska závažnosti, významu a doby trvání protiprávního
jednání; uložená pokuta pak znamená ekonomickou likvidaci žalobce; výše pokuty odporuje
podle sdělení žalobce i obecným právním zásadám o přiměřenosti postihu za příslušné
delikty, kdy uložená pokuta představuje více než šestisetnásobek částky, o kterou byl
překročen příslušný tarif; z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby odvolací orgán dané
rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil.
Dne 5. 8. 2002 bylo vydáno žalobou napadené výše uvedené rozhodnutí žalovaného č. j.
587/02-110, proti kterému žalobce podal dne 6. 9. 2002 k Vrchnímu soudu v Praze žalobu na
zrušení rozhodnutí žalovaného.
Součástí správního spisu je rovněž protokol o cenové kontrole č. 110/2002 včetně
dodatku a fotokopie ručně psané stvrzenky, kterou žalobce vydal kontrolním pracovníkům
namísto dokladu z tiskárny taxametru.
Věc nebyla skončena Vrchním soudem v Praze do 31. 12. 2002, proto byla podle
ustanovení §132 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.), postoupena Nejvyššímu
správnímu soudu k dokončení v řízení podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního
s. ř. s. – tedy v řízení o žalobách proti rozhodnutím správního orgánu.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních
bodů (§75 odst. 2 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
Při přezkoumávání napadeného rozhodnutí vycházel Nejvyšší správní soud ze
skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí správního orgánu (§75 odst. 1 s.
ř. s.), tedy že se žalobce dopustil jednání uvedeného v napadeném rozhodnutí.
Podle ustanovení §21 odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb., je provozovatel taxislužby
povinen zajistit, aby řidič při provozování taxislužby používal taxametr a vydal cestujícímu z
tiskárny taxametru doklad o zaplacení jízdného. Podle ustanovení §15 odst. 1 vyhlášky č.
478/2000 Sb. provozovatel taxislužby zajistí, aby řidič ihned po ukončení přepravy
přepnul taxametr z provozní polohy "obsazeno" do provozní polohy "jízdné". Výše úhrady
za poskytnutou přepravní službu se stanoví výhradně z údajů odečtených po ukončení jízdy ze
zobrazovače taxametru na základě sjednané ceny za přepravu. Provozovatel taxislužby zajistí,
aby řidič bez vyzvání vydal cestujícímu doklad o zaplacení jízdného, kterým je výhradně
výstup z tiskárny taxametru ručně doplněný o další údaje stanovené tímto předpisem.
Taxametr musí být nastaven na okamžitý automatický tisk dokladu o zaplacení jízdného při
přepnutí do provozní polohy "jízdné". Podle §21 odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb. je
provozovatel taxislužby povinen zajistit, aby k provozování taxislužby bylo užito pouze
vozidel úplně vybavených a označených předepsaným způsobem. Způsob označení
a podrobnosti o technických podmínkách provozování taxislužby, zejména podrobnosti
o označení vozidla a náležitostech dokladů souvisejících s provozováním taxislužby, stanoví
prováděcí předpis. Podle ustanovení §15 odst. 2 vyhlášky č. 478/2002 Sb. musí doklad
o zaplacení jízdného v taxislužbě obsahovat číslo dokladu, obchodní jméno, místo trvalého
pobytu provozovatele taxislužby u fyzické osoby nebo sídlo u právnické osoby, evidenční
číslo vozidla taxislužby, datum jízdy, státní poznávací značku, výchozí a cílové místo
přepravy, čas odjezdu a příjezdu, všechny dílčí položky, z nichž je výsledná sazba složena,
cenu včetně daně z přidané hodnoty, a požádá-li o to cestující, údaje potřebné k odečtení
daně, údaje o úhradě jiných nákladů souvisejících s vyžádanou přepravou a jméno, příjmení
a podpis řidiče. Provozovatel taxislužby je povinen zajistit, aby řidič při provozování
taxislužby používal taxametr podle odstavce 1 a vydal cestujícímu z tiskárny taxametru
doklad o zaplacení jízdného. Podle ustanovení §35 odst. 3 písm. h) zákona č. 111/1994 Sb.
dopravní úřad nebo Ministerstvo dopravy a spojů při porušení tohoto zákona uloží pokutu až
do výše 750 000 Kč dopravci, který poruší ustanovení §21 citovaného zákona. Podle
ustanovení §36 odst. 2 citovaného zákona se při stanovení výše pokuty přihlíží k závažnosti,
významu a době trvání protiprávního jednání a k rozsahu způsobené škody.
Soud se při posuzování případu ztotožnil s právním názorem žalovaného i správního
orgánu prvního stupně, když vydání ručně psané stvrzenky s nepravdivými a neúplnými údaji
je třeba považovat za velmi závažné porušení právních předpisů o silniční dopravě; tvrzení
žalobce o nefunkčnosti taxametru považuje soud za nedůvěryhodné, když žalobce nebyl
schopen přesvědčivě zdůvodnit, proč o poruše taxametru neinformoval kontrolní pracovníky
neprodleně; za nesporné lze dále považovat i nepravdivé a neúplné vyplnění ručně psané
stvrzenky, kde žalobce záměrně uvedl nepravdivé údaje a za jízdu účtoval pětinásobně vyšší
jízdné, než je podle cenových předpisů přípustné. Výše uložené sankce je podle názoru soudu
vzhledem ke výše uvedeným okolnostem přiměřená a byla v prvostupňovém i v odvolacím
rozhodnutí řádně zdůvodněna, když při rozhodování byla plně vzata v potaz kritéria
stanovená v ustanovení §36 odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb.
Proto soud žalobu jako nedůvodnou podle ustanovení §78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. O věci
přitom rozhodl bez jednání za podmínky souhlasu účastníků řízení (§51 odst. 1 s. ř. s.).
Při rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku Nejvyšší správní soud
postupoval podle části třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s., kde se v ustanovení §73 odst. 1
s. ř. s. stanoví, že podání žaloby nemá odkladný účinek Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud na
návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by
výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nenahraditelnou újmu,
přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob
a není v rozporu s veřejným zájmem. Žalobce odůvodnil žádost o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti „ohledem na hmotné dopady napadeného rozsudku na něj a jeho rodinu“.
Každé rozhodnutí správního orgánu o uložení sankce má hmotný dopad a tato skutečnost
sama o sobě nemůže být důvodem k přiznání odkladného účinku. Vliv rozhodnutí žalovaného
by musel být zcela mimořádný a jeho důsledky by musely být spojeny právě s okamžitým
výkonem rozhodnutí, kterému by proto bylo třeba předejít. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší
správní soud nedospěl k závěru, že se o tuto situaci jedná v případě žalobce, návrhu na
přiznání odkladného účinku výkonu rozhodnutí nevyhověl.
Úspěšnému žalovanému soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť mu
náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. října 2003
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu