ECLI:CZ:NSS:2003:5.A.126.2001
sp. zn. 5 A 126/2001-43
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Antonína Koukala v právní věci žalobce
A. M., zastoupeného JUDr. Josefem Vrabcem, advokátem, se sídlem v Dobřichovicích,
Jiráskova 378, proti žalovanému Ministerstvu vnitra se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7,
v řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 25. 5. 2001, č. 187/2001,
takto:
I. Žaloba se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů.
Odůvodnění:
Žalobou doručenou Vrchnímu soudu v Praze dne 8. 10. 2001 se žalobce domáhal
přezkoumání rozhodnutí ministra vnitra ze dne 13. 8. 2001 č. 402, kterým byl zamítnut
rozklad podaný žalobcem proti rozhodnutí ze dne 25. 5. 2001 č. 187/2001, kterým byl
s účinností od 31. května 2001 odvolán žalobce z funkce ředitele útvaru pro ochranu
prezidenta České republiky a objektů, v nichž pobývá. Napadené rozhodnutí bylo vydáno
podle ustanovení §3 odst. 8 zákona č. 283/1991 Sb. o Policii České republiky. Rozhodnutí
považuje žalobce za neplatné, neboť podle ustanovení §17 zákona č. 186/1992 Sb.
o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, může být policista převeden na
jinou funkci pouze z taxativně uvedených důvodů, avšak žalobou napadené rozhodnutí žádný
takový důvod neobsahuje. Žalobce dále uvádí, že žalovaný pochybil, když do výroku
rozhodnutí uvedl ustanovení §17 odst. 3 zákona č. 186/1992 Sb., které nebylo uvedeno
v rozhodnutí prvoinstančního orgánu, dle názoru žalobce má odvolací orgán pouze
přezkoumat správnost rozhodnutí napadeného opravným prostředkem a ne jej svým
rozhodnutím napravovat. Žalobce odmítá tvrzení uvedené v napadeném rozhodnutí, že
podmínkou pro jmenování do funkce a odvolání z funkce ředitele útvaru pro ochranu
prezidenta je souhlas, popř. odvolání souhlasu prezidenta republiky. Podle ustanovení §124
odst. 3 zákona 186/1992 Sb. musí být rozhodnutí služebního funkcionáře v souladu
s právními předpisy, musí být též řádně odůvodněno. Protože žalobou napadené rozhodnutí
odůvodnění neobsahovalo (pouze účelové s odvoláním na nesouhlas prezidenta republiky),
navrhuje žalobce napadené rozhodnutí zrušit a rovněž tak zrušit rozhodnutí první instance,
které vykazuje stejné nedostatky.
Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce nepodal žalobu v zákonné
lhůtě, neboť v ustanovení §137 odst. 1 zákona č. 186/1992 Sb. je pro přezkum takového
rozhodnutí zvláštní, třicetidenní lhůta, proto žalovaný navrhuje, aby soud řízení pro tuto vadu
řízení zastavil.
K věci vlastní pak uvedl, že skutečnost, že rozhodnutí o rozkladu napravilo rozhodnutí
prvního stupně tak, že bylo do výroku doplněno ustanovení §17 odst. 3 zákona č. 186/1992 Sb. není vadou, která by způsobovala neplatnost rozhodnutí. Dopisem ze dne 8. 5. 2001
čj. T 98/2001 sdělil Prezident České republiky ministru vnitra, že pominul jeho souhlas
se jmenováním žalobce do funkce ředitele Hradní policie a požádal o odvolání
žalobce z funkce.
Žalovaný má zato, že odvolání souhlasu prezidenta je zvláštním důvodem
pro převedení na jinou funkci (odvolání z funkce), neboť služební funkcionář, v tomto
případě ministr vnitra, nemá jinou možnost, než policistu, u něhož souhlas se jmenováním
do této funkce pominul, z funkce odvolat. Neztotožní-li se soud s názorem na opožděnost
žaloby, pak žalovaný navrhuje, aby soud žalobu zamítl.
Protože věc nebyla Vrchním soudem v Praze skončena do 31. 12. 2002, byla
dle ustanovení §132 zákona č. 150/2002 Sb. soudní řád správní („s. ř. s.“) postoupena
Nejvyššímu správnímu soudu k dokončení řízení.
Základní podmínkou přezkoumání zákonnosti napadeného rozhodnutí správního orgánu
je včasnost podání takové žaloby. Pro posouzení včasnosti podané žaloby je nutno vycházet
z právní úpravy, která byla účinná ke dni podání žaloby, tedy ke dni 8. 10. 2001. Podle
ustanovení §250 b odst. 1 o. s. ř., ve znění účinném ke dni podání žaloby, musela být žaloba
podána do dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni, pokud
zvláštní zákon nestanovil jinak. Zvláštním zákonem v tomto případě je zákon č. 186/1992 Sb., který v ustanovení §137 odstavci 2 uvádí, že návrh na přezkoumání rozhodnutí soudem
je možno podat po vyčerpání opravného prostředku podle ustanovení §132 cit. zákona
a to ve lhůtě 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí. Toto ustanovení je však nutno
vykládat v souvislosti s odstavcem prvním, který umožňuje policistovi podat u soudu návrh
na přezkoumání rozhodnutí služebního funkcionáře o propuštění ze služebního poměru podle
§106 odst. 1 písm. c) nebo d), o náhradě škody nebo bezdůvodném obohacení, které
přesahují částku 5 000 Kč, nebo o uložení kázeňského trestu. O podání žaloby z těchto
uvedených důvodů se však nejednalo, proto je nutno užít ustanovení §250 b) o. s. ř., soud
shledal, že žaloba byla podána včas.
Podle ustanovení §2 zákona č. 150/2002 Sb., (s. ř. s.) soudy ve správním soudnictví
poskytují ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem
stanoveným tímto zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem
a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon.
Organizaci a řízení policie blíže upravuje zákon č. 283/1991 Sb. o Policii České
republiky v ustanovení §3. Podle odstavce 7 tohoto ustanovení v čele útvaru ochranné
služby, který zajišťuje ochranu prezidenta České republiky a ochranu objektů, v nichž
pobývá prezident České republiky, stojí ředitelé. Podle odstavce 8 téhož ustanovení
pak ředitele útvaru ochranné služby uvedeného v odstavci 7 jmenuje a odvolává ministr
se souhlasem prezidenta České republiky.
Jedná se o zákonné ustanovení, které má nejen kompetenční charakter, ale má dopad
hmotněprávní.
Znamená to, že jednou z nutných podmínek pro jmenování či odvolání z funkce ředitele
útvaru ochranné služby, který zajišťuje ochranu prezidenta České republiky a ochranu
objektů, v nichž pobývá prezident České republiky je udělení souhlasu se jmenováním
do této funkce či odejmutí souhlasu při odvolání z funkce prezidentem České republiky.
Dopisem ze dne 8. 5. 2001 čj. T 98/2001 sdělil prezident České republiky ministru
vnitra, že pominul jeho souhlas se jmenováním žalobce do funkce ředitele Hradní policie
a požádal o odvolání žalobce z funkce.
Odvolání souhlasu prezidentem České republiky je tak zvláštním důvodem
pro převedení na jinou funkci (odvolání z funkce).
Postup odvolání z funkce a převedení na jinou funkci je pak upraven v ustanovení §17
zákona č. 186/1992 o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, podle odst. 3
tohoto ustanovení se provede odvoláním policisty z dosavadní funkce a jeho ustanovením
do jiné funkce v témže druhu služby a není-li to možné, v jiném druhu služby.
Rozhodnutím ministra vnitra ze dne 13. 8. 2003 čj. 402/2001 po předchozím písemném
odvolání souhlasu s výkonem funkce prezidentem České republiky byl žalobce odvolán
z funkce ředitele Policie České republiky útvaru ochranné služby, který zajišťuje ochranu
prezidenta České republiky a objektů, v nichž prezident České republiky pobývá a převeden
do personální pravomoci policejního prezidenta.
Pro výkon funkce zvláště vyjmenované v ustanovení §3 odst. 7 a 8 zákona č. 283/1991 Sb. o Policii České republiky (tedy funkce ředitele útvaru ochranné služby, který zajišťuje
ochranu prezidenta České republiky a ochranu objektů, v nichž pobývá prezident České
republiky) je zákonem upravena zvláštní podmínka a tou je udělení (či odejmutí) souhlasu
prezidentem České republiky. Jedná se tedy o zvláštní podmínku pro výkon této funkce.
Odpadne-li splnění takové podmínky, je-li tedy souhlas s výkonem funkce ředitele ochranné
služby prezidentem České republiky odvolán, výkon takové funkce je pro konkrétní osobu
znemožněn. Odvolal-li prezident České republiky svůj souhlas s výkonem funkce ředitele
ochranné služby žalobcem, pak odpadla možnost žalobce tuto funkci vykonávat, a proto byl
nucen též ministr vnitra žalobce z funkce rozhodnutím odvolat, popř. jej převést
do personální pravomoci policejního prezidenta.
Rozhodnutím o ustavení nebo odvolání příslušníka Policie ČR do funkce ředitele
útvaru ochranné služby, který zajišťuje ochranu prezidenta České republiky, ministr vnitra
pověřuje nebo zprošťuje určitou osobu výkonem oprávnění a povinností, které zákon s touto
funkcí spojuje. Na pověření výkonem takové funkce a její výkon však není právní nárok –
subjektivní právo.
Nejedná se tedy o zkrácení práva žalobce, pokud byl do funkce ředitele Útvaru
ochranných služeb ustanoven rozkazem ministra vnitra (po předchozím souhlasu prezidenta
republiky – jako zákonné podmínky pro ustanovení do funkce), tuto funkci po nějaký čas
vykonával a poté co prezident svůj souhlas s ustavením žalobce do funkce ředitele ochranné
služby zajišťující ochranu prezidenta písemně zrušil, byl z funkce rozkazem ministra vnitra
odvolán. Odvoláním z funkce ředitele útvaru pro ochranu Prezidenta České republiky
a objektů v nichž pobývá a převedením do personální pravomoci policejního prezidenta
nebyl žalobce krácen na svých subjektivních právech, která by byla pod soudní ochranou.
Domáhá-li se žalobce přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání podle tohoto
nebo zvláštního zákona vyloučeno, je žaloba dle ustanovení §68 písm. e) s. ř. s. nepřípustná.
Z uvedeného důvodu soud návrh odmítá pro nepřípustnost podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. )
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož
v případě odmítnutí žaloby nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. 8. 2003
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu