ECLI:CZ:NSS:2003:5.A.13.2002:38
č. j.: 5A 13/2002 – 38
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce
Janssen Pharmaceutica N. V., se sídlem Turnhoutseweg 30, Belgie, zastoupeného JUDr.
Karlem Čermákem, advokátem se sídlem v Praze l, Národní třída 32, proti žalovanému
Úřadu průmyslového vlastnictví, se sídlem v Praze 6 – Bubeneč, Antonína Čermáka 2a,
o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ve věci částečného výmazu slovní ochranné známky
„RISPEN“ z rejstříku ochranných známek,
takto:
Žaloba se odmítá .
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Vrchního soudu v Praze dne 30. 1. 2002 se žalobce domáhal
zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 11. 2001, č. j. O 129573, kterým byl zamítnut jeho
rozklad a potvrzeno rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 2. 8. 2001 ve věci návrhu
na částečný výmaz ochranné známky č. 211586 ve znění „RISPEN“ z rejstříku ochranných
známek.
Protože Vrchní soud v Praze ve věci do 31. 12. 2002 nerozhodl, převzal dnem
1. 1. 2003, kdy nabyl účinnosti zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“),
v souladu s ustanovením §132 s. ř. s. neskončenou věc, u níž byla dána věcná příslušnost
vrchního soudu, Nejvyšší správní soud a dokončí v ní řízení.
Podle ustanovení §2 s. ř. s. poskytují ve správním soudnictví soudy ochranu veřejným
subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto nebo
zvláštním zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují
v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon. Z rozhodování soudů ve správním
soudnictví jsou podle ustanovení §6 s. ř. s. vyloučeny věci, o nichž to stanoví tento nebo
zvláštní zákon. Takovým zvláštním zákonem je občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“),
který v ustanovení §244 odst. 1 stanoví, že rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního
samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popř. smírčí orgán zřízený
podle zvláštního právního předpisu (dále jen „správní orgán“) podle zvláštního zákona
o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá z občanskoprávních, pracovních, rodinných
a obchodních vztahů a nabylo-li takové rozhodnutí právní moci, může být tatáž věc
projednána na návrh v občanském soudním řízení. Tato právní úprava má zajistit účastníkům
v případech, kdy správní orgán rozhodoval v rámci své kompetence o soukromoprávní věci
jiný způsob ochrany jejich práv než v řízení před správními soudy.
Protože z citovaných ustanovení vyplývá, že rozhodování ve věcech soukromo-
právních náleží podle platné právní úpravy soudům, které postupují podle o. s. ř., je nutno
vyřešit otázku, zda v daném případě rozhodl správní orgán o věci soukromoprávní nebo
veřejnoprávní, neboť to je podstatné pro vymezení hranice věcné příslušnosti mezi soudy
obecnými a správními.
Řešení dualismu práva soukromého a veřejného je problémem „novým“ v tom smyslu,
že právní řád v minulých 50-ti letech tuto otázku záměrně opomíjel, protože z politických
a mocenských důvodů nebylo fakticky respektováno dělení práva na soukromé a veřejné.
I když platné právo uznává rozdíl mezi právem soukromým a veřejným, přesná definice
zřejmě nikdy neexistovala. V této souvislosti nelze také opomenout, že některá právní
odvětví, např. právo pracovní nebo sociální, nemůžeme bez zbytku zařadit do žádné z těchto
kategorií, a to proto, že prvky soukromoprávní a veřejnoprávní jsou často v praktickém
životě úzce propojeny a prolínají se. To ale nic nemění na tom, že dělení na právo veřejné
a soukromé je stále funkční.
V daném případě rozhodoval žalovaný o výmazu ochranné známky podle ustanovení
§25 zákona č. 137/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Pravomoc žalovaného jako
ústředního orgánu státní správy na ochranu průmyslového vlastnictví (§1 odst. 1 zákona
č. 14/1993 Sb. ve znění pozdějších předpisů) rozhodovat mimo jiné o poskytování ochrany na
ochranné známky vyplývá z ustanovení §2 písm. a) citovaného zákona. Přesto, že v tomto
ani v jiném zákoně není obsažena legální definice pojmu průmyslového vlastnictví,
představuje tento pojem podle právní teorie souhrn zvláštních absolutních subjektivních práv
k nehmotným statkům průmyslově (tj. opakovaně hospodářsky) využivatelným a jejich právní
ochranu. Předmětem průmyslového vlastnictví (tedy zvláštních absolutních práv, resp.
zvláštní právní ochrany) jsou podle tohoto vymezení vynálezy, užitné a průmyslové vzory,
topografie polovodičových výrobků a odrůdy rostlin a dále jsou to ochranná označení –
ochranné známky, označení původu a zeměpisná označení a obchodní firmy. Protože
ochranná známka je statkem nehmotné povahy, která jako součást průmyslových práv je
podřaditelná pod pojem duševního vlastnictví, lze ji považovat za jinou majetkovou hodnotu.
Podle ustanovení §118 odst. 1 o. z. jsou předmětem občanskoprávních vztahů nejen věci, ale
i, pokud to jejich povaha připouští, práva a jiné majetkové hodnoty. Tyto hodnoty jsou tak
nepochybně způsobilé být předmětem občanskoprávních vztahů. Lze proto učinit závěr, že
vztahy upravené právem průmyslového vlastnictví tvoří specifickou oblast občanskoprávních
vztahů. Na soukromoprávním charakteru práv průmyslových nemění nic ani skutečnost, že
pro průmyslové vlastnictví je typické prolínání veřejnoprávních aspektů, když nakládání
s nimi je podřízeno předpisům veřejného práva a navíc jsou chráněny nejen prostředky práva
soukromého, ale i práva veřejného. Z výše uvedených důvodů proto dospěl Nejvyšší správní
soud k závěru, že rozhodování o ochranných známkách je rozhodováním orgánu veřejné
správy o právní věci vyplývající z občanskoprávních vztahů.
Vzhledem k tomu, že žalovaný rozhodl v mezích své zákonné pravomoci v soukromé
věci, Nejvyšší správní soud návrh žalobce v souladu s ustanovením §46 odst. 2 s. ř. s.
odmítl. Žalobce může podle ustanovení §46 odst. 2 s. ř. s. podat do jednoho měsíce od právní
moci tohoto usnesení žalobu proti napadenému rozhodnutí žalovaného u místně příslušného
okresního (obvodního) soudu.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s., když žaloba byla
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 27. května 2003
JUDr. Eliška C i h l á ř o v á
předsedkyně senátu