ECLI:CZ:NSS:2003:5.A.160.2002:41
sp. zn. 5 A 160/2002 - 41
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Radan Malíka a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce
F. H., bytem Kunžak, Nová 381, zastoupeného JUDr. Janem Pavlíkem, advokátem v Praze 1,
Na Příkopě 391/7, proti žalovanému Ministerstvu financí se sídlem v Praze 1, Letenská 15,
o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ve věci povolení obnovy řízení,
takto:
I. Žaloba se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou v zákonné lhůtě u Vrchního soudu v Praze se žalobce domáhal
zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 10. 2002, č. j. 32467/02-11, kterým byla zamítnuta
jeho odvolání proti rozhodnutím Celního ředitelství v Brně ze dne 15. 7. 2002,
č. j. 4393/02-0101-01/01 až 4393/02-0101-03/12. V odůvodnění žalovaný uvedl, že žalobce
žádal o obnovu řízení pravomocných rozhodnutí – platebních výměrů Celního úřadu
v Břeclavi – dálnice. Celní ředitelství v Brně tuto žádost zamítlo z důvodu, že citovaná
rozhodnutí vykazují zákonnou překážku pro použití požadovaného mimořádného opravného
prostředku ve smyslu §56a odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů
(dále jen ZSDP), neboť byla přezkoumána soudem. Protože žalovaný neshledal nové
skutečnosti v případu, které by zakládaly důvod pro povolení obnovy řízení, rozhodl tak,
jak je uvedeno ve výroku.
V podané žalobě žalobce uvedl, že nezákonnost rozhodnutí o zamítnutí jeho žádosti
o povolení obnovy řízení spatřuje v tom, že žalobce byl označen za toho, kdo nezajistil
splnění povinností vyplývajících z režimu tranzitu a přitom se celní úřady nezabývaly
spáchaným trestným činem odnětí zboží celnímu dohledu. V novém řízení chce žalobce
prokázat, že celní úřad se nejen podílel na trestném činu odnětí zboží celnímu dohledu,
ale tentýž celní úřad zneužil pravomoci veřejného činitele a zatajil důležité skutečnosti
při vyměřovacím řízení tak, aby se žalobce nemohl účinně bránit. Vzhledem k tomu,
že důvody pro obnovu řízení vyšly najevo až po pravomocném přezkoumání předmětných
rozhodnutí soudem, je nepřípustnost použití mimořádného opravného prostředku v rozporu
s právy zaručenými ústavou. Toto právní stanovisko žalobce potvrzuje rozsudek Vrchního
soudu v Praze ze dne 30. 10. 1998, sp. zn. 6 A 24/97, kterým byla povolena možnost nařídit
i v takovém případě obnovu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že žalobce v návrhu na obnovu řízení poukazoval
na jednání, které je předmětem šetření orgánů činných v trestním řízení a které podle jeho
názoru mělo být důvodem povolení obnovy řízení. K těmto žalobcem uváděným důvodům
žalovaný odkázal na podrobné odůvodnění rozhodnutí Celního ředitelství v Brně ze dne
10. 7. 2002 a na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Podle názoru žalovaného nemohla být
obnova řízení povolena s odkazem na §56 odst. 2 ZSDP, neboť ve věci bylo pravomocně
rozhodnuto soudem.
Protože Vrchní soud v Praze ve věci do 31. 12. 2002 nerozhodl, převzal dnem
1. 1. 2003, kdy nabyl účinnosti zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.),
v souladu s ustanovením §132 s. ř. s. neskončenou věc, u níž byla dána věcná příslušnost
vrchního soudu, Nejvyšší správní soud a dokončí v ní řízení.
Podle ust. §130 odst. 1 s. ř. s. postupuje Nejvyšší správní soud v tomto řízení podle
ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s. Účinky procesních úkonů v těchto
řízeních učiněných zůstávají zachovány a posoudí se přiměřeně podle ustanovení tohoto
zákona.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně správního řízení,
které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
Podle ustanovení §320 písm. b) platí pro řízení před celními orgány při vyměřování
vybírání cla předpisy o správě daní a poplatků. Podle ustanovení §56a odst. 2 ZSDP
je použití mimořádného opravného prostředku podle části páté tohoto zákona nepřípustné
vůči těm rozhodnutím správců daně, která byla pravomocně přezkoumána soudem.
V daném případě byla rozhodnutí celního úřadu přezkoumána Krajským soudem
v Brně a rozsudkem ze dne 17. 4. 1998, č. j. 30 Ca 22/96 - 18 byla žaloba zamítnuta. Je proto
právně irelevantní námitka žalobce, že důvody pro povolení obnovy vyšly najevo
až po pravomocném přezkoumání soudem, protože zákaz použití mimořádných prostředků
platí, jak vyplývá z citovaného §56a odst. 2 ZSDP, bezvýjimečně. Také odkaz na rozsudek
Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 10. 1988 je nutno označit za zcela nepřípadný,
protože v něm byla sice pozitivně řešena otázka přípustnosti obnovy řízení, bylo-li původní
rozhodnutí přezkoumáno soudem, ale za situace, že se jednalo o obnovu řízení podle §62
a násl. zákona č. 71/1967 Sb., přičemž citovaný zákon nemá, n rozdíl od ZSDP,
žádné ustanovení, které by použití mimořádného opravného prostředku po přezkoumání
rozhodnutí soudem vylučovalo.
Z důvodů výše uvedených Nejvyšší správní soud podle ust. §78 odst. 7 s. ř. s. žalobu
jako nedůvodnou zamítl. V souladu s ust. §51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl Nejvyšší správní soud
ve věci bez nařízení jednání.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. §60 odst. 1 s. ř. s., když žalobce neměl
ve věci úspěch a žalovanému s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 9. října 2003
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu