ECLI:CZ:NSS:2003:5.A.162.2002
sp. zn. 5 A 162/2002 - 10
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Antonína Koukala v právní věci žalobce V.
B., proti žalovanému Ministerstvu obrany ČR, se sídlem Tychonova 1, 160 00 Praha 6,
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného z roku 2000 o nevydání potvrzení podle
ustanovení §5 zákona č. 34/1946 Sb,
takto:
I. Žaloba se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobce se o s v o b o z u je od placení soudních poplatků.
Odůvodnění:
Žalobce si podal žalobu proti Ministerstvu obrany ČR o přezkoumání jeho rozhodnutí
z roku 2000 datovanou dnem 1. 12. 2002, kterou adresoval Nejvyššímu správnímu soudu
v Brně a dne 6. 12. 2002 jako doporučenou zásilku zaslal na tuto adresu. Protože Nejvyšší
správní soud v Brně byl zřízen zákonem č. 150/2002 Sb. (dále jen „s. ř. s.“) až s účinností od
1. ledna 2003, pošta doslala tuto písemnost Ministerstvu spravedlnosti ČR, samostatnému
oddělení pro zřízení Nejvyššího správního soudu, se sídlem Jezuitská 1, Brno. Uvedené
oddělení Ministerstva spravedlnosti ČR podání žalobce zaslalo doporučeně dne 16. 12. 2002
Vrchnímu soudu v Praze s tím, že mu podání bylo zasláno omylem. Vrchní soud v Praze
obdržel uvedenou žalobu dne 18. 12. 2002 a dne 2. ledna 2003 ji postoupil nově vzniklému
Nejvyššímu správnímu soudu v Brně podle ustanovení §132 s. ř. s. k dokončení řízení.
V uvedené žalobě, která je podepsána žalobcem a na které je bez dalšího, tj. bez
připojení písemné dohody o plné moci udělené advokátovi v této věci, označen jako zástupce
žalobce JUDr. Ivo Danielowitz, advokát se sídlem v Táboře, žalobce uvádí, že v roce 1986
před odchodem do starobního důchodu podal žádost o vydání osvědčení podle zákona č.
255/1946 Sb., tato žádost však byla zamítnuta. V roce 2000 podal žalovanému žádost o
vydání potvrzení podle zákona č. 34/1946 Sb., která byla rovněž zamítnuta. S postupem
Ministerstva obrany ČR žalobce nesouhlasil, neměl však možnost se odvolat u nezávislého
orgánu. Podle názoru žalobce je jeho účast v boji za osvobození prokazatelná a naplňuje
ustanovení §1 odst. 1 zákona č. 34/1946 Sb. Protože jsou v současné době vznášeny
pochybnosti o existenci partyzánské jednotky „Z.“, přikládá žalobce doklady o její existenci.
Na základě uvedených skutečností žalobce žádá soud, aby partyzánské jednotce Z. byl
ponechán tento název a byla zapsána do historických materiálů příslušného ústavu, dále aby
posoudil, zda má žalovaný právo derogovat zákon č. 34/1946 Sb. a nahradit jej zákonem č.
255/1956 Sb., poté má soud odpovědět na otázku, proč se doba služby v partyzánské jednotce
nezapočítává podle ustanovení §4 zákona č. 34/1946 Sb. a konečně žádá, aby soud rozhodl
(resp. sám vydal) o vydání potvrzení podle ustanovení §5 zákona č. 34/1946 Sb. „s platností
od roku 1986“.
Nejvyšší správní soud v Brně, který podle ustanovení §132 s. ř. s. převzal věc
k dokončení od Vrchního soudu v Praze, se především zabýval včasností podání žaloby a též
její přípustností.
Pokud jde o včasnost podání žaloby, žalobce uvádí, že mu jde o přezkoumání shora
uvedeného rozhodnutí žalovaného z roku 2000, neboť v té době neměl možnost se odvolat u
nezávislého orgánu. Pokud žalobcem blíže nespecifikované rozhodnutí mělo povahu
správního rozhodnutí, bylo podle ustanovení části páté o. s. ř. přezkoumatelné nezávislým
soudem ve správním soudnictví, neboť s účinností od 1. ledna 1992 podle zákona č. 519/1991 Sb. podléhaly soudnímu přezkumu zásadně všechna rozhodnutí orgánů veřejné správy (s
výjimkami v zákoně taxativně uvedenými). Protože žalobce měl možnost si podat žalobu
k Vrchnímu soudu v Praze již v době vydání (doručení) rozhodnutí z roku 2000, je třeba
v tomto bodě jeho žalobu považovat za evidentně opožděnou. Jeho požadavek na vydání
osvědčení podle ustanovení §5 zákona 34/1946 Sb. nelze proto akceptovat, navíc správně
měla žaloba proti rozhodnutí žalovaného znít na zrušení napadeného rozhodnutí. Úprava
žalobního petitu je však v současné době bezpředmětná vzhledem k opožděnosti podání
žaloby.
Ohledně dalších požadavků žalobce na zachování jména partyzánské jednotky a jejímu
zapsání do „historických materiálů“ žalobcem blíže neuvedeného ústavu, či požadavku
posouzení výkladu žalovaného (žalobcem blíže nespecifikovaného) ohledně „derogace“
zákona č. 34/1946 Sb. zákonem č. 255/1946 Sb. a žádost o odpověď na otázku, proč se
nezapočítává doba služby v partyzánské jednotce podle ustanovení §4 zákona č. 34/1946 Sb.,
není soud ve správním soudnictví povolán k tomu, aby uvedené věci rozhodoval nebo
odpovídal na otázky účastníků ohledně výkladu zákona – bez vazby na příslušné
přezkoumávané rozhodnutí, respektive včasnou žalobu proti němu podanou. Soudy ve
správním soudnictví, jak je již uvedeno, především přezkoumávají rozhodnutí orgánů veřejné
správy na základě žalob fyzických nebo právnických osob, které tvrdí, že byly konkrétním
rozhodnutím zkráceny na svých právech. Uvedené dotazy a žádosti žalobce nespadají do této
kategorie, proto je návrh ohledně těchto žádostí nepřípustný.
Ze shora uvedeného vyplývá, že ohledně soudního přezkoumání rozhodnutí
žalovaného z roku 2000, je žaloba evidentně podána opožděně, když podle právní úpravy
platné do konce roku 2002 (ustanovení §250b/ odst. 1 o. s. ř.) měla být podána do dvou
měsíců od doručení napadeného rozhodnutí, přičemž zmeškání uvedené lhůty nebylo možno
prominout. Žalobu proto musí soud odmítnout podle ustanovení §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
pro evidentní opožděnost, i když byla prostřednictvím oddělení Ministerstva spravedlnosti ČR
správně doručena Vrchnímu soudu v Praze, který byl do konce roku 2002 věcně i místně
příslušný k přezkoumávání rozhodnutí vydaných ústředními orgány státní správy (ustanovení
§246 odst. 2 o. s. ř.). Pokud jde o další návrhy žalobce, jak je shora uvedeno, jedná se o
návrhy, které jsou podle zákona nepřípustné, proto je soud též odmítl podle ustanovení §46
odst. 1 písm. d) s. ř. s.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 věty první s. ř. s., neboť
v případě, že je žaloba odmítnuta, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
soudního řízení.
Vzhledem k věku žalobce a skutečnosti, že je od roku 1986 ve starobním důchodu,
osvobodil jej soud od placení soudních poplatků podle ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s., proto
soud na žalobci nepožaduje zaplacení soudního poplatku, který byl jinak splatný při podání
žaloby. Soud od žalobce též nepožadoval doložení plné moci jím označenému zástupci,
protože žaloba byla řádně podepsána žalobcem a od 1. ledna 2003 není při projednání žaloby
v prvním stupni zastoupení advokátem povinné. Doplňování žaloby, vzhledem k důvodům
pro její odmítnutí (viz shora), proto soud považoval za nadbytečné.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. dubna 2003
JUDr. Marie S o u č k o v á
předsedkyně senátu