ECLI:CZ:NSS:2003:5.A.542.2002
sp. zn. 5 A 542/2002 - 14
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce J.
K., proti žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem v Praze 5, Křížová 25, o
přezkoumání rozhodnutí žalované ve věci poskytnutí jednorázové peněžní částky podle
zákona č. 261/2001 Sb.,
takto:
I. Žaloba se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalované ze dne 14. 2. 2002 byla zamítnuta žádost žalobce o poskytnutí
jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb. s odůvodněním, že žalobci, který
požádal o poskytnutí částky z důvodu otcovy účasti v národním boji za osvobození, nárok na
poskytnutí jednorázové peněžní částky nevznikl, protože druhý z rodičů nepadl v národním
boji za osvobození ani nezemřel dříve než padl otec.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání, v němž žádal
o přezkoumání rozhodnutí žalované podle zákona č. 217/1994 Sb., příp. zákona č. 261/2001 Sb. a jako důvod uvedl, že v jeho obci byly naprosto totožné případy řešeny s pozitivním
výsledkem. Proto nadále trvá na poskytnutí jednorázové peněžní částky jako náhrady obětem
nacistické perzekuce.
Žalovaná ve svém vyjádření poukázala na ustanovení §1 odst. 1, 2 zákona
č. 261/2001 Sb. a uvedla, že žalobce není osobou oprávněnou ve smyslu §3 odst. 1 zákona
č. 261/2001 Sb., neboť jeho otec sice v národním boji za osvobození padl, ale jeho matka
zemřela až v roce 1969. Žalovaná proto navrhla, aby soud napadené rozhodnutí potvrdil.
Protože Vrchní soud v Praze ve věci nerozhodl od 31. 12. 2002, byla tímto soudem
postoupena Nejvyššímu správnímu soudu s poukazem na ustanovení §132 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen “s. ř. s.“). Podle uvedeného ustanovení,
nestanoví-li zákon jinak, věci správního soudnictví, v nichž nebylo rozhodnuto do dne
účinnosti tohoto zákona (do 1. 1. 2003) a v nichž byla dána věcná příslušnost k řízení vrchním
soudům nebo Nejvyššímu soudu, převezme a dokončí Nejvyšší správní soud.
Podle ustanovení §129 odst. 2 s. ř. s. postupuje Nejvyšší správní soud v tomto řízení
podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s. Účinky procesních úkonů v těchto
řízeních učiněných zůstávají zachovány a posoudí se přiměřeně podle ustanovení naposledy
označeného zákona.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že žaloba
není důvodná.
Z obsahu správního spisu má Nejvyšší správní za prokázané, že žalobce požádal
o poskytnutí jednorázové peněžní částky jako dítě, jehož otec P. K. jako účastník národního
boje za osvobození v národním boji padl. Podle osvědčení Ministerstva národní obrany ze
dne 31. 10. 1969 č. j. 72181/VHÚ-1969 vydaného podle zákona č. 255/1946 Sb. byl P. K.
účastníkem národního boje za osvobození od 4. 5. 1945 do 7. 5. 1945 jako účastník
květnového povstání a jeho práva podle zákona č. 255/1946 Sb. přešla na jeho manželku M.
K. Podle úmrtního listu ze dne 31. 7. 1945 zemřel P. K. dne 7. 5. 1945. Podle křestního a
rodného listu byli rodiče žalobce P. a M. K.
Podle ustanovení §1 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb. se tento zákon vztahuje
na občany České republiky, kteří splňují podmínky uvedené v ustanovení §1 odst. 1 bodě
1 písm. c) až f), bodě 2 a odst. 2 zákona č. 255/1946 Sb., a bylo jim o tom vydáno
podle ustanovení §8 citovaného zákona osvědčení nebo kteří mají doklad,
který toto osvědčení nahrazuje. Pro tyto osoby zákon stanoví legislativní zkratku účastník
národního boje za osvobození. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se zákon vztahuje
také na děti, jejichž oba rodiče jako účastníci národního boje za osvobození padli nebo jeden
z rodičů jako účastník národního boje za osvobození v národním boji padl a druhý z rodičů
v té době již nežil, pokud ke dni úmrtí později zemřelého rodiče nedosáhli věku 18 let.
V §3 odst. 1 citovaného zákona je vymezen okruh oprávněných osob, které mají nárok
na poskytnutí jednorázové částky. Jsou jimi účastník národního boje za osvobození, vdovy
nebo vdovci a děti podle §1 odst. 2 citovaného zákona.
Jak vyplývá ze skutkových zjištění, ze kterých vycházela i žalovaná v napadeném
rozhodnutí, nesplňuje žalobce zákonné podmínky pro přiznání nároku ve smyslu zákon
č. 261/2001 Sb. Podle §1 odst. 2 citovaného zákona je vázáno přiznání nároku na vyplacení
jednorázové peněžní částky na splnění několika podmínek. První z nich je, jedná-li se o dítě
účastníka národního boje za osvobození, aby jeden z rodičů dítěte jako účastník národního
boje v tomto boji padl. Tuto podmínku žalobce splňuje, neboť jak vyplývá listinných důkazů,
jeho otec padl jako účastník národní boje za osvobození dne 7. 5. 1945. Další podmínkou je,
že druhý z rodičů buď padl také jako účastník boje za národní osvobození nebo v té době již
nežil. Žalobcova matka M. K. však v době smrti svého manžela žila, jak je prokázáno
osvědčením Ministerstva národní obrany. Žalobce proto nelze považovat za osobu
oprávněnou podle ustanovení §3 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb. Zákon č. 261/2001 Sb.
taxativně (jmenovitě) vymezuje kategorie oprávněných osob, které mají nárok na poskytnutí
jednorázové peněžní částky a pokud žalobce takovou osobou není, nelze mu přiznat nárok
na jednorázovou peněžní částku, neboť ani správnímu orgánu ani soudu nepřísluší se v rámci
své rozhodovací pravomoci od podmínek vymezených zákonem odchýlit a jsou zněním
zákona vázáni.
Z důvodů výše uvedených Nejvyšší správní soud žalobu v souladu s §78 odst. 7
s. ř. s. zamítl, neboť v postupu žalované nebyla shledána nezákonnost. Ve věci bylo
rozhodnuto bez nařízení jednání ve smyslu §51 odst. 1 s. ř. s.
Žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, když žalobce neměl
ve věci úspěch a žalované žádné náklady s tímto řízením nevznikly (§60 odst. 1 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. srpna 2003
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu