ECLI:CZ:NSS:2003:5.ADS.6.2003
sp. zn. 5 Ads 6/2003 – 39
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Václava Novotného v právní věci
žalobkyně J. P., zastoupené Mgr. Martinem Urbáškem, advokátem AK v Třebíči, Bráfova 50,
proti žalované České správě sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25, o plný invalidní
důchod, o kasační stížnosti žalobkyně – stěžovatelky J. P. proti rozsudku Krajského soudu
v Brně ze dne 10. 10. 2002, č. j. 32 Ca 118/2002 – 18,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá p r ávo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 2. 1. 2002 č. xx Česká správa sociálního zabezpečení (dále
„žalovaná“) podle ustanovení §56 odst. 1 písm. a/ zákona č. 155/1995 Sb. od 16.
2. 2002 odňala plný invalidní důchod J. P. (dále „žalobkyně“) s odůvodněním, že již neplní
podmínku plné invalidity, neboť podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení
v Třebíči ze dne 13. 12. 2001 poklesla její schopnost soustavné výdělečné činnosti o 45% a
pokles tak nedosahuje potřebných nejméně 66% pro plnou invaliditu. Proti rozhodnutí
žalované podala žalobkyně opravný prostředek o němž rozhodl Krajský soud v Brně
napadeným rozsudkem tak, že rozhodnutí žalované ze dne 2. 1. 2002, č. xxx potvrdil a
žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Ve svém rozhodnutí
vycházel Krajský soud v Brně z připojeného spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 33 Ca
172/2000, z obsahu posudkového spisu žalobkyně vedeného Okresní správou sociálního
zabezpečení v Třebíči a z posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR
ze dne 21. 8. 2002. Posléze citovaný posudek převzal zcela pro své rozhodnutí, neboť byl
vypracován na základě řádně zjištěného zdravotního stavu žalobkyně, když komise měla
k dispozici dostatek odborných lékařských nálezů z doby před vydáním napadeného
rozhodnutí včetně nálezu spiroergometrického a echokardiografického. Závěry posudku
považoval Krajský soud v Brně za přesvědčivé. V souladu s citovaným posudkem dospěl
Krajský soud v Brně k závěru, že zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý a je
podmíněn především chronickou ischemickou chorobou srdeční, když z funkčního hlediska se
jedná o stupeň postižení NYHA II až III a za této situace je odůvodněno hodnocení
zdravotního stavu žalobkyně podle přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. ve
znění vyhlášky č. 40/2000 Sb. kapitoly IX, oddílu A, položky 1, písm.c/. Tato položka
je určena pro postižení ischemickou chorobou srdeční s poklesem výkonu při středně těžkém
zatížení a možný pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti udává v rozmezí 50 – 60%.
Doložené kardiologické nálezy odůvodňují hodnocení poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti žalobkyně ve středu uvedeného rozmezí 55%. Postižení páteře je
stabilizované a další zvýšení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
nezpůsobuje. Zjištěný pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti je nižší než 66%
potřebných pro plnou invaliditu a proto žalobkyně ke dni vydání přezkoumávaného
rozhodnutí žalované nesplňovala žádnou z podmínek plné invalidity podle ustanovení §39
odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. (když netrpí ani zdravotním postižením uvedeným v příloze
č. 3 k vyhlášce č. 284/1995 Sb.), přičemž důvodem oduznání plné invalidity žalobkyně je
dlouhodobá stabilizace jejího zdravotního stavu. Žalobkyně nebyla interně hospitalizována,
byla kontrolována vždy ambulantně a jen s malou úpravou medikace. Přezkoumávané
rozhodnutí shledal Krajský soud v Brně zákonným.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně podala žalobkyně v 15denní lhůtě odvolání,
o němž Vrchní soud v Olomouci nerozhodl do 31. 12. 2002.
Podle §129 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb. – soudní řád správní (dále s. ř. s.) – bylo-li
přede dnem účinnosti tohoto zákona podáno proti rozhodnutí soudu o opravném prostředku
proti rozhodnutí správního orgánu odvolání ve věcech, v nichž to zákon připouštěl, a nebylo
o něm rozhodnuto do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, zastavuje se řízení o odvolání dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona. Účastník tohoto řízení může do 31. 1. 2003 podat proti
rozhodnutí soudu o opravném prostředku kasační stížnost podle tohoto zákona.
Žalobkyně (nyní stěžovatelka - §105 odst. 1 s. ř. s.) podala kasační stížnost proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 10. 2002, č. j. 32 Ca 118/2002-18 dne
31. 1. 2003. V ní se odvolávala na řízení vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn.
33 Ca 172/2000, v němž prokázala, že její plná invalidita nadále trvá, přesto jí žalovaná znovu
odňala plný invalidní důchod, ačkoliv žádná změna zdravotního stavu od posledního
přezkoumání její invalidity nenastala. Na snahu OSSZ v Třebíči odebrat jí plný invalidní
důchod si již pomalu zvykla, od soudu však negativní rozhodnutí nečekala. I proto souhlasila
s tím, aby bylo jednáno bez své účasti. Soudu by popsala své zdravotní potíže a jejich projevy
v běžném životě, což by byl jistě důkaz důležitý pro účely konečného rozhodnutí. Pouze
zlomkovitě je o těchto potížích učiněna zmínka v záznamu o jednání ze dne 13. 12. 2001
u OSSZ v Třebíči, na něž navazovalo rozhodnutí o odebrání plného invalidního důchodu
a žalobkyně má zato, že se s nimi soud nevypořádal. Teprve z odůvodnění napadeného
rozsudku se dozvěděla, že pro účely rozhodnutí byl dne 21. 8. 2002 vypracován posudek PK
MPSV ČR, z jehož závěru soud vycházel. Tento posudek nikdy neviděla, nebyl jí doručen
k vyjádření, takže může reagovat pouze na údaje z něj citované v rozsudku. Za správná
považuje zjištění soudu o tom, že prokazatelně trpí chronickou ischemickou chorobou srdeční
a bolestivým páteřním syndromem. Závěry o svém možném pracovním zařazení jsou však
velmi vzdálené realitě. Nemůže vykonávat fyzicky náročné práce, avšak ani doporučené lehké
dělnické práce, protože má problémy konat běžné domácí práce, při chůzi musí pravidelně
odpočívat. Má velmi proměnlivý krevní tlak, který navíc velmi citlivě reaguje na každou
změnu počasí, teploty, tlaku či znečištěné ovzduší. Těžce snáší sychravé počasí a letní teploty.
S bolestivým páteřním syndromem souvisí bolesti při delším stání i sezení a proto doma musí
často odpočívat v lehu. Stejný původ mají i časté bolesti hlavy (minimálně 2x týdně). I podle
ošetřující lékařky MUDr. Š. nemůže vykonávat žádnou běžně nabízenou práci . Poukázala i na
lékařskou zprávu vystavenou MUDr. Z., podle níž se k fyzické práci nehodí. Od počátku
vzniku plné invalidity v roce 1993 byla hospitalizována pouze jednou a to někdy před rokem
1995. Například z prodělaných čtyř infarktů byly přinejmenším tři zjištěny až při
ambulantním vyšetření. K ošetřujícím lékařkám (MUDr. Z. a MUDr. Š.) se na kontroly
dostavuje, pokud ji to zdravotní stav dovolí. V jiných případech se lékařky dostaví k ní domů.
Denně užívá 23 léků deseti různých druhů, tento stav přetrvává delší dobu a nemůže být
vykládán k její tíži, jak učinila posudková komise, která své posouzení založila na tom, že
nebyla interně hospitalizována a kontroly byly prováděny ambulantně jen s malou úpravou
medikace. O stabilizaci zdravotního stavu nemůže jít při pobírání takového množství léků.
Vytkla soudu nedostatečná skutková zjištění, která se projevila i v nesprávném právním
posouzení věci. Souhlasí s tím, že hodnocení jejího zdravotního stavu a hlavní příčiny všech
potíží spadá pod položku uvedenou v příloze č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. ve znění
vyhlášky č. 40/2000 Sb., kapitolu IX, oddíl A, položku 1, písm. c/. V tomto směru soud
napravil nesprávné posouzení věci posudkovým lékařem OSSZ v Třebíči. Přesné stanovení
limitu v rozmezí uvedeného ve vyhlášce však nepovažuje za zcela odpovídající. S ohledem na
svůj zdravotní stav je přesvědčena o nutnosti aplikace horní hranice poklesu své výdělečné
schopnosti pro danou položku tedy o poklesu ve výši 65%. Soud se však evidentně nezabýval
i další důležitou skutečností, tj. zdravotními komplikacemi v souvislosti s páteřním
syndromem, pro nějž byl dán důvod aplikace ustanovení §6 odst. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb.
a zvýšení procentní míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti o dalších 10%.
V tomto směru se jedná o zásadní pochybení soudu, které mohlo mít vliv na správnost
rozhodnutí ve věci samé.
Žalobkyně, podle údajů uvedených v kasační stížnosti, podala kasační stížnost
z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a/, b/ s. ř. s., tedy z důvodu tvrzené nezákonnosti
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení
a z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán
v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo
že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem
takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud,
který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu
řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.
Slovně žalobkyně v kasační stížnosti proti rozsudku krajského soudu vytkla i nedostatečná
skutková zjištění, která, jako důvod kasační stížnosti, by bylo možno podřadit pod ustanovení
§103 odst. 1, písm. d/ s. ř. s. Pod totéž ustanovení by bylo možno podřadit důvod kasační
stížnosti navrhovatelky vyjádřený slovně a to, že krajský soud vycházel ve věci z posudku
PK MPSV ČR, který žalobkyně nikdy neviděla, nebyl ji doručen k vyjádření, takže na něj
může reagovat pouze na základě odůvodnění rozsudku krajského soudu.
Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost žalobkyně důvodnou.
Krajský soud v Brně napadeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí žalované o odnětí
plného invalidního důchodu žalobkyni od 16. 2. 2002, protože dospěl k závěru, že toto
rozhodnutí je zákonné. Důvody pro kasační stížnost uplatněné žalobkyní s odkazem na §103
odst. 1 písm. a/, b/ s. ř. s. a dále slovně (viz výše) nebyly prokázány. Pro přezkoumání
zákonnosti rozhodnutí žalované krajský soud, který postupoval v řízení podle části páté o. s. ř.
upravující správní soudnictví v jejím znění do 31. 12. 2002, provedl nezbytné důkazy, když
za nezbytný důkaz považoval i posouzení zdravotního stavu žalobkyně a její schopnost
soustavné výdělečné činnosti ke dni vydání rozhodnutí žalované. Podle §4 odst. 2 zákona
č. 582/1991 Sb. posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného
řízení soudního ve věcech důchodového pojištění ministerstvo (práce a sociálních věcí), které
za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posudkové komise jednají
ve složení stanoveném v §3 vyhlášky č. 182/1991 Sb., tedy za účasti posudkového lékaře
a tajemníka a dalšího odborného lékaře. V tomto složení vypracovala dne 21. 8. 2002 posudek
posudková komise MPSV ČR v Brně, když členkou posudkové komise byla i lékařka
klinického oboru – kardiologie. Jednání posudkové komise žalobkyně přítomna nebyla,
posudkové komisi však zaslala přípis, který jí došel dne 9. 8. 2002, v němž souhlasila,
aby jednání posudkové komise probíhalo bez její účasti. Ke svému přípisu předložila
i zdravotní vyšetření od kardiologa internisty a poslední spiroergometrické vyšetření.
Posudková komise z těchto a dalších lékařských zpráv v posudku uvedených v posudku
vycházela, vycházela i z osobní anamnézy žalobkyně, i z její pracovní anamnézy, přihlížela
k jejím subjektivním potížím, které jí byly známy, a přihlížela i k tomu, jaké léky žalobkyně
užívá. Pro vypracování posudku o zdravotním stavu a schopnosti soustavné výdělečné
činnosti žalobkyně měla posudková komise její dostatečnou lékařskou dokumentaci. Po jejím
zhodnocení dospěla posudková komise k závěru, že k datu vydání přezkoumávaného
rozhodnutí šlo u žalobkyně o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující
příčinou byla ischemická choroba srdeční a míru poklesu schopnosti její soustavné výdělečné
činnosti posoudila podle přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. ve znění vyhlášky č. 40/2000 Sb., kapitoly IX, oddílu A, položky 1, písm. c/. Obecné posudkové zásady pro tuto kapitolu –
oběhová soustava jsou: míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti se stanoví
na základě funkčních vyšetření oběhové soustavy (např. ergometrie, echokardiografie klidová
i zátěžová, stanovení ejekční frakce, angiografie, flebografie, radionuklidové vyšetření apod.).
Pro posouzení zdravotního stavu žalobkyně měla posudková komise její ergometrické
vyšetření ze dne 12. 12. 2001 i echokardiografický nález z 15. 11. 2001. Posudková komise
postupovala i v souladu se stanovenými posudkovými hledisky u oddílu A - postižení
srdeční, položky 1. ischemické choroby srdeční a její podřazení zdravotního postižení
žalobkyně pod položku c/ tedy s poklesem výkonu při středně těžkém zatížení s mírou
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti 55% z rozmezí tam uvedeného 50 – 60%
nevzbuzuje v Nejvyšším správním soudu žádné pochybnosti. Její závěry v tomto směru
nejsou v rozporu s nálezy odborných lékařských zpráv, z nichž vycházela. S podřazením
svého zdravotního postižení, tak jak je učinila posudková komise, žalobkyně vlastně
souhlasí, má však za to, že jí posudková komise měla určit míru poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti v horní hranici rozmezí, která činí 60%, avšak stěžovatelka má
zato, že činí 65%. Navíc má zato, že byly u ní dány důvody použití ustanovení §6 odst. 4
vyhlášky č. 284/1995 Sb., dle kterého je možné zvýšit míru poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti až o 10% u ní vzhledem k páteřnímu syndromu. Posudková komise však
své závěry řádně odůvodnila a vyjádřila se i tak, že pro vyšší hodnocení nebyly u žalobkyně
shledány podklady. Námitky žalobkyně v tomto směru jsou tedy jen jejím subjektivním
hodnocením zdravotního stavu a schopnosti soustavné výdělečné činnosti nepodložené
objektivními lékařskými zprávami a objektivním posudkovým zhodnocením. Posudková
komise se v posudku vyjádřila ke všem podstatným a rozhodujícím skutečnostem, zhodnotila
i postižení žalobkyně páteřním bolestivým syndromem. Z odborných nálezů lékařů, které
měla k dispozici, posudková komise převzala části popisující zdravotní stav žalobkyně,
nikoliv hodnocení tohoto zdravotního stavu jednotlivými lékaři, protože k takovému
zhodnocení je oprávněna sama. Její posudek jako celek hodnotí Nejvyšší správní soud, stejně
tak jako Krajský soud v Brně, jako úplný, správný, objektivní a přesvědčivý. Krajský soud
v Brně proto nepochybil, když z takto podaného posudku posudkové komise ve svém
rozhodnutí vycházel. Žalobkyně jednání soudu dne 10. 10. 2002 nebyla přítomna, omluvila se
přípisem, který je založen pod č. l. 15 spisu Krajského soudu v Brně. Posudek PK MPSV ČR
v Brně jí Krajský soud v Brně doručil dne 11. 9. 2002, takže ho měla k dispozici. Nejvyšší
správní soud proto neshledal tvrzený důvod kasační stížnosti žalobkyně ve smyslu §103 odst.
1, písm. a/ zákona č. 150/2002 Sb., tedy v nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení
právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Krajský soud v Brně dovodil na základě
posudku posudkové komise MPSV ČR v Brně ze dne 21. 8. 2002, že žalobkyně ke dni vydání
přezkoumávaného rozhodnutí již neplnila podmínku plné invalidity pro nárok na plný
invalidní důchod stanovenou v §39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., když pokles její
schopnosti soustavné výdělečné činnosti činí 55% a je tedy nižší než 66% a nebylo u ní
zjištěno zdravotní postižení pro nějž by byla schopna soustavné výdělečné činnosti jen za
zcela mimořádných podmínek. Nejvyšší správní soud neshledal ani další důvod kasační
stížnosti tvrzený žalobkyní a spočívající v §103 odst. 1 písm. b/ zákona č. 150/2002 Sb. –
vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, v níž správní orgán v napadeném
rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím
zjišťování byl porušen zákon v ustanovení o řízení před správním orgánem takovým
způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve
věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se
považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost. Žalovaná
ve svém rozhodnutí, které je nyní přezkoumáváno soudem vycházela z posouzení Okresní
správy sociálního zabezpečení v Třebíči ze dne 13. 12. 2001 na základě něhož žalobkyně již
nebyla shledána plně invalidní, ale jen částečně invalidní, přičemž pokle s její schopnosti
soustavné výdělečné činnosti byl posouzen uvedeným orgánem podle kapitoly IX, oddílu A,
položky 1, písm. b/ vyhlášky č. 284/1995 ve znění vyhlášky č. 40/2000 Sb. v rozsahu 45%,
tedy v menší míře než zákon pro plnou invaliditu stanoví (66%). Rozdíl mezi tímto posudkem
a posudkem posudkové komise MPSV ČR v Brně ze dne 21. 8. 2002 spočívá v tom, že
posléze jmenovaný posudkový orgán posoudil míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti podle podpoložky c/ a stanovil ji ve výši 55%, tedy o 10% vyšší než Okresní správa
sociálního zabezpečení v Třebíči. Rozdíl mezi posouzením obou posudkových orgánů
nepovažuje Nejvyšší správní soud za podstatný naplňující důvod ke kasační stížnosti uvedený
v §103 odst. 1 písm. b/ zákona č. 150/2002 Sb. Takový důvod nebyl shledán ani ve tvrzení
žalobkyně spočívající v tom, že již v předchozí době OSSZ v Třebíči posuzovala její
zdravotní stav a schopnost soustavné výdělečné činnosti nesprávně, což bylo
prokázáno v předchozích soudních řízeních v nichž posudková komise MPSV ČR toto
nesprávné posouzení napravila svým správným posouzením (např. ve věci Krajského soudu
v Brně vedené pod sp. zn. 33 Ca 172/2000).
Protože kasační stížnost žalobkyně není důvodná, Nejvyšší správní soud jí rozsudkem
zamítl podle ustanovení §110 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, protože
žalobkyně se svojí kasační stížností neměla úspěch a na ná hradu nákladů nemá právo
a žalované jednak prokazatelné nároky nevznikly a jednak jejich přiznání by bránilo
ustanovení §60 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. 7. 2003
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu