ECLI:CZ:NSS:2003:5.AS.9.2003
sp. zn. 5 As 9/2003 – 38
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava
Novotného a soudců JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
navrhovatele A. K., proti Katastrálnímu úřadu v Berouně, Politických vězňů 420, Beroun,
za účasti J. Č., o vkladu práva do katastru nemovitostí, o návrhu na přezkoumání rozhodnutí
katastrálního úřadu Beroun ze dne 6. 11. 2002, č. j V 3142/2002, o kasační stížnosti proti
usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2003, č. j. 44 Ca 266/2002 – 6,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Katastrálnímu úřadu v Berouně se náhrada nákladů řízení ne př i z n á v á .
Odůvodnění:
Katastrální úřad v Berouně svým rozhodnutím ze dne 6. 11. 2002, č. j. V 3142/2002
rozhodl tak, že návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí podle kupní
smlouvy uzavřené mezi prodávajícím J. Č., bytem K. 164 P. a kupujícím A. K. bytem U L. p.
30, P. 8, ohledně domu na pozemku st. 168 a pozemku st. 168 a parc. č. 99/15 v k. ú. M.
zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že v kupní smlouvě předložené jako podklad řízení
nebyla budova označena číslem popisným příp. evidenčním, nebo způsobem využití a
z katastrální mapy bylo zjištěno, že na předmětném pozemku jsou tři stavby, proto právní
úkon nepovažoval za dostatečně určitý. Krajský soud v Praze s odvoláním se na zákon č.
150/2002 Sb. s. ř. s., ustanovení §§129 odst. 2, 68 písm. b/ a 46 odst. 2 soudního řádu
správního návrh odmítl, když uvedl, že napadené rozhodnutí katastrálního úřadu o vkladu
práva do katastru nemovitostí je rozhodnutím o věci soukromoprávní povahy a těmto
věcem již nelze poskytnout soudní ochranu ve správním soudnictví, ale jen v občanském
soudním řízení a to na základě žaloby podané podle §246 o. s. ř. Současně poučil
navrhovatele o tom, že může do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení podat žalobu
ke krajskému soudu podle §246 o. s. ř.
V kasační stížnosti navrhovatel uvedl, že z kupní smlouvy i návrhu na vklad je patrná
vůle obou smluvních stran na uzavření této kupní smlouvy i na převodu vlastnictví
nemovitostí tam uvedených ve prospěch nabyvatele, přičemž neoznačení budovy považuje
za technickou chybu, kterou lze opravit. Katastrální úřad pochybil i v odůvodnění svého
rozhodnutí,, když uvedl, že na předmětném pozemku jsou tři stavby. Jedná se totiž o dům č. p.
103 a vedlejší stavby, což jsou přistavby a kůlny, které nemají č. p., a které se koupí převedly
na kupujícího, neboť jde o příslušenství stavby. Usnesení krajského soudu považuje
za nesrozumitelné a zmatečné. V rámci doplnění kasační stížnosti ze dne 4. 4. 2003 pak
uvedl, že soud měl postupovat podle předpisů platných v roce 2002, když opravný
prostředek byl podán v prosinci roku 2002 a řízení tak bylo zahájeno před účinností
uvedených předpisů, tak soud posuzoval se záměrem návrh odmítnout a nepřehledně citoval
odůvodnění svého rozhodnutí ze dne 24. 1. 2003.
Nejvyšší správní soud projednal kasační stížnost, avšak za důvodnou ji neshledal.
Krajský soud v Praze jako soud prvního stupně zcela správně vycházel z přechodných
ustanovení, jak jsou uvedeny v zákoně č. 150/2002 Sb. soudní řád správní, který nabyl
účinnosti dnem 1. 1. 2003. Toto ustanovení přímo předpokládá, aby věci jež napadly prve
u soudů správních před 1. 1. 2003 a jež se týkají soukromoprávních věcí, o nichž bylo
správním orgánem rozhodováno do nabytí účinnosti soudního řádu správního, byly nadále
v souladu s ústavně zaručenou ochranou soukromého vlastnictví ve smyslu čl. 11 Listiny
základních práv a svobod přezkoumávány v rozsahu nikoli přezkumném, nýbrž nalézacím,
což umožňuje právě postup dle části páté občanského soudního řádu ve znění zákona
č. 151/2002 Sb. Novela občanského soudního řádu pak výslovně zakotvila v ust. §249
věcnou příslušnost krajských soudů jako soudů prvního stupně ve věcech vkladu práva
k nemovitostem a následně pak i místní příslušnost, jak je dále uvedena v ust. §250 o. s. ř.
Soud prvního stupně tak správně postupoval dle §46 odst. 2 soudního řádu správního a návrh
odmítl, neboť se navrhovatel domáhal vskutku rozhodnutí ve věci, o níž má jednat
a rozhodnout soud v občanském soudním řízení. Tato skutečnost je rozhodující a nebylo by
třeba v tomto ohledu ani zjišťovat, zda v konkrétním případě jde o soukromoprávní věc; jak
věcná příslušnost soudu, tak i právní režim, v němž mají být věci vkladu práva
k nemovitostem rozhodovány, jsou dány zákonem výslovně. Proto soud neshledal důvod,
považovat rozhodnutí soudu prvního stupně za zmatečné, neboť ani obsah tohoto pojmu
ve smyslu §103 odst. 1 písm. c/ s. ř. s. naplněn nebyl. Zmatečnost by totiž musela spočívat
v tom, že chyběly podmínky řízení, ve věci by měl rozhodovat vyloučený soudce, nebo soud
by byl nesprávně obsazen, popřípadě by bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku
trestného činu soudce. Žádná z těchto okolností však nenastala. Soud shledal odůvodnění
postupu Krajského soudu v Praze jako zcela přehledné, věcně správné a obsahově úplné,
rovněž i obsahující správné poučení o možnosti podat žalobu k příslušnému soudu, jež bude
rozhodovat dle občanského soudního řádu. Ze všech těchto důvodů pak kasační stížnost
zamítl. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl ve shodě s ust. §120, §60 odst. 1, 5, 7 s. ř. s.,
neboť navrhovatel nebyl úspěšný a náhrada nákladů řízení mu nenáleží ze zákona,
Katastrální úřad v Berouně pak neprokázal vynaložení nákladů v souvislosti s kasační
stížností, osobě zúčastněné nebyly uloženy žádné povinnosti, s nimiž by náhradu nákladů
řízení byla spojena.
Soud sdělil všem účastníkům řízení i osobám zúčastněným obsazení senátu s možností vznést
námitku podjatosti. S ohledem na skutečnost, že soudci jež ve věci rozhodovali, sami důvod
pro postup dle §8 odst. 3 s. ř. s. neshledali, nebylo přihlíženo k anonymnímu podání ze dne 3.
7. 2003 podepsané slovem „bezdomovec“.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný (§53 odst. 3 s. ř. s.,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 17. 9. 2003
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu