ECLI:CZ:NSS:2003:5.AZS.27.2003
sp. zn. 5 Azs 27/2003 - 48
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Václava Novotného a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobce: Y. O., zastoupeného Mgr. Matúšem Bónou, advokátem AK Novobranská 14, 602 00
Brno, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, pošt. schránka
21/OAM, 170 34 Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 12. 8. 2003, č. j. 24 Az 69/2003-21,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 12. 8. 2003, č. j. 24 Az 69/2003-21, zamítl Krajský soud v Ostravě
žalobu žalobce – stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného Ministerstva vnitra ze dne
13. 1. 2003, č. j. OAM-25/VL-07-03-2003, kterým byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná
žádost stěžovatele o udělení azylu dle ust. §16 odst. 1 písm. g) zák. č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, v platném znění (dále jen
„zákon o azylu“), a současně bylo vysloveno, že se azyl podle ust. §13 odst. 1, 2 a §14
zákona o azylu neuděluje, a dále, že se na stěžovatele nevztahuje překážka vycestování ve
smyslu ust. §91 cit. zákona.
Proti výše uvedenému rozsudku krajského soudu podal stěžovatel včas kasační
stížnost. Pro řízení o kasační stížnosti je stěžovatel zastoupen advokátem Mgr. Matúšem
Bónou, AK Novobranská 14, Brno, a to na základě plné moci ze dne 4. 9. 2003. Splnil tak
podmínku stanovenou v ust. §105 odst. 2 s. ř. s., podle níž stěžovatel musí být zastoupen
advokátem, nemá-li sám vysokoškolské právnické vzdělání.
V kasační stížnosti stěžovatel uvádí, že napadené rozhodnutí vychází z nesprávného
posouzení právní otázky soudem, a to splnění podmínek, s nimiž udělení azylu ust. §12
zákona o azylu spojuje, v řízení předcházejícím vydání rozhodnutí správního orgánu.
Stěžovatel nesouhlasí s hodnocením důvodů jeho žádosti o udělení azylu, a to jak žalovaným,
tak i soudem, když při hodnocení byl vzat větší zřetel na celkovou objektivně ve všech
směrech neutěšenou situaci v zemi původu stěžovatele, přehlédnuta však zůstala konkrétní
situace stěžovatele v těchto poměrech, která se odvíjela od jeho postojů a činnosti v jeho
zaměstnání ve státním zdravotnickém zařízení. V uskutečňování svých postojů v zaměstnání
ve zdravotnictví spatřuje stěžovatel projev určitého jeho politického názoru. V této souvislosti
poukázal stěžovatel na ústrky a šikanu, které se mu dostalo ze strany vedoucích pracovníků
státního zdravotnického zařízení, cílené k ukončení jeho zaměstnání. Následkem toho se pak
stěžovatel dostal do hluboké existenční nejistoty. Stěžovatel připouští možnost, že tyto
skutečnosti dostatečně nezdůraznil při odůvodnění své žádosti o udělení azylu,
ale ze spisového materiálu jsou podle stěžovatele přesto dostatečně patrny. K odstranění
případné kusosti údajů o konkrétní činnosti a postojích stěžovatele si měl správní orgán podle
stěžovatele přinejmenším vyžádat od žalobce další doplnění či upřesnění. Stěžovatel je proto
přesvědčen, že při zjišťování skutečného stavu, z něhož správní orgán v napadeném
rozhodnutí vycházel, byl porušen zákon – konkrétně správní řád a pro tuto vadu mělo být
napadené rozhodnutí správního orgánu soudem zrušeno. Správní orgán podle něj nedostál
tímto svým povinnostem vyplývajícím z ust. §3 odst. 3, §32 odst. 1 a §46 správního řádu,
tedy zjistit úplně a přesně skutečný stav věci, aniž by byl vázán jen návrhy účastníků
a vycházet při svém rozhodování ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Stěžovatel je
přesvědčen, že měl soud pro uvedené vady řízení předcházejícího vydání správního
rozhodnutí toto rozhodnutí správního orgánu zrušit. Vzhledem k uvedeným skutečnostem
stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc vrátil
tomuto soudu k dalšímu řízení.Současně stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud přiznal
jeho stížnosti odkladný účinek s odůvodněním, že právní následky rozhodnutí správního
orgánu by stěžovateli v jeho postavení mohly způsobit vážnou újmu.
Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 25. 10. 2003, krajskému soudu doručeném dne
1. 10. 2003, popřel oprávněnost podané kasační stížnosti a vyslovil přesvědčení, že jak jeho
rozhodnutí ve věci azylu, tak i rozsudek Krajského soudu v Ostravě, byly vydány v souladu
s právními předpisy. V kasační stížnosti se snaží stěžovatel dovodit, že důvody opuštění
vlasti a podání žádosti o udělení azylu, jak je uvedl v průběhu správního řízení a jak jsou
zaznamenány ve správním spise, měly hlubší podtext nasvědčující tomu, že zastával
a projevoval určité politické názory, za které mu bylo vyhrožováno a byly proti němu
i použity, což však správní orgán v předchozím řízení údajně přehlédl či opomenul, čímž
porušil příslušná ustanovení správního řádu. K těmto námitkám, s nimiž zásadně nesouhlasí,
odkazuje správní orgán především na spis a vydaná rozhodnutí. Zdůrazňuje, že rozhodnutí
správního orgánu bylo napadeno žalobou, ve které měl stěžovatel možnost uplatnit v souladu
se zákonem své výhrady a námitky proti obsahu správního rozhodnutí nebo postupu
správního orgánu. Jak je však zřejmé i z odůvodnění rozsudku soudu, žaloba obsahovala
pouze obecně formulované žalobní body a po skutkové stránce odkázal stěžovatel toliko
na spisový materiál, zejména na svou žádost o udělení azylu a protokol o pohovoru. Podle
názoru správního orgánu se soud dostatečně vypořádal se všemi žalobními námitkami
ve vztahu k předcházejícímu správnímu řízení a konstatoval, že správní orgán při svém
rozhodování nepochybil a nedopustil se porušení zákonnosti, proto žalobu zamítl.
Z uvedených důvodů považuje žalovaný kasační stížnost za nedůvodnou a stejně tak i návrh
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud
kasační stížnost zamítl a nepřiznal jí odkladný účinek.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s ust. §109 s. ř. s.,
a dospěl k závěru, že výše uvedené námitky stěžovatele nejsou důvodné.
V kasační stížnosti stěžovatel namítá nesprávné právní posouzení právní otázky soudem,
a to splnění podmínek, s nimiž udělení azylu ust. §12 zákona o azylu spojuje, a dále
nedostatečné zjištění skutečného stavu věci správním orgánem.
Dle ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím
řízení.
Dle ust. §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném
rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím
zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým
způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který
ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení
se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.
Důvody uvedené v kasační stížnosti stěžovatele lze tedy podřadit pod ust. §103 odst.
1 písm. a) a písm. b) s. ř. s.
V souladu s ust. §109 odst. 3 s. ř. s. je Nejvyšší správní soud vázán důvody kasační
stížnosti; to neplatí, bylo-li řízení před soudem zmatečné (ust. §103 odst. 1 písm. c) cit.
zák.) nebo bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci
samé, anebo je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné (ust. §103 odst. 1 písm. d) cit.
zák.), jakož i v případech, kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné.
Pokud jde o řízení před správním orgánem, je povinností správního orgánu respektovat
základní pravidla řízení, vyplývající z ust. §3 správního řádu vyjadřující v obecné formě
hlavní zásady správního řízení, rozvedené a konkretizované v dalších zákonných
ustanoveních. V řízení o azylu je rozhodující pro posouzení naplnění zákonných podmínek,
ale i pro rozsah dokazování, uvedení důvodů žadatelem v žádosti, při pohovoru, nebo v jiných
podáních učiněných do vydání rozhodnutí. Je to žadatel, který se domáhá udělení azylu, který
tvrdí určité skutečnosti, na jejichž základě by mu mělo být vyhověno. Správní orgán není
povinen seznamovat žadatele o azyl s důvody, pro které by mohlo být jeho žádosti vyhověno.
K zajištění možnosti úplného vyjádření má podle §22 odst. 1 zákona o azylu účastník řízení
právo jednat v řízení o udělení azylu v mateřském jazyce nebo v jazyce, ve kterém je
schopen se dorozumět. Za tím účelem ministerstvo účastníkovi poskytne bezplatně
tlumočníka na celou dobu řízení. Podle odst. 2 téhož ustanovení je účastník řízení oprávněn
přizvat si na své náklady tlumočníka podle své volby.
Ze správního spisu bylo zjištěno, že dne 11. 1. 2003 uskutečnil správní orgán
se stěžovatelem pohovor za účelem spolehlivého zjištění skutečného stavu věci. Z protokolu
o pohovoru k důvodům návrhu na zahájení řízení o udělení azylu na území ČR na č. l. 12
správního spisu vyplývá, že pohovor byl proveden za přítomnosti tlumočnice z ruského
jazyka paní I. S. Dle uvedeného protokolu byl stěžovatel poučen, že je povinen v průběhu
řízení poskytovat ministerstvu vnitra nezbytnou součinnost a uvádět pravdivé a
úplné informace nezbytné pro spolehlivé zjištění skutečného stavu věci, a že v případě
neposkytování informací nezbytných pro spolehlivé zjištění skutečného stavu věci správní
orgán řízení o udělení azylu podle ust. §25 písm. d) zákona o azylu zastaví, pokud nebude
možné rozhodnout na základě dosud zjištěných skutečností. V protokolu je dále uvedeno,
že stěžovatel se cítí zdráv a je schopen pohovoru. Poučení rozuměl a nežádá bližší vysvětlení.
Z uvedeného protokolu dále vyplývá, že stěžovatel byl informován o tom, že pro posouzení
jím uváděných skutečností má správní orgán k dispozici informace na straně č. 4 protokolu
konkrétně vyjmenované. Na otázku, zda se chce seznámit s obsahem těchto zpráv a vyjádřit
se k nim či ke způsobu jejich získání, popřípadě navrhnout jejich doplnění, odpověděl
stěžovatel ne. Stěžovatel stvrdil svými podpisy, že byl seznámen se všemi stránkami
protokolu, s obsahem souhlasí a doplnění ani změny nežádá.
Dle ust. §12 zákona o azylu, se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu
zjištěno, že cizinec
a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo
b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti,
příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve
státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve
státě jeho posledního trvalého bydliště.
Dle vyjádření stěžovatele obsažených ve správním spise uvedl stěžovatel jako důvody,
pro které žádá o azyl, že není spokojen s celkovou situací na Ukrajině, nelíbí se mu celková
sociální politika, kterou vede ukrajinská vláda všeobecně a místní mocenské orgány v krajích
a okresech ve vztahu k člověku a jeho potřebám. Stěžovatel taktéž nemohl snést takové
ponížení a znevážení, jakého se mu dostalo od ředitele okresní nemocnice, kde pracoval jako
zdravotní bratr na přijímacím oddělení, který mu neustále nařizoval, aby požadoval a vybíral
dobročinné příspěvky od lidí, kteří onemocněli a byli přijati do nemocnice k léčení, což
nepatřilo k jeho povinnostem, a proto peníze nevybíral. Taktéž stěžovatel uvedl, že jej
neuspokojovala odměna za práci a jeho sociální status jako člověka v této situaci. To jej vše
donutilo dát výpověď z práce a odjet do České republiky. Dle výše uvedeného protokolu o
pohovoru k důvodům návrhu na zahájení řízení o udělení azylu na území ČR stěžovatel
uvedl, že to je vše, pronásledování nebylo, výhrůžky také ne, nebyl stíhán.
Z uvedeného vyplývá, že stěžovatel neuvedl žádné skutečnosti, které by byly
podřaditelné pod důvody pro udělení azylu podle ust. §12 zákona o azylu. Jestliže v žádosti o
udělení azylu a v průběhu azylového řízení uváděl stěžovatel pouze důvody výše uvedené,
nelze žalovanému vytýkat, že nehodnotil skutečnosti jiné, než stěžovatelem uplatněné.
Nejvyšší správní soud se ztotožňuje se závěrem krajského soudu, že žalovaný správně
zamítl žádost žalobce jako zjevně nedůvodnou podle ust. §16 odst. 1 písm. g) zákona
o azylu, když neuvedl skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování
z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu.
Při shrnutí výše uvedených skutečností lze dále dovodit, že správní orgán svým
povinnostem vyplývajícím z ust. §3 odst. 2 a 3, §32 odst. 1 a §46 správního řádu dostál.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že nebyla zjištěna nezákonnost napadeného
rozhodnutí správního orgánu a nebyly zjištěny ani vytýkané vady správního řízení, pro které
měl krajský soud napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit.
Pokud se po přezkoumání rozhodnutí žalovaného v intencích zák. č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního, krajský soud ztotožnil se závěry obsaženými v rozhodnutí
žalovaného Ministerstva vnitra ČR, když tyto závěry shledal správnými, je pochopitelné, že
mu nezbylo, než opravný prostředek proti rozhodnutí žalovaného zamítnout.
Důvody uvedené v kasační stížnosti stěžovatele podřazené pod ust. §103 odst. 1
písm. a), b) s. ř. s., nebyly prokázány, a proto Nejvyšší správní soud podanou kasační
stížnost podle ust. §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl
neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu,
se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
Protože stěžovatel neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovanému Ministerstvu vnitra ČR, které bylo v řízení
úspěšné, náklady řízení nevznikly, respektive je neúčtovalo, a proto rozhodl soud
o nákladech řízení, jak výše uvedeno.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. 12. 2003
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu