ECLI:CZ:NSS:2003:5.AZS.3.2003
sp. zn. 5 Azs 3/2003 - 54
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava
Novotného a soudců JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobce B. D. Y., zast. Mgr. Miloslavem Půbalem, advokátem, sídlem 1. máje 116, Vimperk,
proti žalovanému Ministerstvu vnitra ČR, Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 8. 4. 2002 č. j. OAM 11617/VL-20-P17-2001, o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 3. 2003, č. j. 10 Az
9/2003 – 26,
takto:
I. Kasační stížnost se z a mítá .
II. Žalovanému se ne př i z ná v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 3. 2003 č. j.
10 Az 9/2003- 26 byla zamítnuta žaloba ze dne 31. 3. 2003, jíž se žalobce – stěžovatel -
domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného Ministerstva vnitra, kterým nebyl žalobci
udělen azyl v České republice z důvodů nesplnění podmínek uvedených v ustanoveních
z §12 ,13 odst. 1 a 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii ČR ve znění pozdějších předpisů a zároveň bylo uvedeno,
že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Ve včas podané kasační stížnosti žalobce namítá, že i když jako důvody vycestování
z vlasti uvedl důvody ekonomické, doplnil je tak, že právě ekonomická situace ve Vietnamu
je natolik tíživá, že tam nelze svobodně žít a že i podle zprávy Ministerstva zahraničních věcí
USA o dodržování lidských práv ve Vietnamu je poukazováno právě na podmínky života
na venkově, kde stále se žije v extrémní chudobě. Pokud mu nebyl udělen azyl podle §12
a 13 zákona o azylu, pak mu měl být udělen azyl podle §14, neboť zde jsou podmínky zvlášť
zřetele hodné proto, aby takto správní orgán postupoval. Faktickým důvodem pro vycestování
do České republiky bylo především to, že ve Vietnamu nelze svobodně žít. Zpráva
nevypovídá nic o místě, kde ve Vietnamu žalobce bydlel. Posouzení podmínek provádí
dokonce cizí stát, aniž by se orgány blíže zabývaly konkrétními okolnostmi toho, jak nejsou
lidská práva ve Vietnamu dodržována. Proto navrhl, aby rozhodnutí Krajského soudu
v Českých Budějovicích bylo zrušeno.
Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že neshledal u stěžovatele podmínky pro udělení
humanitárního azylu, který není nárokový a je věcí volné úvahy správního orgánu, zda shledá
v daném jednotlivém případě okolnosti hodné zvláštního zřetele pro udělení azylu podle
ustanovení §14 zákona o azylu, a takové okolnosti u stěžovatele shledány nebyly.
Kasační stížnost tak opírá své důvody o ustanovení §103 odst. 1 písm. a/ a b/ zákona
č. 150/2002 Sb. soudní řád správní. Má za to, že soud nesprávně posoudil právní otázku
v předcházejícím řízení a že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí
vycházel, nemá oporu ve spisu, a tedy měl rozhodnutí správního orgánu zrušit.
Správní orgán vyšel ze zprávy Ministerstva zahraničních věcí USA o situaci v oblasti
dodržování lidských práv ve Vietnamu v roce 1999 ze dne 25. 2. 2000, dále z obdobné zprávy
co se týče roku 2000 z února 2001 a zprávy téhož ministerstva zahraničí o svobodě vyznání
ve Vietnamu ze dne 5. 9. 2000 a aktuální verze databanky ČTK-Vietnam. Správní orgán
vyšel z tvrzení žalobce o tom, že pohnutkou pro udělení azylu je snaha legalizovat pobyt
v České republice, proto také uzavřel, že takovou pohnutku nelze podřadit k zákonným
důvodům pro udělení azylu a že nepříznivou hospodářskou situaci nelze označit
za pronásledování ve smyslu zákona o azylu. Správní orgán se také zabýval, a soud jeho
důvody akceptoval podmínkami pro udělení azylu podle §13 a 14, jakož i zhodnotil obsah
překážek vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Soud prvního stupně, který rozhodoval o žalobě, pak výstižně zdůvodnil, proč ani on
neshledal porušení zákona v postupu žalovaného podle §14 zákona o azylu. Azyl
z humanitárního důvodu lze udělit v případě hodném zvláštního zřetele, což je zákonná dikce
a není na něj tak právní nárok a zůstává v režimu správního uvážení posoudit důvody žadatele
o azyl. Žalovaný se pečlivě zabýval nejen obecnou situací ve Vietnamu z hlediska podmínek
udělení azylu, včetně okolností dotýkajících se možného návratu do vlasti a to na základě
podrobných analýz, které citoval v napadeném rozhodnutí, ale také konkrétní osobní situací
stěžovatele. Jestliže pak rozhodl na základě takto obsáhle a podrobně provedeného
dokazování, nebylo možno mu ze strany soudu prvního stupně ničeho vytknout, rozhodl-li
se nevyužít dobrodiní ustanovení §14 zákona o azylu. Stejně tak nelze vytknout ničeho ani
soudu prvního stupně, který žalobu zamítal. Jestliže důvod kasační stížnosti záleží v tom,
že na správně zjištěný skutkový stav je aplikována nesprávná právní věta a nebo právní věta je
chybně vykládána, pak důvod, který žalobce namítá nelze považovat za oprávněný ve vztahu
k rozsudku soudu prvního stupně. Ten vyšel ze skutkového stavu, který byl zodpovědně
a řádně žalovaným zjištěn i pokud jde o aplikaci §14 zákona o azylu. Ani kasační
soud neshledal žádné důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by mohl použití citovaného
ustanovení zákona opřít. Skutková podstata může být se spisy v rozporu, pokud skutkový
materiál, jinak dostačující k učinění správného skutkového závěru, ve spisu obsažený vede
k jiným skutkovým závěrům, než jaký učinil rozhodující orgán. Skutková podstata nemá
oporu ve spisech, chybí-li ve spisech podklad pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím
orgánem, nebo je nedostačující k učinění správného skutkového závěru. Ani pro důvod
uvedený v §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. však nelze kasační stížnost s úspěchem opřít. Jak bylo
naznačeno shora, žalovaný provedl obsáhlé dokazování a závěr, který z něj vyvodil, nelze
označit za rozporný s ohledem na skutkové závěry, které byly učiněny. I když soud bere
na vědomí zjištěné reálie o Vietnamské socialistické republice ve smyslu obtíží s obživou či
seberealizací, tyto plynou právě z hospodářských potíží země a nelze bez dalšího je vnímat
jinak, než-li právě jako důvody po výtce ekonomické. V daném případě k nim nepřistoupila
žádná další okolnost, jež by tuto jejich obecnou povahu kvalitativně měnila a povýšila na
důvody, jež by úvahu o udělení humanitárního azylu zasloužily. V daném případě osobní
situace žalobce ve vazbě na aktuální situaci v jeho vlasti žádnou takovou mimořádnost
nepředstavuje, včetně návratu do vlasti.
Soud prvního stupně proto nepochybil, jestliže žalobu zamítl. Nejvyšší správní soud
pak napadené rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumal v souladu s ustanovením §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel ve své kasační stížnosti
a přitom sám neshledal vady podle odst. 3, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Proto také ve smyslu §110 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl, když
důvody stěžovatelem tvrzené byly správně posouzeny jako povahy ekonomické. O nákladech
řízení pak rozhodl v souladu s ustanovením §60 odst. 1 s. ř. s., když žalobce nebyl ve věci
úspěšný a žalovaný žádné náklady neuplatňoval a z obsahu spisu ani nevyplynulo, že by mu
nějaké vznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.)
V Brně dne 27. 8. 2003
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu