ECLI:CZ:NSS:2003:6.A.508.2002
sp. zn. 6 A 508/2002 - 32
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce JUDr. V. V.,
proti žalované České správě sociálního zabezpečení, Křížová 25, 225 08 Praha 5, v řízení o
žalobě proti rozhodnutí ze dne 12. 2. 2002,
takto:
I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 12. 2. 2002, se z r u š u j e.
II. Věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Dne 16. 8. 2001 byla žalované doručena žádost žalobce ze dne 6. 8. 2001 o poskytnutí
jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní
částky účastníkům národního boje za osvobození, politických vězňům a osobám z rasových nebo
náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č.
39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých
zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945 (dále též „zákon“). Žalobce
touto žádostí požadoval přiznání jednorázové peněžní částky ve výši 120 000 Kč podle §5 odst.
5 zákona, a to jako účastník národního boje za osvobození – československý partyzán (v době od
25. 8. 1944 do 5. 5. 1945), který byl v partyzánských bojích dvakrát raněn. Rozhodnutím ze dne
12. 2. 2002 žalovaná o žádosti žalobce rozhodla tak, že žalobci podle §5 odst. 3 zákona přiznala
jednorázovou peněžní částku ve výši 60 000 Kč; své rozhodnutí odůvodnila tím, že žalobce žádal
o poskytnutí jednorázové peněžní částky za účast v národním boji za osvobození od 25. 8. 1944
do 5. 5. 1945, která jím též byla prokázána.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce včas prostřednictvím žalované opravný
prostředek. V něm uvedl, že v žádosti žádal o jednorázovou peněžní částku ve výši 120 000 Kč;
jednorázová peněžní částka mu však byla přiznána pouze za dobu účasti v národním boji za
osvobození (§5 odst. 3), nikoliv podle §5 odst. 5 zákona. Tuto skutečnost žalovaná ve svém
rozhodnutí nevysvětlila, a nebylo tak rozhodnuto o obsahu jím podaného návrhu (žádosti) jako
celku. Žalobce dále uvedl, že má za to, že žádná ze současně používaných a současné úrovni
právní vědy odpovídajících metod výkladu zákona neumožňuje obsah §5 odst. 5 zákona vykládat
tak, že oprávněná osoba své zranění v národním boji za osvobození může prokazovat pro
přiznání jednorázové částky toliko listinami v tomto ustanovení uvedenými. Podle žalobce mu
měla být přiznána celková jednorázová peněžní částka ve výši 120 000 Kč.
Žalovaná opravný prostředek žalobce, spolu se svým vyjádřením k němu, předložila
Vrchnímu soudu v Praze dne 19. 4. 2002. V písemném vyjádření k opravnému prostředku
žalovaná navrhla, aby soud napadené rozhodnutí potvrdil. Poukázala na to, že žalobce byl
účastníkem národního boje za osvobození v době od 25. 8. 1944 do 5. 5. 1945. V této době byl
dvakrát zraněn, ale toto zranění nevedlo k přiznání invalidního důchodu nebo přídavku
k důchodu. Protože se jedná o zákonnou podmínku (§5 odst. 5 zákona), bez které nelze přiznat
jednorázovou peněžní částku ve výši 120 000 Kč, žalovaná mu ji přiznala pouze ve výši 60 000
Kč.
Ze správního spisu vyplynulo, že žalobce podal žádost o poskytnutí jednorázové peněžní
částky formou vyplnění formuláře, v němž zaškrtnutím příslušné části uplatnil nárok jako
účastník národního boje za osvobození – československý partyzán a uvedl dobu své účasti
v národním boji za osvobození od 25. 8. 1944 do 5. 5. 1945. Žalobce sice zaškrtnutím ve
formuláři uvedl, že neuplatňuje nárok jako účastník národního boje za osvobození, který byl
zraněn a v důsledku tohoto zranění mu byl přiznán invalidní důchod (plný nebo částečný) nebo
přídavek podle zákona č. 164/1946 Sb., současně však k formulářové žádosti připojil i vlastní
návrh na poskytnutí jednorázové peněžní částky, v němž jednak specifikuje nárok na
jednorázovou peněžní částku jak z titulu své účasti v národním boji za osvobození jako čs.
partyzán, jednak požaduje přiznání nároku podle §5 odst. 5 zákona. Žalobce tak uplatnil nárok
na přiznání jednorázové peněžní částky v celkové výši 120 000 Kč. K žádosti žalobce mimo jiné
připojil ověřený opis charakteristiky žalobce vystavený dne 19. 5. 1945 II. Slovenskou
partizánskou brigádou, z něhož vyplývá, že žalobce byl v době své účasti v národním boji za
osvobození dvakrát raněn, a dále připojil i potvrzení Okresní správy sociálního zabezpečení v
Chrudimi ze dne 13. 8. 2001 o výši svého důchodu (starobního). Ve správním spisu se dále
nachází další listiny, jimiž žalobce dokládal svůj nárok na jednorázovou peněžní částku, a to
osvědčení Ministerstva národní obrany ze dne 23. 12. 1948, vydané podle §8 zákona č. 255/1946 Sb., podle něhož byl žalobce účastníkem národního boje za osvobození a započítává se mu doba
od 25. 8. 1944 do 5. 5. 1945 jako čs. partyzánu, a dále potvrzení Ministerstva národní obrany ze
dne 20. 5. 1947, jímž toto ministerstvo potvrzuje, že žalobce je ve smyslu §1 zákona č. 34/1946 Sb. z. a n. československým partyzánem.
V daném případě jde o věc, která na Nejvyšší správní soud přešla podle ustanovení §132
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) z Vrchního soudu v Praze. Podle
tohoto ustanovení Nejvyšší správní soud ve věcech neskončených vrchními soudy, v nichž byla
přede dnem účinnosti s. ř. s. dána jejich věcná příslušnost, dokončí řízení zahájená před těmito
soudy. V předmětné věci bylo přede dnem 1. 1. 2003 zahájeno řízení u Vrchního soudu v Praze a
byla dána věcná příslušnost vrchního soudu, neboť obsahem žaloby byl návrh na přezkoumání
rozhodnutí vydaného podle zákona č. 261/2001 Sb. Jde-li o věci správního soudnictví, pak podle
ustanovení 129 odst. 2 s. ř. s. řízení o opravných prostředcích, o nichž nebylo rozhodnuto do dne
nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního
tohoto zákona (tedy podle ustanovení upravujících řízení o žalobě proti rozhodnutí správního
orgánu).
Žaloba je důvodná.
Zákon č. 261/2001 Sb. zakládá v §3 odst. 1 nárok na přiznání jednorázové peněžní
částky osobám, které vymezuje v §1 odst. 1 a 3 zákona a které označuje legislativní zkratkou
"účastník národního boje za osvobození", dále osobám, které vymezuje v §2 odst. 1 zákona a
které označuje legislativní zkratkou "politický vězeň", a též vdovám a vdovcům po těchto
osobách.
Nárok, jehož přiznání se žalobce domáhá, je nárokem osoby uvedené v §1 odst. 1
citovaného zákona, tedy osoby, která splňuje podmínky účastníka národního boje za osvobození
tak, jak je speciálně pro účely založení nároku na poskytnutí jednorázové peněžní částky podle
tohoto zákona tento zákon vymezuje.
Podle ustanovení §1 odst. 1 věty první zákona č. 261/2001 Sb. se právo na poskytnutí
jednorázové peněžní částky podle tohoto zákona vztahuje na občany České republiky, kteří
splňují podmínky uvedené v §1 odst. 1 bodě 1 písm. c) až f), v bodě 2 a odst. 2 zákona č.
255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících
národního boje za osvobození, a kterým o tom bylo vydáno podle §8 citovaného zákona
osvědčení nebo kteří mají doklad, jenž toto osvědčení nahrazuje. Výše jednorázové peněžní
částky podle §5 odst. 3 zákona pro účastníka národního boje za osvobození za účast v národním
boji za osvobození kratším než 1 rok, trvajícím však alespoň tři měsíce nebo alespoň dva měsíce
v případě služby v partyzánské jednotce jako československý partyzán (podle zákona č. 34/1946 Sb., jímž se vymezuje pojem československého partyzána), činí 60 000 Kč. Pokud však oprávněná
osoba prokáže, že při národním boji za osvobození byl účastník národního boje za osvobození
zraněn a v důsledku tohoto zranění mu byl přiznán plný invalidní důchod, částečný invalidní
důchod, invalidní důchod nebo přídavek k důchodu, činí podle §5 odst. 5 zákona výše
jednorázové peněžní částky 120 000 Kč.
Řízení o nároku podle zákona č. 261/2001 Sb. se zahajuje na návrh oprávněné osoby (§7
odst. 1 zákona); je tedy řízením plně ovládaným zásadou dispoziční a na vůli oprávněné osoby tak
závisí nejen to, zda návrh na přiznání takového nároku u správního orgánu uplatní či nikoliv, ale i
to, v jakém rozsahu návrh uplatní, tj. za jakou dobu a z jakých důvodů bude přiznání jednorázové
peněžní částky uplatňovat. Žalobce tak učinil návrhem (žádostí) ze dne 6. 8. 2001, doručeným
žalované dne 16. 8. 2001. V tomto návrhu (žádosti) konkrétně požadoval přiznání jednorázové
peněžní částky podle §5 odst. 5 zákona ve výši 120 000 Kč a předložil listiny, jimiž prokazuje
svou účast v národním boji za osvobození a délku této účasti a konečně i listiny, jimiž prokazuje
své zranění v partyzánských bojích. Bylo proto povinností žalované o takto podaném návrhu
(žádosti) rozhodnout a pokud by neshledala důvody pro přiznání jednorázové peněžní částky
v celém rozsahu, v jakém ji žalobce v žádosti uplatnil, žádost zamítnout v té části, v níž ji shledala
nedůvodnou, popřípadě učinit část žádosti předmětem samostatného řízení a rozhodnutí.
Žalovaná tak neučinila a přesto, že svým rozhodnutím rozhodovala o celé žádosti žalobce, zcela
pominula tu část žádosti žalobce, jíž požadoval podle §5 odst. 5 zákona přiznání jednorázové
peněžní částky jako účastník národního boje za osvobození, který byl při účasti v národním boji
za osvobození zraněn. Rozhodnutí žalované je tak nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost,
neboť z něho není seznatelné, o jakém předmětu řízení vlastně správní orgán jednal a
rozhodoval.
Ze shora uvedených důvodů proto soud napadené rozhodnutí pro tuto vadu řízení podle
ustanovení §76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. bez dalšího zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení, a
to aniž by v souladu s tímto ustanovením ve věci nařizoval jednání.
Žádnému z účastníků řízení nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, neboť z obsahu
spisu vyplývá, že úspěšnému žalobci, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů příslušelo (§60
odst. 1 s. ř. s.) náklady řízení nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. června 2003
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu