ECLI:CZ:NSS:2003:6.A.84.2002
sp. zn. 6 A 84/2002 – 83
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
žalobkyně D. T., zastoupené advokátem JUDr. Jaromírem Šlapákem, Zelený pruh 99, 140
02 Praha 4, proti žalovanému Ministerstvu zemědělství, Těšnov 17, 117 05 Praha 1, za
účasti zúčastněné osoby F. N., v řízení o zrušení „žádosti Národního pozemkového fondu při
Ministerstvu zemědělství v Praze ze 17. 10. 1950, č. j. 116.807/50-II/21“,
takto:
I. Žaloba se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Vrchního soudu v Praze dne 25. 6. 2002 (kterou podle jejího
obsahu nutno považovat za správní žalobu podle části páté hlavy druhé občanského soudního
řádu ve znění účinném do 31. 12. 2002) se žalobkyně domáhá zrušení žádosti Národního
pozemkového fondu při Ministerstvu zemědělství v Praze ze 17. 10. 1950,
č. j. 116.807/50-II/21, zapsané v knihovních vložkách č. 99, 100, 117, 130, 171, 257, 259,
269, 275, 277 a 295 dne 23. 6. 1951 č. d. 309/51 ve výpisech z pozemkových knih
pro k. ú. K., obec P., Katastrální úřad N. J.
Na základě uvedené žádosti byla vyznačena konfiskace podle dekretu č. 12/1945 Sb.
na majetek rodičů žalobkyně V. a M. M. N. a dne 23. 6. 1951 byla tato žádost zapsána do
knihovních vložek uváděných čísel ve výpisech z pozemkových knih pro k. ú. K. Žalobkyně
zdůraznila, že její rodiče byli české národnosti, takže k přechodu majetku jejích rodičů na stát
došlo na základě zneužití Benešových dekretů. Je toho názoru, že vlastnické právo k majetku
jejích rodičů po právu nikdy přerušeno nebylo.
Podáním ze dne 19. 5. 2003, tedy za platnosti zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále též „s. ř. s.“), žalobkyně upravila žalobní petit tak, že se domáhá rozhodnutí
soudu, že „přídělová listina vydaná Ministerstvem zemědělství – Národní pozemkový fond
ze dne 17. října 1950, č. j. 116.807/50-II/21 pro katastrální území K., kraj O., okres N. J.
zapsaná v knihovních vložkách č. 99, 100, 117, 130, 171, 257, 259, 269, 275, 277, 295 dne
23. 6. 1951 č. d. 309/51 pro k. ú. K., obec P., Katastrální úřad N. J. jako Žádost Národního
pozemkového fondu při Ministerstvu zemědělství v Praze ze 17. 10. 1950, č. j. 116.807/50-
II/21, se ruší“. Podle §71 odst. 2, věta třetí, s. ř. s. rozšířit žalobu na dosud nenapadené
výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body může žalobce jen ve lhůtě pro podání
žaloby. K uvedené úpravě petitu žaloby došlo zcela evidentně po uplynutí dvouměsíční lhůty
pro podání žaloby, soud proto k této úpravě nepřihlédl.
Žalovaný ve vyjádření k žalobě poukázal na to, že sama žalobkyně uvádí, že její otec
se proti rozhodnutí o konfiskaci předmětného nemovitého majetku odvolal, avšak krajský
národní výbor výměr o konfiskaci potvrdil. Tato skutečnost nepochybně svědčí o
pravomocném rozhodnutí o konfiskaci majetku rodičů žalobkyně a potvrzuje ji i podání
stížnosti, jako mimořádného opravného prostředku, kterou otec žalobkyně podal
dne 13. 12. 1949 k Nejvyššímu správnímu soudu v Bratislavě. Z uvedených skutečností
vyplývá, že o majetku rodičů žalobkyně bylo pravomocně rozhodnuto podle dekretu
č. 12/1945 Sb. Stát tento majetek nabyl nejpozději dnem právní moci rozhodnutí o konfiskaci
a pro nabytí vlastnictví tímto způsobem je nerozhodné, zda o něm byl či nikoli učiněn zápis
v pozemkových knihách. Pokud jde o konfiskaci majetku rodičů žalobkyně, poukázal
žalovaný na to, že jejími aspekty se zabýval Ústavní soud a svým nálezem I ÚS 129/99
ústavní stížnost žalobkyně zamítl.
S ohledem na všechny zmíněné okolnosti je podle žalovaného zcela nepochybné, že
žádost Národního pozemkového fondu o vyznačení konfiskace byla pouze opatřením tohoto
orgánu učiněným podle §3 odst. 1, bodu 1 zákona č. 90/1947 Sb., o provedení knihovního
pořádku stran konfiskovaného nepřátelského majetku, které v žádném směru nemělo účinky
konstitutivní, ale jen účinky deklaratorní. Žalovaný proto navrhl, aby žaloba byla jako
nedůvodná zamítnuta.
Protože Vrchní soud v Praze ve věci do 31. 12. 2002 nerozhodl, převzal
dnem 1. 1. 2003, kdy nabyl účinnosti zákon č. 150/2002 Sb., v souladu s ustanovením §132
s. ř. s. neskončenou věc, u níž byla dána věcná příslušnost vrchního soudu, Nejvyšší správní
soud a dokončí v ní řízení.
Žaloba byla u soudu podána za účinnosti části páté hlavy druhé o. s. ř., ve znění
účinném do 31. 12. 2002. Podle §247 odst. 1 o. s. ř. se postupovalo v případech, kdy fyzická
nebo právnická osoba tvrdila, že byla na svých právech zkrácena rozhodnutím správního
orgánu a žádala, aby soud přezkoumal zákonnost tohoto rozhodnutí. Rovněž podle stávající
právní úpravy (§65 odst. 1 s. ř. s.), kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo
v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem právního orgánu, jímž
se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti (dále jen
„rozhodnutí“), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení
jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak.
Z toho vyplývá, že základní podmínkou postupu podle hlavy II soudního řádu
správního (řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu) je, že žalobou je napaden
takový akt správního orgánu, kterým tento orgán autoritativním způsobem zasáhl do právní
sféry fyzické nebo právnické osoby, není-li přezkum zvláštními ustanoveními zákona
vyloučen. Jak na to již správně poukázal žalovaný ve svém vyjádření k žalobě, žádost
národního pozemkového fondu o vyznačení konfiskace byla pouze opatřením tohoto orgánu
učiněným podle §3 odst. 1, bodu 1 zákona č. 90/1947 Sb., které nemělo účinky konstitutivní
a touto žádostí nebylo rozhodnuto o právech či povinnostech právních předchůdců žalobkyně
(stát majetek rodičů žalobkyně nabyl podle dekretu č. 12/1945 Sb.), takže právním důvodem
konfiskace je samotný dekret a nikoliv až následná správní rozhodnutí; podle §1 odst. 1
uvedeného dekretu došlo ke konfiskaci „s okamžitou platností a bez náhrady“. Pro nabytí
vlastnictví tímto způsobem je pak nerozhodné, zda o něm byl učiněn zápis v pozemkových
knihách či nikoli.
Podle §70 písm. a) s. ř. s. ze soudního přezkoumávání jsou vyloučeny úkony
správního orgánu, které nejsou rozhodnutími. Žaloba proto byla shledána nepřípustnou
a Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než ji odmítnout (§46 odst. 1 písm. d/ s. ř. s.).
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, které bylo ukončeno odmítnutím
žaloby.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. července 2003
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu