ECLI:CZ:NSS:2003:6.ADS.23.2003
sp. zn. 6 Ads 23/2003 – 12
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Ludmily Valentové ve věci žalobkyně J.
P., proti žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem v Praze 5, Křížová 25, o
kasační stížnosti žalobkyně proti rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 11.
2002 č. j. 32 Ca 155/2002 – 6,
takto:
I. Kasační stížnost se o d m ítá .
II. Žádný z účastníků nemá pr á v o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil Krajský soud v Hradci Králové rozhodnutí žalované
ze dne 18. 3. 2002, č.xx. Tento rozsudek napadla žalobkyně podáním, které označila jako
odvolání a adresovala Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Hradci
Králové. Podání sice bylo označeno jako odvolání, ale bylo podáno v době, kdy již podle
nového právního stavu odvolání není přípustným opravným prostředkem proti rozhodnutím
krajského soudu ve správním soudnictví. Jediným přípustným opravným prostředkem proti
pravomocným rozhodnutím krajského soudu ve správním soudnictví je v důchodových
věcech kasační stížnost podle §102 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále
jen s. ř. s.). Označení podání není rozhodné pro jeho právní kvalifikaci (§41 odst. 2 o. s. ř. ve
spojení s §64 s. ř. s.). Je třeba jej tedy posoudit jako kasační stížnost.
Nejvyšší správní soud nejdříve musel posoudit, zda se jedná o přípustnou kasační
stížnost. Z tohoto hlediska bylo nutné zejména posoudit, zda byla podána proti rozhodnutí,
proti kterému soudní řád správní připouští podat kasační stížnost a zda byla podána včas.
Kasační stížnost lze podle §131 s. ř. s. podat proti rozhodnutím krajských soudů
vydaným po 1. 1. 2003. Napadený rozsudek byl však vydán 28. 11. 2002 a žalobkyni doručen
19. 12. 2002. Speciální úpravu k tomuto ustanovení pak obsahuje §129 odst. 3 věta 2 s. ř. s.
Ani toto ustanovení však není přímo aplikovatelné na danou věc, neboť v této věci nebylo
podáno odvolání před 1. 1. 2003. Soudní řád správní tedy pro daný případ výslovně
neumožňuje podat kasační stížnost.
Důsledkem takové aplikace soudního řádu správního by však bylo zkrácení lhůty pro
podání odvolání, která by končila již k 31. 12. 2002. Reformou správního soudnictví
provedenou zejména zákony č. 150/2002 Sb., soudní řád správní a č. 151/2002 Sb. mělo být
zlepšeno postavení účastníků mj. tím, že byla zabezpečena dvojinstančnost správního
soudnictví. S tímto evidentním záměrem zákonodárce by byl neslučitelný závěr, že účastník,
který mohl podat opravný prostředek přede dnem nabytí účinnosti s. ř. s., by měl být o tuto
možnost prostřednictvím s. ř. s. připraven, resp. že se mu krátí lhůta k jeho podání. Jedná se
o nezamýšlenou mezeru v zákoně, kterou je nutno vyplnit. Přitom není možné analogicky
aplikovat ustanovení §129 odst. 3 věta 2, neboť by tato aplikace neodůvodněně prodlužovala
možnost podat opravný prostředek. Je tedy nutné vycházet z principu úpravy přechodných
ustanovení s. ř. s., podle kterého nemá být účastník zkrácen na svých procesních právech,
která mu zajišťovala stará právní úprava, pouze se tato procesní práva přizpůsobí procesní
úpravě nové, tj. úpravě soudního řádu správního. Jelikož i novou právní úpravou je zaručena
dvojinstančnost správního soudnictví, může tedy na základě tohoto principu účastník, který
mohl podle staré právní úpravy podat odvolání, podat kasační stížnost, a to ve lhůtě, kterou
mu umožňovala stará právní úprava pro podání odvolání. Tuto lhůtu je třeba volit i s ohledem
na skutečnost, že o ní byl účastník v napadeném rozhodnutí poučen.
Stěžovatelka mohla podle §250s odst. 2 písmeno a/ o. s. ř. ve znění účinném
do 31. 12. 2002 podat odvolání proti rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové do 15 dnů
od doručení rozsudku. Rozsudek jí byl doručen 19. 12. 2002. Kasační stížnost tak mohla
podat do 3. 1. 2003. jelikož se stěžovatelka řídila poučením o možnosti podat odvolání, které
obsahoval napadený rozsudek, nelze í vytýkat, že kasační stížnost nesprávně adresovala
Vrchnímu soud v Praze. V tomto případě je tedy dostatečné, že kasační stížnost byla poslána
„cestou Krajského soudu Hradec Králové“. Kasační stížnost je datovaná dnem 3. 1. 2003,
avšak k poštovní přepravě byla podána až 7. 1. 2003. Kasační stížnost tedy nebyla podána
včas, a to ani ve smyslu §40 odst. 4 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle
§46 odst. 1 písmeno b/ ve spojení s §120 s. ř. s. jako opožděnou odmítl.
Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením §60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož
nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. 5. 2003
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu