ECLI:CZ:NSS:2003:6.AZS.10.2003
sp. zn. 6 Azs 10/2003 - 37
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
žalobkyně V. T. G., zastoupené advokátem Narcisem Tomáškem, se sídlem Masarykovo
náměstí 193/20, 405 01 Děčín 1, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Nad
Štolou 3, 170 34 Praha 7 – Letná, adresa pro doručování tamtéž, poštovní přihrádka č.
21/OAM, o kasační stížnosti proti rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2003, č.
j. 46 Az 97/2003 – 20,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se ne př i znává právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem Krajský soud v Praze zamítl žalobu žalobkyně proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 10. 2002, č. j. OAM-4443/VL-20-05-2002, kterým
žalovaný zamítl žádost žalobkyně o azyl jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. a)
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu), dále vyslovil, že azyl podle §13 odst.
1, 2 a §14 zákona o azylu se neuděluje, a že na žalobkyni se nevztahuje překážka vycestování
ve smyslu §91 zákona o azylu.
Napadené soudní rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 17. 7. 2003. Poštovní
zásilka s napadeným rozhodnutím byla podána k přepravě pro žalobkyni dne 4. 7. 2003,
dne 8. 7. 2003 bylo oznámeno uložení zásilky pro žalobkyni na poště. Z poznámky
na poštovní obálce bylo zjištěno, že žalobkyně se v době oznámení v místě doručování
nezdržovala, nebyla tedy naplněna zákonná podmínka k případnému uplatnění fikce doručení,
stanovená v §46 odst. 4 o. s. ř. V úředním záznamu na stejnopisu napadeného rozhodnutí
v soudním spise se však konstatuje, že žalobkyně si jeden jeho stejnopis převzala osobně
dne 17. 7. 2003. Nejvyšší správní soud proto učinil závěr, že k jeho doručení došlo právě
tohoto dne. Protože kasační stížnost byla podána k přepravě Krajskému soudu v Praze
dne 23. 7. 2003, byla podána včas.
Po přezkoumání splnění podmínek řízení a po zjištění, že není dán žádný z důvodů
podle §109 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“), pro který by bylo
třeba napadené rozhodnutí zrušit i bez žalobní námitky, Nejvyšší správní soud přezkoumal
napadené rozhodnutí v rozsahu a z důvodů uvedených v kasační stížnosti a dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
Žalobkyně v kasační stížnosti uplatňuje kasační důvody uvedené v §103 odst. 1
písm. b) s. ř. s. – „důvodem podání této kasační stížnosti je to, že řízení vykazuje vady
spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí
vycházel, nemá oporu ve spisech a soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené rozhodnutí
správního orgánu zrušit“. Dále kasační důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. měl
tzv. jinou vadu řízení, když tvrdí, že napadené rozhodnutí je nezákonné z důvodu, že jí nebyl
ustanoven tlumočník, přičemž ona sama neovládá český jazyk a nerozumí obsahu rozhodnutí,
čímž byla porušena povinnost soudu ustanovit účastníku řízení, jehož mateřský jazyk je jiný
než český, tlumočníka, jakmile taková potřeba vyjde v řízení najevo.
První námitka je bezdůvodná proto, že vady řízení před správním orgánem jsou
kasačním důvodem pouze tehdy, byly-li již vytýkány v řízení před soudem prvního stupně.
Nelze je tedy uplatňovat poprvé až v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud prostudoval
žalobu i její doplnění a nenašel v nich žádnou námitku vad řízení před správním orgánem
– jde pouze o polemiky nad povahou důvodů a jejich ekonomickým charakterem, pro které
nebyl azyl udělen.
Stejně tak je nedůvodná i druhá námitka žalobkyně spočívající v tvrzení jiné vady
řízení, která mohla mít za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí z důvodu, že jí nebyl
v řízení před soudem ustanoven tlumočník. Žalobkyně zde odkazuje na §18 odst. 2 o. s. ř.,
podle kterého „Účastníku, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk, soud ustanoví
tlumočníka, jakmile taková potřeba vyjde v řízení najevo“. Je sice pravdou, že žaloba byla
podána ve vietnamském jazyce a byla přeložena tlumočníkem, nicméně žalobkyně poté
reagovala na výzvy soudu v českém jazyce podáními sepsanými rovněž v českém jazyce,
tedy soud prvního stupně správně neseznal potřebu žalobkyni tlumočníka ustanovit.
Tím byly vyčerpány důvody uplatněné v kasační stížnosti, přičemž když Nejvyšší
správní soud ani jeden z nich neuznal jako důvodný, kasační stížnost v souladu s §110 odst. 1
s. ř. s., poslední věta, zamítl.
O nákladech řízení Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60 odst. 1 s. ř. s.,
kdy na straně plně úspěšného žalovaného nebyly zjištěny žádné náklady, na jejichž náhradu
by jinak měl nárok.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. října 2003
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu