ECLI:CZ:NSS:2003:7.A.1.2002:51
sp. zn. 7 A 1/2002 – 51
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce
Deutsche Telekom AG, se sídlem v Bonnu, Friedrich-Ebert-Allee 140, Spolková republika
Německo, zastoupeného JUDr. Karlem Čermákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní
třída 32, proti žalovanému Úřadu průmyslového vlastnictví, se sídlem v Praze 6 - Bubeneč,
Antonína Čermáka 2a, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ve věci zamítnutí návrhu na
výmaz kombinované ochranné známky,
takto:
Žaloba se odmítá .
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Vrchního soudu v Praze dne 3. 1. 2002 se žalobce domáhal zrušení
rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 11. 2001, č. j. O 154638, kterým byl zamítnut jeho rozklad
a potvrzeno rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 17. 10. 2000 o zamítnutí návrhu
na výmaz kombinované ochranné známky č. 704822 ve znění „t for telecom“.
Protože Vrchní soud v Praze ve věci do 31. 12. 2002 nerozhodl, převzal dnem
1. 1. 2003, kdy nabyl účinnosti zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“),
v souladu s ustanovením §132 s. ř. s. neskončenou věc, u níž byla dána věcná příslušnost
vrchního soudu, Nejvyšší správní soud a dokončí v ní řízení.
Podle ustanovení §2 s. ř. s. poskytují ve správním soudnictví soudy ochranu veřejným
subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto nebo
zvláštním zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují
v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon. Z rozhodování soudů ve správním
soudnictví jsou podle ustanovení §6 s. ř. s. vyloučeny věci, o nichž to stanoví tento nebo
zvláštní zákon. Takovým zvláštním zákonem je občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“),
který v ustanovení §244 odst. 1 stanoví, že rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního
samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popř. smírčí orgán zřízený
podle zvláštního právního předpisu (dále jen „správní orgán“) podle zvláštního zákona
o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá z občanskoprávních, pracovních, rodinných
a obchodních vztahů a nabylo-li takové rozhodnutí právní moci, může být tatáž věc
projednána na návrh v občanském soudním řízení. Tato právní úprava má zajistit účastníkům
v případech, kdy správní orgán rozhodoval v rámci své kompetence o soukromoprávní věci
jiný způsob ochrany jejich práv než v řízení před správními soudy.
Protože z citovaných ustanovení vyplývá, že rozhodování ve věcech
soukromoprávních náleží podle platné právní úpravy soudům, které postupují podle o. s. ř.,
je nutno vyřešit otázku, zda v daném případě rozhodl správní orgán o věci soukromoprávní
nebo veřejnoprávní, neboť to je podstatné pro vymezení hranice věcné příslušnosti mezi
soudy obecnými a správními.
Řešení dualismu práva soukromého a veřejného je problémem „novým“ v tom smyslu,
že právní řád v minulých 50-ti letech tuto otázku záměrně opomíjel, protože z politických
a mocenských důvodů nebylo fakticky respektováno dělení práva na soukromé a veřejné.
I když platné právo uznává rozdíl mezi právem soukromým a veřejným, přesná definice
zřejmě nikdy neexistovala. V této souvislosti nelze také opomenout, že některá právní
odvětví, např. právo pracovní nebo sociální, nemůžeme bez zbytku zařadit do žádné z těchto
kategorií, a to proto, že prvky soukromoprávní a veřejnoprávní jsou často v praktickém
životě úzce propojeny a prolínají se. To ale nic nemění na tom, že dělení na právo veřejné
a soukromé je stále funkční.
V daném případě rozhodoval žalovaný o výmazu mezinárodní ochranné známky
podle ustanovení §25 zákona č. 137/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Pravomoc
žalovaného jako ústředního orgánu státní správy na ochranu průmyslového vlastnictví
(ustanovení §1 odst. 1 zákona č. 14/1993 Sb. ve znění pozdějších předpisů) rozhodovat mimo
jiné o poskytování ochrany na ochranné známky vyplývá z ustanovení §2 písm. a)
citovaného zákona. Přesto, že v tomto ani v jiném zákoně není obsažena legální definice
pojmu průmyslového vlastnictví, představuje tento pojem podle právní teorie souhrn
zvláštních absolutních subjektivních práv k nehmotným statkům průmyslově (tj. opakovaně
hospodářsky) využivatelným a jejich právní ochranu. Předmětem průmyslového vlastnictví
(tedy zvláštních absolutních práv, resp. zvláštní právní ochrany) jsou podle tohoto vymezení
vynálezy, užitné a průmyslové vzory, topografie polovodičových výrobků a odrůdy rostlin
a dále jsou to ochranná označení – ochranné známky, označení původu a zeměpisná označení
a obchodní firmy. Protože ochranná známka je statkem nehmotné povahy, která jako součást
průmyslových práv je podřaditelná pod pojem duševního vlastnictví, lze ji považovat za jinou
majetkovou hodnotu. Podle ustanovení §118 odst. 1 o. z. jsou předmětem občanskoprávních
vztahů nejen věci, ale i, pokud to jejich povaha připouští, práva a jiné majetkové hodnoty.
Tyto hodnoty jsou tak nepochybně způsobilé být předmětem občanskoprávních vztahů. Lze
proto učinit závěr, že vztahy upravené právem průmyslového vlastnictví tvoří specifickou
oblast občanskoprávních vztahů. Na soukromoprávním charakteru práv průmyslových nemění
nic ani skutečnost, že pro průmyslové vlastnictví je typické prolínání veřejnoprávních
aspektů, když nakládání s nimi je podřízeno předpisům veřejného práva a navíc jsou chráněny
nejen prostředky práva soukromého, ale i práva veřejného. Z výše uvedených důvodů proto
dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že rozhodování o výmazu ochranné známky
je rozhodováním orgánu veřejné správy o právní věci vyplývající z občanskoprávních vztahů.
Vzhledem k tomu, že žalovaný rozhodl v mezích své zákonné pravomoci v soukromé
věci, Nejvyšší správní soud návrh žalobce v souladu s ustanovením §46 odst. 2 s. ř. s.
odmítl. Žalobce může podle ustanovení §46 odst. 2 s. ř. s. podat do jednoho měsíce od právní
moci tohoto usnesení žalobu proti napadenému rozhodnutí žalovaného u místně příslušného
okresního (obvodního) soudu.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s., když žaloba byla
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 16. dubna 2003
JUDr. Eliška C i h l á ř o v á
předsedkyně senátu